• FFA
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Zlato z Ruidery - Barbus comiza

  • Hobby G 2
05. 09. 2014

Minus 7 stupňů Celsia. Mrznu i skrz mojí termo kombinézu. Vodní hladina leží bez pohybu přede mnou. Žádný mrak na obloze neomezuje hvězdy, ty osvětlují naší stěnu na příkré skále.
Přede mnou se ostře láme břeh dva metry hluboko. Pak začíná voda. Dno se nachází o dalších osm metrů hlouběji. Zda Peter také mrzne? Sedí napravo ode mne. Někdo jako on určitě necítí mráz, nebo? Přeci! Slyším chvění v jeho dechu, když potahuje z jeho cigarety bez filtru.
Sedíme na chladné, holé skále, už dvě hodiny. Čepice máme naraženy hluboko do obličeje.
Každý máme v pravé ruce středně tvrdý Jerbait (vlačecí) prut položen na natažených nohách, palec položený na špulce multiplikátoru, naplněnou splétanou šňůrou. Na dně mezi pár stonky podvodních rostlin leží nastražené naše pasti. Bolt-Rigy (druh koncové montáže), které ponechají rybě jen několik centimetrů – dostatečně pro naše zmrzlé palce, aby zaregistrovaly záběr – s těžkým olovem, krátkým návazcem, háčky ze silného drátu a 20mm boiliesem Kiwi
pod háčkem. They love themkiwismate! (oni miluji kiwi koule) říká Peter stále. A myslítím ty Comizos. Tyto vzácné a stále ještě ne dostatečně prozkoumané živočichy, kvůli kterým riskujeme omrzliny. And they love themfreezingnights!… (A oni je milují za mrazivých nocí)

Comizo, největší druh Parmy v Evropě. Podle některých špatně rešeršovaných odborných knih dorůstá maximálně do 4 kg. Peter však už viděl parmy okolo 22 kg a sám chytil parmy za hranici 15 kg. Barbus comiza patří k nejexklusivnějším rybám pro specialisty v Evropě.
V říčních systémech Rio Guadiana a Rijo Tajo jich žije mnoho. Velké se tu ale kvůli silnému zarybnění a tisícům kaprů nedají takřka chytit. Jinak to je na lagunách u Ruidery – Peterově domovské vodě. Tyto nepopsatelně krásné přírodní vodní systémy, rozprostřeny v Castilla la Mancha v srdci Iberijského poloostrova, jsou domovem jen velmi málo těchto domorodých parem snů – ale za to jakých! Všech 14 lagun mají jen přírodní stav těchto parem. Žijí zde též kapři a určitě nejsou méně cennou menšinou. Byli vysazeni pouze jednou v roce 1953. Tak že, když náhodou nějaký zabere je hned jasné, že se jedná o neuvěřitelně starého a přírodně odrostlého kapra. Ještě než jsem se v listopadu 2007 vydal na cestu do tohoto ráje – naladěn zprávami o parmách snů od Jense Bursella a mnoha fotkám, které Peter zveřejnil na Prologichomepage.

Určil jsem si tři cíle: Chytit jednu parmu, kdo ví,třeba se mi už nikdy nenaskytne příležitost.
Peter říká, na jednu parmu potřebuješ týden, minimálně! A přesně tolik času jsem měl. Sedm dní. Parmy žijí v tunelových systémech z podvodních rostlin, loví raky a mušle v hlubinách křišťálově průzračných lagun. Druhý můj cíl je chycení jednoho nezvyklého šupináče s dlouhými vousy a mocnými ploutvemi. Třetí cíl je chycení jednoho extravagantního, částečně ošupeného lysce. S dobrodružným pocitem jsem odletěl do Madridu, metrem dojel na hlavni nádraží a odtud vlakem 1,5 hodiny směrem na jih do Alcazar de San Juan, kde mě Peter vyzvedl.

... Zpátky na skále pod hvězdami. Uběhlo už pět dní a ještě nedosáhl žádného ze svých cílů.
Laguna, na které se nacházíme je malá a kompletně zarostlá vodními rostlinami. Zde žije jen velmi málo parem a žádní kapři. Vodní rostliny rostou do hloubky 15 m a břehy jsou poseté odumřelými stromy na příkrých skalách. Od mého příjezdu jsme z jedné malé skály, na které teď sedíme a mrzneme, pravidelně zakrmovali boiliesem. Díky tomu vznikl přímo pod námi vyžraný flek mezi rostlinami, dostatečně velký, abychom na něm mohli umístit naše montáže.
Ty vyžrané díry nám prozradily, kdo se zde pohyboval, Comizos. Peter zde zkoušel rybařit už pár týdnů předem a hned v prvních nočních hodinách měl tři záběry. Podařilo se mu zdolat dvě parmy. Pro nás oba to je první pokus na této laguně od mého příjezdu. Předtím jsme se koncentrovali na obě větší laguny de la Colada a lagunu delRey a podařilo se nám ulovit několik malých velmi starých kaprů tak do 11 kg. Přes den jsem se věnoval lovu štik, pozorování ptactva a nezdařeným pokusům chytit v křišťálověčisté vodě nějakého okouna.

