• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Vygumuj si svého dravce (1. díl)

  • cadox fishing
26. 01. 2013

Jak asi každý z nás ví, mnohé věci se dají vyjádřit jen pár slovy, a to i v případě rybolovu. I tady platí, že několik dobře zvolených slov obsáhne prakticky celé téma, možná až na věky.

Tak třeba… Gumové rybky s nulovou ocasní akcí, gumové rybky s výraznou ocasní akcí, twistery, Texas rig, Drop shot, jigování, smýkání, stand up jigová hlava, rybí hlava, offsetové háčky...

Jistě, mohl bych pokračovat dál, do úplného vyčerpání příslušné slovní zásoby, jenže k čemu a proč? Vždyť vše podstatné jsem již na adresu „gumování“ řekl. Ano, právě teď. Totiž že pronásledování dravých ryb za pomoci měkkých nástrah, říkejme rovnou gumových, se ve 3. tisíciletí stalo natolik výraznou součástí světa přívlače, že se jí v tomto směru žádná jiná nevyrovná. Woblery ani plechy, jakkoliv oba tyto přívlačové segmenty zbožňuji, nemohou - co do možností a variability – gumám konkurovat.

Je to tak. Nedozírným spektrem nástrah, počtem montáží a spoustou delikátních technik, kterými je dravcům doslova vnucujeme, poskytuje gumový segment nejširší možný prostor pro ventilování kreativních schopností každého z nás a ověřování si námi získaných poznatků v praxi.

Tvrdím, že rybář, který to rád naměkko, má v imaginárních přívlačových hrách bez hranic, jejichž cílem je doběhnout a porazit predátora pod hladinou, nejblíže k vítězství. Ať už se drží obyčejných twisterů na kulatých olověných hlavách, experimentuje se smáčky na montážích importovaných z Ameriky anebo si cestu k chňapacímu reflexu dravců dláždí za pomoci gumových rybek (pozn. autora: zatímco západní svět používá pro gumovou rybku nejčastěji výraz shad, český rybářský slovník převzal z Polska výraz „kopyto“ – osobně inklinuji k západnímu výrazu „shad“, který člověk uplatní ve většině zemí světa, nicméně myslím, že obyčejným popisným označením „gumová rybka“ se vůbec nic nezkazí).

K vítězství u vody jen potřebuje, aby se v jednom jediném okamžiku protnuly následující čtyři faktory: - dobré místo, účinná montáž, optimální nástraha a… Její dráždivé vedení. Přesněji oživení, které neživé nástraze vdechne prostřednictvím svého prutu. Právě vhodně zvolený pohyb nástrahy ve vodě bývá pro dravce konečnou motivací k prudkému výpadu.

Gumová nástraha se dá samozřejmě rozpohybovat více způsoby. Všechny mají své opodstatnění, přičemž každý z nich může být lepší než ten druhý. Za určitých podmínek v určité roční době. Jaké základní způsoby pohybu gum rozlišujeme?

Jigování je výchozí technikou pro chytání s gumovými nástrahami, především pak s twistery a rybkami (shady). Technikou, která se dá dobře použít vertikálně (z lodi) i horizontálně (ze břehu).

Při této technice poskakuje nástraha navlečená na jigové hlavě po dně. Výskoků nástrahy do výšky 30 až 100 centimetrů dosáhneme rychlým pohybem prutu z horizontální polohy (9. hodina) do pozice 11. hodiny.

Protože k osmi z deseti záběrů dochází při klesání nástrahy (klesající nástrahy dobírají především candáti a okouni), musíme bezprostředně po výskoku dovinout uvolněnou šňůru, abychom neztratili kontakt s naší nástrahou. Toho dosáhneme mírným skloněním špičky prutu na úroveň 10. hodiny a navinutím uvolněné šňůry. Gumu pak necháme dvě až deset vteřin ležet na dně a celou proceduru opakujeme.

Rychlost klesání nástrahy přitom explicitně ovlivňuje hmotnost jigové hlavy. Nasadíme-li gumu na lehkou hlavu, bude její pád zpět ke dnu přirozenější a delší, než by byl v případě těžší hlavy. Gumy na hlavách, které jsou těžší, než vyžaduje hloubka a proud vody, vykazují skoky o něco kratší a rychlejší. Osobně mám tzv. přetížené jigování raději, rozhodně jsem jím dosáhl vyššího počtu candátů než při použití lehčích hlav. A to i na stojatých vodách. Za silného větru, který se z boku opírá do šňůry, si dokonce ani jinou variantu neumím představit.

Celkově je jigování spíše agresivní technikou, vhodnou zejména pro letní období a raný podzim.

