• FFA
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Jak jsem zahajoval

  • Cadax 8
26. 06. 2011

Červen je vždy měsícem, na který čeká spousta rybářů, jejichž hlavním zájmem je lov dravců.  Šestnáctý červen dnes již sice nemá tu magickou sílu jako před několika lety, a to z jednoduchého důvodu. V současnosti  jsou již možnosti návštěv  revírů kde je  povolen lov dravců přívlačí celoročně a otvírá se nám i velké množství „soukromích vod“, kde je též možnost lovit dravce během celého roku.To jen tak na okraj k vysvětlení,proč už ono datum není pro některé rybáře až tak zajímavé. I přes tyto možnosti, se stále najde velké množství těch, kteří mají toto datum zakroužkované ve svých kalendářích, a jsou ochotny na tyto dny si brát i dovolenou. Mezi takové rybáře„ nadšence“  se řadím i já.

Letošní zahájení vycházelo na čtvrtek a tak jsem mu obětoval čtyři dny dovolené. Středa byla ve znamení příprav a důkladného doladění a dokoupení všeho potřebného, k lovu dravců přívlačí. Kontrola nástrah a kvality jimi osazených háčků je velmi důležitým faktorem který by neměl být opomenut. Vše je zkontrolováno a připraveno, teď již jen zbývá nastavit budík na ranní vstávání a jít se odebrat do říše snů a odpočinku před zahajovacím dnem.
Přichází den „D“, budík mi zvoní před půl čtvrtou ranní. Okamžitě vyskočím z postele, obléknu si připravenou výstroj, vezmu do ruky nachystanou snídani a během deseti minut již sedím v autě. První zahajovací den  mám v plánu projít  svá oblíbená místa na řece Jizeře, ke které to mám z domova pár minut cesty. Jako první volím soutok. Jsem na místě deset minut před čtvrtou, ale již z dálky vidím, že jdu pozdě a špice soutoku je již obsazena třemi rybáři, jenž přišli lovit dravce „na rybičky“. Neházím však flintu do žita, počkám až na displeji mobilu naskočí čtvrtá hodina  a zkouším pochytávat alespoň přítokovou Klenici nad sedícími rybáři. Po dvaceti minutách se již slušně rozednilo a já mám na prutu první kudlu kolem padesátky. Podeberu, opatrně odháčkuju a „kudlička“ je opět ve své domovině. Nohavice mám celé mokré od ranní rosy a přerostlé trávy. „Tady mi asi pšenka nepokvete“ zamumlám si pod nos a opouštím přítok. Vydávám se na svůj další bod v mém programu a tím je nedaleké podjezí.

