• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Základní způsoby muškaření

  • Cadox 4
19. 06. 2010
Muškaření se suchými muškami

Tento způsob muškaření považuje většina muškařů za nejkrásnější, technicky nejnáročnější a nejvzrušivější. Bohužel ho můžeme většinou uplatňovat pouze tehdy, když ryby sbírají hmyz z hladiny. Používáme při něm plovoucí šňůry, ujímané návazce a mušky vážeme na co nejjemnější přívěsy. Většinou ale vystačíme s jednou muškou.

Podstatou suchého muškaření je vyhledat sbírající rybu - prozradí se kroužky na hladině - přiblížit se k ní tak, abychom před ní mohli nahodit mušku a ona nás přitom nespatřila. Předtím je vhodné vysledovat, jaký hmyz právě sbírá, zda sbírá z hladiny nebo těsně pod ní, a pak jí správně nabídnout tu správnou mušku. Sebere-li naši mušku, musíme včas a správně zaseknout, jemně, ale bez zbytečného otálení rybu zdolat, vychutnat si vzrušení z podařeného lovu, potěšit se krásou ryby a opatrně ji pustit zpět do rodného živlu.  Je toho poměrně dost, co musíme splnit, abychom uspěli, ale praxí, sledováním zkušených kolegů a vyzvídáním od nich a samozřejmě i pomocí studia odborné literatury to brzy zvládneme.

Ryby sbírají hmyz z hladiny tehdy, když ho plave dostatek a stojí jim tedy za to vyjet do příhodného místa a krmit se. Hmyz se líhne na začátku sezony nepravidelně, podle počasí, obvykle přes den. Zatažená obloha, vlhký a vlahý vzduch a jeho proudění od západu jsou příznivé podmínky. V pokročilejší sezoně to pak bývá za obdobných podmínek velmi brzy ráno, navečer a pozdě večer. V podzimním období, kdy se suchými muškami obvykle soustřeďujeme na lov lipanů, bývá nejpříhodnější doba mezi polednem a třetí, čtvrtou hodinou odpolední. Malí a tak-tak míroví pstruzi, lipani a tloušti často něco sbírají j stále a vrhají se po všem, co plave po hladině i pod ní. Ti by nás však neměli zajímat.

Na příhodných místech, kde odhadujeme stanoviště větších ryb, ale ty právě nesbírají, se někdy dají ryby zlákat k záběru na suchou mušku. Říkáme „vyházet" tak, že nad stanovištěm ryb pouštíme opakovaně svoji mušku, až je přesvědčíme, že se právě tento hmyz líhne, nebo je prostě k záběru vydráždíme. Často můžeme uspět stejně na menších tocích, kde stanoviště ryb snáze vytipujeme a kde ryby mají k mušce „blízko".

Lipany nejčastěji hledáme v táhlých hlubších i mělčích proudech, někdy i velmi prudkých. pstruhy a tlouště zase v příbřežních partiích, kam proud zanáší potravu.

Velký pstruh sbírá z hladiny hmyz klidně, kroužky jsou velké, ale nerozstříkané. U malých pstruhu to bývá naopak. Jestliže v kroužku zahlédneme špičku rypce nebo zabělat se pootevřenou tlamičku, sebral právě mušku plovoucí po hladině. Vyplatí se počkat, vyhlédnout si na hladině mušku a sledovat, zda ji pstruh sebere. Pak již neváhejme a nabídněme mu tu svoji. Jestliže dojde jen ke zvlnění vody nebo se v nepravidelném kroužku ukáže hřbet ryby, sbírá pstruh více pod hladinou, obvykle rozence jepic nebo chrostíků. Nabízenou muškou by měli být právě rozenci, které se snažíme před stanovištěm mírně potopit třeba lehkým popotažením za šňůru. Vždy se nám vyplatí sledovat, co se na hladině nebo těsně pod ní děje, jaký se z ní líhne hmyz, nebo neplavou-li na hladině nějací broučci, mravenci nebo koníci apod. Sbírají-li pstruzi hmyz z hladiny, stojí obvykle nehluboko pod ní na jednom místě a za muškou jsou ochotni kousek popojet nebo se i otočit. Tloušti a proudníci většinou projíždějí pod hladinou a mušky aktivně vyhledávají. Lipani až na výjimky stojí vždy u dna a za muškou k hladině vyjíždějí, plave-li přesně v úzké dráze jejich zájmu. Jejich sebrání bývá rychlejší, ráznější, pokud si ovšem lipani zrovna mušku nedůvěřivě neprohlížejí. Pak před vlastním sebráním výrazně zpomalí nebo se i prudce obrátí, což někdy omylem považujeme za záběr. Naopak tloušti naši mušku, ke které pomalu přijedou, jakoby opatrně chutnají, než ji vsrknou.

