• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Štičí ráj

  • Cadax 8
01. 01. 2011
Ráno se probouzí do mlhavém oparu. Je konec  října a teploty už nejsou tak lichotivé, jak tomu bylo ještě před nedávnem. Podzim kraluje v celé své síle. Listí stromů je již z poloviny opadané a částečně pokrývá hladinu slepého ramene řeky Labe. Prodírám se hustě zarostlým pobřežím a vyhledám  vhodné místo k lovu. Již na první pohled je vidět, že zde už dlouhou dobu neprošla lidská noha. Místy se bořím do bláta, které přicucne mou holínku a nehodlá ji jen tak pustit. Chvilka zápasu a bod úspěchu si připisuji na svou stranu.
Konečně se dostávám na příhodné místo k lovu. Opatrně přistupuju na okraj břehu a rozhlížím se po hladině. V celém okolí je božský klid, který dolaďuje krásně libozvučný  zpěv kosa.  Koruny stromů občas zašumí v okamžiku, kdy se lehký větřík prohání mezi jejich větvemi. Na hladině ramena se občas utvoří kroužek. Náhle se nedaleko od mého stanoviště rozčeří  hladina a rybičky se rozprchávají na všechny světové strany. Vzápětí se v tomto  místě vytvoří velký vír. „To to pěkně začíná", pomyslím si, a začnu  připravovat své nádobíčko k lovu. Na druhý konec sestavené udice připevním slabé wolframové lanko, na které zavěsím svou oblíbenou Rapalu. 
Jsem připraven prozkoumat tajemství tohoto krásného ramene. Ještě jednou se porozhlédnu po hladině a typuju  si místa náhozů. Není to zas tak jednoduché, jelikož je voda plná popadaných stromů, jenž  slouží predátorům jako ideální úkryt  při číhání na svou kořist.
A je to tady, nástraha letí do vzdálenosti kolem  dvacetipěti  metrů. Dopadá na hladinu a já pozdviženou špičkou prutu lehce rovnám vlasec,  který leží na několika listech spadaných na hladině. Pár otočení kličkou a náhle „drnc". V prvním okamžiku jsem byl překvapen že by štika zaútočila hned pár sekund po nahození , ale v průběhu dalšího okamžiku jsem si uvědomil že se nic neděje. Mírně povolím a  zjišťuji, že jsem nahodil do místa potopeného stromu a nevšimnul jsem si slabé větvičky,  jenž mezi listím na hladině o pár cenťáků převyšovala. „Tak to není až tak dobrý začátek", zamumlám  si pro sebe a v obavě ztráty své oblíbené rapalky, jsem jen párkrát mírně zatahal. „Křup", ozvalo se slabounké prasknutí, jenž jsem slyšel jen díky tomu okolnímu tichu, které tu panovalo.
„Zaplať pánbůh" pronesl jsem a pokračoval v navíjení. Jen tak  bez rozmyslu  jsem stahoval svou nástrahu k sobě, abych si mohl zkontrolovat  zda je vše v pořádku. Nástraha je již dva metry od břehu a já zvedám proutek, abych ji mohl vytáhnout a zkontrolovat. Nějak moc ji nevěnuji pozornost a zvedám. V tom okamžiku se v místě zvednutí nástrahy vytvoří obrovský  vír a na hladinu se derou zbytky zvířeného sedimentu a velký zákal. „A sakra, to jsem to pěkně zvoral", byla následující myšlenka která se mi prohnala hlavou. Tak s takovýmto přístupem bych toho asi moc nenachytal. Absolutně školácká chyba a ne moc šťastný úvod lovu mi však náladu nemůže zkazit.
Pokračuji v lovu a nyní  jsem  již plně soustředěný. Zdejší rameno má asi pět metrů široký pás ze stulíků, který kopíruje břeh v délce kolem šedesáti metrů. Začínám se soustředit na tento pás již odumírajících rostlin. 
Rapalku vyměním za plovoucí slider a po chvilce již kopíruji stulíkový pás kde tuším domov  pěkných štik. Přitahuju nástrahu  pomalým točením kličky navijáku s chvilkovými pauzami  a následným lehkým cuknutím jen dává život mému slideru. Druhý nához, stačílo pár otočení kličkou a již vidím velkou vlnu  následovanou  půvabnou melodii jemně nastavená brzdy mého navijáku.
„ Je tam“. Začíná krásný souboj,  kdy jak se říká „ každý chvilku tahá pilku“. Přetahování trvá asi deset minut, které mi připadají jako věčnost. Začínám získávat převahu a štika se pomalu přibližuje k mému břehu. Nesnažím se ji „ rvát“ za každou cenu a tak si sní lehce pohrávám. Vím, že ještě zdaleka  nemám vyhráno.
A je to tady,  zubatka ucítila blízkost břehu a v tom okamžiku již čelím jejímu vzorovému výskoku a následnému výpadu. Brzda navijáku se opět rozezvučela. Výpad byl sice silný ale již je cítit,  že mému soupeři docházejí síly. Připravuji si podběrák, jen ho ponořím do vody , okamžitě následuje další výpad i když už znatelně slabší. Ještě pár minut a štika je polapena síťkou podběráku. Přenesu si zubatou krásku pár metrů od vody na připravenou podložku. Trojháček mého slideru je zachycen v koutku zubami poseté tlamy, ale jeho vyproštění je otázkou okamžiku. Metr ukazuje 89 cm. Udělám si pár snímků a po několika okamžicích již tato bojovnice dostává svobodu.
