• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Zamyšlení rybářovo

  • Cadox 5
16. 07. 2015

Před časem na mě při prohlížení Facebooku problikla nabídka, abych označil mezi své oblíbené stránku "Jsem rybář a jsem na to hrdý". Asi není třeba uvažovat o tom, že půjde o jednu z mnoha rybářských stránek na sociální síti, které se od sebe v zásadě tolik neliší. Můj "lajk" proto nedostala. Ale spíše mi začal vrtat hlavou její název. Opravdu jsem hrdý na to, že jsem rybář? A odpověď zní, nejsem.

Ostatně ono už to, že si jako zálibu zvolíme koníček, při kterém zapichujeme rybám do tlam háčky o něčem svědčí. Na druhou stranu něco z loveckých pudů v nás zůstalo a jiná cesta, jak se k úlovkům dostat není. Proto bych toto téma přešel a stejně tak bych se rád vyhnul i rozepisování se ohledně braní a pouštění ryb. Na toto téma již bylo řečeno mnohé a asi by bylo zbytečné se tím zaobírat víc. Snad jen pár vlastních potřehů, které jsem zatím nikde vyřčené nečetl. Nebudu zde apelovat na to, aby se všechny úlovky vracely zpět. Situace kolem pouštění je daleko lepší než kdy dříve a ti, kdo chyť a pusť neprovozují, tak po tomto článku určitě činit nezačnou. Jen je třeba poznamenat, že svět není černobílý a všeobecně zažitý stereotyp, že klasický bobkař si ryby ponechává, zatímco moderně vyzbrojený "bojlízák" je ortodoxní pouštěč, v reálu u vody vůbec nemusí platit. Naopak je na internetu poměrně běžné, že právě moderní (často mladí) rybáři propagují chyť a pusť s tak fanatickou vervou, že se pouští do osobních urážek v případě fotky ponechané ryby. No vlastně... ono stačí aby ryba neležela na podložce a diskuze se tímto směrem stočí také. Vcelku paradox, vezmeme-li v úvahu, že stejní rybáři poté označí tlouště za překážku v lovu kapra a parmu nazvou dokonce havětí... Nevymýšlím si, tyto výrazy jsem se srovnání s těmito rybími druhy skutečně slyšel.

A ohledně ponechávání úlovků jsem si všiml ještě jedné věci. Je to jakési obhajování toho, proč si zrovna tuto rybu vzít - když jinak podle svých slov lovci provozují chyť a pusť. Častý je argument, že pokud ne já, odnese si úlovek někdo jiný. To jistě platí, ale jen v několika málo případech. Například štika, která se aktivně ukazuje nedaleko břehu, má toto místo většinou vyhrazené do příchodu prvního rybičkáře. Daleko častější je ale argument, že tahle ryba v dané lokalitě už napáchá moc škody a nemá tam co dělat. Přiznám se, že z těchto vyjádření mám obvykle smíšené pocity. Sám bych si totiž v životě netroufl odhadovat, jestli nějaké lokalitě o jednu rybu více či méně uškodí. Měl jsem možnost si vyzkoušet rybolov v zemi, kde je hustota zarybnění dravci daleko markantnější než u nás. Dokonce většinu osádky zdejších jezer tvoří právě dravci, včetně velkých. A rozhodně si na nich nikdo nemá dilema, zda je tato voda dost úživná pro jednu štiku navíc. I když ono v tomto případě jde asi ale hlavně o to hledání záminky pro ponechání....
Zajímavé je, že právě internet skutečně alespoň částečně současnou rybařinu změnil. Především díky tomu, že jde o nejsnazší a nejrychlejší způsob, jak se dostat k informacím. Mladí rybáři se tak raději zeptají, než aby vyrazili sami zkoušet k vodě. Do jisté míry tím nejvíce okrádají sami sebe, jelikož právě to hledání a zkoušení je možná cennější než samotný úlovek. A s tím souvisí i to, že mnoho rybářů si své "know how" začalo spíše střežit. Svým způsobem k nim patřím také. Nemám problém se svěřit s úspěšnou nástrahou, stejně každý nástrahu prezentuje jinak a používá ji v jiné situaci. Ale snažím se tajit místa, kde lovím, často i za cenu toho, že nezveřejním všechny fotografie z lovu. Ale dělám to proto, abych si zde zachytal i příště a nemusel se koukat na zástup jiných lovců na mnou zveřejněných revírech. A ještě jedna malá poznámka ohledně rybářů na internetu. Všiml jsem si mnoha situacích, kdy jsou zde vztahy vyhrocené až do přehnaných situacích. Nevím, zda jsou za tím peníze či co, ale v posledních dnech jsem narazil na nejmenovaném webu na dvojici článků, která neměla za úkol nic jiné než pomluvit a vyprovokovat druhou stranu k útoku. A to takovým stylem, že by se za to ani některé bulvární deníky nemusely stydět. Ale zpět z virtuální reality k vodě.