Důležité je přiblížit se ke sbírající rybě tak, abychom ji nevyplašili. Čím blíže se tak dostaneme, tím mohou být naše hody přesnější a jemnější, ale riziko vyplašení se zvyšuje. Nejsnáze vyplašíme právě opatrné tlouště, snadno také pstruhy, nejméně plachý bývá lipan, ale neplatí to vždy a všude. Nejlepší postavení bývá často šikmo vzad za rybou, dobré je i postavení šikmo před ní. Někdy si ale vybrat nemůžeme a musíme se přizpůsobit podmínkám.

Mušku nahazujme před stanoviště a necháme ji k rybě doplout pokud možno bez brázdění, zvláště, je-li to jepka. Docílíme toho předhozením malého oblouku nebo zvlněním šňůry, protože k brázdění mušky po hladině dochází působením proudu na šňůru. Než se šňůra vyrovná a začne ji proud táhnout, plave muška po hladině klidně. Chrostíci nebo i jiný topící se suchozemský hmyz vytvářejí na hladině často rozruch. V tom případě zabrázdění mušky, která je napodobuje, bývá dokonce ku prospěchu a zejména pstruh nebo tloušť i bolen na pohybující se nástrahy rádi zaútočí. Lipana brázdění ale většinou odradí. Úspěšnou technikou, zvláště navečer při líhnutí nebo rojení chrostíků, je i držení poskakující mušky v silnějším proudu. Musí to být muška hodně ochmýřená. Jsme-li trpěliví a pstruzi se poblíž nacházejí, vyprovokuje je to často k prudkému záběru. Na sucho můžeme lovit i se dvěma muškami. Tři by nám spíše překážely, než pomohly. Mohou to být dvě stejné mušky, ale praktičtější je, když jedna je výrazně větší. Tu umístíme obvykle na přívěs za mušku koncovou, ale někdy i opačně. Děláme to z několika důvodů. Větší muška nám pomůže sledovat, kde plave ta malá, často špatně viditelná. Menší muška se také dříve stopí nebo v případě napodobeniny rozence plave v hladinovém filmu, ale i těsně pod hladinou. Větší muška pak funguje jako „splávek". Někdy si ryby rádi vyberou k záběru tu větší.

„Na sucho" chytáme také na jezerech a rybnících. I tady hledáme sbírající ryby. Musíme si však uvědomit, že na stojácích ryby většinou projíždějí a je nutné zjistit směr jejich trasy a mušky jim nahodit „do cesty". Jinou možností je, že necháme nahozené mušky v klidu na hladině a čekáme, zda je ryby najdou. Proudění vody nebo vítr působí na šňůru i mušky, takže ty se po hladině pomalu nebo rychleji pohybují. Pokud se mušky začnou stápět, vyšlehneme je a vysušíme planými hody, případně i pomocí amadou nebo i přimastíme. Někdy necháme mušky stopit úmyslně více a pak je pomocí opatrného zdvihání špičky prutu a stahováním šňůry táhneme pomaličku k hladině a k sobě. Často to dobře účinkuje a dostaví se záběr.

Nejčastěji používanými suchými muškami na stojatých vodách jsou rozenci pakomárů, ale i rozenci a subimaga jepic a rozenci i dospělci chrostíků a jiného hmyzu. Někdy suché mušky kombinujeme s mokrými.

Existuje mnoho možností a taktik lovu se suchou muškou. Praxí skoro každý přijde na nějakou vlastní. Je vždy nutné umět řešit konkrétní situace, vědět, co které ryby upřednostňují a nebát se přiměřeně experimentovat.