Bez šance. Kapři a parmy jsou aktivní pouze v noci, opravdoví nomádi. V dálce, v husté mlze
se prozrazují výskoky nad hladinu. Údery na hladinu, které se stále přibližuji, a když máte štěstí, prozradí vám záběr, že jsou už tady. Peter pozná dokonce, jestli se jedná o kapra nebo o parmu podle zvuku, prý to je stejný rozdíl jako mezi kaprem a amurem. Tenhle rozdíl znám velmi dobře. Přesto mě týden nestačil na vytrénování mého sluchu. Najednou! Necelých pět metrů ode mě vyskočila ryba. A Barbel mate ( přítelkyně Parma); procedil Peter skrz jeho hustý knír ze skalního stínu. Tedy, konečně jsou tu. Koncentrovaně se pokouším dostat chvění mých prstů pod kontrolu, ale je příliš mrazivo a ještě to vzrušeni k tomu. Co se asi tak děje, tam dole? Peter mi vypráví, že při měsíčním svitu můžu pozorovat obrysy parmy v hloubce na hladce vyžraném pískovém dně. To mu rád věřím při tak průzračné vodě. A moc rád bych ji viděl, už kvůli jistotě, že naše riziko umrznutí na skále má nějaký smysl. Co to bylo? Snad…? Ano, cítil jsem náraz do šňůry ploutví. Obracím se k Peterovi, ale ten už to ví.

I know, they are in! (Ano, jsou tady). Další úder do šňůry. Moje srdce se skoro zastavuje.
Jako ve zpomaleném filmu se pohybuje špule mého multiplikátoru, jen tři nebo čtyři otáčky a nic. Musím být bledý jako křída. Co teď? Bezradně třeštím své oči na Petera. Ten má už dlouho své ruce na mém rameni. Mám zaseknout, jestli se šňůra dá ještě jednou do pohybu.
Celou hodinu vydržím nehnutě čekat, nohy necítím a kašlu, protože vzduch je velmi mrazivý.
 Šňůra se nepohnula ani o centimetr, vzdáváme to a vracíme se do našeho tábora.

