• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Pstruh a živočichové pstruhového pásma

  • cadox fishing
12. 02. 2017

Rozdílné podmínky v jednotlivých typech a úsecích vodních toků vedou k jejich různému oživení rybami. Tento rozdílný charakter se stal základem rozdělení vodních toků na rybí pásma, nazvaná podle typických druhů ryb. Jako první se o tuto klasifikaci pokusil před více než 100 lety český zoolog Antonín Frič. Na základě jeho poznatků a doporučení dalších odborníků byla definována pásma:
pstruhové, lipanové, parmové a cejnové. Tato klasifikace se používá dodnes.

Pstruhové pásmo tvoří především horské bystřiny a potoky s chladnou prokysličenou vodou. Dno je kamenité, místy se štěrkovým substrátem nebo pískem. Šířka toku málokdy překročí 10 m. Maximální teplota vody dosahuje nejvýše 15 až 17 stupňů Celsia. Ryby tohoto pásma potřebují čistou, chemicky neznečištěnou vodu.

Mezi živočichy a rostliny dobře rozeznatelné až v mikroskopu patří chladnomilné druhy. Například řasy rozsivky nebo sinice. Tyto rostliny tvoří primární produkci z hlediska potravinových řetězců. Z vyšších rostlin je možné nalézt hvězdoš jarní nebo lakušník vodní.

Pod kameny při troše štěstí můžeme nalézt celou armádu larev vodního hmyzu, jako jsou jepice, pakomáry, pošvatky, muchničky nebo chrostíci, které se maskují větévkami nebo kamennými schránkami. V klidnějších pasážích v písčitém dně se vyskytují drobní červi.

Oblíbenou stravou ryb pstruhového pásma jsou drobní korýši - blešivci. Mezi nejznámější korýše jistě patří rak říční. Vykulení malí ráčci se mohou stát obětí pstruhů. Velmi vzácně se v nejčistších vodách pstruhového pásma vyskytuje kriticky ohrožená perlorodka říční. Dnes žije pouze v několika našich řekách.

Podivný říční živočich je mihule potoční. Většinu svého života stráví zahrabaná v jemném nánosu jako minoha, tedy larva bez očí. Pouze ke konci života, kdy je připravena ke tření, jí narostou oči. Ve stejném roce, kdy se vytřela, hyne.

Z pobřežních porostů nás upoutají fialověmodré květy rozrazilu potočního. Velké listy devětsilu podpírají bílé hrozny květů. Nezaměnitelné jsou žluté květy blatouchu. Vítány jsou keřovité vrby zpevňující břehy. V kořenovém systému ve vymletých březích nacházejí úkryty pstruzi a raci. Cenné jsou klasické vrby babky.

