• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Přívlač nemá logiku

  • cadox fishing
06. 12. 2011


 
Dovolil jsem si tento titulek použít z prohlášení známého fotbalového trenéra pana Ježka. Ten prohlásil, že fotbal nemá logiku a sobotní vláčení mi tyto slova připomněla. Když jsem odcházel od vody, a dával jsem si v hlavě dohromady, co a jak napíšu, okamžitě mne titulek napadl.
  Ale od začátku. Dostal jsem k narozeninám naviják a při manželčině otázce, na jaký prut si ho dám, jsem bleskově odpověděl, že na ten nový. A taky jsem hned sednul k netu a objednal si nový vláčecí prut. V pátek mi ho přivezli a tak jsem oba nováčky vzal sebou k vodě. Jo, ještě jsem se musel zastavit v jediném rybářském obchodu, který je u nás v sobotu otevřený. Měl jsem v plánu nechat si navinout na nějaký levnější podklad nula šestku, nebo nula osmičku šňůru, ale paní prodavačka mi sdělila, že už šňůry nevedou a z vlasců vede jen to, co má za sebou. Za sebou toho měla už asi hodně. Jen nechápu, proč člověk, který nemá rád lidi, se dá na povolání, prodavače který dennodenně ve styku s lidma! Byl jsem tedy nucen koupit 0,169mm feeder vlasec. Je to na mne příliš silný průměr, ale není z čeho vybírat, namotám ho na náhradní cívku a pospíchám k vodě. Už od večera jsem měl v hlavě plán, kde začnu a na co.
  A je to tady! Nahazuju malinkatého twistříka podél potopených větví, kde vždy nějakého okounka chytnu. Jak se ale dnes můžu přesvědčit, není to pokaždé. Ani náznak nějaké podvodní aktivity. Voda je to pomalá, průzračná ale bez ryb. Kde jste? Je fakt, že dnes chytám na druhém břehu, než obvykle, ale ryba přece tady musí být! Jsem na jednom ze závodních úseků přívlačových ligových závodů a okouni „závodních dlaňových“ velikostí tady jsou. Schválně jsem si zvolil tento lehčí začátek, abych si byl jistý, že něco chytím.
Nasadil jsem minule tolik úspěšnou nástrahu. Černé tělo, oranžový ocásek. I při sebemenším potažení se krásně vlní. Vždy na něj okouni krásně reagovali. Dnes ani náhodou. Scházím pomalu po proudu a vytrvale zkouším horká místa. Nic, jen se mohu přesvědčit, že kvalita 0,169ky je dost dobrá a bez problému vytáhnu i těžší větev bez ztráty. Docházím k houští, moc se mi do něj nechce. Mám tam vždy takový zvláštní pocit. Před pár lety tam někdo zabil a pak hodil do řeky malého kluka. Proto raději chodím na druhý břeh. I tentokrát se raději vracím k autu, dalším důvodem byli naši „nepřizpůsobiví“ spoluobčané, kteří se začali houfovat poblíž mého přibližovadla.
 Raději nasedám a odjíždím na protější osvědčený břeh. První slibné místo, kde jsem si před týdnem v podvečer zachytal mezi větvemi naházenými od zahrádkářů. Ti to ještě dotvořili tím, že větve ve vodě zasypali posekanou trávou, aby se rybář chytající už za šera lépe mohl vyráchat ve studené vodě. Pravěcí lidé tak lovili mamuty, současní tak asi loví rybáře. Dávám si tedy pozor a opatrně našlapuju a pod špičku prutu spouštím mikrotwistříka. Konečně vidím rybu! Ale jen ve vodě. Přibližně pětadvacátník si jen tak připlul nástrahu omrknout. Zvedám, spouštím, zvedám, popotáhnu do strany. Nic, jen kouká. Minule to bylo stejné, ale bylo víc čumilů a vždy jeden z nich to nevydržel a nasál.   Dnes nic. Měním nástrahu. Otevřu krabičku a očima vybírám, velké nástrahy dnes do vody nepůjdou, chci chytit rybu na nové náčiní a pokřtít ho tak. Vyzkouším něco nového. Asi před měsícem jsem koupil malé twistříky - bílé s černým hřbetem. Zaujali mne barvou, když jsem ale na ně sáhnul, myslel jsem si, že jsem šlápnul vedle. Ocásek byl příliš tuhý a u vody jsem si to ověřil. Musel jsem s ním hodně pracovat, abych ho rozpohyboval. Tak kamaráde, ty se do vody podíváš až zase v létě.