Pravda totiž je, že těch nešvarů je v dnešní době daleko víc. Vezmu to z pohledu sebe, vláčkaře, který jaro tráví lovem bílých říčních ryb. Z těch týkajících se přívlače je třeba zmínit používání lanka při lovu s woblery. A vlastně i s ostatními nástrahami, opatřenými trojháčkem. Sám dnes používám lanko i u gum, hlavně těch větších. Je proto s podivem, že část rybářů stále loví na woblery navázané přímo na vlasec. Občas se dokonce objeví i ten archaický názor, podle něhož má ryba dostat šanci. Nesmysl. Jednoháčku z ukouslého twisteru se štika dokáže zbavit v podstatě okamžitě jediným trhnutím hlavy. To jsem si ověřil ve Švédsku, kde jsem měl tři záběry od štiky v peřeji. Po prvním útoku jsem si myslel, že mi nástrahu urazil velký pstruh už při záběru. Po druhé ukousnuté gumě jsem pochopil a třetím hodem (tentokrát už s lankem) štiku z vody dostal. Celé se to odehrálo během několika minut, ale štika už v tlamě neměla ani jednu z předchozích gum. A jiná ryba v těchto místech nestála. S trojháčkem je situace zcela opačná. Pokud totiž ryba ukousne vlasec před woblerem, čeká ji pomalá trýznivá smrt s tlamou sešitou dvojicí trojháčků. A na tom nic sportovního není. Lanko by tedy u těchto nástrah mělo být samozřejmostí. Spořiví rybáři si to mohou vyložit tak, že nechrání rybu, ale své drahocenné woblery :-)

Další vláčkařské nešvary souvisí opět se samotným začátkem článku a to sice věcí, které jsem si povšiml na naší největší sociální síti. Především jde o focení téměř všech, dokonce i velmi malých ryb. Jaký k tomu mají dotyční lovci důvod, to pro mě zůstává záhadou. Bohužel fotky čtyřiceticentimetrových kudliček nebo malých okounků (často ještě položených na uschlé trávě či držených v suché ruce) je bohužel na internetu každodenní realita. A často i u firem propagujících své rybářské náčiní. Možná to souvisí s tím, že zjemňování rybářského náčiní bylo v určitých ohledech dotaženo až do absurdna. Mám na mysli vláčkařské závody, kde je často i velmi malá ryba zbytečně podebírána. Je to lepší než mačkání mnoha ryb několik hodin ve vezírku, ale i tak zbytečné.

Když jsem nakousl okouny, ještě chvíli u nich zůstanu. Konkrétně u zvyku vylamování okouních tlam. Asi se nedá nic namítnout, pokud je okoun za tlamu podržen ve svislé pozici. U hlouběji chycených ryb je to často nejsnazší možnost, jak rybu vyháčkovat. Horší je verze, kdy je ryba držena vodorovně, ale její tělo vlastní vahou visí dolů. Jemná kůže kolem okounovy tlamy je tak neúměrně napínána a hrozí její protržení. Navíc i rybí hlava je při tomto držení do jisté míry deformována. Tento styl si naši rybáři osvojili díky příbuznosti okounů s americkými bassy. U těch se tento úchop používá běžně, ovšem bassova tlama je daleko pevnější než tlama našich okounů. Naštěstí se dnes už od tohoto stylu držení do značné míry ustupuje. Stále se však najdou lidé, kteří jej nejen používají, ale dokonce i propagují jako nejlepší možný. 

