• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Sobota

  • cadox 3
07. 02. 2012

Je letní sobotní odpoledne. Dusno, že se mi na plánovaný cyklovýlet ani moc nechce, tak nezbývá, než se jít zchladit k vodě. Jasně, že s vláčákem. Aspoň tak to říkám doma, aby si nemysleli, že se jdu jen tak procházet.  Mám v plánu projít úsek, kde se konaly před třemi týdny vláčkařské závody, jestli tam po závodníkách něco zbylo. V mých plánech dále stálo – budeš lovit pouze na gumy. Nestojím o tlouští dorostence, ale chci potrápit pruhované okaté dravčíky. A když se splete nějaká ta zubatá – bude to jen taková třešnička na pomyslném dortu. Vím, že riskuju, ale lanko nedávám, sice hrozí ukousnutí, ale vzhledem k používané nástraze – smáčci a mikrotwistříci, se mi zdá lanko (i když slabé), jako pěst na oko.
Začínám malým smáčkem v modročervenobílé barevné kombinaci o velikosti 3cm. Místo jigové hlavičky dávám streamrový háček s malým brokem asi dvacet cm před. Jak je mým zvykem, zkouším jeho chod nejdříve pod nohama, abych se přesvědčil, jak pracuje. Ani nemusím zkoušet a už je tu první podvodní okatý divák. A když viděl okolo sebe tu okouní konkurenci, nasál ho bez váhání. Chvíli se kochám, jak bojuje a ostatní jeho kamarádi se na ten boj připluli z hloubky podívat. (Vzpomněl jsem si na loňskou zimu, když jsem tak předkládal malého smáčka dvěma, asi 40cm okounům, dávali si tak dlouho přednost, až mezi ně z hloubky připlula pětadvacítka tloušť a bylo vymalováno!) To je podívaná, škoda že se už žádný další, a byli mezi nimi docela pěkní okouni, nenechal napálit. Popocházím asi o deset metrů níž k dalšímu padlému stromu – ideální úkryt pro dravce – ani moc daleko nenahazuju, spíš jen tak zhoupnu smáčka a nechám ho pracovat, ať se ukáže sám. Další útok pruhovaného predátora, ale chytá jen ocásek, zatřepe s ním a otáčí se do hloubky. Polarizační brýle jsou úžasný pomocník. Jen co mi zachránily nástrah, když jsem pomocí nich viděl větve pod vodou, kam bych bez nich normálně nahodil a přišel o nástrahu. Díky nim mám i možnost vidět ty okouní útoky. Sice to nejsou žádní rekordmani, ale i malé rybky potěší. Sice jsem nedávno četl zamyšlení, nad tím, jestli je lepší chytat desítky menších ryb a některé z nich i poranit, nebo dát na prut větší nástrahu a pokoušet se o větší úlovek, který už tak početný nebude. Osprey měl pravdu v tom, že se při lovu na mikronástrahy může stát, že se často ryba podsekne, nebo se jí poraní oko. Mě se to za ta léta, co lovím přívlačí také několikrát stalo. Dnes jsem měl ale štěstí a možná to bylo i tím, že ryby byly hladové a nástrahy nasávaly poměrně poctivě a ani jedna nebyla nějak podseklá. A to okouni útočili na nástrahy jen o něco málo menší, než byli sami.
Když je jeden z takových dnů, kdy můžu dát na háček cokoli, a ryba zabere, dovolím si experimentovat a dávám na háček nástrahy, které se jinak do vody moc nepodívají. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Mám několik podivných smáčků, kterým moc nevěřím, tak jsem si řekl, dnes je vaše doba. Opravdu to šlo i na ně. Když jsem se blížil k místu, o kterém vím, že skrývá zubatou štiku, chci dát na háček červenočerný twister Relax. Chytil jsem na něj pár velkých okounů a před týdnem i pěkného kapra (pěkný asi dvacetiminutový souboj na 0,12mm). Tady si dovolím trochu odskočit. Při vzpomínce na zmíněný souboj s kaprem, jsem si vzpomněl na ten čas zdolávání. Zajímalo by mne, jak se měří. Když si prohlížím fotografie rekordních úlovků, je tam udáván i čas zdolávání. Nedovedu si představit, že při záběru zapínám stopky a po podebrání ryby je