• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

V srdci matky přírody

  • cadox fishing
03. 11. 2015

 
Jsem člověk, který žije kaprařinou, miluji ji a stejně tak miluji přírodu. Rád vyhledávám místa hluboko v srdci přírody, zapomenuté vody uprostřed lesů, kam pokud možno lidská noha nevkročila, samozřejmě najít taková místa u nás není jednoduché, ale není to ani nemožné. Již od útlého mládí jsem nejvíce volného času trávil hluboko v přírodě a snažil jsem se jí naslouchat a pochopit ji, naučit se od ní co nejvíce. Při svých toulkách hlubokými lesy jsem kdysi dávno našel něco, o čem jsem vždy snil, nádhernou vodu, ke které nevedla žádná cesta, kam vkročila jen divá zvěř a já jsem hned věděl, že to je to, po čem mé srdce prahlo.



Uběhl nějaký čas a já se rozhodl, že vodu prozkoumám trochu detailněji. Jelikož jsem při dlouhém vysedávání na jejích březích zpozoroval kapří aktivitu, bylo na čase zjistit, co je pod vodou. Voda je tam velmi průzračná, ale také tajemná. Nakonec jsem do ní přece jen vlezl a nahlédl jsem pod hladinu, bylo to něco neuvěřitelného a má touha poznat se s místními kapřími domorodci stále narůstala. Dno bylo převážně písčité, plné travin a popadaných stromů. Našel jsem také mnoho druhů nejrůznějších živočišných forem a potvrdilo se mi mé mínění, že kaprů je tu velice málo, a o to to bylo zajímavější.

NAMÁHAVÝ POCHOD

Ačkoliv jsem z toho nebyl nadšený, následovala doba, kdy jsem se na to magické místo nedostal, mohly za to rodinné problémy a částečně i škola. Alespoň jsem měl dost času vše promyslet. Nic ale netrvá věčně a konečně jsem mohl vyrazit do srdce přírody žít si svůj život. Měl jsem v plánu praktikovat tam docela podstatné věci, a to například být co nejméně nápadný jak na břehu, tak pod vodou. Několik týdnů před prvním lovem jsem chodil krmit místa, která mi přišla zajímavá. Krmil jsem v menších dávkách, vždy jen pár kuliček Fanatiky Koi. Ještě bych se vrátil k místům, která jsem zvolil. Byla to převážně oka mezi travami, anebo volnější místa poblíž spadlých stromů. Když přišel den D, vyrazil jsem strávit tam pár dní. Cesta nebyla vůbec jednoduchá, ale to bych nebyl já, abych si neporadil. K lesu jsem si zařídil odvoz autem a pak mě čekala ta náročnější část, a to několik kilometrů lesem s výbavou na přepravním vozíku. Po pár hodinách namáhavé cesty jsem si konečně odpočinul a voda mě přivítala nádherným východem slunce. Po menším odpočinku jsem se zabydlel na malé špičce mezi stromy, a to z jednoho prostého důvodu, měl jsem odtamtud výhled na celou vodu a skvělý přístup do všech předem zvolených míst.



PEČLIVĚ UKRYTÉ MONTÁŽE

Bylo brzké ráno a měl jsem celý den před sebou, v klidu jsem postavil bivak, který jsem zamaskoval, aby co nejvíce splynul s okolní přírodou. Když byla většina věcí připravená, vyrazil jsem do vody postupně zanést své montáže, i když jsem měl předkrmených více míst, položil jsem dvě montáže a ostatní místa na dně jsem si nechal na jindy. Jednu montáž jsem pečlivě umístil kousek od vedlejšího břehu do 1,2 metrové hloubky na delší písčité straně do oka mezi travinami. Olovo jsem položil na kraj oka do travin tak, aby na písku byl pouze návazec z fluorokarbonu, a tudíž byla montáž co nejméně nápadná. Druhý prut jsem umístil ke spadlému stromu, okolo kterého bylo čisté dno a až po pár metrech začínaly traviny, montáž se až na háček moc od té předešlé nelišila, u míst, kde jsou překážky a je potřeba síla, používám Heavy Carp . Montáž jsem také ukryl do míst, kde začíná růst tráva, a okolo stromu jsem rozhodil pár hrstí kuliček. Vrátil jsem se na břeh, udělal si kávu a sledoval jsem vodu a okolí, byl jsem plný očekávání, jestli to nějaký domorodec rozjede, ale byl jsem smířený s tím, že to chce čas a že nemusím nic chytit.

PRVNÍ DOMORODCI

Byl večer a záběr nepřišel, udělal jsem si večeři a pozoroval usínající přírodu. V noci mě probudili akorát daňci a prasata, která se přišla napít. Probudil jsem se do krásného rána, pomalu vycházelo slunce a příroda se probudila, po vydatné snídani jsem se rozhodl prozkoumat vodu z koruny stromu. Nehledal jsem dlouho, kapři byli přímo u krmných míst a přišlo mi, že se začali krmit. A také že ano, konečně záběr, vlezl jsem do prsaček a šel za rybou směrem ke stromu, kapr byl samozřejmě ve větvích, ale po chvilce jsem ho dostal ven, byl to ovšem bojovník a zajel do trav, po několika minutách jsem úspěšně podebral prvního domorodce. Byl jsem šťastný a rybu jsem hned ve vodě odháčkoval a v podběráku ji donesl ke břehu, kde jsem si ji prohlédl a zdokumentoval.



