• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Sezóna v rybářském kajaku

  • Hobby G 3
04. 01. 2017

Zhruba před rokem jsem na těchto stránkách publikoval článek o rybářských kajacích. Ten rok mezitím uplynul, já se stal plnoprávným vlastníkem jednoho takového plavidla, a ta dlouhá štíhlá loď v mých službách rozhodně nezahálela. Je sice pravda, že jsem ji ani zdaleka nevyužil natolik, jak by si zasloužila, ale těch hodin strávených na hladině bylo poměrně dost. Rozhodně dost na pár praktických postřehů.
  
Před lety už jsem loď měl. Napůl s kamarádem. Ale byla to velká těžká pramice, která kotvila v jednom nadjezí a s jistým úsilím se v tomto prostoru dokázala přesouvat. Po roce jsme ji prodali. Kamarád neměl čas a mně připadalo, jako bych s vlastnictvím té kocábky měl na noze uvázanou jednu z jejích těžkých betonových kotev. Chtěl jsem něco jiného. Mobilního. Mobilního natolik, abych mohl jednou chytat tady, podruhé jinde a přitom ještě byl schopen přesunovat se po hladině na kilometry daleko. Řešil jsem tuto otázku dost dlouho, až nakonec padla volba na kajak. S ním přišla svoboda. Najednou jsem měl plavidlo, se kterým nebyl problém dojet kamkoli a navíc bylo schopné najet za den třeba i desítky kilometrů.
  
Problém je, že se svobodou člověk musí umět naložit. Já si na své první vyjížďce připadal jako vězeň čerstvě puštěný z lochu. Kolem obrovský prostor, hromada možností a v hlavě spousta nejistoty, jak s nimi naložit. Během toho prvního výletu jsem nakonec ani nenahodil, rejdil po řece, okouzlen schopnostmi svého dopravního prostředku a snadností, s jakou se s jeho pomocí dalo dostat prakticky kamkoli.

Na druhou stranu jsem si uvědomil, jak lehké plavidlo to je. Bez ukotvení ho dokáže stěhovat po hladině i lehký vánek, proud ho unáší jako spadlý list a bylo mi jasné, že až zaseknu jakoukoli slušnější rybu, odvleče mě, kam ji napadne. V duchu jsem si udělal poznámku, že bude třeba pořídit nějakou kotvu.
  
Samozřejmě, internet je plný návodů na to, jak a čím kotvit rybářský kajak. Ale já potřeboval kotvu rychle a navíc z ničeho se člověk nepoučí tolik jako z vlastních chyb. Koupil jsem tedy dvoukilový kus řetězu. Ten je mezi kajakáři poměrně oblíbený, protože ho můžete spustit na dno jen část a různě s ním brzdit driftování lodi, což se s klasickou kotvou nedá. Dále přibyly dvě karabiny a desetimetrový provaz, na němž jsem po dvou metrech nadělal oka, abych mohl délku kotvicího lana různě měnit. Příští vycházku jsem se zájmem sledoval, jak se bude loď po zakotvení chovat. Prakticky okamžitě jsem zjistil, proč všichni používají řetězy obalené silnou vrstvou plastu (profi provedení) anebo je prostě narvou do kusu staré duše od kola. Řetěz totiž neuvěřitelně chrastí, a to jak na palubě, tak i ve vodě. Než jsem ovšem dospěl k názoru, že se musím řetězu zbavit, postaral se o to sám. Uzel, kterým normálně vážu třpytky, se na silonovém laně rozvázal a byl jsem o řetěz lehčí. Nahradil ho železný válec s okem vážící asi 2,5 kg. Dost na ukotvení kajaku prakticky kdekoli. A objevil se další problém – jak stabilizovat loď na jedné kotvě, aby zaujímala žádoucí pozici. Zkoušel jsem ledacos, i když vím, že nejužívanější řešení je vodicí trolejka – provaz procházející očky na boku lodi (ta očka si tam musíte sami přidělat) a umožňující posouvat kotevní bod na libovolné místo v celé její délce. Teď přes zimu si ji budu muset nainstalovat. Ale díky těm zkušenostem s improvizovanými řešeními vím proč a také jak. Dále vím, že si budu muset pořídit víc než jednu kotvu a ty pomocí karabiny měnit podle toho, kam pojedu. Na stojaté vodě vás na místě udrží i kilo, ale pokud se třeba pokusíte chytat na plavanou v proudu, budete potřebovat skutečně těžkou kotvu, aby vás udržela na místě i při zdolávání větší ryby.
  
