• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Šoulačka

  • cadox fishing
25. 12. 2014
Vezmu Vás zpět o několik sezón. Tehdy bylo jezero, o kterém budu mluvit, pro rybáře uzavřeno a jeho otevření bylo v nedohlednu. Prostě smůla. Je to jedna z těch vod, kam pokud jednou vkročíte, není už cesty zpět.

Trávil jsem 2 roky prozkomáváním všech zákoutí tohoto velkého jezera a míst, kde se vyskytují kapři. Můj odhad byl 9-11 kaprů na přibližně 35 hektarech. Rybaření na jezeře s tak malou obsádkou a tak velkou rozlohou Vás může svádět k myšlence, že je to ztráta času. Ryby jsou však hodně předvídatelné a já Vám za ta léta mohu přesně říct v jakém čase se ryby budou pohybovat na určitém místě. Samozřejmě to také záleží na počasí. Klidně se odváží připlout až ke kraji, méně jak metr od břehu v hloubce necelého metru. Přimět je k přijímání návnad je už ale věc jiná. Avšak pozorování kaprů je velkou výhodou, které moc rybářů nevyužívá.

Příchod k vodě s rybářskou výbavou nebo už jen v rybářském oblečeníje nejlepší recept na pořádný průšvih. Tedy alespoň pokud plánujete něco podobného jako já. Vždy jsem chodil v oblečení, které nosím do práce a nebo ve sportovním. Pro všechny případy s sebou ale mám v kapse kamuflážovou bundu. To jen tak pro jistotu... Nosím s sebou ještě vodítko na psa, samozřejmě bez toho psa. Dvakrát jsem při hledání ryb byl spatřen hlídači. Vždy jsem se věrohodně vymluvil na to, že se mi zatoulal pes. Jednou mi ho dokonce hlídač pomáhal 50minut hledat. Celou dobu jsem přitom volal jeho jméno :-). Nenápadnost na tomto jezeře při příchodu a odchodu byla nutná. Z tohoto důvodu jsem celou svoji výbavu nechával schovanou v porostu u jezera. Vidličky jsem umisťoval do vody nebo je zavrtal co nejhlouběji to šlo. Pruty a podběrák jsem přivazoval ke stromu - ne ke kořenům, ale asi 3 metry nad zem. Tedy tam, kam se prostě normální člověk nedívá. Deštník a lehátko jsem schoval ve křoví. Během mého prvního roku na tomto jezeře jsem se snažil vytvořit několik krmných míst. Problém byl v tom, že jsem mohl bezpečně chytat jen na třech ze čtyř míst, která byla dostatečně skrytá. Ryby tato místa navštěvovaly když se pohybovaly podle větru. Je to jedna z mnoha věcí, které se mi na tomto jezeře přihodily.

Začal jsem krmit sladkou kukuřicí a peletami,které jsem doplňoval trochou boilie. Krmit jsem začal ve vybraných oblastech a to vždy když přestal foukat vítr. Spíše než staticky jsem musel chytat v pohybu. Někomu se to může zdát divné, ale byl to jediný způsob jak se nenechat chytit. Pruty jsem vytahoval v době, kdy se šeřilo. Byl by to velký risk-zkoušet to za světla, kdy Vám za zády chodí zástupy lidí. Vždy jsem je dobře schoval pod stromy. Led diody na hlásičích jsem přelepil černou páskou a zvuk stáhnul na minimum.

V té době mě trápilo něco jako noční můra. Tím byla překážka v podobě ostnatého drátu, který byl natažený přes jedno mé místo. Povedlo se mi díky němu prořezat troje broďáky, no prostě hrůza. Nejhorší bylo to, že nebyl způsob jako ho odstranit, aniž by si mě někdo všimnul. Proto jsem použil dvě tyče, kterými jsem ho dokonale přišpendlil k zemi. Od té doby jsem měl klid.

Při sledování ryb ze stromu si můžete povšimnout změn v jejich chováni. Některé dny kapři jen tak stáli na místě, jindy zase jezdili po celém jezeře. Nikdy jsem je však neviděl se krmit. Ať jsem je pozoroval sebedéle.

Jednou, bylo to ke konci června, jsem viděl tři ryby jak neuvěřitelně intenzivně ryjí. Bylo to poprvé po třech letech, co jsem viděl jak se krmí. Sežrali všechno, co jsem jim vhodil do cesty - boilies, kukuřici, pelety a stále neměli dost. Jenže byly dvě hodiny odpoledne a ještě ke všemu neděle. S nejméně třiceti jachtaři na vodě nešlo riskovat. Bez ohledu na to, jak moc jsem toužil nahodit své pruty.

Po pozorování těchto ryb jsem usoudil, že je to jen otázkou času, kdy budu moci nahodit a nějakou ulovit. Ale pak se to stalo. Z ničeho nic se ryby po hodině zvedly a odpluly do hloubky. Totálně šokovaný touto situací jsem nechal nástrahu ve vodě v naději, že se snad vrátí. Za dvě hodiny přišla náhlá změna tlaku, kterou jsem pocítil sám na sobě. Byl to ten správný čas na změnu místa. Myslím, že ryby vycítily změnu počasí a proto se přemístily.