Byl to krásný tmavý lysec v plné síle, panenská ryba, která se s člověkem pravděpodobně nikdy nesetkala. Pustil jsem ji a prut opět zanesl ke stromu. Nemohl jsem uvěřit, že první ryba přišla takhle brzy. Kolem poledne přišla ryba další, tentokrát z oka mezi travinami, opět jsem si pro ni musel dojít. Musím říct, že zdolávání jsem si maximálně užíval, po hruď ve vodě, plný adrenalinu a očekávání, co je na druhé straně. Ono když ryby projíždějí travinami, které se namotávají na vlasec, tak člověk nikdy neví, jak může být ryba velká, natož když ta ryba nikdy nic takového nezažila a bojuje o život. Po zdlouhavém a velmi náročném souboji, když už jsem myslel, že mám vyhráno, a ten velký chuchvalec trávy jsem podebral, zjistil jsem, že ryba je pořád mimo síť podběráku, ale netrvalo dlouho a ryba byla moje. Když jsem z podběráku vytahal všechnu trávu, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Ohromný (alespoň pro mě) šupík s břichem k prasknutí, opět jsem ho vyháčkoval už na místě a vyrazili jsme ke břehu. Další nádherná ryba v mé náruči, rychlá dokumentace a plaval zpět do svého království. Prut jsem zanesl na stejné místo, pečlivě schoval montáž a přihodil pár kuliček. Ten den jsem ještě udělal záběr od menší ryby, kterou jsem ovšem vypnul. Blížila se další noc a já seděl na břehu a přemýšlel jsem o tom, jak je tu krásně, jaké tu plavou poklady a vrtalo mi hlavou, jestli dělám dobře, že tu jsem, jestli by nebylo lepší nechat tohle místo nadále neprozkoumané, nakonec jsem dospěl názoru, že si tohle místo nechám nadále pro sebe a budu tu jen já s místními divokými obyvateli.

TÉMĚŘ JSEM S PRUTEM MUSEL PLAVAT NA BOČNÍ BŘEH

Přišla noc a s ní opět i prasata a daňci, kteří sem chodí na doušek čerstvé vody a noční koupel. Nevím, z jakého důvodu jsem v noci neudělal záběr, i když sem byl na jednu stranu rád, jelikož plašit místní zvěř by nebylo to nejlepší. Byla to dlouhá noc a k ránu jsem čekal záběr, který nepřišel. Trochu jsem pozměnil montáže a prut z oka jsem přemístil více na hloubku – do dvou metrů na menší oko, přes které vedla travami kapří stezka. Tentokrát jsem nástrahu obohatil menší kuličkou pop-up. Dal jsem si čaj a došel jsem si natrhat pár lesních plodů k snědku. Když jsem si vychutnával sladké maliny, rozjel se prut z nového místa a po pár minutách byl u břehu nádherně zbarvený lysec, ze kterého tekla i ta troška boilies. Pustil jsem ho a prut zanesl. Tentokrát jsem přihodil více hrstí kuliček.

Při sledování dovádějících lysek se mi přilepil swinger k prutu a pomalu se ohnul prut, najednou se mi zastavilo srdce a po chvíli se rozjela cívka a brzda hrčela, okamžitě jsem vzal prut a snažil jsem se pomalu rybu dobrzdit – marně, vzala to travinami přímo ke břehu na velký písečný pás, který vedl až na druhou stranu vody, kde byl potopený veliký strom. To už jsem byl dávno ve vodě a téměř s prutem plaval na boční břeh, podél kterého ryba projela. Čím blíže jsem byl ke stromu tím větší byla hloubka. Zastavil jsem se v místě, kde byla voda zhruba po ramena, a musím přiznat, že u toho stromu to bylo krapet děsivé. Ryba byla samozřejmě uvízlá ve stromě a po velice namáhavém vyprošťování vyjela. Já se dostal do mělčí části vody, kde už jsem krásně stačil, jenže ryba mě opět překvapila a zajela do pařezu. V téhle části ovšem byly nánosy listí, větviček a trocha bahna, a tak jsem na pařez ani rybu neviděl, s velkým štěstím jsem o ni nepřišel a dostal jsem ji na volnější vodu, kde už jsem si z hlavy sundal podběrák. Po zhruba patnácti minutách přetahování na volné vodě jsem zahlédl, s kým mám tu čest. Zahlédl jsem vysokého lysce, který mi přišel něčím zvláštní, ale nebyl jsem si jist. Na moment jsem úplně ztuhnul a vzpamatoval jsem se, až když ta záhadná ryba proplula kolem mých nohou. Byli jsme oba unavení a nakonec to kapří klenot vzdal. Při podebírání jsem nemohl uvěřit, opravdu byl dvoubarevný. Chvilku jsem tam stál a nevěděl, co si mám myslet, bylo to úžasné. Když jsme dorazili ke břehu, kde jsem trávil ty úžasné chvíle, pořád jsem jásal radostí, kapra jsem si ve vodě prohlížel a žasnul jsem nad něčím tak nádherným, zdokumentoval jsem se s místním klenotem a s nejúžasnější rybou, co jsem kdy chytil, popřál jí hodně štěstí a pustil do jejího království. Byl to jednoznačně nejlepší den mého života.

