• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Skvosty přírodního designu pod českou hladinou 2.

  • cadox fishing
05. 09. 2017

Asi mi dáte za pravdu, že všechna životní poprvé, která jsou krásná nebo jiným způsobem výjimečná, se vrývají do paměti hluboko a na celý život. Jedněmi z takových mých hluboko zarytých vzpomínek jsou vzpomínky na „poprvé“, která se vážou k ulovení všech čtyř následujících rybích druhů. Příroda jim dala jedinečná těla, opatřila je skvělými smysly a navrch nezapomněla přidat něco navíc…

    Smrtící šíp: Štika obecná (Esox lucius)

Když všemocná Příroda navrhovala podobu štiky obecné, musela už bezpečně vědět, že pod jejíma rukama vznikne jeden z nejúžasnějších sladkovodních tvorů všech dob. Originální predátor výlučných schopností a nepřekonatelného šípovitého vzhledu. Ano, asi všichni mi dají za pravdu, že štika je tvarem i zbarvením natolik výjimečnou rybou, že si ji po prvním kontaktu snadno zapamatuje i malé dítě.

Zubatá, jak se v Česku štice lidově přezdívá, má protáhlé tělo šípovitého vzezření. A právě svalnaté tělo ve tvaru šípu odlišuje štiku od ostatních druhů ryb, které u nás běžně potkáváme. Její poměrně dlouhá hlava je zbroušena do tvaru klínu, proto trochu připomíná kachní zobák. Horní čelist je totiž kratší a zploštělá, a tak se přirovnání ke kachnímu zobáku skutečně nelze vyhnout.

Na rozdíl od mírumilovné kachny je však štičí tlama plná ostrých zubů. Zatímco na spodní čelisti jsou dominantní velké špičáky kuželovitého tvaru (můžeme jim s respektem říkat „chytací“), horní patro úst je poseto mnoha řádky ostrých řezáků. Tyto zuby jsou zahnuté dozadu, tedy směrem k jícnu. Pokud k nim štika přišpendlí ulovenou rybu, kořist už nemá jinou cestu než do štičího žaludku. Únikový pohyb směrem ze štičí tlamy, proti hákovitým řezákům, je totiž prakticky nemožný.

Pro štiku je charakteristické umístění hřbetní a řitní ploutve hodně dozadu. Právě díky protáhlé zploštělé hlavě a umístění zmíněných ploutví až ke kořenu ocasu štika připomíná šíp. A také se jako šíp chová. Ze stínů a pološera útočí na kořist, která se přiblížila na dostřel, rychlostí 3-4 m/s. Štika je tedy špičkovým produktem funkčního designu. V jejím těle nacházíme jedinečnou kombinaci funkčnosti a vzhledu, které pozdvihly tohoto oblíbeného dravce na vyšší úroveň.

I kvůli maskovacím mimikrám, které jsou pro štiku charakteristické. Přestože zbarvení štiky přímo závisí na prostředí, ve kterém roste (štika může být tónována od žlutohnědé až po tmavě zelenou), nikdo už štice neodpáře vodorovné skvrny okrové až žluté barvy na bocích a světle žíhané proužky v horní třetině až polovině těla. Tento dekor bývá výrazný u štik zbarvených do zelena nebo u mladých ročníků, u pískově zbarvených štik nebo starších ročníků už není tak výrazný.
Vše řečené tedy činí ze štiky vskutku smrtící šíp.

Mimochodem, pokud budete chtít udělat z tohoto predátora ozdobu svého akvária v obýváku, nezapomínejte, že žravá štika roste rychle. Vskutku! Než se nadějete, je z hbitého útlého miminka krokodýlí zabiják. Už na konci prvního roku štiky tak můžete pořizovat nové, mnohem větší akvárium. Bude-li mít totiž vaše akvarijní chlouba mít vždy dostatek potravy, může při oslavách svých prvních narozenin měřit lehce přes čtyřicet centimetrů. Její růst se zpomaluje až po třetím nebo čtvrtém roce života, to už je štika skutečným zvířetem.

    Bojovnice s vousy: Parma obecná (Barbus barbus)

Když si před miliony let Příroda lámala hlavu nad návrhem dokonalého hmyzožravce pro specifické pásmo řeky, nacházející se někde mezi rychle a pomalu tekoucím, načrtla si nejprve kuželovité tělo. Pak usrkla ze šálku kávy a k tomuto tělu přikreslila hlavu s protáhlým rypcem, masitými pysky a nakonec i čtyřmi vousy.

Pak poodstoupila pár kroků od kreslícího prkna a chvíli se na svůj výtvor dívala ze všech možných i nemožných úhlů. Chtělo by to ještě… Jasně! Jen trošičku upravit ploutve, protože i málo mnohdy znamená dost! Tyhle prsní zvětšit, řitní trochu protáhnout a zúžit… A je to!

Zrodila se parma, ryba bez výrazných barev i výrazného líčení, přesto natolik krásná a osobitá, že ji rybáři milují a nezapomínají jí projevovat veškerou úctu. Zrodila se ryba s přísně hydrodynamickým tělem, schopná táhnout proti středně silným proudům, a tvrdým rypcem, jímž přizvedává kameny, pod nimiž vegetuje vodní hmyz. Z šutrů ho parmy stahují masitými pysky.