Muškaření s mokrými muškami

Chytání „na mokro" je klasickou muškařskou technikou nedávno sice trochu opomíjenou, ale v poslední době prožívající renesanci. Mokrými muškami prohledáváme vodu, když ryby nejsou aktivní na hladině. Obvykle lovíme na dvě i na tři mušky, ale v menších potocích i s jednou. Osvědčenou taktikou je nahazovat šikmo po proudu, a to co nejvíce ke břehu, do kterého naráží nebo ke kterému táhne proud. Mušky necháváme volně splavávat. Aby je šňůra zpočátku příliš netáhla, předhazujeme oblouk proti proudu, a to třeba i několikrát a můžeme i popouštět šňůru. Když se ke konci dráhy mušek šňůra napne, začnou mušky stoupat k hladině a odplouvat od břehu. V té chvíli přichází často záběr. Můžeme také několikrát pozvednou prut a posléze mušky znovu popustit. Nedostavil-li se záběr, ještě šňůru nevyšleháváme. Necháme mušky splavat pod sebe a pomalými osmičkami šňůru zkracujeme a přitahujeme ji k sobě. Tím vlastně prochytáme celý úsek. Slibná místa proházíme několikrát. Teprve potom postoupíme dále po proudu. Při této technice používáme delší prut a plovoucí šňůry. Mušky jsou buď velmi málo nebo zcela nezatížené. Vhodnou nástrahou jsou klasické mokré mušky jako je březnovka, ocelová jepka, zelená nebo oranžová koroptvička, rudořitka, různé řídce ochmýřené palmery a zejména kukly chrostíků či pakomárů.

Při jiné technice, kdy chceme mušky dostat hlouběji, nahazujeme mírně nebo více proti proudu, opět nejlépe ke břehu nebo do proudných tahů. Použijeme spíše intermediální nebo mírně potápivou šňůru, kterou při cestě mušek po proudu směrem k nám rychleji zkracujeme a ve směru od nás naopak popouštíme. Při doběhnutí mušek potopíme špičku prutu pod hladinu a krátkými „pocu-ky" nebo osmičkami šňůry stahujeme mušky co nejblíže u dna k sobě.

Na mokro lovíme v proudech i v pomalých tazích, ale i v tůních. Snažíme se dostat mušky pod převislé větve, s muškami „objíždíme" různé překážky. Prostě hledáme ryby poblíž jejich oblíbených stanovišť. S mokrými muškami můžeme také chytat přímo po proudu. Je to metoda účinná, ale prochytáme s ní jen menší úsek. Výhoda je, že mušky plavou klidně a nerušeně. Někdy ale bývá obtížné zaregistrovat záběr.

Na mokro ulovíme kromě pstruhů a lipanů často i jiné ryby, zejména tlouště a plotice. Je to rovněž jedna z účinných metod při lovu bolenů. Při stahování mušek na ně často útočí okouni a občas i štika.

Velmi zajímavé chytání na mokro nám nabízejí stojaté vody. Podle hloubky, ve které chceme chytat, volíme typ šňůry. Pod hladinou lovíme s plovoucí nebo intermediální; čím hlouběji, tím logicky použijme šňůru s vyšší potápivostí, popřípadě můžeme vyčkat, až šňůra a mušky klesnou. Volíme nejrůznější rychlost stahování šňůry, zkoušíme nejrůznější hloubky, dokud nenajdeme ryby. Účinnými muškami jsou opět březnovky a koroptvičky, ale i kukly a další typy mušek.

Dlouhá nymfa

Lov s mokrými muškami na tekoucích i stojatých vodách se v příliš neliší od lovu s nymfami a kuklami technikou zvanou „dlouhá nymfa". Všechny výše popsané techniky a taktiky lovu s mokrými muškami můžeme využít. Rozdíl je hlavně v použitých muškách. I nymfy vodíme v různých hloubkách, necháváme je volně splývat s proudem i je aktivně vedeme a stahujeme. Tady bych se chtěl zmínit o možnostech sestavení udice při lovu na tři mušky. Nejběžnější je dávat největší a nejtěžší mušku nakonec, menší a lehčí nad ni a tu nejmenší a nejlehčí na horní přívěs. Někdy může být na horním přívěsu i nějaká téměř nepotopitelná suchá muška, která nám bude sloužit jako „muška - splávek" nebo „vyhazovači" muška pro ryby zaměřené k hladině. To je velmi dobrá taktika při lovu s pakomáry na mírně tekoucí nebo i stojaté vodě. Na horní přívěs navážeme třeba CDC chrostíka nebo dobře plovoucí hladinovou kuklu - například rozence pakomára s polyspanovým nebo CDC plovákem, na prostřední přívěs kuklu a na konec larvu nebo hloubkovou epoxy kuklu. V tomto případě necháváme sestavu zcela v klidu, nepřitahujeme ji, popřípadě jen vyrovnáváme šňůru. Teprve stáhne-li ji proud nebo na jezeře vítr, znovu ji přehodíme. Horní muška signalizuje často téměř jinak neznatelné záběry na mušky pod hladinou. Jindy použijeme jako nejtěžší mušku prostřední, kterou vedeme u dna, nezatížená koncová je volně tažena nebo poskakuje před ní. Nárazy těžké mušky o terén dodávají koncové mušce dráždivý třepavý pohyb. Muška na horním přívěsu je stejná nebo menší než koncová a vedeme ji více ve sloupci. Může to být i výrazně barevný vzor který upozorní nebo vydráždí ryby.

