• FFA
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Zima

  • Cadox 6
02. 02. 2010

Tak a je to tady. Zase příroda ztichla a pomalu se ukládá ke svému spánku. Okolí kouzelné vod se mění k nepoznání. Listí ze stromů a křovin opadalo a holé větve stromů ční k obloze jako pařáty netvorů. Kraj ztichl, než jsem se nadál je rok zase pryč. Někdo možná toto období miluje a bývá při svých rybářských výpravách úspěšn , já už jsem vyrybařený dosytnosti, podzimu a zimě nedávám tolik úsilí, jako při euforických jarních lovech... V tomto období to zkrátka není v mém podání ono a přitom výsledky jiných úspěšných rybářů dokazují , že není třeba házet flintu do žita. Pokud jsme u vody a rybaříme existuje naděje, že budeme úlovkem odměněni za svoji trpělivost. Někdo teprve nyní uloví svoji vysněnou štiku, candáta či okouna. Nastává také čas mníků, které jsem živé ještě v životě neviděl, jsou úseky řek, kde teprve nyní trefíme na trofejní tlouště a ostroretky. Jsou také místa kde se pořádají nájezdy za parmami. Parmy, zlaté princezny z proudů jsou rybáři s konzumní životní filozofií zbavovány svých životů a království řeky je tak nenávratně pleněno. V tomto příběhu ale není místo pro tyto lidské hříchy.

Řekou se ještě valí tuny listí, takže z přívlače nic nebude.Zbývá lov na rybku. Nejsem ortodoxním odpůrcem lovu na živou rybku, pokud se nejedná o krásného lína, kterému na systém Jánošík sumcař prolákne trojháky tělo. Chytám pouze na malé jednoháčky, nastražuji malé rybky, používám dvacítku vlasec a bez lanka. Lov na vyvěšenou rybku pod dlouhým šestimetrovým prutem bývá lovem zajímavým a někdy i úspěšným. Na hlubší stojaté vodě se dá také lovit pomocí jemných feederových prutů, kdy na obyčejné průběžné montáži s malým pětigramovým olůvkem a jednoháčkem nastražuji malou plotičku. Někdo každou chvilku nástrahu popotáhne po dně, že to až hraničí s přívlačí na dva pruty, viděl jsem dokonce úspěšného specialistu, který na ramínko háčku napíchl malou kuličku polystyrenu a pak malou rybku. Tahal okouna za okounem.
Někdy jsou však všechny smysluplné teorie popřeny neuvěřitelnou náhodou, kdy ryba zabere na absolutně nepochopitelný systém nastražení rybky. O absolutně protichůdných kontrastech ve způsobu lovu, které vedly ve všech případech ke zdolání krásných ryb, nejlépe vypoví následující příběh.

Jen co prásknu dveřmi posledního vagónu ranního vlaku, už myslím na místo, kde jsem rozhodnut strávit rybolovem dnešní den. Jaký bude stav vody a bude místo vůbec volné? Jedná se o soutok řeky a slepého říčního ramena, je to absolutně nejlepší, ale také nejnavštěvovanější místo v okolí. Slyším za sebou kroky, ohlédnu se. No nazdar! Kamarád Roman směřuje tamtéž, jak se posléze dozvídám, tím pádem okamžitě prohrávám jedna nula, protože plave li na místě pomyslná pouhá půlka štiky, nebo candáta, vím, že rybu uloví právě Roman. Je to dobrý rybář, který má skvělou průpravu od svého otce, který kamaráda bral na ryby od útlého dětství. Není divu, že jeho četné úlovky dravců jsou známy široko daleko. Sníh nám křupe pod nohama a mrazím nám slepuje nosní dírky. Vzájemně si kontrolujeme kvalitu nástražních rybiček a taky poklepáváme na boční kapsy batohů, kde je ukryto teplo ve skle. V chladu bez rumu ani ránu ! Přicházíme na místo a ouvej. V šeru vidíme obrys postavy, takže místa pro nás moc nebude. Rybář, se kterým se dáváme do řeči má nahozen jenom jeden prut na těžko, druhý asi tři a půl metrový teleskop má rozbalený, opatřený bílou káčou ve velikosti tenisáku,olovo, karabinu, lanko a velký dvojhák.