Naše stany stojí u laguny de la Colgada na soukromém pozemku.Peter zde smí rybařit na mnoha soukromých pozemcích a je proto jeden z mála, kteří zde smí legálně rybařit i přes noc. Ve Španělsku se stal už jako rybář legendou. Před dvaceti lety, když se svou ženou pocházející ze Skotska, vystěhoval z Anglie do Španělska, přivezl s sebou také moderní metody lovu parem a kaprů a též svou ctižádost pátrat neustále na Iberijskem poloostrove po trofejních parmách a kaprech.
Laguny u Ruidery objevil před jedenácti lety se svým přítelem Tony Davis- a nalezl tu svůj ráj. Od té doby tu nabízí Guiding – Service (Doprovod při rybařeni) všem těm, kteří si chtějí tuto jednu z nejexklusivnějších ryb zapsat do svého úlovkového lístku.
Dnes tu žije se svou ženou, třemi dětmi a dvěma psy na jím vysněném pozemku s výhledem na jednu z lagun. V létě, když griluje, vypráví, že slyší dole v údolí ryby vyskakovat nad hladinu.
Peter je jeden z těch, kteří svůj život prožívají a uskutečňují si svůj vlastní druh dobrodružství.
Už má opravdu hodně za sebou. Jako syn misionářů vyrostl v Jižní Americe. Vybaven pouze olovenou zátěží, ploutvemi a harpunou bez dýchacího přístroje lovil ryby ve všech oceánech, jako člen Hell´sAngels konstruoval a stavěl vlastní motorky a projel na nich celou Evropu.
Dorazili jsme do našeho tábora, pijeme horké kafe s mlékem, aby se nám prohřály kosti a oživili naše duchy. Opět vyvážíme střídavě naše montáže. Před námi se otvírá vodní plocha o více než 250 ha.Jen na málo místech v pobřežních partiích a v největší hloubce nacházíme místa bez vodních rostlin. Vyvážím své tři pruty do největších hloubek. Peter pokrývá svými pruty mělčí partie mezi dvěma a osmi metry. Pokládá své montáže do holých míst mezi rostlinstvem, které vznikly díky jeho na roky měřenému prokrmovaní.V posledních dnech tu ryby určitě žraly, prozrazuji nám to totiž jejich stopy. Do teď jsme měli pouze v hloubce za hranicí vodních rostlin. Této noci nedebatujeme dlouho, je nám po této skalní akci s vyvážením prutu pěkná zima. A přeci, ještě než se rozední,stojím opět na skále, prut v pravé ruce a šňůra mi projíždí mezi prsty. Opět záběr z hlubiny. Vyvíjím extremní tlak na rybu, abych ji dostal ode dna a mohl ji bezpečně převést přes husté vodní rostlinstvo. Poměrně riskantní věc, využije-li člověk člun ke zdolávání, má ryba čas se zavrtat hluboko do vodních rostlin, při zdolávání ze břehu nemá ryba čas této své výhody využít. Několikrát se mi ryba dostala až na hranici rostlin. Použil jsem opravdu extremní síly, než jsem ji dostal do mělké vody. Měsíční svit nám stačí, aby jsme poznali o jakou rybu se jedná, když mi ji Peter podebírá, křičím už předem radostí směrem k nebi posetému hvězdami. Šupináč jako prkno s extrémně dlouhými vousy, mocnými ploutvemi, těžký moc není, ale 1,06m dlouhý!
Je mi jasné, že v těch pár hodinách, které zbývají do svítaní se už nic nestane. Hned ráno vyrazíme s Peterem k přehradě Pennaroya. Objíždíme tuto gigantickou nádrž Peterovým jeepem a on mi ukazuje různé druhy dravých ptáků, kteří krouží nad nádrží. Ornitologie je jeho druhá životní láska. Se západem slunce se vracíme zpět do našeho tábora. Tentokrát vyvážíme hned čtyři pruty do hlubin. Dlouho do noci sedíme před Peterovým stanem a euforicky debatujeme o Comizos, španělských náladových hvězdách mezi rybami, mluvíme o zlatě z Ruidery, kterému Peter už dávno zcela propadl. I já chci už držet můj poklad v rukách.
Jsem tu šestou noc a čas se mi pomalu krátí. Najednou nás vytrhne z našeho vyprávění záběr na Joker prut, který jsem vyvezl přesně doprostřed země nikoho do hloubky 15m. I přes vzdálenost 200m bere ryba nekompromisně metry šňůry z navijáku a vypíná se. Je pryč. Jako kdyby se nic nestalo. Nechápavě třeštím své oči někam do mlhy. Peter mi poklepává na rameno a motivuje mě slovy: Come on, rowitoutagain! (vydrž prosím, ona se vrátí):

V pár vteřinách sedím opět v lodi a vyvážím znovu své montáže, prsty se mi přilepují k promrzlým veslům, je mi to jedno. Snad dvě hodiny ležím potom na svém lehátku a čučím na můj promrzlý přístřešek. Peter chrápe. Občas se vyšroubuje nějaké rybí tělo nad hladinu, neumím rozlišit, jestli to je parma nebo kapr. Také nevím, o jakou rybu jsem přišel.Z ničeho nic naplní najednou pronikavý tón mého hlásiče cele údolí. Uchopuji prut, opět ten z hloubky a Peter skáče okamžitě do člunu. Nechceme si připustit žádné riziko.
Tentokrát se chci dostat nejdříve nad rybu a pak teprve začít se zdoláváním. Do té doby než se nad ni dostaneme, udržuji pouze napnutou šňůru. Klepu se po celém těle a nejen zimou.