Tento odstavec není o tom, co a jak si máte na kajaku udělat. Měl by nastínit skutečnost, že pokud si toto plavidlo koupíte, začnete ho dříve či později vybavovat, upravovat a vylepšovat podle svých představ. Nikdo se tomu nevyhne a záleží jenom na tom, kde chytá, co chytá a jak si celé to chytání představuje. Existuje obrovská spousta doplňků a vychytávek a nakonec je každý intenzivně používaný rybářský kajak nezaměnitelným originálem odrážejícím osobnost a potřeby svého majitele.
  
Vraťme se ale k mé rybářské sezoně. Jaro jsem z kajakářského pohledu hodně zanedbal. Důvodů byla celá řada, ale dost mě to mrzí a těším se, že letos snad vše napravím. Možností se nabízí přehršel – lov z hladiny, plavaná v zatopených mělčinách, muškaření na MP revírech v místech, kde to snad nikdy nikdo nedělal… A to nemluvím o tom, že kajak využijete prostě jen jako transportní plavidlo, abyste se dopravili na místo, kde nikdo nechytá.
  
Zahájení lovu dravců mě už zastihlo plně připraveného a na palubě. Věděl jsem, že to žádná sláva nebude, takže skutečnost, že jsem ulovil aspoň bolena kolem 60 cm, jsem vnímal celkem pozitivně. Většina ostatních neměla ani to. Těch bolenů nakonec bylo během sezony docela dost, ale chyběly mezi nimi velké kusy. Ty jsem ulovil vždy ze břehu. Může to být náhoda, ale docela dobře je možné, že přinejmenším některé ryby na přítomnost kajaku reagují. Docela mě zajímalo, jak blízko se k nim dokážu přiblížit. Tady už nešlo o pohyblivé boleny, spíš jsem se snažil dostat k těm druhům, které se často a rády vyhřívají pod hladinou. Je třeba říct, že pleskání pádla ryby skutečně ruší, ale dá se k nim dojet i setrvačností nebo využít lehkost kajaku a v sebemenším větru na požadované místo dodriftovat.

Poměrně tolerantní byli k mé kocábce tolstolobici. Prohlédl jsem si tak dvacetikilová nebo i větší monstra opravdu zblízka a v jednom případě se dokonce dostal blíž, než mi bylo milo. Při pádlování přes nafoukaný koberec sinic jsem najednou zarazil pádlo do tuhé pružné hmoty, která půl vteřiny nato doslova explodovala, a žerď pádla mi málem dala do zubů. Ten kolos tam pod tím zeleným sajrajtem snad chrápal…

Kapři nebo amuři už byli o něco opatrnější a blízko k tělu si mě nepouštěli. Dostat se na nějakých 5–7 m, aniž by na mě reagovali, už nebylo zrovna snadné. No a asi největším fiaskem dopadly pokusy dostat se do blízkosti lovícího sumce. Musím říct, že je to obrovský zážitek, přikrádat se tmou na místo, kde před chvilkou „padla rána“ a obvykle ne jedna. Ale pokud jsem se dostal dostatečně blízko a začal házet, sumec v lovu nikdy nepokračoval ani mi nezabral. Mám dojem, že když vsedě nahodíte těžším prutem, kajak se zachvěje, asi jako když bitevní loď na moři vystřelí z děla. Zdá se, že i to stačí dnešní (v řadě případů už „popíchané“) fousáče dostatečně znejistět.
  