Přemístění byla otázka necelých deseti minut a již si spasovávám svůj vláčák na místě pod jezem. Volím trojkovou rotačku a pochytávám „top místo“ pod bubnem. Deset minut prohazování mi však nepřináší žádný výsledek a tak vyměním rotačku za Dorádo  „dead fish“ a scházím  o několik metrů níže. Stačilo několik náhozů  a již se přetahuju s nějakým protivníkem. Po chvilce zahlídnu pěknou štiku a tak si druhou rukou přichystávám podběrák, zavěšený na vestě. „A je tam“, tedy konkrétně v podběráku. Štiku vynáším výš na břeh. Metr ukazuje krásných sedmdesát cenťáků. Udělám si několik fotografií a štika jde zpět do vody. Pokračuji v lovu.  Dorado měním za Kenarta s kterým dohodím až na místa při druhém břehu, kde jsou tišiny mezi proudy.  Neuběhne ani půlhodinka házení a za doprovodu „balónů“ které mi lítají nad hlavou mám další záběr. Opět je to štika kolem padesáti. Pár fotografií štiky a když už mám foťák v ruce, udělám si i několik fotek balónů. Ještě uběhne další půlhodinka již „bez kontaktu“ a tak balím prut a přejíždím o několik km níže, pod další jez a výtokové rameno z malé elektrárny.
Dojedu na místo které je již opět obsazeno „rybičkářem“.  Škoda, toto místo mám v oblibě a většinou jsem zde neskončil „bez ryby“. Musím sejít o několik metrů níž, kde jsem však po hodině lovu nezavadil o jedinou rybu.  Balím a znovu přejíždím pod další jez. Bohužel již z dálky vidím že pod jezem stojí několik aut a tak zde ani nezastavuju. Přejíždím tedy na jiné místo a tam svůj lov zakončuji ještě dvěma zářezy v podobě menších štik. Tím svůj zahajovací lov končími.
Pátek ráno vypouštím a mám v plánu vyrazit až v podvečer a zkusit nějakého candáta. Odpoledne mi zvoní telefon a volá Robert, který je na Labi. „Můžeš sem přijet? Radim musel jet nutně domů a tak se mi to tady nechce hned balit“. Chvilku přemýšlím, ale stejně jsem měl v plánu vyrazit další dny na Labe a tak odpovídám, že přijedu. Vyrážím  v odpoledních hodinách, na místě jsem asi za hodinku a půl. Sice mám trochu problém nalézt místo na Labi kde Robert kempuje, ale po telefonátu  a pár instrukcích jsem za chvilku na místě. Hned vyzvídám, jak se dařilo. Prý je to bída, večer v půl dvanáctý se mu podařilo chytit candáta 82 cm, ale to je jediná ryba kterou vytáhli. Rozhlížím se po okolí a vidím že celé podjezí je poseto bójkami od velké spousty lovících „sumcařů“. Tak opět pokládám otázku, jestli už vytáhli nějakého sumce. Dozvídám se, že včera se jeden kolem metru vytáhnul. „Na ten počet nástrah ve vodě je to celkem slabota“ brouknu si jen tak pod nos. Nebudu to zbytečně rozepisovat ale za dva dny strávené na člunu a naježděným slušným počtem Labských kilometrů, jsme byli bez jediného kontaktu. V sobotu večer, totálně umořený od stovek náhozů těžkých nástrah, přichází rozhodnutí o ukončení našeho  trápení a odjezdu  domů. Za hodinu je vše sbaleno a ještě před setměním míříme ke svému domovu.
Neděle je pro mě dnem odpočinku a relaxace. Až navečer, když se mé utrápené tělo dostalo znovu do pohody, přemýšlím, co udělám se zbývajícím dnem dovolené. Je mi jasné, že ho musím nějak plodně využít, ale nechávám to až co mi přinese ráno.
Otvírám oči a kouknu na budíka. Ukazuje 2hodiny a 30 minut. Pro někoho hodina plná slastného snění, pro mě však impuls k rychlému opuštění postele a využití nápadu, který mi v ten moment bleskl hlavou. Je akorát správný čas na to, abych se rychle ustrojil, sednul do auta a zamířil na místo, které mi „téměř“ pokaždé přineslo úspěch. Hodiny v autě ukazují  4.10 a já jsem na místě. Vzhledem k tomu že je pondělí a první nápor „dravců-chtivých rybářů“ již pominul, jsem u vody zatím sám.
Rozbalím pruty a první volba padla na třicetigramový Sportex s menší Rapalkou. Chci zkusit nějakého candáta. Prohazuju proudnou vodu, cítím jak lopatka woblera drnká o kameny pod vodou a v tom ucítím záběr. Lehce přiseknu a za již vycházejícího dne, zápasím pro mě doposud neznámou rybou. Mohlo již uběhnout kolem osmi minut zápasu a soupeř stále silně bojuje. Uběhnou další minuty a konečně mám rybu u břehu. Prvotní shledání je pro mě malým šokem. Mím soupeřem byla krásná parma, které po změření metr ukázal 72 cm. Mám velkou radost z takovéto ryby, udělám několik fotek a parmu pouštím. Měním prut za 150 gramový Sportex na jehož konci je připnutý slider Salmo. Jdu zkusit nějakého vousáče. Půl hodiny házení mi přináší první kontak. Rána do nástrahy, prut ohnutý  jak mostní oblouk přes řeku a zvuk brzdy mě uvádí  do slastného opojení. Bohužel  se však rychle karta obrací a sumec mi padá. „No nevadí“ říkám si sám pro sebe, „snad přijde ještě nějaký další“ pokračuju v samomluvě. Zatímco si brebtám sám pro sebe, ani jsem nepostřehnul, že na břehu již nejsem sám. Mou společnost doplnili otec se synem, který v pozdějších minutách a hodinách byl pro mě velkým přínosem.
Mezitím co se věnovali svému lovu několik metrů nade mnou, já opět pokračuju v házení. Uběhlo sotva deset minut a mám již další kontak.Tentokrát však již háky slidera sedí dobře a já po několika minutách mám před sebou „sumčí miminko“ jehož pak metr ohodnotí 87 centimetry. Mladší z kolegů na břehu můj zápas sledoval a tak na něj mávnu a požádám ho, zda-li by byl tak hodný, vytáhnul mi foťák z tašky a udělal několik snímků. Ochotně přikývne a již cvaká spoušť fotoaparátu. Po několika dalších minutách již sumík odplouvá do své domoviny. Poděkuju kolegovi a pokračujeme každý ve svém lovu. Neuběhne ani dvacet minut a opět mi po pár minutách souboje padá další sumík. „Hold je to boj“, nevzdávám to a pokračuju v dalším házení. Deset minu a „bum“. „Je tam“, háky opět dobře sedí a po patnácti minutách zápasu mám u břehu dalšího sumíka. Kolega již na pokývnutí automaticky vyjímá z mé tašky foťák a zaznamenává na kartu celou událost. Háky mu ve vousaté tlamě sedí pěkně, nechci ho tedy chytat za tlamu, aby mi nějaký hák neskončil v ruce a sumíka chytám zespodu za žábry. Metr ukazuje 105 cm. Pouštím ho zpět do jeho Labského království, opět poděkuju kolegovy za spolupráci a jdeme pokračovat v lovu. Slidera Salmo měním za Kenart Dancer a už letí daleko za rozhraní proudu a tišiny.

