• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Větší než malé

  • cadox fishing
03. 12. 2013
Bez přetvářky jsem byl trochu v šoku z reakcí na můj poslední článek Menší než malé. Ani ve snu by mne nenapadla, že člověk s mou pověstí prudiče dostane tak příjemné hodnocení a spoustu kladných reakcí navíc s požadavkem, abych psal. Říkal jsem si, že bych rád, ale nikdy jsem nebyl žádný kaprařský zázrak a s úspěšností některých kolegů se nemohu rovnat a trochu taky dumal nad tím, kdy mi zase svatý Petr ukáže svou přívětivější tvář a nechá mě povodit na udici slušnější rybu. Trochu mě překvapilo, že mě na sebe to rybářské štěstí dlouho čekat nenechalo. Není tomu ještě ani měsíc od poslední popisované výpravy a na podložce se mi válela ryba, kterou mohu s klidným srdcem zařadit mezi ty, na které asi dlouho nezapomenu.

     Plán byl v prvopočátku velice jednoduchý, vyrazíme s kamarádem na jednu malou vodu, kde jsme ještě nikdy nechytali. Asi jako každý se často potýkáme s tím kam vyrazit a těch kompromisů chceme dělat co nejméně. Jednoznačným ideálem je aspoň pro mě, kapařina na vodě, kde si užiji klid bez řvoucích hlásičů a kde jsou pro daný typ vody zajímavé ryby. Pídil jsem se po takové vodě a doslova mě nadchla informace od jednoho mého známého, činovníka MRS, že o takové vodě, co hledáme, ví. Je sice malá a MO tam nedává kapry, protože dle nařízení nemůže, ale něco málo tam zbylo. Dokonce udělali ochránci přírody zkušební odlov ryb a v síti uvázl mimo jiné kapr cca 10kg a spousta línů. Ryby pustili zpět no a to byla poslední kapka, co mě neuvěřitelně nakopla. Místní tam nejezdí, navíc je to daleko. Domluvil jsem se s Davidem a posledních pár nocí jsem měl pořád před očima krásné prostředí, klid, povolené vlasce, splynutí s přírodou, hvězdné nebe a v neposlední řadě toho kapra. Jaký asi bude? Voda je tam v tomto období jistě průzračná a kapra jsem si představoval jako temně tmavou zdravou rybu s nádhernou stavbou těla a oranžovým panděrem.

     V pátek se čas v práci neuvěřitelně vlekl a nebyl jsem schopen myslet na nic jiného než na toho kapra. Nedalo se nic dělat, raději si těch pár hodin příští týden nadělám, než se trápit a to znamenalo, že jsme už kolem jedné s Davidem letěli pro nové nezapomenutelné zážitky. Cesta nebyla nic moc, už kvůli dešťům z posledních dní, ale po druhé hodině jsme stáli u lesního jezírka. Byla to nádhera, hotový ráj, ale pro dva rybáře malý. Věděl jsem, že pár set metrů dál jsou další svazové vody, které z hlediska dostupnosti jistě nevítají každý rok novou násadu, a proto tam bude klid a určitě tam nenarazím na „kapraře“. Pro jistotu jsem zavolal o info kamarádovi co tyto vody zná, protože je mimo jiné ve výboru místní MO. Telefon vyzváněl a já dumal, jestli mi kámen nůžky papír přisoudí evidentní ráj nebo velkou neznámou v křovinách. Telefonát byl velmi rychlý a dost mě sejmul. V sobotu budou na našem vodním ráji zelení provádět nějaké úpravy břehů a dokonce i dna. Prostě marnost, a aby toho nebylo málo, tak na vzdálenějším revíru zaúřadovali bobři takovým způsobem, že je voda absolutně nechytatelná a co se týče obsádky, tak s obrovským otazníkem. Nezbylo nám nic jiného než se odporoučet k autu a vyrazit jinam. Jenže kam? V průběhu několika hodin jsme objezdili hned několik revírů v okolí. Všude to byla velká bída, buď moc blízko civilizace, nebo neskutečný nával. Na lesním parkovišťátku u dalšího revíru, kde jsme parkovávali před několika lety, nebylo už kolem čtvrté místo a auta stála i po okolních loukách. Asi to taky znáte, tu beznaděj, je nás prostě moc. A víkendové výpravy jsou ty nejhorší termíny, ideální je vyrazit od neděle do čtvrtka, ale zase tolik pracovního volna obyčejný řaďák prostě nemá.


