• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Přívlač s woblery 2. díl. - práce s woblerem, aneb jak chytat na woblery

  • cadox fishing
13. 10. 2017

Všichni známe ten pocit, když u vody vyndáme z krabičky zbrusu novou nástrahu, zapneme ji do karabinky a v očekávání jistého úspěchu ji nahodíme do vody. Mnoho lidí si myslí, že wobler je všemocná nástraha, která nám bude produkovat záběry jak na běžícím pásu a vynese nás na vrchol rybářského světa. Tomu napomáhá i princip záběru na první nához. Osobně jsem se s tímto jevem setkal nesčetněkrát, kdy po hodinách jalového lovu vyměněná nástraha přinesla rybu hned prvním hodem. Nemyslím si však, že by to bylo všemocností nástrahy, ale prostou souhrou náhod - dali jsme rybě něco nového, co ještě neznala a moc chtěla.

Ve skutečnosti je wobler jen kus dřeva, pěny nebo plastu bez života. Je to neživý nástroj v rukách rybáře, prosté šidítko, kterým hýbeme, jak se nám to líbí a tím chceme oklamat rybu. Ryba naproti tomu je živá bytost žijící v prostředí plném nebezpečí a aby v něm přežila, musí se sakra snažit. Shání potravu, uniká predátorům a ještě si musí dát majzla, aby nesnědla něco, v čem je rybářův háček, protože jí na rozdíl od nás jde o život. Proti nám proto stojí plachý a bázlivý protivník, který je ve svém živlu doma a většinou má přirozené potravy dost na to, aby si naší nástrahy ani nevšiml. K záběru rybu musíme přesvědčit, čehož dosáhneme kombinací správného místa, doby lovu, výběrem nástrahy, vlasce, lanka ale především sladěnou prací s nářadím tak, aby naše nástraha vypadala buď natolik přirozeně, že v rybě vzbudí potravní pudy nebo ji naštve natolik, že na nástrahu zaútočí s cílem ji zneškodnit.

Je třeba si uvědomit, že wobler s lopatkou klade podle velikosti lopatky a síly proudu různě silný odpor. Štíhlé woblery velký odpor nekladou a vláčí se nám s nimi příjemně, byť někdy můžeme nabývat dojmu, že pracují málo intenzivně. Ale je pravdou, že ouklej není vibrátor, pohybuje se hladce vodní clonou bez výrazných pohybů tělem. Silnější vibrace jsme nástrahám dali my, abychom vzbudili zájem ryb, ale přirozené ve vodním světě to jistě není. Vibrace jsou způsobovány tlakem nástrahy do vody - čím větší povrch, čím kulatější a kratší je nástraha a čím má větší lopatku, tím více bude vibrovat, ať už silou či frekvencí. Velké woblery kladou často tak velký odpor, že je můžeme v proudu doslova zdolávat. Na rybníku v pohodě uvodíte 10 cm wobler se štíhlým tělem a malou lopatkou s prutem do 20g, ale na řece se vám může běžně stát, že sedmičku wobler s větší lopatkou nebudete schopni ovládat. Je třeba myslet i na rezervu v prutu pro manipulaci s nástrahou škubáním prutu, kdy měkký prut nástrahou ani nepohne. Při záseku klade velká lopatka samozřejmě znatelný odpor a tlumí zásek. Proto je třeba nástraze přizpůsobit prut, který nám umožní se do nástrahy občas opřít a mít ji pod kontrolou. Prut pro lov s woblery bude tvrdší a rychlejší než prut pro lov s gumovými nástrahami. Zatímco pstruhový proutek do 3g bude výborný pro lov s nymfami, twistříky a plandavičkami, tak lov se 4 cm woblerem už takový prut nezvládne a ztratí veškeré výhody. Při výběru prutu je třeba myslet na to, s jak velkými woblery, s jakými typy a kde s nimi budeme lovit. Pro daleké náhozy na boleny oceníme delší prut, pro lov s jerky oceníme prut krátký. Na řece s vysokými břehy, kde roste vysoká tráva a keře, zase s ohledem na horší přístup k vodě oceníme prut dlouhý, kterým v pohodě dosáhneme nad vodu. V lodi nám bude dlouhý prut na překážku a oceníme krátký apod.

