• FFA
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Splávky a brčka

  • Hobby G
27. 12. 2009

Výběr tvarů a barev splávků i brček je téměř nekonečná. Od tenoučkých tělíček až po pěkné buřtíky. Většina z nich je  vyrobena z korku, balzy nebo plastu. Výběr splávku nebo brčka je předem určen způsobem lovu a předpokládaným rybím druhem.
Důležité je jejich přesné vyvážení a pak nám již nic nebrání k náhozu a očekávání prvního záběru. Z čeho je takový splávek složen? Není toho mnoho, i když různé splávky mají různé odlišnosti. K prvotnímu popisu si vybereme klasický tvar. Splávek se tedy skládá z anténky, těla neboli korpusu a spodní anténky – přesněji stabilizátoru.

Anténka může být pokračováním stabilizátoru a procházet tak vlastně celým tělem splávku. Zrovna tak by se dalo říci, že stabilizátor je pokračováním anténky. Ne vždy je to ovšem pravda. Anténka i stabilizátor mohou být totiž z různých materiálů. Anténky se zhotovují z plastů, laminátu, bambusových štěpin, které jsou velmi odolné a houževnaté, mohou být z ocelového drátu i jiných materiálů. Ty jmenované jsou používány nejčastěji.
Anténka může být také jen zeštíhleným pokračováním korpusu. Mnohdy z celého splávku vidíme nad hladinou pouze anténku. Jsou proto pokryty pestrými barvami a někdy nesou na svém konci malou kuličku pro snadnější pozorování splávku ve větší vzdálenosti. Signální barvy jsou většinou nitrocelulózové. Nejčastější barvy jsou bílá, žlutá, červená, oranžová a hráškově zelená. Časté jsou i jejich kombinace a černé proužky. Anténky mohou být i výměnné. Měníme je v závislosti na pozadí, proti kterému splávek pozorujeme. Je známé, že proti lesklé hladině je nejlépe vidět splávek černý, který dokonale kontrastuje. Když je pod mrakem a hladina je šedivá, nebo za soumraku, bude výhodnější bílá a žlutá. Za jasné oblohy se na modré hladině nejlépe vyjímá červená čepička splávku. K výrobě splávků se používá více materiálů. Základní požadavek je ten, aby byl materiál lehký a dobře plaval. Nestačí ale, aby pouze plaval, musí mít dostatečný vztlak na to, aby unesl nástrahu. Také se musí dát bez větších problémů opracovávat a nesmí být příliš křehký – docházelo by snadno k jeho poškozování. Těmto požadavkům vyhovuje korek, balza, brka per různých ptáků, některé plasty, orobinec a pedik (vietnamský rákos). Po vytvoření korpusu splávku, ať už soustružením, lisováním či jiným pracovním postupem, se tělo splávku osadí anténkou a stabilizátorem. Pak přichází důležitá operace u savých materiálů – penetrace a po zaschnutí se splávek barví a lakuje. Nejvhodnější jsou pružné disperzní laky. Zůstávají pružné, nestárnou, nepropouštějí vodu a nepraskají. Zaručují dlouhou životnost splávků. Na barvě korpusu až tak nezáleží. Při pohledu z vody k hladině se zdají všechny předměty černé. Výrobci se snaží upoutat pestrostí, přesto ale převládají odstíny černé, modré, zelené a hnědé. Balzový splávek pouze mořený a lakovaný se zvýrazněnými léty má také své kouzlo.

Tělo splávku je nejobjemnější a tedy nosnou částí každého splávku. Nosnost splávků se liší nejen podle velikosti těla splávků, ale také podle použitých materiálů. Srovnáme-li dva naprosto stejné splávky zhotovené například z korku a polystyrenu, zjistíme, že k vyvážení polystyrénového splávku budeme potřebovat více zátěže. To je dáno hustotou materiálu.
Dalo by se říci, že se můžeme setkat se třemi základními typy korpusu. Jsou to tyčka, kapka a obrácená kapka. Při výběru splávku pro určitou lokalitu v zásadě platí, že čím je proud rychlejší, tím plnější tvary používáme. Větší a kulatější splávek s delším stabilizátorem se chová ve zpětných říčních proudech daleko klidněji než tužkový typ. Tento typ splávků se při přidržení v proudu zvedá z vody a sledování záběrů je velmi nezřetelné.
Tužkový typ se nejlépe hodí do klidných, stojatých a pomalu tekoucích vod. Tento splávek nejlépe ze všech hlásí tzv. zvedáky. To jsou záběry, kdy se splávek vynořuje. Velmi oblíbený je při lovu cejnů. Splávek se vyváží jedním větším brokem, který leží na dně spolu s návazcem. Jakmile ryba zvedne nástrahu a zátěž, uvolněný splávek povyjede nad hladinu. Splávek může být i mírně přetížený. Anténka splávku bývá nejčastěji pruhovaná pro lepší sledování záběrů. Vzhledem k tomu, že tyto splávky kladou jen velmi malý odpor, můžeme je používat i ve větších provedeních, a tím pádem i ve větších vzdálenostech. Na vlasec se uchycují pomocí gumových kroužků nebo bužírek.