     Už jsme byli zoufalí a čas letěl podstatně jiným tempem než ráno v práci, potřebovali jsme se rozhodnout. A nakonec padla volba na vodu, kde jsme před lety prožili pár krásných kaprařských let. Začali jsme se této vodě už před léty právě kvůli velkému tlaku kaprařů vyhýbat. Navíc jsem měl nepříjemné info, že přes horní míru kapra se spousta krásných ryb nedobrovolně přestěhovala do nedalekého soukromáku, kde ztratí do roka i třetinu své váhy, prostě kaprolágr – „ Žraním plastelínových kuliček ke svobodě“ (překládat do němčiny se mi to nechce).
     Ani mě moc nepřekvapilo, že revír byl v obležení ne jen klasických krmítkářů, ale občas z rákosí vykukoval bivak nebo dokonce loď. No to mi sice hlava nebrala, proč někdo potřebuje na vodu o pár hektarech loď, ale co už. Pominu i skutečnost, že místní rybáři jsou nebo aspoň byli na kapraře dost naštvaní a právě zakázané vyvážení je rozpalovalo v minulosti do běla a dost brojili pro zákaz bivakování. Zřejmě to kluci jinak prostě neumí, ale je to jejich cesta. Snažili jsme se najít místa co nejdál od ostatních rybářů, proto jsme vyrazili na druhou stranu jezera. Kapraři z nás asi moc velkou radost neměli, sedli jsme si naproti nim, ale odsunuli se trochu stranou, aby měli možnost zavážet nebo házet své montáže pod náš břeh. Za těch pár let, co jsem tam nebyl, se příroda postarala o pěknou kulisu a musím uznat, že voda je to zase pěkná a člověk nemusí sedět na planině. Večer se nezadržitelně přikrádal, už nebylo moc času na přípravu a do toho začalo lehce poprchat. Vzhledem k tomu, že jsem naštěstí pořídil novou várku hotovek ve velkém balení a nestihl si nabalíčkovat přiměřené dávky na menší vody, měl jsem krmení dost. Této vodě bude potřeba dát trochu víc než jen pár kuliček. No a na původně plánované lesní jezírko jsem si bral pro jistotu i rychlá kořeněná játra pro otestování vody jako záchranu a ta se také hodila.


     Nic zázračného jsem nevymýšlel a držel se svých oblíbených kombinovaných montáží. Za ty roky jsem si našel svoji cestu a přes různé pokusy nakonec zakotvil u dvou typů. Popíši jeden z nich. Někomu třeba pomohou, jiní je neocení, ale takto mi to funguje. Podstatou je kvalitní pevný a ostrý háček Ashima Heavy carp velikost 6, dále jemná pletenka od Krystonu Super-silk 20lb, od Kordy Mouth trap průměru 0,43mm nebo Kryston Icognito, kontaktní broček a občas vytuním háček rovnátkem. Chystám se pořídit těžší varianty tungstenového rovnátka, ale i klasické silikonové mi vyhovují.

 Podstatou celé této jednoduché montáže je kombinace tuhé části s jemnou pletenkou, kdy do spoje vložím broček, který zatíží celou sestavu ke dnu a zároveň při nasátí nástrahy kaprem stáčí háček směrem ke spodnímu pysku. Jemná pletenka krásně pracuje a dovoluje háčku pracovat jak má a zbytečně neodradí i opatrnější ryby. Tak si to minimálně představuji a tak mi to funguje. Na konci tuhé části návazce, co jde do závěsky k olovu, dělám jednoduchou smyčku pomocí dvojitého osmičkového uzlu, který před dotažením samozřejmě navlhčím. Přes uzlík natahuji silikonovou hadičku proti vypadnutí z očka a chránící montáž proti zamotání. Není hadička jako hadička, vyzkoušejte si někdy, jestli ta vaše plave nebo neplave. Možná je to detail, ale když chci, aby návazec opravdu ležel, volím hadičky, co nevzlínají, a odstřihuji tenkou část, aby se dutina hadičky vyplnila co nejrychleji vodou.


 Už jsem se pustil do nudného popisu montáže, tak Vás ještě trochu zdržím u použití PVA. Nikde jsem tento způsob ještě neviděl, ale je možné, že to tak používá více rybářů. Často máme oprávněnou obavu o zamotání vlasu okolo ramínka nebo o to, aby se na háček pod vodou nenapíchla nějaká nečistota při sebemenším popotažení montáže. Napadlo mě to při závodech, kde natahujeme na celý háček přes návazec malou PVA punčošku s metoďákem a tím zajistíme ochranu háčku a zároveň atraktivitu v místě nástrahy. Při snaze o cílený lov větších kaprů je mi metoďák k ničemu a zbytečně láká cejny a jinou bílou rybu, proto jsem do PVA síťky jednoduše vložil jednu kuličku rozpůleného boilies.

Potom jednoduše natáhnu jehlou celý háček třeba i s rovnátkem mezi půlky kuliček a bezpečně tak uchráním hrot háčku a po dopadu mám i přikrmeno. Samozřejmě, že jde na celý návazec natáhnout libovolné množství půlených kuliček a limituje mě jen délka návazce či jehly. S jednou kuličkou to tedy vypadá následovně.

