Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz

Rybářská latina

24. 04. 2014

Slyšel jsem za dobu své rybářské praxe spoustu „zaručeně“ pravdivých příběhů od vody. Nedivím se, že se o nás rybářích říká, že jsme sedmilháři a rádi přeháníme. Nevím, ale čím to je. Ta ryba, co nám to dnes utrhla, byla vždy kapitální a ani rozpažení nám na ní nestačí. Je fakt, že máme sklon přehánět. Chci se, ale zmínit o několika příbězích, které jsem skutečně zažil, nebo nemám důvod o nic pochybovat.

První se odehrál před pár lety na dovolené u Staňkovského rybníku. Chytal jsem tam v červenci a tak jsem ani neuvažoval o nějakém trofejním úlovku. Co do počtu jsem byl úspěšný, ale na metry to nebylo, tak jsem si říkal klasickou říkanku – změna místa ryba jistá. Šel jsem se projít kolem rybníku, jestli nenajdu volné místo na břehu pro dva pruty. Všude u břehu bylo plno, rybáři v karavanech, či stanech a prut na prutu. Zaváželi k bójkám z petlahví. Nic moc. Jediný klad na té mé procházce byl fakt, že síť stánků s občerstvením okolo rybníku je hustá, ale bohužel všude čepovali stejnou značku silně přechlazeného piva. No a právě v jednom z občerstvovacích bodů jsem byl svědkem následujícího příběhu. Sedíme nad nejmenovanou značkou piva a povídáme si s partou rybářů z Jablonce, jak to jde. V tom přichází jeden z nich, dává si velkého ruma a říká: Pánové, kdybych šel někdy příště okolo prutů, a viděl, jak padají do vody, otočím se na druhou stranu a jdu pryč. Jdu k Vám a slyším, jak vrčí brzda navijáku. Pruty ve stojanu, nikde nikdo. Říkám, asi si odskočil, tak mu to seknu, než mu vymotá cívku. Utáhnu brzdu a sekám. Cítím, že tam je. Voda se uprostřed zavařila a zazněl silný výkřik. Ryba, je ale němá tvář! Jenže to nebyla ryba, ale rybář. Ten „chytrák“ si vzal vlasec s nástrahou do pusy a nemaje lodě na zavážení, zaplavával si nástrahu k bójce sám. Výsledkem byla rozříznutá tvář a zaseknutý háček v puse. Viděl aspoň, že sestava je chytlavá. Na vlastní kůži si mohl vyzkoušet, jaký to je být na háčku a proč se na konec udice dává šoková šnůra. V šoku totiž byl. My jsme se smáli, postižený vypadal sice, že směje také, ale jen na první pohled.

Na rybařině je krásné to, že pokud nelovíte selektivně, nevíte co, Vám na háčku skončí. Nahodíte a čekáte. Kocháte se krásným okolím. To platí samozřejmě o denním lovu. Noční lov má také své kouzlo, musíte, ale být na takový lov vybaveni. Dnes už je taková čelovka normální věc. Dříve jsme byli odkázáni na obyčejnou baterku, nebo svíčku. Noční lov úhořů je krásný. Sice nejvíce jdou před bouřkou a v ní, a když kolem Vás šlehají blesky a před Vámi leží nejméně čtyřmetrové hromosvody z uhlíku, není to nejlepší pocit. (Nemusí to být ani bouřka, kamarád lovil pod elektrickým vedením s šestimetrovým bičem. Už nemá šest metrů a on má v dlani a na patě památku od elektrického výboje. A to chytal ve dne a ne v noci.) Kolega se tedy vydal na noční lov úhořů. Vše si doma připravil, přišel k vodě, když už byla skoro tma. Nastražil rousnici a s prvními kapkami nahodil k protějšímu břehu. Ukryt pod deštníkem, čekal na vytouženého hada. Záběr přišel, až po krátké přeháňce. Čihátko se pomalu pohnulo a najednou vyletělo k prutu. Zásek – je tam! Sice mu zpočátku divný pohyb. Úhoř bojuje jinak, no nevadí, hlavně, že tam něco je a neseděl tam v bouřce nadarmo. Ve tmě vidí, jak se po hladině něco blíží k němu. Pomalu navíjí, ryba moc nebojuje, ale hlavně je neustále na hladině a nechce se potopit. Až u břehu vidí, že nechytil rybu, ale ježka! Později jsme se dohodli, že přehodil vodu až na protější břeh a tam mu rousnici sežral ježek. Jiné vysvětlení není. No věřte nevěřte. Já nemám důvod nevěřit.