Krátká nymfa

Specifickou technikou, která si zaslouží pozornost, je lov způsobem zvaným „krátká nymfa", známá v muškařském světě také jako „česká nymfa" (czech nymph).

Princip je v tom, že lovíme jen na velmi krátkou vzdálenost, prakticky pod špičkou prutu, který držíme v prodloužení mírně povýš předpažené ruky. Šňůra visí pod špičkou a její konec se podle hloubky, ve které lovíme více či méně jen dotýká hladiny. Chytáme většinou na tři mušky - nymfy. Klasickou nástrahou pro tuto techniku se staly speciální nymfy, tzv. Bobši. Můžeme je považovat za napodobeniny larev chrostíků bez schránky i za napodobeniny blešivců. Svoji univerzální účinností Bobši často předčí jiné mušky a staly se špičkovou nástrahou českých závodníků a obávaným „killerem" našich vod. Každý muškař by si ale měl uvědomit, že si chce stejně příjemně zachytat i za týden, měsíc, rok, a proto nesmí ohrozit generační ryby v řece jejich nadměrným vybíráním. Nasazováním se vše nespraví. Sestavu mušek na poměrně krátkém a slabém neujímaném návazci (aby se rychleji propadal ke dnu) nahazujeme šikmo proti proudu a necháváme splavávat pod sebe. Někdy je účinnější, když mušky vyšlehneme a obloukem přehodíme zpět dříve, než se začnou pod námi zdvihat k hladině, protože jejich největší účinnost je u dna. Jindy ryby berou právě na mušky stoupající. To je třeba vyzkoušet a na různých místech to může být jiné. Touto technikou lovíme obvykle v mělkých i hlubokých proudech a na jejich rozhraní s protiproudy a tišinami. Hledáme místa, kde jsou v proudech hlubší místa, tzv. jámy, ve kterých ryby často stávají. Do krásy suchého i mokrého muškaření má krátká nymfa daleko, mušky obvykle jen přehazujeme obloukem špičky prutu, ale když ryby jinak příliš neberou, je to velmi účinný způsob, jak si přesto dobře zachytat. Nejlépe se tímto způsobem chytají lipani. Když jsme dostatečně opatrní, můžeme si ve vodě třeba i kleknout, abychom snížili svoji siluetu, tak nachytáme i parmy, podoustve, ostroretky, bílé ryby a samozřejmě i duháky, potočáky a sivěny. Větší pstruhy tak ale chytíme jen při naší velké ostražitosti nebo v hlubších proudech, kde se cítí bezpeční, a tak snadno je svoji blízkou přítomností nepoplašíme.

Streamerování

Zcela specifickou technikou je tzv. streamerování. Tady je také na místě poznámka: streamer, lure, ale i muddler, buck, zonker, booby, blobby a další jsou anglické názvy různých mušek - dráždidel - napodobujících rybky, potěr, pulce, velké nymfy šídel a vážek, a jak je to i u jiných mušek, jsou také jen výtvorem fantazie za účelem vydráždit rybu k záběru. Pro překlad by se asi nejvíce hodilo české slovo „dráž-didlo". Mezitím se ale anglická slova vžila, dokonce říkáme „streamerování" [strímrování] (podobně jako nymfování), čímž označujeme muškařskou techniku vedení mušek potahováním za šňůru. Asi nemá význam něco násilím přemáhat, vývoj jde stejně dál. Lovíme tedy na lury a streamery, čímž označujeme mušky dráždící svým pohybem a zbarvením a připomínající rybám nějakého tvora, kterého by mohly ulovit. Někdy tyto mušky ještě blíže specifikujeme podle výrazných společných znaků jako zonkery - hřbet a ocásek z pruhu kůže se srstí, muddlery - velká hlava ze sestříhaných srnčích pesíků, booby (bobíky) - „prsaté" mušky s velkými plováky - očima? z neporézní pěnové hmoty, atp.