I když už jsme si vybrali z krabičky wobler pro danou situaci, nemáme stále ještě vyhráno. I TOP nástraha nám bude přinášet jalové výsledky, pokud ji použijeme nesprávným způsobem. Kupříkladu většinou nemá smysl lovit v řece pstruha na třímetrové řiční tůni s hladinovým woblerem, zatímco na stojaté vodě bude duhák operovat právě poblíž hladiny. Nemá smysl lovit sumce pod hladinou, když je ve studeném větrném dni zalezný někde v díře na dně. Naopak se můžete setkat se situacemi, kdy v horkém letním dni budou sumci i candáti naskládaní pod hladinou a dokonce jsou ochotní brát. Použít Salmo Slider s ponorem do 0,5m v třímetrové hloubce je divné, ale štiky to na podzim mají rády. Vláčet hlubokopotápivý wobler při hladině zní divně, ale funguje to. V noci většina dravců vyráží za potravou do mělčin nebo k hladině, kde se shlukují rybí hejna a nemá smysl lovit u dna. Nemá smysl házet po bolenovi lovícím na hladině hlubokopotápivý wobler apod. Techniky vodění woblerů a možnosti jejich nabídnutí rybám závisí na několika faktorech:

- aktivita ryb

- hloubka vody

- proudění vody

- tvar a chod wobleru

Níže uvedu několik základních způsobů práce s woblerem ve vodě.

Plynulé vedení střední rychlostí

V podstatě jde o základní způsob prezentace nástrahy. Nahodíte a zase přitáhnete k sobě v podstatě pořád stejnou rychlostí a bez přidaných pohybů. Pořád dokola, pořád stejně. Nuda, co? Toto vedení dnes na většině prochytávaných vod moc nefunguje, protože tak chytá každý a ryby si nástrahu vedenou stejnou rychlostí většinou spojují s nebezpečím. Plynulé vedení si proto nechme raději na lov s rotačními třpytkami nebo takovými woblery, které vykonají celou práci za nás. Já osobně za takový wobler považuji jen Salmo Hornet, ale chytání s ním z nás mistra přívlače neudělá. V ostatních případech bude třeba ale přidat něco navíc.

Rychlé bolenové vedení

Jde o oblíbenou techniku při lovu bolenů, kde je rychlé a plynulé vedení efektivní. Rychlost proto, aby nástrahu neprokoukl, když ostatní rybky před ním utíkají, plynulost proto, aby se do rychlé nástrahy při útoku trefil. Podstatou je nahodit štíhlý, těžký a často potápivý wobler s lopatkou postavenou kolmo k tělu (Salmo Thrill, Gloog Hermes, Dorado Tender, Hegemon Slim, Hegemon Sniper, Taps Osa 2) co nejdál to jde a pak ho rychlým navíjením mělko pod hladinou přitáhnout zase k sobě. Hloubku vedení můžeme ještě minimalizovat zdvižením špice prutu do výšky. Pokud nebudeme mít špici prutu zvedlou, je dobré vláčet tak, aby prut byl bokem směrem od vedení nástrahy, ideálně v úhlu 90 stupňů, což oceníme ve chvíli, kdy bolen zabere. Záběr je razantní a mít v té chvíli prut v linii směru vlasce k nástraze, znamená, že vlastně žádný prut nemáme. Celý prudký výpad ryby musí vykrýt jen vlasec nebo nedej bože neprůtažná pletenka. Naproti tomu boční postavení prutu k nástraze dovolí prutu, aby vykryl většinu energie způsobené záběrem bolena, což nám často zachrání nástrahu před utržením nebo častěji před zohýbáním háčků. Bolen je specialista v ohýbání trojháčků, proto doporučuji na bolených woblerech mít buď trojháčky silnější nebo je vyměnit za kvalitní vláčecí jednoháčky ze silného drátu. Ohlý trojháček z měkkého drátu = ztracená ryba.