Kam - to nevím. Ale v následujících 3 týdnech jsem je neviděl. Kapři se mi doslova vyhýbali! Další příležitost přišla až v půli června, kdy jsem se šel po práci podívat k vodě. Po příchodu jsem si všimnul čtyř odpočívajících ryb na místě, které jsem krmil. Skoro všechna návnada byla sežraná. Stačilo jen sundat prut ze stromu a mohl jsem nahodit.
Ryby už sbíraly poslední zrnka a já stále ještě neměl nahozeno. Chyběla mi vzpěra po která jsem lezl na strom. Bruce s ní však už byl na cestě. Jakmile dorazil, vylezli jsme na strom. Bruce udělal několik fotek krmících se ryb.
Slez jsem ze stromu, abych mohl nastražit past. Na začátku jsem použil jen jeden prut. Během příprav odjel Bruce domů. Slíbil jsem mu, že pokud se něco bude dít, dám mu okamžitě vědět. Chvilku po jeho odchodu jsem nahodil i druhý prut, kousek za linii stromů....
Okolo 20:30 to vypadalo jako by se nějaká ryba pohybovala blízko břehu. Přesně tam, kde jsem měl nahozeno. Stalo se to tak rychle, že jsem si nemohl být jistý. Měl jsem ale pocit, že se kapři vrátili. Kolik nebo jak velké ryby tam byly mi ale stále zůstávalo utajeno. Už jsem ani nelezl na strom, jen jsem potichu seděl na podložce a čekal co se stane.
A opravdu. Přišlo to ve 21:07. Jízda na pravém prutu. Ryba si vzala dobrých 70 metrů vlasce a já jsem se uprostřed jeho šíleného výpadu najednou ocitnul mimo svůj ukryt.
Vlezl jsem do jezera a začal zdolávat svou první rybu po 3 letech. I během zdolávání zůstávalo stále několik krmících se ryb na mém místě.

Jakmile jsem obrátil rybu po jejím prvním úniku, spatřil jsem její hřbet, který rozříznul hladinu. Stín ryby a její bojovnost mě utvrdila v tom, že jsem zapřáhnul jednoho ze zdejších velikánů. Čím byla ryba blíž, tím slabší byly její výpady.
Chviličku po mém výkřiku se za mnou rozezněl potlesk. „ Do háje!!!". Někdo mě sledoval, jak jsem si snad 7 minut hrál ve vodě s kaprem. Vytáhnul jsem ramena a rychle jsem se svou trofejí zmizel pod stromy. Až pod „svým" stromem jsem si v podběráku konečně prohlédl kapra. Až teď jsem si uvědomil jaké jsem mel štěstí. Háček bez protihrotu byl totiž chycený v síťce podběráku.

Šťastný jako dítě o Vánocích jsem položil kapra v síti podběráku na podložku. Opatrně jsem ho vyndal a přesunul do saku. Vše jsem dělal ve spěchu, nechtěl jsem aby mě někdo nachytal. Na saku jsem udělal snad 40 uzlů, než jsem byl spokojen a měl jsem jistotu že mi z něj neunikne.
Problém nastal v momentě, kdy jsem chtěl sak uchytit. Neměl jsem totiž žádnou volnou vidličku. Měl jsem pouze dvě s hrazdami. Vzal jsem tedy jednu s našroubovanými Delkimy a uchytil sak k ní. Teď přišel čas na zavolání Brucovi. Za 40 minut byl u mě s foťákem a láhví šampaňského na oslavu vítězství.

Vyndal jsem sak s kaprem, který byl na břehu nejspíš poprvé. Rozmotal jsem uzly a odkryl ohromného zlatého šupináče. Po pár fotkách jsem ho pustil zpět do jeho živlu. Jak jsem tak koukal na odplouvajícího kapra, neubránil jsem se vzpomínkám na souboj. Oba jsme s Brucem byli úplně mimo. Jen tak jsme tam stáli jako dva blázni smějící se jeden druhému. Ve stejný okamžik jsem zaznamenal pípnutí mého Delkimu. Blížil jsem se k prutům, když jsem si všimnul obřího víru u mé nástrahy. Zbývaly už jen 4 kroky. Něčím jsem kapra vyplašil. Když jsem se posadil zpět na podložku, uvědomil jsem si, že jsem měl počkat trochu déle. Rybu nejspíše vyplašil můj pohyb na břehu. Chybami se člověk učí...
Jak jsem tak šel následující den po cestě, myslel jsem na okamžiky z předešlého večera. Měl jsem z toho zvláštní pocit.
Udělalo se hezky, bylo krásně teplo a jen lehce pofukoval vítr. Prostě perfektní podmínky pro ryby. Vylezl jsem na strom, odkud jsem pozoroval dvě ryby, které plavaly přesně do míst, kde jsem měl včera úspěch.

Počkal jsem až se ryby trošku vzdálí, abych mohl lehce dokrmit. Přihodil jsem 10 halibut pelet a 12 zrnek kukuřice. Z výšky stromu jsem měl přehled o každé návnadě. Ryby o ně však nejevily zájem. Několikrát jen tak propluly místem aniž by se sklonily a začaly se krmit. Měl jsem dost času nastražit na večer své nástrahy. Sedící a čekající na tmu jsem si zatím připravoval pruty. Během toho se mi podařilo vyplašit velkou štiku. Popravdě nevím, kdo byl víc vyplašený - jestli já nebo ona. T u noc ani tu následující se nic nedělo. Jen jsem tu druhou noc kolem druhé hodiny ráno slyšel hlasité plácnutí. Bylo tak silné, jako by do vody spadla kráva. Bylo to hodně frustrující. Celých devět dní jsem pozoroval ryby, které nejevily zájem o krmení.

Každodenní čas trávený na jezeře začal pěkně štvát mou ženu. Není se čemu divit, obvykle jsem v 6 hod odcházel na 7 do práce, k jezeru jsem se z práce dostal v 15hod a od jezera domů až ve 22hod večer. Takhle to šlo celé 4 měsíce.
Nebylo to ideální, ale Tracy věděla, co to pro mě znamená. Chtěla jen slib, že zimu budu trávit s ní a dětmi. S její podporou mé návštěvy tohoto krásného jezera pokračují dodnes.
Darren Conway




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se