Chytit se dá všelico. Já jsem například měl velký boj s igelitovou taškou s logem velkého obchodního řetězce, který také navštěvuji, ale ve vodě jsem ho rád neviděl. Většinou se úlovek čeká právě ve vodě. Jiný kraj jiný mrav. Na jednom rybníku na Moravě soused nahazoval, bohužel právě ve chvíli, kdy nad ním přelétal kačer. Boilies se mu omotalo kolem krku a odlétalo směrem od vody. Mělo to tu výhodu, že postižený rybář mohl podle vlasce vysledovat i ono boilies, kterého se zřejmě dost obratný kačer stačil včas zbavit v blízkém křoví.

Nemám moc rád rybářské závody, pravidelně se účastním pouze na jednom. Nemám rád hlavu na hlavě. Pořadatelé ve snaze vydělat co nejvíc na startovném, dodržují třímetrové vzdálenosti poctivě, jen kdyby se trochu zamysleli nad tím, jestli se na takovém místě dá lovit a vylovit. Na tomto revíru to prostě nelze. Mluvím o štěrkopískovišti Veselá. Jednou jsem porušil tradici a zúčastnil se rybářského závodu na jiném revíru. Bylo to „open“ závody. Mladí rybáři, vedle nás starých pardů, bez účasti ligových závodních specialistů s patnáctimetrovými biči. Vylosoval jsem si pro mě ideální místo, vedle potopené břízy. Očekával jsem zde okounky a jinou drobotinu. Možná, že tam i byli. Vedle mne přišel asi desetiletý adept Petrova cechu s tatíkem. Slušně pozdravili, kluk začal sestavovat udici. Sledoval jsem jeho počínání a vzpomínal na doby, kdy jsem v jeho letech začínal. Chodil jsem k vodě sám a hledal tehdy povinný dozor. Rodiče mě nepodporovali v mé vášni. Podle vybavení to vypadalo, že bídou netrpí. Byl jsem zvědavý, jak mu to půjde. A šlo to, ale jen do té doby než začal chytat. Připravil si sedátko, vše potřebné si dal na dosah ruky. Jen podběrák si dal za sebe. Až na tuto později důležitou věc vypadal na svůj věk opravdu zkušeně. Chtěl chytat na odhoz. Jemná plavaná to teda nebyla, jemnou měl montáž, ale ne ruce. Asi pětkrát nahodil a nepřeklopil si naviják, takže s prutem vždy prásknul do vody. Otec se toho chtěl chopit sám a ukázat, jak se to dělá. Jelikož měl větší sílu, než syn práskal do vody větší silou. Na rady nás okolních nedbali. Ve finále zaháčkoval za sebou již zmíněný podběrák a hodil ho do vody. Měl jsem dost. Zabalili to své, drahé nádobíčko, a jeli asi na nějaký soukromý revír trénovat. A mě to ani neťuklo.

Nevím, jestli toto budete číst, jestli nezapracuje cenzura, ale nedá mi to a musím se zmínit ještě o jedné historce. Nesouvisí přímo s rybolovem, ale stala se na jednom zahájení na Lužnici. Jezdím pravidelně na červnové zahájení na Lužnici. Občas sebou beru nějakého nového kolegu, aby poznal také jiný revír. Jezdíme tam do kempu, kde se pravidelně setkává stejná parta rybářů a vodáků. Oslavíme společně novou sezónu lovu dravců. Jednoho roku, jsem vzal kamaráda Pepu. Spáváme pod stanem, tak jsem mu řekl, ať se vybaví na týdenní pobyt pod stanem. Netušil jsem, ale že, si stan koupí v Kauflandu za 150,- Měl tím pádem dva v jednom. Stan, přes den, když nepršelo, když pršelo, tak měl z něj bazén, protože jediná podlážka vodu nepropouštěla. To ale není to, o čem chci vyprávět. Vedle nás se utábořil mladý pár vodáků. Večer zalezli do stanu a tím si asi mysleli, že když nejsou vidět, nebudou ani slyšet. Problém byl v tom, že on chtěl sex a ona ne. To bylo furt: nedávej mi tam tu ruku, nech mě být, nešahej mi tam, já nechci. Kamarád Pepa to po hodině přemlouvání nevydržel a zařval do toho: Ku…va, tak už mu dej, ať můžeme spát! A byl klid, jen zbytek stanů se řezal smíchy. Ráno to bez snídaně zabalili a zmizeli po proudu na Bechyň.

Zlomte prut!
chj.rybar