Výskok „s odrazem“

Před lety, když jsem ještě více potřeboval upoutat pozornost zlenivělých dravců, jsem jednoduché jigování posunul jinam. Vyvinul jsem techniku „vertical jump with reflection“, tedy výskoku, kterému předchází odraz. Obrazně řečeno.

Jde v podstatě o dva rychle následující výskoky mezi jedním dopadem gumy na dno. Nástrahu nejprve přinutíme provést první výskok do výšky zhruba půl metru, a to dynamickým tahem prutu. Ihned poté - dříve, než stihne dopadnout na dno -, škubneme zápěstím a přes měkčí špičku prutu provedeme druhý výskok, který gumu „přikopne“ do výšky jednoho až jednoho a půl metru. Gumová rybka na lehčí hlavičce při něm obvykle předvede dráždivé salto, jímž na sebe strhne pozornost.

V reálu zkrátka první kratší výskok působí ve srovnání s tím následujícím spíš jen jako přípravný odraz k tomu druhému, vyššímu. Technika „vertical jump with reflection“ by se dala dobře přirovnat k výkopu fotbalového míče, kdy si hráč nártem lehce nadhodí míč, aby ho ze vzduchu, ještě před jeho dopadem na trávník, pořádně vykopnul do výšky. 

Bez pohybu prutem

Opakem gymnasticko-atletické techniky „vertical jump with reflection“ je má nejoblíbenější technika gumování, které říkám „zívačka“ (od slovesa zívat). Jak už název napovídá, nejedná se o žádnou divočinu. Právě naopak, gumu vláčím skoro až ospale, nikam s ní nepospíchám. A je úplně jedno, jestli ji mám přímo na jigové hlavě nebo třeba na brokové montáži Slip shot, kterou rád používám.

Při zívačce, kterou například autor knihy Moderní přívlač Johannes Dietel nazývá „lenošením“, nepracuje prut, ale naviják. Nástrahu tedy oživujeme otáčením kličkou navijáku. Špička prutu přitom směřuje někam mezi 10. až 11. hodinu.

Nástraha vzlétne ze dna vysoko a daleko podle toho, jak rychle a kolikrát zatočíme kličkou. Otočíme-li jí pomalu, skok gumy bude nízký, spíš plíživý, a pohyb gumové nástrahy střízlivější a klidnější. Naproti tomu rychlé otočení kličkou znamená prudší a vyšší skok. Že nástraha opět dopadla na dno pak poznáme podle šňůry, která se v momentu dopadu povolí. Tehdy šňůru dopnu, dráždidlo však zatím nechám ležet na dně. Tři až deset vteřin. Teprve potom znovu zatočím kličkou.

Tuto techniku používám prakticky po celý přívlačový rok. Účinnější je ovšem na podzim a v zimě, kdy život pod vodní hladinou usíná a svým způsobem se mění ve zpomalený film. „Zívačka“ mi vyhovuje i tím, že po celou dobu vlečení mám nástrahu pod téměř stoprocentní kontrolou. Při stoupání i klesání nástrahy. To je k nezaplacení hlavně při opatrných záběrech candátů.

Plazení

V těsném sousedství „zívačky“ se nachází technika takzvaného plazení. A stejně jako v případě „zívačky“ jsou i jejím časem hlavně chladnější měsíce.

Smyslem plazení je, aby pomalu tažená guma ledabyle klopýtala po nerovnostech dnech. Špička prutu znovu ukazuje na 10. až 11. hodinu, kontakt s nástrahou je přes napnutou šňůru plynulý. Aby se po dně plazila co nejpřirozeněji, servírujeme ji dravcům s lehkou jigovou hlavou nebo s lehčí předsazenou zátěží, tedy s využitím montáží Carolina nebo Slip shot.

Jednou za čas přitom pohybem prutu zápěstím provedeme rychlejší výpad gumy do strany, který simuluje leknutí rybky s následným pokusem o útěk. Po tomto manévru ji necháme ležet několik vteřin na dně, načež ji znovu poručíme pomalu kopírovat dno.

Šoulání se splávkem

Docela jinou, zcela specifickou technikou gumování je sportovní modifikace klasické šoulačky s rybičkou, kdy s využitím průběžného splávku přitahuji prošitou gumovou rybku. Začal jsem s tím v polovině 90. let a dodnes tvrdím, že v určitých situacích jde o stěží nahraditelnou techniku.

Výhodu této techniky, vhodné zejména k lovu štik stojících ve sloupci, spatřuji v možnosti určení hloubky, do které se guma v okamžiku zastavení navíjení propadne. Pokud tedy víme, že na přehradě stojí štiky třeba tři metry pod hladinou, odměříme zhruba třímetrovou hloubku a zafixujeme ji zarážkou. Splávek pak naši gumu níž nepustí.

