• KING of the LAKE
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Zimní rybolov jiným pohledem

  • Hobby G 3
12. 01. 2019

Tak tu máme zase zimu, rybářsky nejméně vděčné období. Jako redaktor rybářského serveru mám stesky „kolegů ve zbrani“ denně před očima.
Někomu vadí nízké teploty a sněhová peřina, jiný má deprese ze sporého osvětlení a toho, že se z přírody kamsi vytratily barvy, další lká nad tím, že od ledna nemůže provozovat svůj oblíbený lov dravců a mně třeba vadí krátké dny. Prostě nejchladnější část roku není v řadách rybářů právě oblíbeným obdobím. I když ryby se chytat dají. Někdy. A také jen někde a některé. Ale kdo ví a umí, ten si poradí a většinou nachytá.

Článků o zimním rybolovu už jsem napsal poměrně dost a obsahově jsou velmi jednotvárné: najděte si úsek, kde ryby zimují, sestavte jemný cajk – nejlépe na plavanou či feeder, a chcete-li vnadit, připravte si trochu tmavého (nejlépe ploticového) krmení s hrstí soli. Dál už se jen dobře oblečte i obujte, nezapomeňte na termosku s čajem (procentuální podíl rumu ponechám na osobním uvážení každého jednotlivce) a hurá na ně.

Toto praktikuji už nějakých dvacet let a funguje to dokonale. A protože dokonalé věci není třeba vylepšovat, mohli bychom skončit.

Jenže poslední roky ta dokonalost poněkud skřípe. Na to, abych si zachytal jako kdysi, musím daleko víc hledat, přemýšlet, cestovat a často to stejně není ono. Po pravdě řečeno, poslední dobou už si ani moc nechci zachytat jako kdysi. Kromě toho, že se změnila spousta věcí kolem vody, změnilo se cosi i ve mně. Před lety jsem byl hrdý na počty ryb, které jsem nachytal, měřil jsem každý lepší kousek a štěstí, že tenkrát nebyly digitální fotoaparáty, protože jinak bych ještě polovinu ryb vyválel na břehu kvůli pár nepříliš kvalitním snímkům.

I dnes chodím k vodě, chytám, a dokonce i fotím, ale za roky strávené u vody jsem viděl a pochopil spoustu věcí. Naučil jsem se vnímat ryby a rybařinu trochu jiným způsobem než většina ostatních. Už pro mě není tak důležité, kolik toho nachytám, spíš jsem rád, když se u vody ujistím, že v ní stále plavou krásné velké ryby, které dokážu najít a časem třeba i ulovit. Když tam ty ryby jsou a Vy víte, že tam jsou, možná je neulovíte dnes nebo zítra, ale nakonec ten den přijde. Horší je, když máte lovit v místech, kde si nejste jisti, že tam vůbec něco zajímavého plave.

Na spoustě míst, kde jsem lovit začínal (a týká se to i zimního rybolovu) totiž ryb výrazně ubylo, zejména pak těch velkých a krásných. Jinde ryby sice stále jsou, ale chovají se jinak a je daleko těžší je najít i chytit. Důvodů je spousta. Teoretizovat nad nimi, to by dalo na samostatný článek, ale já bych se tu rád věnoval věcem souvisejícím se zimním rybolovem.

Když jsem na počátku devadesátých let vyrazil k řece, prostě jsem pouštěl splávek s nastraženým rohlíkem kolem břehů a ve většině případů to stačilo k tomu, abych nachytal poměrně slušný počet tloušťů, cejnků, plotic a vzácně i jiných druhů ryb. Jednalo se spíše o exempláře menší a střední velikosti, ale pokud jde o počet, bývaly to slušné výřady.

Dnes bych s tímto způsobem lovu na většině míst neuspěl. A proč?
Vysvětlení není jednoduché. Pravděpodobných příčin je celá řada.