Zrychlování/zpomalení

Mnohdy se stane, že dravec za naší nástrahou jede, ale nějak se mu nechce ji dobrat. Kupříkladu štika, pstruh a bolen v takové chvíli dobře reagují na zrychlení, protože mají pocit, že jim kořist uniká. Wobler není boilies a dravec není kapr, zpomalení většinou dravce odradí, protože skutečná rybka se jen tak sežrat nenechá. Mírné přidání tempa může vyprovokovat útok. Naproti tomu v případě tlouště mám zkušenost opačnou. Tloušť je zvědavý a je to ochutnávač. Proto pokud vím, že mi za woblerem jede tloušť, tak mu schválně zpomalím a těsně před dojetím kdy už chce nástrahu chramstnout, mírně zrychlím. Namísto nevýrazného ochutnání nástrahy, kterou by stihl vyplivnout, do ní vrazí plnou parou. Podobě se chovají i okouni.

Metoda stop and go

Tato metoda spočívá v přerušovaném vedení wobleru, kdy po několika otáčkách kličkou navijáku následuje pauza, během níž se nástraha zastaví. Plovoucí wobler bude stoupat na hladinu, potápivý klesat ke dnu a neutrální se zastaví a bude +- setrvávat ve stejné hloubce nebo ho bude lanko pomalu stahovat ke dnu. Cílem techniky je pohybem upoutat zájem dravce a zastavením mu dát možnost naši nástrahu napadnout. Statická ryba je z pohledu dravce zranitelnější a tuto zranitelnost prodloužíme tím, že nástraha zůstane v místě předpokládaného úkrytu dravce několik sekund, což je dost na to, aby na ni zaútočil a vzhledem k jejímu statickému chování ji bez problému trefil. Délka pauzy záleží na uvážení rybáře, většinou není kam spěchat, ryba zabere jen ve vodě a dokud je nástraha ve vodě, může přijít záběr kdykoli. Osobně nechám plovoucí wobler vystoupat na hladinu a tam ho tak dvě až pět sekund nechám jen tak volně vzplývat a pod hladinu ho stahuji velmi pomalu díky čemuž ještě chvíli čeří hladinu, což opět může upoutat zájem dravce. Pokud záběr nepřijde přímo na hladině, může často následovat hned při znovuzanoření wobleru pod hladinu, protože dravec získává dojem, že mu rybka začíná unikat, což vystupňuje jeho agresi natolik, že zaútočí. Potápivý wobler je limitován hloubkou vody, bohužel wobler zapadlý do listí nebo bahna záběr nevyprodukuje, ale velmi se mi osvědčilo ho při tažení vodním sloupcem přecejen na chvíli zastavit, aby o kousek klesl. Stačí třeba i jen 20cm, což znamená pauzu kolem tří sekund, během kterých se opět vznáší nad hlavou u dna skytého dravce, ke které se klesáním přibližuje. Metoda se dobře se hodí na práci se štíhlejšími woblery, a to jak jednodílnými, tak dvojdílnými.

Čeření hladiny

Hodně blízko k metodě stop and go nebo její vrcholné fázi má metoda čeření hladiny prováděná nikoli s hladinovým woblerem, ale klasickým lopatkovým woblerem. Wobler po náhozu táhneme tak pomalu, aby při vedení pracoval prakticky na hladině nebo v povrchové vrstvě vody. Mělce potápivé štíhlé woblery jako Gloog Nike nebo Rapala Original Floater budou hladinu čeřit hřbetem, woblery s větší lopatkou postavenou v ostřejším úhlu k tělu se budou mít tendenci se zanořovat pod hladinu v úhlu třeba 45 stupňů. Pokud je dokážeme udržet v hladinové vrstvě, budou hladinu čeřit jen ocáskem, ale budou se v ní rachrat se širokou amplitudou a rozhazovat vodu do stran. Můžeme takto wobler táhnout celou dobu nebo jen občas. Každé zvíření hladiny nástrahou poutá pozornost dravce více než pouhé tažení nástrahy pod vodou. Většinou se praktikuje v mělčích vodách nebo v zaroslých vodách s bujnou vegetací, kde i přes větší hloubku dravci stojí často blízko hladiny. Z dělených woblerů se k čeření hladiny se dobře hodí např. Rapala jointed nebo Monarch Dok Moby. Tyto dělené woblery mají opravdu mělký ponor a širokou housenkovou akci, která krásně čeří vodu při pomalém vedení.