Prošitá gumová rybka, kvůli okamžitému záseku opatřená trojháčkem v břišní části, vybruslí při otočení kličkou navijáku lehce vzhůru, směrem k hladině, a zároveň vpřed. A právě tehdy přichází většina útoků od štik, které mají pocit, že jim domnělá kořist chce upláchnout. Abychom byli schopni okamžitě zaseknout, a to i v případě záběru při klesání rybky do námi určené hloubky, šouláme gumu při napnuté šňůře.

Pohyb je klíč


Od všech těchto technik se samozřejmě odvíjejí další a další, které jsou šité na míru jednotlivým montážím a nebo specifickým podmínkám lovných míst. Často se liší jen v drobnostech, ale v tom je právě síla gumování, resp. jeho variability a téměř neohraničených možností. Jako bychom žádané šaty ze stále oblíbené látky osvěžovali novým střihem nebo jen jinými nitěmi a stehy.

Abych uvedl praktický příklad toho, jak je pohyb gumy podstatný pro ulovení dravé ryby, musím se teď ve vzpomínkách vrátit do loňského října. Do jednoho z úspěšných dnů, ve kterém se ve správném okamžiku protnuly ony čtyři faktory, které zmiňuji výše. Technika vedení přitom byla tím posledním v řetězci, a proto rozhodujícím spouštěčem zájmu cílových candátů a okounů.

Když jsem přijel na místo, které jsem v dané dny navštěvoval s opakovaným úspěchem, stejně jako několik dalších rybářů, nezbývalo mi, než svěsit bradu. Bylo beznadějně obsazené. Až tak, že by pořadatelé kulturních akcí šťastně hlásili: vyprodáno! Na šedesáti metrech břehu stálo přesně dvaadvacet vláčkařů. Jako na závodech. A zatímco jedny gumy byly u břehu vytahovány z vody, aby vzápětí znovu svištěly vzduchem, jiné právě dopadaly na hladinu, aby o něco později byly u břehu vytahovány z vody.

Zpráva o ulovení několika velkých okounů v průběhu týdne se zkrátka velmi rychle rozkřikla. Bohužel, v tom jsou mobilní telefony a sociální sítě zlé. Během pár minut dokáží člověku ukrást klidné chytání a krátkou radost z úlovků v několika málo šťastných dnech.

Po zhlédnutí tohoto divadla byla má první reakce jednoznačná a vzhledem k mé sociální fobii i pochopitelná. Odjedu jinam, řekl jsem si. Pak jsem se ale ještě jednou rozhlédl a nakonec se rozhodl zůstat s tím, že si najdu klidné místo někde bokem.

Startovní pole vláčejících rybářů jsem proto pomalu obešel, přitom jsem se ale pozorně díval a poslouchal.

Kolegové hořekovali, že „dnes nejdou“. To byla nepovzbudivá zpráva. Současně s ní jsem ale viděl, s čím a jak chytají. Vypozoroval jsem velikosti a tvary jimi používaných gum, sílu šňůr a vlasců, montáže a nakonec i techniky, jakými nástrahy oživovali. Zkrátka během několika vteřin jsem jen tak mimoděk získal informace, se kterými jsem si uměl poradit. Vlastně mě teď napadá, že jsem je získal podobnou „technologií“, jakou používají ženy při výběru mužů. Stačí jim prý tři vteřiny pohledu, aby si udělaly o muži základní představu a podle ní se rozhodly, jestli je dotyčný zajímá nebo ne.

A rozhodnutí čekalo i mě. Drtivá většina kolegů, které jsem míjel, vláčela gumové rybky ve velikostech sedm až deset centimetrů, na pěti nebo sedmigramových jigových hlavách. Technika vedení spíš agresivnější – klasické jigování.

Všechna tato data jsem smíchal se znalostí dané lokality a rozhodl se pro třinácticentimetrové shady (gumové rybky) na dvanáctigramových hlavách. Protože vyhnanství, kam jsem byl donucený se odplížit, bylo mělké, s maximální hloubkou dva a půl metru, měl jsem vlastně přetíženou nástrahu. Tak, jak to mám většinou rád. A techniku k ní jsem zvolil také zamilovanou - línou zívačku. A jak jsem tam, pod červenou chatou, dopadl?

Chytal jsem tak, jako by už neměl přijít zítřek. Během hodiny a půl jsem fotil dva candáty a tři krásné okouny, všechny tři těsně pod čtyřicet centimetrů. Toho večera jsem byl na břehu jediným, kdo vytáhl ryby.

Václav Fikar

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.










Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 2

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se