Daleko víc se mi osvědčilo někde v tichosti zakotvit, házet jen tak daleko, aby to moc nehýbalo s lodí, a čekat na záběr. Během června přišli dva menší sumečci lehce přes 70 cm a o trochu větší na podzim, kdy jsem si ale musel s rybou pohrát na okounovém náčiní. Vím, že taková „koťata“ nejsou žádní extra soupeři, ale přesto uvedu pár postřehů z boje s „větší“ rybou. Stabilita kajaku je naprosto v pohodě, vůbec ji v té chvíli neřešíte. Pokud máte polohovatelnou sedačku, vyplatí se ji mít v případě, že usilujete o nějaký rozměrnější úlovek, usazenou v nejnižší poloze. Níže umístěné těžiště se projeví nárůstem stability. Dál je třeba sedět v lodi rovně, bojovat prutem a nenaklánět se do stran. Stabilitu můžete navýšit přehozením nohou ven přes borty. Kajakáři lovící tuňáky a jiné mořské ryby to dělávají běžně – stačí si prohlédnout nějaká ta videa. Menší sumík kličkující kolem lodi může kajak roztočit a je to dost zvláštní pocit, když se uprostřed noci točíte na hladině jako vrtule. Ale to je jen začátečnická chyba. Abyste se opět stali pánem situace, stačí jediné – změnou pozice prutu stabilizovat polohu lodi o samotnou rybu. U druhého sumíka už to bylo v pohodě.
  
Výhledově bych rád zdolal i větší kousek. Na první pohled to sice vypadá šíleně a dost lidí se mě na přehradě skutečně ptá, co budu dělat, až mi vezme větší ryba. Myslím, že nic zvláštního. Budu sedět pěkně rovně a zdolávat ze všech sil. Ve světě se tak tahají tuňáci, mečouni, třímetroví žraloci nebo jeseteři a třeba i sumci ke dvěma metrům, takže až dojde na lámání chleba, snad neudělám našincům ostudu. Do kajaku se ale takové ryby netahají. Na moři mívají obvykle kajakáři podporu větší lodi a na sladké vodě zpravidla dovlečou velkou rybu do blízkosti břehu a finální fáze souboje proběhne ze souše. Výborně se k tomu hodí šlapací kajaky, kde můžete loď pohánět a přitom mít obě ruce volné. Z pohledu bezpečnosti je lepší mít pro podobné kratochvíle kajak typu „sit on top“, tedy dutý, téměř nepotopitelný „ponton“ se samovylévacími otvory v podlaze.
  
Pokud si vezmete rybu k sobě na palubu, měla by být zvladatelná, dostatečně unavená a měli byste před sebou mít uklizeno. On když se takový větší čilejší kousek vymkne kontrole, tak vám s přehledem rozhází veškerou výbavu a nakonec třeba i uteče. Snažil jsem se jednou vyháčkovat štiku kolem 65 cm, která měla kopyto zaseknuté v nepřístupné části tlamy, a měl jsem s ní co dělat. Není se proto co divit, když mnozí kajakáři používají vylovovací kleště a často na nich dovlečou velkou zubatici ke břehu, kde si s ní poradí snáze. Opět bych to shrnul – není se čeho bát, ale kajak není pramice a věci se tu dělají jinak. Pokud chcete lovit velké ryby, měli byste si předem dobře rozmyslet, jak budete postupovat v libovolné situaci, a jestliže je to možné, vždycky se vyplatí mít nablízku kamaráda, zvláště, když lovíte v noci.