Pstruh obecný, hlavní obyvatel probíraného pásma, je nádherná ušlechtilá ryba. Stejně jako jeho blízký příbuzný pstruh duhový. Pouze pstruh obecný patří mezi původní druhy. Vyvinul se ze pstruha mořského. Má protáhlé vřetenovité tělo, ze strany lehce zploštělé a nevelkou kuželovitou hlavu. Jikernačky mají hlavu menší, s ústy rozeklanými jen na úroveň oka. Čelisti jsou vyzbrojeny drobnými ostrými zuby. Šupiny jsou vrostlé v pokožce. Zbarvení pstruha obecného je proměnlivě závislé na prostředí. Základní zbarvení je zlatohnědé. Na hřbetě a bocích jsou rozmístěny černé tečky. Pod postranní čárou se vyskytují červené skvrnky. Rozhodující pro trvalou existenci pstruha je kvalitní voda s vyšším obsahem kyslíku. Pstruh je ryba stanovištní. V průběhu roku, s výjimkou třecích tahů, nemění svůj úkryt, který volí v místech proudového stínu u dna za kameny nebo mezi kořeny. Členitost prostředí je rozhodujícím činitelem, který určuje početnost osádky. Mladí a menší jedinci se zdržují i v mělčí vodě. Starší ryby žijí jednotlivě ve stíněných úkrytech. V době lovu potravy své domovské teritorium razantně brání. Potravu pstruha tvoří především vodní živočichové a hmyz létající nad hladinou. Mezi pstruží pochoutky patří larvy jepic, pošvatek či pakomárů. Vyhledávanou pochoutkou jsou blešivci, larvy vážek nebo také larvy chrostíků. Drobné rybky jsou kořistí především starších jedinců. (V letních měsících jsou lososovité ryby schopny lovit hmyz, poletující při hladině spolu s dalšími organismy. Toho využívají rybáři, chytající ryby na umělé nástrahy.) Pstruh v našich vodách dospívá ve věku 3 až 4 let. Tření, tedy rozmnožování, probíhá na podzim od poloviny září až do prosince a je spojeno s třecí migrací pstruhů na trdliště. Přibližně ze vzdálenosti 1 km se pstruzi shromažďují na trdlišti. Samice v místech se štěrkopísčitým dnem vytloukají oválné, až 50 cm velké prohlubně, do nichž vypouštějí jikry. Nedaleko čekající mlíčňáci okamžitě připlují a jikry oplodňují. Při tření samci a samice víří ocasy a oplodněné jikry přikrývají pískem a štěrkem. Přirozený výtěr má velké ztráty. Pouze 15 % jiker přežije a vylíhnou se z nich malí pstruzi. Tyto vysoké ztráty v přírodě vedly rybáře již před 100 lety ke snaze provádět umělé výtěry. Záměr se podařil a dnes je tato metoda základem dobrého zarybnění většiny vhodných toků. Celý proces umělých výtěrů provádějí rybáři Českého rybářského svazu. Díky těmto aktivitám oplývají rybáři dostatečným počtem ryb. Jestliže v přírodě jsou ztráty na jikrách kolem 80 %, pak naopak výtěžnost umělých líhní bývá 80 % i více. V těchto aparátech se provádí inkubace oplodněných jiker a probíhají prvé etapy vývoje váčkového plůdku. V jednom aparátu je uloženo 20 000 jiker. Pstroužci odkrmení na líhni se na jaře vysazují do vhodných lokalit. V některých líhních se chovají pstruzi až do dospělosti. Teprve pak jsou vypouštěni do řek. V některých líhních rovněž chovají generační ryby, které jsou využívány při umělých výtěrech.

Nejčastější ztráty na pstruží populaci způsobuje člověk, kdy vypustí do řeky škodlivé látky, které zaviní ekologickou havárii. Ke ztrátám přispívá i nevhodné obhospodařování krajiny. Mezi přirozené predátory pstruhů patří vydra, která je schopna menší potoky a říčky zcela vyrybnit. Vedle pstruha obecného žije v horských říčkách vranka. Její barva je přizpůsobena dnu. Takže je prakticky nezjistitelná. Dokonalým maskovacím zbarvením ji příroda vybavila i proto, že neumí plavat. Nemá totiž plynový měchýř jako ostatní ryby. Místo plavání se odstrkuje předními ploutvemi a pohybuje se po dně drobnými přískoky. Žere především larvy muchniček a drobné živočichy dna.

Dalším společníkem pstruha je střevle potoční. Malá rybička žijící v hejnech, která neúnavně proplouvá všemi vrstvami vody. Vysazování uměle odchovaných střevlí slouží nejen k zachování tohoto druhu, ale přispívá také k výživě lososovitých ryb.

Pstruh duhový byl do Evropy dovezen v roce 1881 z povodí kalifornské řeky Sacramento. Oproti pstruhovi obecnému dokáže žít i mimo pstruhové pásmo. Snese vyšší teploty i mírné znečištění vodního toku. Můžeme se s ním setkat jak v horách, tak i v nížinách, kde v létě nepřesahuje teplota vody 18 stupňů Celsia. Není náročný na přirozené úkryty. Pstruh duhový získal svůj název podle duhového pásu, který se táhne kolem postranní čáry. Typické jsou pro něho nepravidelné drobné černé skvrny, roztroušené po celém těle, kromě břicha. "Duhák" se nejčastěji vytírá na jaře. O zarybňování našich řek touto rybou se opět starají rybáři z Českého rybářského svazu.

Podobně jako duhák byl do našich vod nasazen z USA siven americký. Siven je chladnomilná ryba, a proto i jeho růst je pomalý. Siveni bývají na hřbetě zelenavě zbarvení. Po celém těle je rozmístěno typické nepravidelné mramorování se skvrnami. Siveni docela dobře prosperují v chladnějších jezerech nebo přehradních nádržích. Tření probíhá ve stejné době jako u našeho pstruha obecného. Siven patří mezi lososovitými rybami mezi nejdravější. Ryby pstruhového pásma vyžadují čistou vodu a členité stíněné břehy, kde mohou nalézt dostatek úkrytů. Záleží však na rozumném hospodaření člověka v krajině, zda budou horské říčky plné divokých pstruhů.
J. Pálka

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.









Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 2

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se