PŘEDE MNOU SE OBJEVIL MOHUTNÝ SUMEC

Do druhého dne probíhalo vše téměř totožně jako předešlé dny, až se v odpoledních hodinách rozjel prut od stromu, ale brzy ta brutální jízda ustala a strom, u kterého ležela montáž, se pohnul a zaklepal. No, přiznám se, že jsem se bál vlézt do vody, ale šel jsem tam a opakoval se předešlý den. Rybu jsem ze stromu dostal, ale zajela do další vázky, opět pařez. Rybu jsem dostal ven z vázky, ale byla to mrtvá váha, která najednou povolila, a přede mnou se objevil mohutný sumec. Byl to šok a nedokážu říct jak rychle, ale hodně moc rychle jsem byl na břehu. To byla chyba, protože sumík to mezitím vzal do další vázky, ze které už jsem ho nedostal. Byla přede mnou poslední noc před odjezdem a já doufal, že se to přelomí a v noci přijde záběr. Večer jsem padl únavou a probudil se až ráno, už jsem musel balit, ale pořád byla šance. Ještě chvíli, říkal jsem si – opravdu jsem musel na několik dní zpět do reality.

PAMPELIŠKA

Netrvalo však dlouho a vrátil jsem se s novou posilou, kterou byla Pampeliška. Ani jsem nevěděl, co mám od téhle kuličky čekat, ale věřil jsem jí, ono mi ani nic jiného nezbývalo, jelikož jsem sebou nic jiného neměl. Tentokrát jsem se posunul na druhou stranu spadlého stromu, u kterého jsem chytal minule. Téměř vše bylo stejné, pouze jsem chytal na něco úplně nového a jeden prut jsem umístil na volnější vodu, kde bylo pár rostlin a škeblí. Zakrmil jsem trochu více než minule a hned po zakrmení přišel záběr z volné vody od menšího šupíka. Stojí za zmínění, že to bylo za tmy, celou noc byl klid a ani divoká prasata se nepřišla osvěžit. Ráno jsem dokrmil a zkontroloval montáže, vše bylo v pořádku, a tak jsem to nechal při starém.

TWO TONE JIKERNAČKA OPĚT NA SCÉNĚ

Kolem poledne nastala obrovská změna. Z ničeho nic začal chodit záběr za záběrem od menších kaprů, a i když jsem chytal na 2 x 24 mm, chodili pořád. K večeru, když mi kuličky rapidně ubyly, záběry ustály a najednou to přišlo, brutální jízda na prut z prostoru. Hned mi bylo jasné, že je to větší ryba, ale to by nebyl život, kdyby se daná situace nezkomplikovala. Náhle se mi ohnul prut od stromu, a tak jsem ho také zvedl. Na druhé straně se ovšem nic nepohnulo, zatímco prut, který se rozjel dříve, se ohýbal ze strany na stranu. Zariskoval jsem a pokusil se rozhýbat tu mrtvou váhu na prutu u stromu. Najednou jsem cítil obrovský a pomalý tah a vlasec po chvilce začal drhnout, nemít druhý prut s rybou v ruce, vlezu do vody, ale než jsem se vzpamatoval, vlasec se přeřízl o kámen, o kterém jsem v té době nevěděl. Byl jsem docela zklamaný, ale ještě jsem měl v ruce druhý prut s velice bojovnou rybou. Po delším souboji jsem dostal do podběráku rybu, kterou jako bych už někdy viděl, a také že ano, byla to two tone jikernačka, kterou jsem chytil minule, jen se zbarvila do zlata. Nevím, jak je to možné, ale je to tak. Měl jsem z ní velkou radost, protože byla ve skvělé formě, a zdálo se mi, že přibrala. Když jsem ji pouštěl, rozhodl jsem se ji pojmenovat, a tak jsem ji pustil se slovy: „budu ti říkat Pampeliška“. Bylo to ze dvou důvodů, jedním byla její barva a druhý byla ta úžasná kulička, která mi ukázala, co v ní je. Tyhle chvíle jsou zkrátka nezapomenutelné. Bylo přede mnou ještě pár dní a za tu dobu se mi povedlo mnoho nádherných ryb. Z toho jedna si jezdila po vodě dobrou hodinu, myslel jsem, že to bude sumec nebo obrovský kapr, nakonec to byl velice dlouhý a bojovný šupináč.
Tím bych zakončil tenhle článek o jedné úžasné vodě, kterou jsem objevil a která mi vydala své poklady. Když se člověk snaží a užívá si to naplno, dosáhne odměny.

Jan Třeský
 
Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.






Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 8

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se