Obdobou těchto splávků jsou splávky vzdálenostní, tzv. wagglery či angličáky. Jednoduchý tužkový splávek je ve své dolní základně zesílen, čímž se zvyšuje jeho nosnost. To nám umožní dosáhnout ještě vzdálenější loviště, na kterých se mohou zdržovat větší a opatrné ryby. Takový splávek už může být částečně vyvážen, a to tak, že na stabilizátoru je umístěna zátěž, která je buď pevná, nebo se dá měnit. Tím, že je splávek v dolní části zatížen, získává výborné letové vlastnosti a nemusíme koncovou montáž tolik zatěžovat. Výrobci letové vlastnosti ještě vylepšují přidáním opravdových letek, podobně jako mají lukostřelecké šípy. Splávek o celkové nosnosti třeba 7 g, ve spodní části předvážený 5 g, pak snadno dovážíme jedním větším brokem a celá sestava se tak stává pro ryby daleko jemnější, než kdybychom museli na návazci rozmístit zátěž sedmigramovou.
Vzdálenostní splávky se přichycují k vlasci pouze v jednom bodě, a to nějakým úchytným prvkem na stabilizátoru, a fungují jako splávky průběžné. Nejdříve tedy na vlasec navlékneme nějakou zarážku, buď z kousku bavlnky či silikonu, a pak teprve splávek a zátěž. Po nahození splávek vyjede nahoru a opře se o zarážku. Tato montáž nám umožňuje prochytat i hodně hluboké vody, kdy hloubka přesahuje délku prutu. Nahazování s takovou sestavou vyžaduje trochu cviku. Před dopadem sestavy na hladinu vlasec mírně přidržíme, aby se montáž vyrovnala, natáhla a dopadla ve správném pořadí   - nástraha, zátěž, splávek. Předejdeme tak možnému zamotání.

Kapku nejčastěji využijeme při lovu bičem. Podsaditý tvar a těžiště dole zajišťují vysoký vztlak, tím dobrou nosnost a štětinové anténky nekladou při záběru téměř žádný odpor. Takový splávek se dá využít k lovu všech ryb. Nejvíce se prosazují v te-koucích vodách pro svou dobrou stabilitu. Dají se velmi dobře vodit a zadržovat. Zvláště masivnější tvary s větší nosností obstojí i v poměrně silném proudu. Dá se říci, že čím je proud silnější, tím větší splávky nasazujeme.

Splávky tvaru obrácené kapky se dobře drží v proudu, který se opírá o jejich široká ramena, takže se splávky chovají velmi klidně. Pro boloňskou metodu se využívají právě tyto typy splávků se širokou anténkou. Splávek smýká po dně návazec s několika broky a široká anténka díky svému vztlaku nedovolí, aby se splávek potopil. Obrácená kapka – to je také klasický tvar štikového splávku. Není snadné i pro větší rybu, aby ho potopila.
Mezi zmíněnými typy existuje samozřejmě množství různých přechodů a variant. Někdo skupuje splávky, které se mu líbí, jiný má několik oblíbených modelů a střídá jejich velikost. Někomu se daří s takovým splávkem, jinému s onakým. Jde o to, jak dobře svůj splávek známe. Tam, kde vidím na splávku jasný záběr, kolega nevidí zhola nic, protože je zvyklý na jiný typ splávku.

Jaké splávky tedy používat? Při výběru se musíme řídit několika faktory. Především musíme vzít v úvahu typ vody, na které hodláme lovit, vzdálenost a hloubku loviště. Lovený druh ryby je tak trochu vedlejší. Bylo již řečeno, že na stojaté a klidné vodě vyhovují tužkovité tvary, na vodě rychlé a proudící zase kulatější korpusy. V hlubokých vodách nám nezbývá než použít k lovu velmi dlouhé pruty nebo průběžné splávky.
Žádný splávek nám ale nebude spolehlivě sloužit, pokud ho správně nevyvážíme. Při vyvažování splávku se málokdy trefíme do zátěže, která by splávek naprosto přesně vyvážila. V některých případech ani není žádoucí, aby zátěž byla jednolitá. Výhodnější je zátěž na vlasci rozdělit, a tím také nabídnout nástrahu předkládanou rybám přirozeněji. Čím drobnější bude zátěž a čím dále od sebe budou umístěny jednotlivé vyvažovací prvky (třeba broky), tím lépe bude návazec ve vodě “pracovat”.

Například “lov na propad” je založen na tom, že ryba uchopí nástrahu, která docela přirozeně a volně padá sloupcem vody ke dnu. Toho dosáhneme tak, že většinu zátěže soustředíme blíže ke splávku a ponecháme dlouhý návazec, na kterém je jen málo drobných dovažovacích bročků. Naopak při lovu parem potřebujeme dostat nástrahu co nejrychleji ke dnu a tam také musí setrvat. Tu je výhodná zátěž soustředěná co nejblíže nástraze. Může se stát, že nás při lovu cejnů, kteří zrovna zabírají na velmi drobné nástrahy ve větší hloubce, obtěžuje hejno neodbytných ouklejí. Pak potřebujeme dostat nástrahu co nejrychleji ke dnu z dosahu nenechavců. Problém opět vyřeší správně volená a umístěná zátěž.
Milan Tychler

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.

    


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 2

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
10. 03. 2014, 18:44

Adamstrajt

, adamstrajt@mail.com

dobré  

>> Reagovat


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se