Krapíkování

Nedivím se, že pojem krapíkování neznáte, protože jsem si ho vymyslel. Jde o metodu čeření hladiny woblerem Bonito Krapik. Používám ho na tlouště a musím říct, že při použití jiné techniky šlape Krapik jen na 50% výkonu. Krapik je něco mezi woblerem a minijerkem, proto je lov s ním spojen s kombinací stylů. Po nahození wobler táhnu tak, aby hřbetem čeřil hladinu vody, špici prutu mám zvednutou a při velmi pomalém navíjení s ním poškubávám. Takovému škubavému pohybu plnému úskoků do stran, zastavením s jemným propadem potápivého wobleru a šípovými vlnami odolá jen málokterý tlouští matador.

Lov šikmo přes proud

Říční ryby využívají proud ku svému prospěchu, aby při přesunech šetřily energii, proto většinou neplují přímo přes proud od břehu k břehu, ale spíše využijí síly proudu, aby nabraly rychlost a pak jakoby skluzem se přesunou od břehu směrem ke středu řeky. Tento efekt napodobíme tím, že wobler nahodíme k druhému břehu výše po proudu, než je naše stanoviště. Většinou v úhlu 45 až 60 stupňů proti našemu stanovišti. Nástrahu pak táhneme k sobě šikmo přes proud. Tento pohyb není pro dravce nepřirozený, navíc vzhledem ke svému postavení hlavou proti proudu a k vyšší rychlosti nástrahy mají jen málo času na to, aby nástrahu prokoukli. Často ji zaměří jen chvíli před tím, než kolem nich projede. Proto se za ní musí otočit o 180 stupňů, díky čemuž ztratí přehled i opatrnost. Tato metoda mi funguje na většinu ryb, které mají stanoviště v proudu a čekají na potravu přicházející s proudem, zejména na pstruhy, tlouště i parmy.

Lov do luku

Při této metodě se snažíme napodobit pohyb ryby při zaujímání pozice v proudu. Poté, co sjela s proudem, se ryba bude obracet hlavou proti proudu, přičemž se na chvíli vystaví bokem k proudu a ten ji snáží dolů do doby, než se ryba srovná. Wobler tedy nahodíme ke druhému břehu řeky a překlopíme překlapěč. Na napnutém vlasci necháme wobler jen působení proudu, aby si s ním hrál. Proud wobler postupně stáhne na střed řeky, kde už bude více cítit práce lopatky a postupně se přesune až do poslední třetiny koryta řeky pod nás, kde můžeme plynule přejít na další metodu, a to je držení v proudu.

Držení v proudu

Jde o hodně oblíbenou metodu při lovu na řekách. Woblery obecně nejde nahazovat moc daleko, ale na řece můžeme lovnou vzdálenost prodloužit využitím proudu. Wobler spustíme po proudu libovolně daleko, třeba do míst, kde nám v přístupu k zajímavému místu brání stromy, keře nebo vysoký břeh. V těchto místech wobler zastavíme a necháme proud, aby ho rozpohyboval, občas přidáme nějaký pohyb špičkou prutu, můžeme ho kousek potáhnout proti proudu nebo naopak popouštět ještě o něco níž. Napodobujeme tak typické chování říčních ryb, které stojí hlavou proti proudu a jen občas vybočí do stany, vyjedou nahoru nebo dolů, aby se vyhly jiné rybě nebo sebraly něco k snědku. Jde o velmi účinnou metodu na candáty a tlouště, kteří na takto zadržovanou nástrahu zaútočí ze zadní polosféry odspodu. Pstruzi často na zadržovaný wobler vystřelí z boku zpod břehu, kde byli schovaní. Při nočním lovu candáta se nezřídka stane, že candáti se honí v hejnu rybek a nahazováním na každé zalovení se do nich nemůžeme trefit. Je to proto, že candát projíždí tůní velmi rychle a při dopadu nástrahy do místa posledního zálovu může být už několik metrů daleko. Většinou ale loví v nějakém kruhu, kterým pořád projíždí. Pokud wobler zadržíme, dříve nebo později k němu candát dojede. Na tuto techniku se velmi dobře hodí štíhlé typy s ponorem do max. 1,5 metru jako Gloog Nike, Dorado Classic, Rapala Original Floater, Siek-M ouklej, Bonito ouklej, Salmo minnow, Kenart Winner Pro, Monarch Dok Heps SR.