Jednak významně vzrostla frekvence povodní. Za posledních 15 let zažila naše řeka dvě dvacetileté a jednu pětisetletou vodu. Je obdivuhodné, jak se s nimi dokázaly dospělé exempláře původních říčních ryb vypořádat. Bohužel to ale neplatí o jejich potěru. Masy drobných rybek skončily v zaplavených polích, zadusily se kalem nebo uhynuly hlady (malá ryba nemůže hladovět tak dlouho jako velká), případně je voda odnesla kdoví kam. V populacích tloušťů, podouství a dalších ryb tak chybějí celé ročníky. Takže ryb nám zkrátka ubylo a zdaleka nejsou všude.

Dalším problémem je nárůst počtu predátorů. Pamatuji se, jak jsem byl nadšený, když jsem před lety tu a tam viděl vydří stopy. I několikačlenné skupinky kormoránů jsem pozoroval se zájmem a potěšením. Pak byla během několika let řeka najednou doslova rozparcelovaná na jednotlivá vydří teritoria a místy se v zimě stromy doslova černaly masou ptačích těl. Rybí zimoviště se stala pouhým zdrojem potravy pro hladové krky, které tu prostě dřív nebyly. A protože ryby z vody mizí rychle, ale rostou pomalu, smrskla se obsádka některých úseků na pětinu až desetinu někdejších stavů (připouštím, že někde je to lepší).

Kromě toho, že hejna ryb prořídla, změnilo se i jejich chování. Velice úspěšnou taktikou predátorů je hnát ryby proti břehu a ve chvíli, kdy se pokusí otočit, má dravec šanci je popadnout do čelistí či zobáku. Během několika let se velká část ryb naučila břehům vyhýbat. Zimují na volné vodě v rýhách na středu řečiště. Tato strategie jim dává podstatně větší šanci dožít se jara, kdy tlak predátorů poleví – kormoráni odletí na sever a vydrám rozmrznou chovné rybníky (u nás je jich hodně), případně jim rybáři některé, které zůstaly přes zimu prázdné, osadí násadou z jarních výlovů.

No a konečně – bez viny nejsou ani sami rybáři. Spousta z nich zjistila, že s prvními mrazíky sezona nekončí, a u vody už není v zimě tak pusto a prázdno. Protože zimní rybolov není až taková věda, většina těch, kteří dorazí k vodě a nejsou úplné lamy, si nakonec zachytá. A pak je otázka, co na to zimující ryby. Pokud skončí v rybím salátu nebo jsou jinak kuchyňsky zpracovány, prostě z řeky zmizí. V případě, že jsou vráceny vodě, je nasnadě se ptát, jak moc jsou právě přestátým zážitkem poznamenány. Dopady, které má ulovení na zimující rybu, jsou v zásadě dva. První je nepopiratelný – ryba bude příště daleko opatrnější vůči neznámým soustům a daleko obtížněji ulovitelná. V minulosti jsem některá místa navštěvoval během zimy opakovaně, a přestože byla velmi přesně vyhraněná, prakticky si nevzpomínám, že bych některou z větších vzájemně odlišitelných ryb chytil opakovaně. Ale bylo vidět, jak velký vliv má po určité době změna nástrahy a způsobu lovu.

To, že jsou ochytané ryby opatrnější, mi až tak nevadí – psal jsem, že pro mě je hlavní, aby v řece byly, ale občas je to opravdu znát, zejména u některých druhů. Objevil jsem kdysi kousek od města úsek, kde zimovali nádherní tloušti. Během prvních dvou vycházek jsme tu s kamarádem vytahali desítky ryb, převážně mezi 40–45 cm. Pak jsem tam vzal dalšího kamaráda, následně jsme se tu sešli asi čtyři, kamarádi se pochlubili dalším kamarádům a… dneska už tam nechodím. Budiž to všem přáno, zas tak moc mě to netrápí, prostě jen chytám jinde.