vypínám. Ještě mne ani nenapadlo se dívat na hodinky. Adrenalin ze mne jen stříká a čas je to poslední na co myslím. To jen tak na okraj… Říkám si: ale plán zněl na lov pomocí smáčků. Dávám tedy přednost malému smáčku v barvě okouna. Házím, kam mi váha nástrahy dovolí – asi deset metrů, cítím, jak poskakuje nade dnem, jen ten kontakt s rybou chybí. Jen jsem to domyslel, prásk – rána do prutu a je pryč. Znáte to, zažil jsem to už mnohokrát a vždy mne to zamrzí, ale nic jsem neudělal špatně, kromě toho, že jsem neměl lanko, ale jsem si jistý, že s lankem bych měl daleko méně záběrů. Na chvíli si sedám a nechávám ruce uklidnit. Dávám na háček stejnou velikost smáčka, ale jinou barvu – víc do zelena, normální okouni už došli. L Ještě jedna změna – dávám jigovou jednogramovou hlavičku. Popocházím asi dvacet metrů po proudu, nechám ji uklidnit a pak se o ni pokusím znovu. Pár hodů jen tak naplano, jednou dokonce se pokouším o veverku. Myšlenky mám stejně u té štiky. Tak jen ze zvědavosti se snažím vydolovat štikovou kačenu, která se točí na hladině menšího vracáku. Stejně na živou rybičku nechytám, ale ve vodě jí nenechám. Je na ní ještě asi pět metrů vlasce. Dávám ji do kapsy a vracím se ke štičímu úkrytu. Nahazuju do stejných míst a vedu smáčka pomalu. Za zády cítím pohledy nějakých diváků. Otáčím se a za mnou stojí tři rybáři, kteří se chystají na zdejším místě rozbalit svoje náčiní. Kývnu na pozdrav a v tom opět rána do prutu, ale štika na rozdíl od minulého útoku sedí a bere si první metry vlasce, bojová brzda mého Robinsona vrčí krásnou melodii. Po pár minutách už cítím, že mám navrch a levou rukou vyndávám digital. Jednou rukou se snažím zachytit její výpady, snad se mi to podaří. To se bohužel ukáže až doma u PC. Je dobojováno, není to sice žádný obr, ale na Jizeru obstojná šedesátka. Nevím, jestli je to samá, co mne „kontaktovala“ před chvílí, nemá nikde mého smáčka, a na mé otázky odpovídá vyhýbavým mlčením J, ale pochybuju, že by byly dvě na takovém místě. Nejsem JV, tak ji bez políbení a po důkladné fotodokumentaci pouštím zpět (při nechápavém bručení zmíněných rybářů).
Za chvíli už musím domů, tak se pomalu vracím zpět k autu, ale nedá mi to, když dnes tak jdou a zkusím ještě jedno slibné místo – pilíře od bývalého mostu přes řeku. Když přicházím, vidím, že už je místo obsazené „bobkařem“. Slušně pozdravím a zeptám se, jestli si můžu prohodit gumou vodu. Nevadí mu to, aspoň prý přilákám nějakého dravce. To jsem ještě nezažil! Po pár hodech se za smáčkem připlulo podívat hejno malých okounů. Nedá mi to a zkusím toho twistra. Zásah! Na vlasci se houpe dobrý třicátník. Jak to tak bývá, říkám si ještě jednou hodím a pojedu domů. Nahazuju k protějšímu břehu a pomalu s malými přestávkami navíjím. Občas zvednu špičku prutu a opět nechám nástrahu padnout ke dnu. Když je twister asi dva metry od břehu, vynoří se z hlubiny zelený stín a štika visí na vlasci 0,12. Opět jsem udělal tu začátečnickou chybu a nezkontroloval jsem si, jestli budu případný úlovek schopen vylovit! Pode mnou je třímetrový sráz k vodě. Přemýšlím, jestli se mám spustit k vodě, anebo se mám nejdřív pokusit s rybou bojovat z výšky a pak teprve sejít dolů k vodě. Vyhrává varianta B. Nechávám rybu kroužit a sleduju ji z výšky a pořizuju, myslím si pěkné záběry štiky ve výskoku. Když je dobojováno, scházím k vodě a rybu rukou (namočenou J) uchopím za skřelemi a opatrně ji pokládám do trávy, abych ji vyfotil. Zbytečně to neprotahuju a pouštím ji zpět do chladné vody. Komentář kolegy rybáře raději nechávám bez odezvy a už se opravdu obracím domů.