Většina lur a streamerů se uplatní na tekoucích i stojatých vodách, na pstruhy potoční i na duháky. Jsou výbornou nástrahou i na okouny, štiky, boleny, spletou se i jiné ryby včetně kapra. Snažíme se je aktivně vodit v různých hloubkách po proudu i častěji proti proudu, šikmo i kolmo přes proud. Kde je to účelné, vodíme je velmi pomalu, jindy až zběsile rychle. Jsou nejčastěji používanou nástrahou na jezerech, kam se vysazují duháci. Většina těchto vzorů také na podobných anglických nádržích vznikla. Při lovu štik jsou jedinečnou nástrahou velké streamery, které často předčí problematickou živou rybku.

Při muškaření s těmito nástrahami používáme obvykle pruty kategorie 7-8, intermediální nebo potápivé šňůry - podle toho, v jaké hloubce chceme lovit. Při streamerování na řekách používám jen potápivé šňůry, snad jen při lovu bolenů jsou vhodnější šňůry intermediální, popřípadě i plovoucí.

Zásek a zdolávání

Se zásekem nespěchejme, ale také neotálejme. Říci si po záběru v duchu „jednadvacet", je obvykle ten správný interval. Zásek by měl být přiměřený použitému vlasci a akci prutu, ostrý, krátký, ale citlivý. Když zásek „sedí", zdolávejme rybu klidně. Počáteční nápor bývá nejintenzivnější u duháků, kteří často začnou vyskakovat nad hladinu, a u bolenů, někdy i tloušťů. Potočák není tak zběsilý jako u duhák, za to však ryba vždy míří někam do úkrytu, kam ji ale pustit nesmíme, nebo vytrvale jezdí po i proti proudu. Větší lipani se často kroutí a válí v proudu nebo v něm vytrvale stojí a využívají sílu proudu proti tahu šňůry. Zvláště samci občas opakovaně vyskakují nad hladinu. Dobré je měnit směr tahu překlápěním prutu. To většinou vyvede rybu z rovnováhy. Lepší bývá zdolávat ryby s prutem skloněným do strany, než drženým kolmo vzhůru. Až když začne jejich síla ochabovat, vyveďme je opatrně na mělčinu nebo k hladině nad podběrák. Uděláme-li to však předčasně, obvykle se ryba poleká a vyrazí k novému náporu, což zase může polekat nás a souboj prohrajeme. Pokud si zdolanou rybu nebudeme brát, osvoboďme ji od háčku ještě ve vodě a bez nabírání podběrákem.
Bohumír Šumský
    


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 12

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
12. 04. 2016, 11:29

StormCZ


Děkuji super

>> Reagovat
12. 04. 2016, 10:21

Kaudik

, kaudik@seznam.cz

Například -  Muškaření a vázání mušek: http://www.megaknihy.cz/rybarstvi/19129-muskareni-a-vazani-musek.html, a ktomu ještě např. Entomologie pro muškaře: http://neoluxor.cz/popularne-naucna/entomologie-pro-muskare--20929/

>> Reagovat
12. 04. 2016, 10:07

SilenStorm


Děkuji za velmi užitečný článek. Můžete mi prosím doporučit nějakou  knihu, pro toho kdo začíná muškařit? Děkuji.

>> Reagovat
13. 11. 2010, 19:14

ROMAN MIŠKEV

, miskev.roman@seznam.cz

 je to super že jste to napsal tetka začínam z muškařením a pro mě je to super něco sem už věděl a něco sem se doučil MĚL BY STE NAPSAT JEŠTĚ NĚCO        MNOHOKRÁT DĚKUJI ŽE JSTE TO NAPSA  Z POZDRAVEM ROMAN MIŠKEV

>> Reagovat
25. 09. 2010, 17:31

Zbyněk Stárek

, sta06@seznam.cz

Vážený pane Pavelko, Vaše články o muškaření jsou velice dobře napsané. Chtěl bych Vás požádat, zda bych z nich nemohl čerpat informace do knihy. Dostal jsem za úkol přepracovat a rozšířit moji knihu Rybaření od A do Z a moc rád bych využil Vámi zpracované informace. Prosím o Vaši odpověď Děkuji   Zbyněk Stárek 

>> Reagovat
17. 07. 2010, 19:49

Rudolf K.

, rybarinaa@email.cz

 Krásně napsáno.Málokdy se tak snoubí teorie s praksí.Nejsem žádný přeborník, ale mám stejné poznatky.

>> Reagovat


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se