Druhý problém související se zimním lovem ryb je závažnější. Jde o to, jak ryba snáší manipulaci při ulovení – ztráta sil během zdolávání na slabém vlasci, prohřátí v rukou rybáře, prochladnutí, nebo spálení ochranné slizové vrstvy na zmrzlé zemi, či dokonce na sněhu, to vše jsou poměrně velké zásahy do rovnováhy organismu, který „pracuje v útlumovém režimu“, aby dokázal přečkat chladné období provázené nedostatkem potravy. A nejde o to, zda puštěná ryba přežije den nebo týden. Musí přežít až do jara a nejlépe ještě několik dalších let. Každé jaro vidím proud řeky unášet těla ryb, z nichž některé ještě žijí. Dokázaly přečkat někde v hloubce celou zimu, ale už nemají sílu čelit jarní povodni.

Říkáte, že o ničem takovém nevíte? Je to každoročně běžný jev a někdy takových chuděrek převalujících se v proudu potkám začátkem března za vycházku i několik. Můžete namítnout i to, že k tomu docházelo vždycky. Budete mít samozřejmě pravdu, ale jen částečně. V případě zimoviště v nějaké jámě na regulovaném úseku řeky (a takových je dnes nemálo) čelí ryby co chvíli návštěvám predátorů (taková vydra navštěvuje slibná místa denně či obden a kormoráni tam mohou být v podstatě nonstop) a přitom se před nimi nemají kam schovat. K tomu si je ještě občas někdo povodí na udici, požmoulá v rukou a vyválí ve sněhu. Je otázka, jak jsou na tom se silami ve chvíli, kdy se řeka rozvodní po jarním tání. Moderní člověk často vidí v rybách jen objekt své zábavy, ale ve skutečnosti jsou to živá a zranitelná stvoření, která žijí v skrytu pod hladinou své životy, rodí se, přežívají i umírají. A hranice mezi přežíváním a smrtí často bývá velice tenká.

A ještě jednou věcí může rybář zimující ryby poškozovat. Aniž by si to uvědomil, jejich zdoláváním a pouštěním doslova „připravuje“ příští oběti teplokrevným dravcům, kteří denně potřebují svých několik set gramů masa. Zdolaná ryba regeneruje své síly poměrně dlouho, v chladné vodě možná i hodiny. Kdysi jsem chytil na slabé plavačkové náčiní asi tříkilového říčního kapra a tvrdě s ním bojoval asi půl hodiny. Pustil jsem ho a shodou náhod asi hodinu poté zabral synovi. Skoro nebojoval a do dvou minut byl na břehu. A to bylo léto. V zimě jsou všechny pochody v rybím těle pomalejší. Schopnost ryby unikat dravcům je tedy na nějakou dobu výrazně omezena. Že to může hrát významnou roli, o tom jsem se přesvědčil sám.

Když to napíšu hodně tvrdě, podílel jsem se významnou měrou na devastaci jednoho rybího zimoviště. Roky jsem ten krátký úsek řeky znal jako vynikající zimní loviště a jednu zimu se tam nahromadila spousta krásných tloušťů, jesenů, cejnů, plotic, ostroretek a podouství. Lovil jsem tam nejen já, ale i několik dalších rybářů a bohužel také dvojice odrůstajících vydřích mláďat. Pozdě, příliš pozdě mi došlo, že kdykoli si tu zachytám, ani ne hodinu po mně nastupují další lovci, tentokrát chlupatí a ryby, které v ledové vodě pomalu ještě ani „nerozdýchaly“ pobyt na mém prutu, musejí čelit jejich útokům. Ostatní kolegové se podobnými úvahami nejspíš ani netrápili. Ale hromádky velikých stříbrných šupin na břehu přibývaly a než s příchodem jara vydry zmizely neznámo kam, byly jich kolem vody desítky. Příští zimu jsem na onom místě neulovil jediného jesena ani cejna velkého a pouze jedinou ostroretku. Následující roky i samy vydry toto místo navštěvovaly jen okrajově – prostě nebylo proč. V současnosti se situace mírně lepší a při poslední návštěvě jsem tu chytil několik pěkných ryb různých druhů.