Twithing

Tato metoda spočívá v oživování nástrahy za pomocí pohybů špičkou prutu. Poškubáváním do strany nebo nahoru, získáme poměrně zajímavé změny v chování nástrahy. Škubání špičkou prutu vzhůru je efektivní hlavně na bezlopatkové potápivé woblery jako třeba Salmo Slider, Monarch Dok Vibro Zack, které necháme klesnout ke dnu a nade dnem je vedeme velmi pomalu dost podobně jako jig. Jde o velmi efektivní vedení zejména v pozdním podzimu, kdy se štiky drží u dna.

Poškubávání do strany používám hlavně u jednodilných woblerů, jedno jestli s malou nebo velkou lopatkou. Při každém poškubnutí nástraha zrychlí, vyrazí mírně vpřed a následně zase zpomalí. Při zrychlení vyvine silnější vibrace, což často zaujme dravce v době, kdy se neorientuje zrakem, ale postranní čarou.

Jerkování

Opět jde o metodu, která spočívá v pohybech prutem, tentokrát jde o pohyby ve větším rozsahu pohybu a spíše špičkou dolů k vodě. K tomu se hodí krátké pruty do dvou metrů, které nejsou tak těžké jako dlouhé pruty a dávají rybáři větší pohodlí při aktivním vedení nástrahy, nebolí z nich ani zápěstí ani zadní část ramene. Jerkování se používá zejména při lovu s velkými bezlopatkovými jerkovými woblery, které často nemají ani vyboulené boky a vodou se při plynulém vláčení jen tak klouzají. Každé škubnutí jim dodá živější pohyb a mnohdy i zrcadlový odlesk boků. Můžeme kombinovat plynulé navíjení s důrazným jerkováním nebo variaci jerk-stop-navinutí-jerk-stop-navinutí apod. Vzhledem k tomu, že jerky samy o sobě žádnou akci nevyvíjejí, musíme nástrahu oživovat my.

Popping

Při této technice používáme woblery bez lopatky s vybranou přední částí, která tvoří jakousi jamku - tzv. poppery. V tomto žlábku je uchyceno očko nástrahy. Nástraha plave na hladině a při každém škubnutí prutem nabere přední částí směs vzduchu a vody, kterou tlačí před sebou, přitom vydá charakterický zvuk - škubnutí - pop, škubnutí - pop. Na našich vodách se takto loví štiky, okouni, tloušti a boleni. Na boleny platí rychlejší vedení, na ostatní ryby můžeme popy vodit s přestávkami. Klidně můžete popnout a pak minutu nedělat nic, voda se zklidní, pop odvane vítr jinam a tam opět uděláte dvě, tři pop na novou rybu....Záběry na hladině jsou hodně efektní, ale se zásekem je třeba počkat, než rybu ucítíte v ruce. V tropech se popping uchopí trochu jinak. Loví se z výlední rybářské lodi v blízkosti mělčin u atolů. Máte krátký silný prut, obrovský naviják a silnou šňůru. Velký pop nahodíte daleko od lodi a rychle stahujete k sobě po hladině. Cílovou rybou je většinou kranas GT o hmotnosti přes 20kg, takže máte opravdu silného soupeře a souboj vydrží jen to nejlepší vybavení.

Vodění psa (walk the dog)

Při lovu touto technikou používáme štíhlé hladinové woblery bez lopatky. Tyto nástrahy jsou často jakoby prohnuté. Při vedení pak pohybujeme špičkou prutu skloněnou k hladině nahoru a dolů za většinou plynulejšího vedení. Nástraha pak s každým kmitnutím prutu vybočí doleva, pak doprava, což vypadá, jako bychom ji vedli na provázku. Po celou dobu pracuje na hladině. Jde o účinnou metodu na štiky a okouny, zejména v létě, kdy jsou pískovny často zarostlé až k hladině. Technika se osvědčuje i při lovu okounů v době říjnové okouní mlhy.