Pořád se rozhlíží kolem a něco hledá. Zkusím jestli půjdou okouni praví Roman a rozbaluje jemný teleskopáček, na dvacítce vlasci má malý spláveček vyvážený jedním bročkem a opatřený malinkým háčkem. Plotička, kterou napichuje za hubičku nemá víc jak pět centimetrů. Vše pošle asi pět metrů od břehu, kde je dvoumetrová hloubka, prut opře o ruksak, ze kterého předtím vyjmul vidličky, které se následně snažil zapíchnou do země. Já pouze přemýšlím, kam si sednout, pro tři rybáře už tady místo není, proto se stěhuji opodál, kde již voda silně táhne a kde úspěchu vůbec nevěřím. Vracím se ještě pro rybky, ale to již potkávám rybáře, co neustále něco hledal a zdá se, že už to našel. V ruce třímá dlouhý, rovný vrbový prut, nebo spíše slabší větev. Se zájmem sleduji co se bude dít dál. Odšroubuje zátku teleskopu a nožem upravuje konec větve na požadovaný průměr a větev vrazí do dutiny teleskopu. Rázem má šestimetr a už nastražuje prošitím rybku. Konec větve zapíchne do díry mezi kameny a zapálí si startku. To jsem ještě neviděl, vůbec mi není jasné jak může manipulovat s navijákem, když má rukojeť u prutu dlouhou tři metry. Roman mezi tím nastražuje svůj šestimetr, následně rozbaluje prut natěžko. Jen splávek na proutku s minirybičkou kamsi zmizel. Záběr? Vlasec směřuje pod keř, Roman prorokuje okounka, když však po záseku prut zasténá a brzda naopak zazpívá, je jasné, že to nějaká čudla nebude. V klidu a pohodě, bez lanka zdolává štiku měřící rovných osmdesát centimetrů. Ukládá jí do vezírku. Přichází na řadu stisknutí pravicí, doušek rumu a cigárko. Doušek rumu nabízíme i svéráznému rybáři. Je nám ho líto, klepe se zimou. Dáváme se do řeči, a mě ani nevadí, že nemám dosud nahozeno. Jen tak,ze zvědavosti jdu z blízka prohlédnout prapodivnou udici rybáře, kterému náš rum evidentně zachutnal. Naviják má obyčejný kolovrátek, ze kterého se kroutí hrozná šňůra – padesátka ! Musím ale uznat, že k té větvi, co prodlužuje prut, se docela hodí. Rybář po chvíli odskočil do nedalekého křoví vykonat potřebu a právě, když se vracel, stalo se cosi neuvěřitelného. Na hladině to mlasklo, jak rána od otevíraného šampusu, v tu ránu se ohnul prut, kolovrátek zachrastil , načež prut vyletěl z větve zapíchnuté mezi kameny a vydal se na plavbu říčním proudem. Co, co mám dělat. V tu chvíli s Romanem vyprskneme smíchy a mě se chce čůrat. Prut tažen neznámým dravcem jede podle břehu, zkoprnělý rybář se zděšeným výrazem není schopen pohybu. Když míjí výběžek na břehu na nic nečekám a nedbaje toho, že si nabírám do bot, hrábnu po rukojeti, uchopím ji a trhnu. Tam dole je velká ryba! Já sám! Rybář mi doslova vytrhne prut z ruky. Zdolávání ryby ? Žádné ! Obtloustlou štiku doslova vysmýkne na břeh. V tu chvíli se ryba zbaví háčku.  Postarší rybář zabraňuje úniku štiky do vody téměř dokonalou robinsonádou, jakou vidíme v ragby, když hráč skokem položí pětku. Je zapatlaný od slizkého štičího těla. Je šťastný a z našeho rumu asi trošku opilý. Kluci pojďte do hospody, děkuji vám za pomoc, pojdťe slavit.