Udělali jsme chybu s člunem? Ryba vyrazí razantně proti nám, přesně na velmi hustě zarostlou lavici, než se nad ni dostaneme, je pozdě. Žádný pohyb na konci udice a po mnoha minutách, ve kterých jsme zkoušeli ze všech možných úhlů šňůru povolovat a napínat a po vyčerpání všech triků z učebnice rybařiny se mi konečně daří vytáhnout mou montáž z vody s tunou zeleného plevelu na konci. Ještě nikdy jsem nebyl takhle zklamán. Než se dostaneme zpátky na břeh je všechno pokryto ledovou vrstvou, má montáž, naviják, prut včetně mých
 myšlenek. Vystupuji jako první na břeh, abych se pokusil náš člun zbavit ledové vrstvy, a v tom se ozve další z hlásičů. Opět se ryba pokouší razantně uniknout, opět přímo ke mně do hustých trav. Nedá se nic dělat, musíme se znovu pokusit zdolat rybu z člunu. Peter pádluje se mnou nad rybu. Na šňůře necítím žádný pohyb, pomalu zvyšuji tlak na rybu, přenáším stále větší sílu do blanku prutu. Srdce se mi skoro zastavuje. Tak pojď už prosím! 
Zaříkávám rybu. Skutečně, něco se dává do pohybu. Jako ve zpomaleném filmu se odpoutává nějaká masa od trsu rostlin, stále zrychluje a vystřeluje ode dna až k hladině. V měsíčním svitu se převaluje nějaké tělo z ryzího zlata na hladině. Comizo, Zlaty Comizo!  Křičí Peter, take care! (buď opatrný). S výdrží kapra a bojovou silou amura tluče parma na hladině, až se tvoří pěna kolem dokola do doby, než ji Peter dostane konečně do podběráku. Směje se na mě a ví zcela přesně, co se teď ve mně děje. Dokázal jsem to, chytit moji vysněnou rybu! Kam teď se všemi emocemi, které mnou probíhají, nevím. Ještě v člunu dáváme naše zlato do saku, aby nepřišla k nějaké úhoně kvůli mrazu. Této noci se mi už nepodaří usnout. Stále kontroluji rybí sak, jestli v nich uvidím obrysy naši parmy. Časné ráno střídá sluneční svit studenou noční mlhu nad lagunou a při focení se tak ukazuje naše hvězda v plné své kráse. Když potom rybu pouštíme do jejího křišťálového království, probíhámi mnoho různých myšlenek hlavou. Zda se ještě někdy s tak krásnou rybou setkám? Rozumím teď velmi dobře Peterovu rozhodnutí, žít zde v zapomenutém koutě světa. Tyto parmy vyzařují něco, něco silnějšího než kapři. Člověk jim hned propadne, jak námořnici Sirénam. Dokážou vás vtáhnout na svoji dráhu, ať chcete nebo ne. Během poslední noci na laguně de la Colgada mám ještě jeden záběr, který mě vytrhuje ze zaslouženého spánku. Dlouho do noci jsme si s Peterem povídali, snažil se mi vysvětlit, jak poznám vyskakujícího kapra od parmy, ale zrovna tuto poslední noc žádná ryba nevyskočila.
Už před týdnem mi říkal na skále, že parmy milují mrazivé noci. Tuto noc však nemrzlo, nebo se ryby přestěhovali do jiného koutu laguny, honilo se mi hlavou, než se mi podařilo usnout.
Řev  hlásiče mě vytrhl z krásného snu o zlatých parmách Comizo, které loví ve stoletých trsech vodních rostlin raky. Je to prut, který jsem nastražil na konci pasu vodních rostlin a jako zákrm jsem použil pouze PVA sáček s pár koulemi boiliesu. Ryba bojuje nějak unaveně a několikrát se mi ji daří osvobodit z travin. První pokus s podběrákem se daří a teprve na podložce zjišťuji, že se mi splnilo i třetí přání mého týdnu ve Španělsku. Přede mnou leží krásný žlutě- oranžový lysec s velikými černými kukadly, to kvůli hloubce, ve které žije. Po celém těle má rozsety perleťové šupiny. Poslední veterán z laguny, kterého smím držet v rukou je pro mě krásný dárek na rozloučenou. Již brzy z rána vytahujeme naše pruty z vody, fotografujeme našeho Fully ( FullyScaled – Anglicky název pro kapra lysce se zvláštním ošupením, úlovek takového kapra je velmi ceněn mezi profíky) a dopřáváme si posilující španělskou snídani s vydatným množstvím kafe s mlékem. Hned po snídani se vydávám na vlak do Madridu připraven na dlouhou zimu a v očekávání příjemného jarního počasí.
Christopher Pashmanns


DODATEK NA OKROVEM PODKLADU.
Peter Staggs hovoří plynule anglicky a španělsky. Od poloviny září až do konce července nabízí svůj exklusivní doprovodný servis: Když se ho rozhodnete navštívit, vyzvedne vás i s vaší rodinou na madridském letišti a ubytuje vás ve svém vlastním domě, kde má celé jedno patro zařízeno jen pro hosty s výhledem na lagunu. Vyřídí rybářskou licenci, dodá vám veškeré nástrahy a dokonce pro vás předkrmí, když si to budete přát. Půjčuje kompletní rybářské vybavení od člunů až po stan od firem Prologic, Daiwa, Fox a dalších.
Jen drobnosti si musíte vzít s sebou jako např. háčky, návazcový materiál a obratlíky.
Nabízí, těž denní výjezdy na všech 14 lagun, stejně jako výpravy na okouny (schwarzbarsch) a na štiky. 24 hodin denně stojí po vašem boku jako průvodce a rádce. Kompletní servis stoji 850 euro na týden pro celou rodinu. Čím větší skupina rybářů, tím jsou jeho ceny pro vás výhodnější. Peter je schopen ubytovat až šest osob najednou. Šanci na ulovení parmy je po celý rok. Já jsem tu byl koncem listopadu. Leden a únor platí jako měsíce velkých ryb, neboť velké parmy Comizo přece milují mráz!
Kontakt: pstaggs@wanadoo.es
Internet:  www.ruidera-adventure.com





Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se