Střídavé vedení

Fantazii se meze nekladou, mě osobě při lovu s většinou woblerů velmi vyhovuje technika střídání rychlosti a pravidelnosti vedení. K tomu mi slouží metora 3-0-2-0-1-0-2-0-3-0-1-0. Většinou nahodím nástrahu, udělám tři otočky kličkou navijáku, pauza- dvě otočky-pauza-jedna otočka-pauza-tři otočky-pauza a tak dál. Hodně rád tuto techniku používám na stojaté vodě s mělce chodícími woblery s vyšším hřbetem (Rapala shallow shad rap, Bonito krap 7 a 9 SR, Monarch Dok pitch)

Orání dna

Jde o techniku používanou při lovu s hlouběji pracujícími woblery (ideálně od 2 do 7 metrů podle hloubky vody) s lopatkou postavenou k tělu v ostrém úhlu ((Shad rap, Gloog Ares, Bonito Ploc, Krap 9 SR, Dorado Alaska 5, 6, Dorado Invader 7 a 9, Bonito okon, Bonito kleń). Wobler po nahození stáhneme ke dnu a snažíme se s ním co nejvíce dotýkat dna. Lopatka při tom zviřuje kal na dně, rozhazuje štěrk, což často zvedne ode dna nejen sedimenty, ale i vodní hmyz. Vedle candáta a sumce zalehlých při dně jde o velmi efektivní metodu např. při lovu parem. Je třeba ale myslet na to, že wobler zabořený do dna má trojháčky pod sebou a dravec musí útočit shora, což není pro úspěšný zásek moc účinné. Proto po zahrabání o dno dejte wobleru vždy trochu prostor pro vystoupání kousek nade dno, kde se bude na wobler dravci lépe útočit a vy budete mít větší šanci, že trojháčky skončí v dravcově tlamě.

Trolling

Trolling neboli hlubinná přívlač spočívá v tažení nástrahy za jedoucím plavidlem. Je velmi oblíbený v zahraničí při lovu na velkých jezerech a na moři. U nás je obecně zakázaný a musí být výslovně povolen v soupisu revírů. Pokud je mi známo, tak je povolen jen na Slezské Hartě a na některých velkých přehradách v Čechách (Orlík, Lipno...?) a na Labi. Výhodou trollingu je možnost prolovení velké plochy vody daleko od břehu s dlouhým setrváním nástrahy v aktivní hloubce bez ztráty času nahazováním a stahováním nástrahy do požadované hloubky, možnost lovit na velké nástrahy bez únavy z ustavičného házení také není k zahození. Pravdou ale je, že trolling je hodně pasivní metoda, často obklopená nudou s jediným cílem - chytit obludu nebo nic.

Procítění

Procítění spočívá ve splynutí mysli a nástrahy. Wobler v prutu cítíte, máte představu o tom, co nástraha pod vodou dělá, kde je, co obeplouvá a podle toho s ní pracujete. Myslíte si, že dorazila k tomu velkému balvanu nade dnem, tak ji necháte po kameni vystoupat odbíjejím se o lopatku nebo ji necháte nad kámen vystoupat a pak za ním zase stáhnete níž? Pluje mezi kmeny stromů, kde stojí štika - nástrahu budete vláčet pomaleji, aby nad nim setrvala déle a loudala se jako na střelnici, než ji štika trefí? Vláčíte podél kamenné regulace, tak budete vláčet pomalu nebo rychleji? Jak by se měla chovat rybka, která si říká o sežrání? Co by chtěl dravet vidět nejraději?