Je co. Vždyť štice do metru moc nechybí. Balí věci a prosí nás ještě o lok rumu. Mám mokro v botech a docela je mi zima, ale láhev dost neochotně půjčuji úspěšnému rybáři. Vrací ji o dost prázdnější, přátelský lok se změnil ve zcela sobecký kravský hlt. Zůstáváme u vody sami. Konečně mohu nahodit na rybářem opuštěné místo. Snad se i na mě usměje štěstí. Pracně rozděláváme oheň, kde se mohu ohřát. Mohu si v klidu počkat na záběr, ale pohoda netrvá dlouho. Z vrbového porostu vystupuje další týpek s prutem v ruce. Má na sobě montérky, na nohou holinky, přes rameno koženou montážní brašnu. Z promodralých rtů mu visí cigareta. Klepe se zimou, jako osika.Tuším, že zažijeme další šok. A taky jo. Zcela bezostyšně zapíchne vidličky dva metry ode mě. Rozbalí šestimetrový teleskop, vyrobený nejspíš z trosek několika prutů, soudě podle rozdílných barev jednotlivých dílů. Také očka prutu jsou každý pes jiná ves, nehledě na to že nejméně na dvou místech očka chybí. Naviják ? Zase kolovrat. Vlasec? Zase lano ! Velikou káču posune po laně ke špičce prutu, sáhne do staré plechovky od mazlavého mýdla a vyjme plotici, která by nasytila odrostlejší děcko. Masivní trojhák jí bodne do hřbetu, položí do vody, doladí brzdu. A jde se ohřát k ohýnku. Nemáte trošku kořalky? Zní prosba od rybáře , který se představil jako Tonda. Nemáme, sami bychom potřebovali. Tak mi to pohlídejte, za chvilku jsem u vody. Vrací se za deset minut, v ruce má ušmudlanou flašku, kde je cosi domácího. Než došlo k ochutnávce, káča na jeho udici pomaloučku zajela pod hladinu. Naviják opouštějí pomalu metry vlasce.Tonda vykouří tři cigarety za sebou. Napětím ani nedutáme. Tušíme velikého dravce. Co jiného si může troufnout na takovou plotici. Zásek !. Bum a ryba jde z vody jak po másle. Je to těžko uvěřitelné, ale Tonda vytáhl z vody candáta, slabých šedesát centimetrů, co se tou ploticí málem zadávil.

Kde jsou všechny teorie. V prrr….! O malé nástraze nemůže být řeč, navíc káča, lanko a odvíjení vlasce také nešlo zcela bez odporu. Nechápu. To už je pro dnešek trošku moc. Balíme a cestou na vlak se ještě stavíme v nedaleké hospodě. Otevřu dveře ztichlého lokálu. V rohu je stůl, shrnutý politý ubrus, plný popelník vajglů, převrácený frťan. Mezi tím vším humusem vévodí rozcuchaná hlava spícího člověka. Jen pruty opodál připomínají, že jde asi o známého rybáře, který štiku dokonale zkapalnil. Rozmrzelý hostinský nás neochotně obsluhuje, je patrné že nebohému rybáři uniklo navíc cosi z tělesných dutin. Věřím tomu, že nad vchodem tohoto podniku bude v budoucnu vévodit nápis: rybářům nenaléváme.

Touto poněkud svéráznou příhodou ze života, může končit můj první díl miniseriálu dokumentujícího zimní rybolov. Pokud se chcete dozvědět o stoprocentně úspěšných metodách, kterak přelstít zimou prokřehlé vodní predátory, stačí jít k vodě, kde jsou alespoň trošku ryby. Nahodit a čekat, až se začne naplňovat vůle boží. Následné zážitky už Vám nikdo nikdy z Vašich srdcí nevymaže.
Vašek Turek
 
   


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se