„Tak zase někdy příště“ vyprovázím několika slovy majestátný odjezd zubatky do hlubin štičího ráje. Naladěn bojovnou náladou se pouštím do dalšího kola  ve vyprovokování  dalších dravých obyvatel tohoto krásného a tajemného ramene. Vracím se opět k Rapale a určuju si za cíl prochytání místa kolem spadlého potopeného stromu. Opět nasávám atmosféru okolí a na okamžik zpozorním. „ Co že se to támhle hýbe?“ Zaostřím pohled a pozoruju co že si to tam plave.
„ Aha vydra“ probrouknu si pod nos a na následných pár minut se se přikrčím a kochám se pohledem na pro mnohé rybáře nežádoucí šelmu.
„Tak přeci jenom tu nerybařím sám“. Po chvilce vydra mizí v travnatém porostu a já se opět začínám věnovat přívlači. Během hodiny vytahuji několik štik absolutně stejné velikosti. Pokud by se nelišili zbarvením tak bych pomalu uvěřil, že tahám jednu a tu samou štiku. Všem ukázal metr krásných sedmdesát centimetrů a všechny dostali zpět svou svobodu. Tuším však,  že se v tomto odlehlém koutu tajemného labského ramene nacházejí mnohem větší krokodýli. 
Začíná jemně mrholit, to mě však nemůže odradit  od pokračujícího lovu a touhy poznání dalších štičích obyvatel ještě větších rozměrů než ty předchozí..
Vystřídám několik druhů wobblerů, ale následující hodina lovu byla totálně hluchá. Dám si tedy pauzičku, z tašky vytáhnu termosku a  zahřívám se jejím obsahem, jehož aroma mě přímo bije do nosu. Přitom přemýšlím, jakou nástrahu štikám nabídnu. Sázím na kopyto s perletí. Jiggovku  volím jen patnáctigramovou, avšak snažím se vybrat takovou, která disponuje dostatečně velkým a hlavně pevným háčkem.
Hloubka se tu pohybuje maximálně do dvou metrů, takže není potřeba volit těžší. Mrholení ustává, ale začíná se zvedat vítr, který mě moc netěší. Na hladině se  tvoří vlnky a občas na ni dopadá suchá větvička z okolních stromů, kterým vítr pročesává korunu s větší  intenzitou.
„ Dávám tomu maximálně hodinu“, promlouvám si sám k sobě a začínám další kolo přívlače. Třetí nához a vázka. Nebo snad…  V prvním okamžiku jsem si myslel že váznu za některou z mnoha potopených větví, ale po pár okamžicích se domělá vázka začíná rozjíždět, a já již tuším co že se to na druhém konci nachází. Začíná ostrý souboj. Ve vzdálenosti dravce se nachází několik potopených spadlých stromů. Vím, že pokud chci tento souboj vyhrát, nesmím dát svému soupeři žádnou možnost se do tohoto úkrytu schovat.  Přitahuju brzdu a prut je prohnutý jako tělo loveckého luku. Zubatice která čelí velkému odporu, začíná předvádět své divadlo svými výskoky a dostávám poprvé možnost prohlédnout si svého soupeře v celé své kráse. Odhaduji ji tak kolem metru, začínají se mi třást kolena při pomyšlení, že se svými výskoky setřese z háčku. Musím si zachovávat chladnou hlavu a citlivě pracovat s brzdou. Přetahování trvá asi deset minut a já začínám v zapěstí pociťovat slabou bolest. Zubatka  svou kůži nechce jen tak lehce prodat a tak ze sebe musím vydávat co nejvíce energie abych si mohl vychutnat ten slastný pocit vítězství.  Zatím však vyhráno ještě nemám  i když pociťuji že mému soupeři začínají docházet síly. Ještě několik minut přetahování a začínám si připravovat podběrák k jejímu vylovení. No, budu však mít co dělat, abych ji do toho svého podběráku nacpal. Povedlo se a házejícího se predátora poodnáším dále od břehu. Opatrně sundávám síťku podběráku z nádherného dravčího těla a pokládám ji na podložku. Háček vězí pevně v horní čelisti dravce. Pár hmatů dlouhým pevným peánem, který mám pro tyto účely připravený a  zubatá tlama je opět volná. Tahám metr, který v zápětí ukazuje 99cm. Nádherná ryba, teprve teď si začínám uvědomovat celý ten nádherný souboj a jeho slastné zakončení. Ani mi nevadí že metr nemohl využít celou škálu svých centimetrů a svůj výsledek nezakulatil. Opět udělám pár fotografií a je velká škoda, že jsem tu sám. Nemám ani stativ a tak se musím spokojit  s fotografiemi nádherného predátora na podložce. No nevadí, ten nádherný okamžik vítězství  jsem si prožil a to je pro mě to nejdůležitější.
Štika se majestátně vrací zpět do své domoviny, a  já v myšlenkách, že třeba příště již dosáhne kulaté míry a zvýší můj osobák, začínám pomalu balit svou výbavu a chystat se na cestu zpět, za teplem domova.
Kaudik

   


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
02. 01. 2011, 15:03

Martin


Skvělej článek, nádherný ryby , úžasnej revír.... Styl tvýho psaní mi hrozně připomíná ospreye z chytej ..... Fakt bomba....

>> Reagovat


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se