• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

V deltě Pádu

  • cadox fishing
25. 12. 2013
Blíží se půlnoc, pomalu se chystám stáhnout pruty. Na lovišti se poprvé plácne větší kapr, určitě nebude sám. Hejno lysců a šupináčů má čtyři hodiny na to, aby v klidu sezobalo celý zákrm a spokojeně odplavalo někam do bezpečí. Myslím si, že to ti kapři vědí. Určitě. Najednou si uvědomuji, že mi to vlastně nevadí, že jim tu klidnou hostinu přeji.

Lovím na Labi a pořád si ještě vychutnávám tu zvláštní atmosféru symbiózy přírody a civilizace, na této řece naprosto jedinečnou. Sedím u řeky, kterou mám tak rád a která je už tolik let doslova drancována... Jak dlouho ještě? To, co se nepovedlo batůžkářům za desítky let, dokázali tzv. „masaři“za několik sezon. Na pronajatých pozemcích doslova hyzdí krajinu různě zaplachtované přístřešky a karavany, ze kterých nepřetržitě probíhá odlov velkých ryb a to nejen kaprů. O víkendech je posílí velké množství barevných stanů a bílých zahradních altánů. Se stejným cílem, pouze velikost ryb nehraje roli.

Zelené bivaky jsou v menšině a na místech spíše nedostupných autem. Tam najdeme opravdové kapraře, pro které se heslo „chyť a pusť“ stalo zákonem. Někteří z nich jsou skuteční labští patrioti, kteří na této řece nachytali bez jakékoliv publicity opravdu hodně velkých kaprů. Namátkou třeba Víťa Lamač nebo táta a syn Bočánkové. Někteří už Labe a vůbec české revíry téměř opustili a věnují jim maximálně jeden či dva víkendy za rok.

Ležím na lehátku a dotěrné myšlenky mi nedovolí spát. Opět pořádný šplouchanec před prázdným stojanem. Vylezu před bivak. V hlavě se honí vzpomínky tři týdny staré, kdy se kapři takto ohlašovali již od začátku soumraku. Bylo to také na řece, ale vzdálené 950 km. Na italské řece Pád. Tuto výpravu jsem naplánoval loni na podzim po výpravě na jeden z komerčních maďarských revírů, kde byla super voda, super kapři, super zázemí a jak píše Lukáš Krása ve své knize, žádný příběh. Místo v neděli jsem odjel ve čtvrtek. Po návratu stačilo pár fotek z delty Pádu, a už jsem začal šetřit.

V dubnu jsme vyrazili. Jeli jsme ve čtyřech s tím, že budeme chytat po dvojicích na různých místech. Člověk míní, pánbůh mění. Tedy spíše Češi mění. Po zakoupení povolenky jsme zjistili, že všechna místa na sjezdech z povodňové hráze jsou již obsazena českými rybáři. Informace od nich nejsou nijak povzbudivé, ryby neberou. Voda je teplá, kapři se začínají třít. No nic, přece se netřou všichni najednou... Hledáme nějaké panenské místo a nacházíme ho asi 3 km výše proti proudu. Nenápadný travnatý sjezd, hlavně aby nezapršelo, to bychom neodjeli. Řeka vzdálená 250 m neprostupnou džunglí vegetace. Echolot ukazuje pouze jednu hranu blízko břehu z 1,5 m do 5 m a potom pozvolna až do 9 m. Rozhodneme se zůstat. Natahat všechny věci k řece v odpoledním vedru je pořádná dřina. Roztahujeme se na 250 m břehu a začínáme se připravovat na osm dní lovu na tři pruty nonstop. Jako vždy se věnuji nejprve zakrmení a umístění udic. Jsem tu přece kvůli rybám. Hotovo, jdu postavit bivak. Jen ho vezmu do ruky, ozve se hlásič na pravém prutu a je to jízda přímo ukázková. Nevěřícně okamžik zírám na své Enduro, ohnuté do té správné křivky, než mi to docvakne. Přihlásil se první italský kapr. Po hezkém souboji  končí v podběráku. Teprve nyní si uvědomuji, že stojím po kolena zabořený v bahně, vrcholí totiž odliv a rozdíl hladin mezi přílivem a odlivem činí v těchto místech několik desítek cm na sloupci. Probrodím se zpět na břeh, jsem jedna koule bláta. Rychlé vážení a fotka, kapr má 15,10 kg a už se opět brodím dvacetimetrovým pruhem bahna zpět vypustit kapra z podložky do jeho rodného živlu. Tak to je tedy začátek. Jestli to takhle půjde dál… Samozřejmě, že to bylo jinak. Záběry sice přicházely, ale nepravidelně. Spíše to vypadalo, že čím více nakrmíme, tím déle čekáme na záběr. Výsledek nepřinesl ani opakovaný a masivní zákrm na nejhlubším místě koryta, který zkoušel praktikovat Víťa. Po 24 hodinách bez záběru přišel čas vážně se zamyslet nad zvolenou taktikou lovu. Prošlápnul jsem si tu hranu do koryta pěkně bosky. Nejméně půl metru řiďounkého bahna všude, kde jsem stačil. Tak to zkusíme jinak. Celý příští den a noc jsem každou hodinu zlom této hrany přikrmoval peletami a na čtvrtky nakrájeným boiliem a nechytal jsem tam. Připravil jsem si hodně dlouhé návazce, nastražil šestnáctky koule, které mi zbyly z předjarní výpravy na Hejlov a nyní se scvrkly tak na dvanáctky. Zvednul jsem je na panáčka plovoucím Kořeněným tuňákem a brok s plastickým olovem jsem umístil 30 cm od nástrahy. Moje představa byla taková, že Heavy šňůrka, zátěž a část návazce po plastické olovo zkopíruje horní část hrany a na kapra vykoukne z bahna pouze voňavý panáček. S velmi smíšenými pocity jsem všechny tři pruty rozmístil sotva 10 m od břehu. Na takovéto řece a mně se málem práší od nástrahy... Za hodinu však přišla první jízda, pak druhá a začalo být jasné, že sázka na první hranu je správná. Záběry přicházely poměrně pravidelně až do konce výpravy, takže nakonec zavládla spokojenost. Velikost kaprů se pohybovala od 80 cm do 95 cm. Stavbou těla jsou pádští kapři velmi rozliční, většinou jsou to šupináči s nádherně vyvinutými ploutvemi a s váhou od 10 kg do 14 kg. Všechny ryby byly ve vynikající kondici bez jediného vpichu v tlamce. Největší kapři, které se nám podařilo ulovit, vážili 15 - 16 kg a jeden 97 cm dlouhý šupináč, kterého chytil Pavel přezdívaný „Bubák“ hodinu před odjezdem,  vážil 17,20 kg. Já jsem chytil všechny kapry na Biosquid s olihní, což není žádné překvapení, protože jeho kvality již byly mnohokrát prokázány. Při montáži „na panáčka“ jsem oliheň zvedal plovoučkou Kořeněný tuňák s broskví. Na zákrmech se nám několikrát ukázali kapři určitě mnohem těžší, než které se nám podařilo ulovit.Tak Víťo, Zděndo, Bubáku, příští rok znovu!

Z polosnu mě probírá budík, je ráno a já celou noc strávil vzpomínkami. Vzpomínkami na řeku, která se mi tak rychle dostala pod kůži. Zřejmě proto, že je tak podobná řece, do které se právě chystám nahodit. Této řece, ale před mnoha lety, kdy v ní ještě plavali velcí, krásní, nikdy neulovení kapři.

Za Jetfish - Martin Pospíšil

 




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se