Pro mě osobně je parma jedinečným výtvorem Přírody. Navíc velmi bojovným! Kdo ji měl na prutu stejně jako já, dobře ví, o čem mluvím…

    Had, který se zjevuje v noci: Úhoř říční (Anguilla anguilla)

Je to ryba, nebo had? Jasně, že ryba, i když jako ryba ve skutečnosti nevypadá. Úhoř říční je totiž rybou v těle hada. Rybou v hadím obalu, což z něj činí unikát mezi sladkovodními rybami. Tak pravila Příroda a tak to bude na věky věků. Tedy pokud úhoři už brzy nevyhynou!

Jejich počty v evropských řekách totiž dlouhodobě klesají a v posledních letech ještě víc. Jen v posledních dvaceti letech se snížily děsivě dramaticky! A to bez nadsázky. Může za to mnoho faktorů. Od staveb nepřekonatelných překážek v tocích, které znemožňují jejich přirozenou migraci, přes znečištění až po nadměrný komerční rybolov zejména v přímořských zemích, a to všech stádií úhoře, který je považován za lahůdku. Od monté až po dospělé kusy.

Situace s vymírajícím úhořem už zašla tak daleko, že před sedmi lety, v roce 2008, byl zařazen na Červený seznam IUCN světově kriticky ohrožených živočichů! V Česku se pak objevil na Červeném seznamu ve skupině „téměř ohrožený“.

Úhoř je výjimečný tím, že na rozdíl od většiny ostatních sladkovodních ryb nemá břišní ploutve! Jeho hřbetní, ocasní a řitní ploutev zároveň splývají v celistvý šál, to aby elegantní pohyb hadího těla byl maximálně efektivní na jeho dlouhých poutích.

Úhoř je výjimečný ještě z několika dalších důvodů. Jako první zmíním jeho způsob života. Tento vodní had se probouzí po západu slunce, aby jako upír lovil v noci. Je také schopný, pokud ho k tomu doženou okolnosti, plazit se po souši. Kdysi, snad v šestnácti letech, jsem s úhořem udělal pokus, kterým jsem si chtěl ověřit vyčtené informace. K pokusu s rybími smysly jsem si vybral travnaté fotbalové hřiště a potok, jenž tekl asi dvacet metrů za brankovou čarou.

Výsledek, obrazně řečeno, mě posadil na zadek. Úhoře jsem na trávník hřiště vypustil u protější branky na druhé straně – hlavou pryč od potůčku. Stačilo ale jen pár vteřin plazení travou, aby se úhoř nasměroval k potoku a přes celé hřiště se pak do něj doplazil! Tahle schopnost cítit vodu a zároveň zvládnout krátkodobý pobyt na souši mě ohromila a nepřestala ohromovat.
Kéž úhoři nikdy nevyhynou…

    Když prapory vlají: Lipan podhorní (Thymallus thymallus)

Doslova akvarijním vzhledem Příroda opatřila také lipana podhorního. Kdyby dorůstal jen osmi až deseti centimetrů, klidně by se mohl prohánět v běžných akváriích s mečovkami, čichavci a razborami. Laici by přitom neměli ani tušení, že tahle krásná rybka pochází z našich „obyčejných“ vod.

Tělu této lososovité ryby z horních toků českých řek totiž dominuje vskutku nevídaná ozdoba – duhově zbarvená hřbetní ploutev, která je natolik výrazná, že na těle lipana připomíná prapor. Nejen kvůli němu se tak lipan odlišuje od jiných lososovitých druhů, jako jsou pstruzi, siveni nebo lososi.

Budeme-li se totiž držet jen designu, pak lipan má mnohem blíže k síhovitým rybám, například k marénám, než k rybám lososovitým. Velikost i uspořádání šupin, tvar hlavy, umístění a tvar úst – tím vším je lipan marénám velmi podobný. Anebo trochu ostroretkám. Hledat u něj charakteristické znaky stavby pstruhového těla je proto zbytečné. Jediným je totiž tuková ploutvička.

Zbarvení lipana se odvíjí od převažujícího zbarvení dna v lokalitě, ve které se vyskytuje. V tom se neliší od různých jiných druhů. Ať už je ale více stříbrný, nebo spíše tmavý, jsou jeho štíhlé boky s řádkově uspořádanými šupinami decentně zkrášlené drobnými tečkami. Díky všemu zmíněnému tak lipan představuje elegantní ozdobu horních toků, která nedává muškařům spát…

Slovo závěrem

I když výtečným designem, hodným domácích akvárií, se můžou pochlubit i další ryby z našich vod, například ježdík obecný nebo hrouzek obecný, lipanem výčet skvostů přírodního designu pod českou hladinou zakončím. S nadějí, že se na naše říčky, rybníky a jezera nyní budete dívat trochu víc s respektem, pokud jste tak samozřejmě již nečinili. Protože pokud dokážete vnímat barvy, tvary a celkové provedení našich volně žijících ryb, musíte si přiznat, že ve srovnání s exotickými kraji nás Příroda prakticky v ničem neošidila…

Václav Fikar



Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, sdílením, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.



Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se