   Dalším způsobem, jak ulovit pořádného dravce, je tažení vláčecí nástrahy za lodí. Říká se tomu hlubinná přívlač nebo stále častěji trolling, přestože se v hlubinách nutně odehrávat nemusí. Kajak je v tomto směru velmi výhodné plavidlo a to tím spíš, že na řadě revírů je trolling povolen pouze z lodě poháněné lidskou silou. Takový šlapací kajak je pak naprosto ideální záležitost. Klidně v něm můžete rejdit celý den a nepotřebujete žádný motor, baterie a podobné věci. S pádlem to jde také, i když komfort je o poznání nižší a stejně tak i maximální rychlost. Navíc je třeba vyřešit polohu prutu v držáku tak, aby on sám nebo vlasec vedoucí k nástraze nepřekážely v pádlování. To na „šlapáku“ nemusíte.
Tím se zase dostáváme k již zmíněnému tuningu. Ono už samotné umístění držáku v lodi je záležitost, nad kterou byste se měli zamyslet dříve, než vezmete do ruky vrtačku a šroubovák. Já jsem si trolling vyzkoušel, a přestože úlovky byly zatím chabé, vidím v tomto stylu lovu slušnou perspektivu. Jen je třeba zjistit co a jak. Jako všechny druhy lovu má i tato technika jisté zákonitosti a je třeba se podle nich řídit.
  
S nástupem podzimu jsem přešel k lovu menších dravců – okounů a štik. O candáty jsem se pokoušel, ale prozatím platím nováčkovskou daň neznámé vodě. Musím říct, že nejkrásnější na celém tom chytání byly pro mě zatím neokoukané pohledy na mlhavá rána, probouzející se přírodu, zlátnoucí stromy na stráních a zvířata, ke kterým se nehlučně klouzající kajak dostává překvapivě blízko. Například tolik lišek jako loni jsem na rybách snad ještě nikdy neviděl.
 
  Ryby samozřejmě byly. Chytal jsem krásné okouny na gumy, na wobblery i na popy, sem tam se mezi ně vloudila štika, a přestože při těchto činnostech není kajak žádnou zásadní výhodou oproti jiným typům lodí, je to fajn zážitek díky jeho mobilitě a bezprostřednějšímu kontaktu s vodou i rybami. Ta bezprostřednost je dána nejen tím, že to máte k rybám i k vodě opravdu blíž, ale třeba i již několikrát zmiňovanou lehkostí kajaku. Okoun kolem 35 cm vás normálně utáhne, takže i zdolávání dostává poněkud jinou dimenzi. Je ovšem pravda, že ne vždy příjemnou. Jste-li vlečeni směrem k lovícímu hejnu, musíte stačit během zdolávání ještě korigovat směr lodi pádlem, abyste si ryby nepoplašili. Majitelé větších lodí se teď možná pohrdavě ušklíbnou, ale kajak je prostě o pocitech, ne o množství ulovených ryb, pohodlí a podobných věcech.
  
Opravdu jsem si ten barevný podzim užíval, vybaven přepravními kolečky se dostal k vodě i tam, kam bych jinak kajak od auta nedovlekl, vyrážel už za tmy, abych byl s rozbřeskem na vodě, a vychutnával si samotu lovce ztraceného v mlhách. Nevím, jestli jsem chytil víc ryb, než bych dokázal jinde, ale pořídil jsem si tuto hračku kvůli výjimečným pocitům a zážitkům a sklízel plody svého úsilí. Poslední vycházku jsme s kolegou absolvovali na již zamrzající přehradě. S rybami to už bylo dost špatné, ale zážitek opět neskutečný.

   Doufám, že jsem zaujal víc lidí než těch pár, kteří už kajak mají nebo uvažují o jeho koupi. Rybařina nemusí být jen o trofejních rybách, spoustě úlovků nebo měřitelných úspěších, jako je třeba umístění na závodech. Pro řadu z nás je to určitá forma návratu k přírodě. A pokud si v takovémto případě pořídíte místo velké lodi vybavené motorem (případně kromě ní navíc) nějaký bellyboat nebo právě kajak, zjistíte, že se svými pocity dokážete dostat k přírodě o hodně blíž. Nic víc a nic míň. Ale věřte mi, není to málo.

 Miroslav Horáček
Článek vyšel v časopise Český Rybář

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.





Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 6

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se