Vylomeniny

Asi jste z dosavadního textu pochopili, že přívlač má hodně variací a že ze všeho nejhorší je držet se jednoho stylu. Naše ryby toho za sezónu vidí ve vodě plavat opravdu hodně a většina nástrah je prezentována pořád stejně - "jak umím, tak chytám". Když se v roce 2007 vyrojily nové Rapaly X-Rap, přinesly do přívlače poměrně zajímavou revoluci. Štíhlý wobler s peřím na trojháčku prezentovaný na youtube jako nástraha voditelná jen šíleným škubáním, pauzami, twithingem jak hrom a s hromskými výsledky. Ale kde sehnat X-rapa, když v Česku ještě nebyl. Malá improvizace přinesla kombinaci dvojdílného zbukového plastového wobleru opatřeného bavlnkou na ocasním trojháčku a šlo se na věc. V půlce listopadu jsem s třímetrovým vláčecím prutem škubal, trhal nástranou jako blázen, že kolikrát musela dělat u dna i metrové přískoky, ale asi na desátý hod této šílenosti prut ztěžkl jako nikdy. Hadr, říkám si, přitáhnu víc a pod nohama se mi obrátila štika jako kráva. Po čtvrthodinovém boji jsem z řeky vytáhl 90cm štiku, na jejímž ulovení v centru města na konci sezóny určitě sehrál klíčový faktor jediný prvek - vylomeniny, které štika nikdy neviděla. Takže nebojte se občas něco udělat jinak. Nic horšího, než že nic nechytíte, se vám stát totiž nemůže a pro koho je houbychycení pravidlem, ten o nic nepřijde, když to zkusí. A propos, X-rapa jsem si později pořídil, něco i na něj chytil, ale stejně jako u jiných nástrah se ukázalo, že jde o normální wobler bez abnormálních schopností a zase to bylo rukama :-)

Příklady práce s woblery podle jejich tvaru

Výše popsané způsoby lze různě přizpůsobit potřebám loviště, druhu nástrahy, jakou používáte. Nyní se pojďme podívat na některé tvary woblerů a doporučované způsoby vedení:

Dlouhé štíhlé woblery - velmi se osvědčují při metodách stop and go, twithing, střídavé vedení,  zrychlování vedení, vodění s proudem, luk, vodění přes proud a držení v proudu. Při noční přívlači na candáty je extrémně účinné superpomalé vedení wobleru podél kamenné regulace, kde změny v proudění způsobují, že wobler prakticky kličkuje mezi kameny nebo nad nimi přímo nad hlavami nočních predátorů, kteří proti noční obloze snadno identifikují jeho siluetu.

Zavalitější woblery s velkou lopatkou (Shad rap, Gloog Ares, Bonito Ploc, Krap 9 SR, Dorado Alaska 5, 6, Dorado Invader 7 a 9) - Tyto woblery mají agresivní chod a pracují v hlubší vodě, jsou předurčeny k vymetání říčních prohlubní a jezerních hloubek. Jejich cílem jsou většinou hlouběji se vyskytující dravci jako sumci, candáti přilepení ke dnu nebo štiky mezi kořeny a podél zlomů. Wobler po nahození několika otočkami stáhneme ke dnu. Tam už ale není žádoucí ani přílišná agrese ani rychlost. Naším cílem je co nejdéle udržet nástrahu v pracovní hloubce, ne ji rychle protáhnout a zase nahodit. Proto po stažení ke dnu zpomalíme jen co to jde, aby nástraha udržela hloubku a necháme ji nade dnem jen tak loudat. Pokud lovíme v říčním proudu, tak není na škodu ji nahodit přes proud, stáhnout do luku a chvíli před tím, než se nástraha začne pomalu stavět proti proudu na chvíli navíjení úplně zastavit. Proud si s nástrahou bude nadále hrát a ta se bude jen líně loudat a pomalu vznášet vzhůru a současně vzhledem k zadržení se bude točit proti proudu a vypadá velmi neohrabaně a zranitelně. V této chvíli mi na nástrahu štika velmi často zaútočí. Pokud se nestane nic, stačí trochu pootočit kličkou, nástraha sjede znovu do pracovní hloubky ke dnu, ťukne do něj lopatkou, zvíří kal a znovu ji zastavím. Bude napodobovat krmící se rybku, zvířený kal přiláká pozornost dravce, ale zároveň sníží pravděpodobnost prokouknutí nástrahy.

Na stojaté vodě přináší dobré výsledky i superpomalá přívlač právě s hlubokopotápivými woblery. Wobler kalibrovaný na 3-4m hloubku můžete klidně vodit i méně než metr hluboko a získáte tím takovou prezentaci nástrahy, kterou nikdo s mělce potápivým woblerem neudělá. On bude vláčet rychle, aby dostal nástrahu trochu hlouběji a dostal z ní trochu pracující nástrahu. Vy budete vláčet pomalu a budete mít krásně vibrující nástrahu se širokou amplitudou ve stejné pracovní hloubce.