Seděl jsem v brolíčku, padal takový ten zahradnický deštík a nic světoborného se nedělo. Pozoroval jsem rybáře na protějším břehu a vzpomínal, jaké ryby se na této vodě v minulosti před léty nachytaly a zda tady aspoň některé ještě zůstaly. David sedící ob jedno místo ode mě chytil prvního kapra, pěkného lysce se slušným potenciálem a stavbou těla. Tahle voda byla vždycky relativně úživná, a aby toho nebylo málo, přinesl David na ukázku kus vytažené haluze kompletně obalené slávičkami. Co si pamatuji, tak slávičky v tomto revíru nebývaly, ale prostě jsou, takže se bude trochu víc řezat, ale na druhou stranu ryby vyzískaly další zajímavý zdroj přirozené potravy. Umím si představit ty tvrdé pysky a přírůstky, kterým navíc jistě pomůže i celkem velká selekce rybářským tlakem. Na tuto vodu je vyvíjen velký rybářský tlak a MO samozřejmě pravidelně obsádku doplňuje. V sobotu večer se za mnou stavil jeden nadšený rybář a s hrdostí mi ukázal obsah igelitky, jak krásného kapra chytil a že se mu daří každý den jednoho chytit a zítra přijede zase a vezme i kamaráda. Věřím tomu, že všichni kapříci na pekáči neskončí a dokázaly mi to kapří kolem 5-6kg co pochytal David. Potom není v revíru logicky velká potravní konkurence a kapři mají podmínky dorůstat trofejních rozměrů.



 Do desíti hodin se nic zásadního nestalo, David vytáhl ještě jednoho kapříka kolem 5kg a o moje pruty projevil zájem pavouk a začal natahovat pavučiny. Pohoda, pruty jsem smotal a koukal, co se bude dít na vodě, než mě zažene únava do spacáku. Kluci naproti vyrazili s gumákem na vodu a kapříkům pěkně dopřáli slušnou dávkou koulí a asi řepky, sáčky šustily pěkně dlouho. Tak jak mě ty manévry prvně štvaly, tak musím uznat, že přes den své montáže dopravovali pod druhý břeh nahozením a na člunu se na vodě přes den matlali jen jednou. Chvílema mi jich bylo až líto. Chystali si krmením flek, ale v místě, kde chytali, si vždycky sedl nějaký klasický krmítkářů. Sotva si chytil kapříka a odešel, kluci okamžitě poslali své montáže pod břeh, ale v tom po chvilce přišel další, dřepl, namačkal šrot a hodil to tam. Nerozumím tomu, proč si kluci nesedli přímo na ten flek, proč se tam snažili chytat z druhé strany. Ráno jsem nahodil lehce doleva kolem břehu kousek od míst, co jsem seděl montáž, jenže krmítkář opodál chytající zašustil igelitkou, šupl do ní kapra a mazal spokojeně domů. Pro kluky naproti to byl jasný signál švihnout svoje montáže pod břeh. Hned jak montáž dopadla, bylo mi jasné, že jsme přes sebe, tak jsem po chvíli svoji udici začal smotávat. Ucítil jsem slabý odpor vlasce jdoucího z druhé strany a ve stejný okamžik viděl, jak klučina valí k hůlkám, následoval mohutný zásek a poté asi hned zklamání, když jsem na něj zamával. Už jsem nechal asi jistě nadějný levý bok plavat a nahodil přímo před sebe na vzdálenost max 40m. Postupně jsem přistřeloval po troškách návnadu. Jak jsem tak seděl a nechal myšlenky volně poletovat, zobal paraleny, zaléval je horkým čajem a vychutnával ten klídeček, v tom se pomalu roztočila cívka jednoho z navijáků. No sláva konečně akce, v klidu jsem přizvedl prut a podržel cívku. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si povodím jako první rybu hned celkem slušného kapříka cca 85cm. Dával mi zabrat a pěkně bojoval, po záběru to bral přes jezero směr vázky. Věděl jsem, že to bude asi větší kousek než ta klasika, ale netušil jsem v té chvíli jak velký. Souboj jsem si užil, kapřík divočil a cítil jsem, jak se snaží montáž vytlouct o dno. Zlehka jsem nad ním získával kontrolu a už si souboj jen užíval. V čisté vodě jsem zahlédl jeho krásné dlouhé tělo a na chvíli dostal strach, že o něj přijdu a nebudu se moci pochlubit s pro mě pěkným kapříkem :o) Dvakrát si lokl a nechal se přivést celkem v klidu do podběráku.

Tak taková kaprařina mě baví, pěkné ryby, relativní klid, pěkná příroda a pokec s kámošem. Už asi po sté jsme rozebrali do posledního puntíku situaci na naší kaprařské scéně, ale dneska už z toho všeho máme víceméně srandu. Firmu na kuličky, co jsme spolu založili a David táhl posledních pár let sám, díky mému pracovnímu psychu, už vlastní nový majitel. Já práci změnil, Davidovi zkrachovalo pár zákazníků, co mu dávali práce nad únosnou míru, takže má práce také méně. Jednoduše jsme se v podstatě po letech zase sešli u vody s čistými hlavami. Paradoxně asi zrovna tam kde ta jedna životní etapa začala a doufám, že teď znovu začíná na stejném místě nová a ještě lepší. Vypadá to totiž tak, že budeme mít dost času vyrážet společně za kapříky častěji než v minulosti, pokud nám to osud dopřeje.
Tak ať se nám Davide daří, víme, že vždycky nemusí mít kapr aspoň 10kg :o)

Petr Koch - Kocháč

Převzato od 





Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se