Příroda se nakonec z většiny průšvihů vyhrabe, ale jde to ztuha a trvá dlouho – moc dlouho pro moderního člověka, který chce všechno hned. Ani ta vydra, které tu možná zdánlivě nasazuji „psí hlavu“, by nebyla takový problém – kdyby ovšem ryby jako kdysi zimovaly v hlubokých tůních a zákrutech s podemletými břehy a korunami stromů napadanými do vody. Tam jim stačí ujet pár metrů a vydra je na ně krátká. Kolik takových míst ale dnes najdete?

Nechci nikomu vymlouvat lov v zimě nebo ostatní v něčem omezovat. Ale návodů, jak tahat ryby z vody, jsou dneska k dispozici tisíce. Naopak nad tím, jak udržet zdravou a početnou obsádku revírů, jejíž jádro by tvořily původní druhy ryb, si ale lámou hlavu mnozí a nikdo žádný zázračný návod nezná. Jako rybáři můžete udělat jediné. Pokud máte zimní rybolov rádi a chcete každoročně lovit pěkné ryby, pokuste se udělat maximum pro to, abyste zamezili zbytečným ztrátám.

Na prvním místě je manipulace s úlovkem – ideální je zbavit rybu háčku ještě ve vodě. Proto i většina mých snímků zachycuje ryby přímo v jejich živlu. Pobyt v ruce i na souši je třeba omezit na minimum, kontakt se sněhem či ledem je vysloveně nežádoucí. Všimněte si, že tato pravidla si velmi rychle osvojili mnozí majitelé komerčních vod, kde se provozuje lov duháků a sivenů na dírkách – obvykle je to tak, že rybu, která nebyla odháčkována ve vodě přímo v dírce, si je rybář povinen ponechat. Než vlastníci „duhákodromů“ dospěli k tomuto pohledu na věc, bývalo běžné, že po roztátí ledu plavaly na hladině desítky nebo i stovky ryb „sportovně“ vrácených vodě.

Tato malá „pstruhová“ odbočka mi připomněla ještě jednu záležitost. Salmonidi – pstruzi, siveni i lipan, jsou velmi odolní vůči nízkým teplotám a aktivně shánějí potravu i za mrazů. Celou zimu je možné ulovit je na mušku, ale ještě snáze na plavanou. Na pstruhových revírech v této době platí všeobecný zákaz lovu, ale i v  mnoha mimopstruhových říčkách může tvořit potočák s lipanem překvapivě velké procento úlovků při zimní plavané, a to i tehdy, když za nástrahu použijeme obyčejný rohlík. Osobně si myslím, že by mělo být ctí každého rybáře, že se k cílenému lovu hájených salmonidů na plavanou nesníží a pokusí se jim vyhýbat. Náhodný úlovek je něco jiného, ale vyrazit si v lednu s rohlíkem nebo hnojáčkem a vědět, že třetina mých úlovků bude mít tečky nebo duhový prapor na hřbetě… prostě ne, tohle neudělám a pokouším se touto cestou ovlivnit další kolegy, aby i oni měli určitou osobní hrdost, rybářskou čest nebo zodpovědný přístup ke svému koníčku. Ono je jedno, jak tomu nakonec budeme říkat, hlavní je, že necháme tyto ryby (s jejichž stavy to jde na našich vodách od desíti k pěti) v klidu přezimovat.

Pokud jste čekali nějaký podnětný návod, jak v zimě zachytat víc a snadněji, můžete se cítit zklamáni. Přesto jste ho ale dostali – ne návod, jak si zachytat lépe dnes, ale pár tipů na přemýšlení, které třeba změní Váš vztah k rybám nebo pohled na rybařinu a díky kterým si možná zachytáte lépe v dalších sezonách. Na ryby nepotřebujete superkvalitní náčiní, vnadicí směsi s tajnými recepturami a kdoví co ještě. Naprosto nejdůležitější je voda s rybami! Pokud ji nemáte, je zbytečné řešit cokoli dalšího. Jestliže naopak máte možnost chytat na takové vodě, stačí Vám pár kousků cajku, schopnost vnímat věci kolem, srdce rybáře a zdravý rozum. A platí to nejen v zimě.

Miroslav Horáček
Článek vyšel v časopise Český rybář



Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se