Zajímavé výsledky mi v posledních letech přináší vodění malých 4 cm woblerů s delší lopatkou (Bonito okon 4cm, Dorado invader 4 a 5) se zdviženou špicí prutu pomalu jen kousek pod hladinou. Wobler tak ve skutečnosti vedu jako mělce potápivý, ale kvůli velké lopatce vytváří silné zrcátkování a širokou amplitudu. Toto vedení maximálně půl metru pod hladinou mi velmi funguje na duháky na stojaté vodě. Na řece jde o vražednou techniku na velké tlouště.

Zavalitější woblery s malou lopatkou

Typickým zástupcem této skupiny jsou tlusté woblery s malou lopatkou usazenou do těla pod úhlem kolem 45 až 60 stupňů (např. Dorado Lake, Monarch Dok Moby). Jejich charakteristické ryby v sobě snoubí velkou hmotnost nástrahy, což díky malé lopatce umožňuje pěkně daleké hody. Mělký ponor, agresivní pohyb se širokou amplitudou je předurčují k lovu na mělčinách nebo při hladině. Díky malé lopatce jsou však vibrace v normě a při velmi pomalém vedení se wobler jakoby vlní až loudá. Dorado Lake v nejmenší velikosti 3,5cm je výborná nástraha na tlouště v místech jako mělké říční přelivy nebo s dnem posetým klacíky. Jiné nástrahy byste tu utrhli. Lake ale ne. Velikosti 5 a 7cm se osvědčují na jezerní štiky a jsou výborné na noční sumcovou přívlač. Moby 10 ve verzi SR najde své uplatnění při denním lovu štik na mělkých pařezovkách nebo upuštěných přehradách při lovu na přechodu mělčiny a koryta potoka, stejně tak se uplatní při noční sumčí přívlači při hladině.

Woblery s vyšším tělem, ploššími boky a malou lopatkou

Tyto woblery nejlépe napodobují plotici. Typickými zástupci této skupiny jsou např. Bonito Krap 9 SR, Rapala Shallow Shad Rap 7 a 9, Siek-M Krap 7 SR. Ponor těchto nástrah je někde mezi 1-2m. Akce je proti Deep runnerům klidnější a woblery při vedení nejsou tak nakloněny. Spíše vodou jakoby proplouvají skoro v horizontální pozici. Velmi dobře se hodí do období, kdy štiky na jezerech stojí ve středu vodního sloupce. Např. na třímetrové hloubce jsou do poloviny narostlé rostliny, takže štiky nejsou ani u dna ani u hladiny, ale někde mezi tím. Díky vyššímu tělu, které při pohybech do stran klade vodě trochu větší odpor, a úzkému profilu těla napojenému na malou lopatku se woblery vyznačují spíše užší amplitudou bez široké boční výchylky pobybu s nižší frekvencí. Jejich chod je tak klidnější. Výborně se tak hodí na twitching, při němž nekladou vodě tak velký odpor a dobře se ovládají. Velmi se mi osvědčila metoda střídání rychlostí a pomalé navíjení prokládané jednou až dvěma rychlejšími otočkami navijáku a zase zpomalení až na rychlost, při které wobler téměř začíná stoupat. Takto si s woblerem hraji nad koberci vodních rostlin a dovádím štiky k šílenství.

Závěr

Výše uvedeným příspěvkem jsem zcela jistě nevyčerpal možnost způsobů vedení woblerů. Vždy bude záležet na mnoha faktorech dané vody, druhu a nálady lovených ryb. Co funguje jeden den a na jedné vodě, nebude fungovat druhý den na jiné vodě a kolikrát ani na té samé, kde jste lovili včera. Rybaření je krásné v tom, že uspěje ten, kdo se dokáže přizpůsobit měnícím se podmínkám a změnám v chování ryb. Kdo chytá jako každý jiný, chytí méně ryb než ten, kdo zkouší nové způsoby prezentace buď stejné nástrahy nebo netypické použití nástrahy, kterou by v daném místě do vody nikdo nehodil. Jsou situace, kdy konzervativní přístup ovoce nepřinese. To je rybaření, změna je život.

Petrův zdar
rybanahacku.cz



Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, sdílením, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.







Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se