Uběhne půlhodina házení, kolegové jsou dosud stále bez ryby , najednou je tu  znovu. „Bum“ , další rána do nástrahy, dvakrát za sebou přiseknu a již mi drnčí cívka navijáku jak ranní budík. „Tak to je teda tah“, probleskne mi hlavou a úplně bezmyšlenkovitě chci tah přibrzdit přimáčknutím vlasce prsty. „Aůůůůůů“,  rychle povoluji sevření prstů, ve kterých mi silon vypálil do bříšek pěkný čáry. „Taková blbost, co mě to napadlo“, projede mi hlavou a již správně, zuřivě točící se cívku, přibrzďuju celou rukou. Konečně se sumec zastavuje a já pomalým pumpováním získávám několik metrů zpět. Těžce nabité metry však v zápětí opět ztrácím. Sumík bojuje statečně a přetahováním již uběhlo min. čtvrt hodiny. Kolega již mezitím má v rukou fotoaparát a chystá se celou akci zdokumentovat. Sumík však nechce spolupracovat a „jeho chvilka slávy“ je mu zcela ukradená. Dalších pět minut přetahování a je tu problém. Část vlasce se zachytila nedaleko břehu pod kamenem, což mi brání zdárnému zdolání sumíka. Nedá se nic dělat, rozepínám kalhoty, během okamžiku již leží na břehu a já vstupuji do Labské vody. Naštěstí se mi toto rozhodnutí vyplatilo, vlasec jsem uvolnil a mohu pokračovat v souboji. Konečně je na vousáčovy znát, že mu síly ubývají. Získávám k dobru další metry. Sumík statečně „kope“ ale já již mám znatelně na vrch. Souboj již trvá půl hodiny a konečně je vousáč u mích nohou. Klepnutí po hlavě ho znovu nastartovalo k poslednímu únikovému manévru, ale během okamžiku je zpět v mé blízkosti a já strkám svou ruku pod jeho žábry a vytahuju ho ven z vody. Kolega mezitím vše dokumentuje. Metr ukazuje krásných 140cm. Paráda, o několik centimetrů jsem si v přívlači zvednul svůj osobáček. Ještě přichází gratulace od kolegy, na kterou reaguji poděkováním,  za jeho ztracený čas při fotografování. Následuje rozloučení s vousáčem, které doplňuji i velkým díkem za krásný souboj. Beru prut do ruky a můj zrak spočívá pohledem na nástrahu. Spodní trojhák je totálně narovnaný. Měl jsem velké štěstí, že sumík byl chycen oběma trojháky a že se následkem přetahování poškodil jen jeden. Vím to, že taková věc se nemá podceňovat, již se mi několikrát stalo, že narovnáním trojháku jsem přišel o sumce. Snad si z toho už konečně vezmu ponaučení, překonám svou lenost a každá  má „sumčí nástraha“ bude PŘEKOVANÁ KVALITNÍMI TROJHÁKY. 
Pokračoval jsem ještě asi necelou hodinku v lovu, ale již zcela bez kontaktu. Nemusel jsem se ani moc přesvědčovat a ukončil lov. Šťastný že jsem poslední den dovolené dokonale využil, balím věci, nakládám do auta a frčím směrem k domovu.
Kaudik

  


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
25. 11. 2011, 09:13

Karel


Pěkné čtení:)

>> Reagovat
01. 07. 2011, 16:21

XXX


Moc pěknej článek a hlavně moc pěkný ryby....Velká gratulace!!!

>> Reagovat


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se