Druhý den je neděle, tak přemýšlím, na co se vymluvit, ale nedá mi to a musím k vodě. Kupodivu to prošlo bez poznámek. Mám v plánu projít zbylý úsek, ale proti proudu. Jak se říká – dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Ať dělám, co dělám, jsem za hodinu a půl absolutní bezrybka. Jen trhám a trhám. Postupně zmenšuju nástrahy, měním barvy od přírodních až po křiklavé. Nic. Ale ani sebemenší zájem od malých okouních diváků. Až jsem došel pod jez a tam jsem konečně přelstil čtyři jejich starší kolegy. Žádná sláva. Ještě se mi nechce domů, je ještě docela brzo.
Rozhodnutí padlo na prozkoumání jezu, nad kterým začíná pstruhový revír. Je to sice asi třicet kilometrů, ale ještě jsem tam letos nebyl. Po příjezdu jsem zklamaný – jez je po velké vodě prolomený a středem protéká celá řeka. Potkávám místního starousedlíka, dává se se mnou do řeči. Stěžuje si na současnou situaci. Už léta upozorňoval na havarijní stav jezu a to se oprava pohybovala v tisících, dnes už to budou miliony. Jez je dlouhý 90m. pro mne je to pěkný pohled a dobré vyhlídky na případný úlovek nějakého pstruha. Říkal, že z jara sledoval pstruhy, jak překonávají jez během tří až čtyř výskoků. Ale nyní nemají šanci. To mne ještě víc nažhavilo. Oblékám neopren a jsem ve vodě. Rybář míní… Měním gumu za měděnou rotačku 0. Kontakty jsou, ale brýlemi vidím deseticentimetrové proudníky. Ani náznak po nějakém tečkovaném kamarádovi. První ryba je tu. Mýlil jsem se, není to proudník, ale bratranec tloušť. Je to pěkný souboj, i když má něco přes dvacet cm. Skáče, jako delfín. Foto a plav dál! V prudkém proudu mi do nástrahy jen ryby buší, oproti zvyklostem. Před rokem to bylo co bouchnutí – to ryba visela. Zkouším dát menší, červenou dvounulku a nic se nemění. Rána, cítím pár škubnutí a zásek doprázdna. Vracím se zpátky k mědi. Nic se nezměnilo. Pak jsem na to přišel, jak už to tak bývá náhodou. Uprostřed navíjení mi přišla SMS. Přestal jsem navíjet a četl. Když jsem opět začal navíjet, přišel záběr. Když jsem to tak udělal při dalším hodu, už tam ryba visela. Stačilo tak málo – změnit rytmus navíjení. Zkusil jsem, jestli zde bude mít úspěch i nějaká ta guma, ale nestalo se tak. Úspěšný byl jen měděný plech a to jen při malém pozastavení. Při pravidelném navíjení to byl jen planý poplach. Není mi přáno, sice chytám pěkné tlouště, ale pstruh je něco jiného. Tloušťů mám za rok mraky. Pstruha taky občas nějakého, ale jsou to všechno granuláci a takový staršina domorodec, by byl jiný soupeř… Zkrátka někdy příště.

Jiří Ludvík

 


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se