Témat, která se mi na rybaření nelíbí, je daleko víc. Zajíždění s automobily až k vodě, nepořádek kolem vod a i už zmíněné drancování našich revírů. Na tato témata už ale byly napsány desítky článků a mluvit o nich znovu by bylo jen mrhání virtuálním prostorem. Navíc je otázka, zda by se článek k těm, kteří to provozují vůbec dostal.

A tím se zvolna dostávám opět na začátek celého článku. Protože jsem si uvědomil, že nejsem hrdý na to, že jsem rybář. Dokonce jsou chvíle, kdy se za to spíše stydím. Ne kvůli sobě, i když občasné nechtěné poranění ryby háčkem mě mrzí. Stydím se spíše za to, jaké chování vídám kolem našich vod. Přesto pokud se nad některou ze zde zmíněných věcí alespoň pár lidí zamyslí, nepřijdou tato slova vniveč. Protože rybařina může být krásná.

PS: V tomto článku jsem se zaměřil hlavně na věci s nimiž můžeme k lepšímu pohnout hlavně my, rybáři. Jsou ale další, která našemu koníčku škodí a s nimiž nemůžeme nic dělat. Před nedávnem jsem lovil na Berounce a v tu chvíli hladina řeky poklesla o dobrých dvacet centimetrů. Mohla za to nedaleká MVE, kvůli které byl zastaven průtok vody přes jez. Řeka se stáhla od břehů a už tak mělký úsek se dal přejít po kolena ve vodě. Zachránili jsme několik škeblí, ryby v jezírkách jsme naštěstí nenašli. Přes jez se voda začala valit až dobré dvě hodiny poté. Kdo k tomu dal povolení, případně kdo natolik omezil přísun okysličené vody v těchto extrémních vedrech, pro mě zůstává záhadou. Vodáci proti tomu už začínají prostřednictvím webu suchejezy.cz bojovat. Neměli bychom se k nim přidat? Vždyť je to i v našem zájmu.

Lukáš Ardon

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou.
Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.Komentovat může kdokoliv bez nutnosti registrace, stači jen napsat jméno (login) a komentovat.






Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 20

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
17. 07. 2015, 08:22

Luboš Straka


Přitakávám k první třetině článku a nejen k ní. Pouze zdravé množství štik v revíru má za "následek" správné zdravé společenstvo ryb, plné trofejních kousků (podoustev, plotice, cejn...). Nedochází tak k přemnožování a následné potravní konkurenci. Podobně to platí i u kapra, mám mnohokrát ověřeno, že je-li v revíru mimo kapra velké množství bílé ryby, zejména pak cejnů, má kapr větší šanci na přežití a tím dorůst fotkyhodné velikosti. Tak jakápak havěť.... :) 

>> Reagovat
16. 07. 2015, 10:31

Kaudik

, kaudik@seznam.cz

Moc hezky napsaná úvaha, jen mám někdy pocit, že někteří rybáři disponují veškerou moudrostí světa. Jiné názory je nazajímají a ani je raději nechtějí slyšet, protože oni mají tu svou pravdu. Ač spousta rybářů se cítí být hrdými rybáři, můj pocit je, že hrdost se z rybařiny vytrácí a vše je jen honění vlastního ega. Čím dražší vybavení a co nejvíce různých nesmyslů mám, tím jsem více in, čím více fotek s trofejními rybami, tím více in. Radost a potěšení z každého úlovku už není jako kdysi a pokud to není ryba big rozměrů, může být ulovená malá ryba dokonce někomu na obtíž.

>> Reagovat


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se