Do ledové vody to nemá cenu. Tady se nikdo rychle nepohybuje a budeš tak moc podezřelý. To jsem si myslel až do minulé středy, kdy jsem využil jasnějšího počasí a tím tak i delšího dne k odpolednímu lovu a vyzkoušení bílé nástrahy za šera. Byla stoprocentní, dal jsem jinou barvu – nic. Vrátím se k bílé a hned ryba. Navazuju tedy bíločernou „mrtvolku“. Hraju si s ní pod špičkou okolo potopených větví. Ruku mám nataženou, po minulé zkušenosti. Jakmile mi totiž okoun sebral nástrahu a ucítil háček, okamžitě se obrátil a zmizel ve větvoví a byl i s nástrahou pryč. Pokračuju v místě, kde jsem před týdnem skončil. Jen s jiným vybavením. Prut i naviják Shimano. Jak zněla reklama na netu. V rukověti ucítíte každý kontakt s rybou. Opravdu! První ryba se už klepe na háčku. Pokládám ji do trávy, a i když to není rozměr, který by si o foto říkal, je to první ryba prutu, navijáku i vlasce, tak jen tak na památku a plav dál! Nechápu to, jak může tak neaktivní nástraha být tak atraktivní pro dravce. Během chvilky mám na břehu první desítku ryb. samí okounci. Scházím dál k dalšímu vhodnému úkrytu ryb. Pomalu se slunce začíná schovávat za obzor, tak mi polarizační brýle začínají spíš vadit, než pomáhat. Odkládám je a vidím, že jsem neviděl. Nahodil jsem přímo do větví pod vodou. První ztráta, převazuju, mám jich sebou deset, tak mi ztráta až tak nevadí. Nahazuju kousek stranou a opět visím. Přecházím níž. Konečně první větší ryba, bojuje u dna. Tuším většího okyše, ale vyklubal se z něj pěkně zabarvený tloušť. Za rok jich mám v ruce stovky, ale tento je zajímavě zbarvený. Má úplně černý hřbet a tělo víc do stříbrna, než je u místních tloušťů obvyklé. Fotím a pouštím. Počet okounů se už blíží dvacítce. Bohužel je i dost ztrát. Když tak poctivě berou, zkusím i jinou barvu, zase bez zájmu. Ale ani se nepřiplavou podívat. Ani drobotina, která jindy sleduje starší bráchy, jak se honí za tím bíločerným bláznem. Zkouším i bílého twistera stejné velikosti. Dělám na něj lihovkou černou čárku. Čekají nepochopitelně na originál. Vracím ho tedy na háček a opět začínají přibývat úlovky. Jak se teď často říká, hlava mi to nebere.
 Přicházím na pěkně upravené místo od nějakého bobkaře estéta. Pěkné místo na sezení, upravený přístup k vodě. Za potopeným keřem je tišina, kde se určitě nějaký ten kapřík může skrývat. Určitě se sem vrátím na jaře s feederem, vyzkoušet, jestli se nemýlím. Mám poslední dva twistery, riskuju a nechám nástrahu klesnout až na dno. Brzda bojovky se proklouzne a začíná tanec! Odhaduju na štiku. Okamžitě si to míří do křoví, tak tam tě nepustím! Pustil. Voda se v křoví jen vaří, snažím se rybu otočit. Otáčí se a míří pod padlý strom, který tvoří dolní část bobkařova loviště. Tak to je konec, odtud rybu nedostanu. Nezbývá, než prostě za to vzít a rvát ji k hladině. Už vidím, že to není zubatá, ale můj druhý nejčastější úlovek – tloušť. A to kapitální! Opět ta černá barva hřbetu – asi místní odrůda. Je dobojováno, už poklidně pluje u hladiny. Civí na mne s otevřenou tlamou, asi ještě takovýho borce neviděl.
Fotím ho raději ještě ve vodě, co kdyby měl ještě poslední zbytky sil a urval by mi to. Zapomněl jsem, že tam mám silnější vlasec, než moji starou dobrou nula dvanáctku. Pár fotek ve vodě a první pokus vzít rybu do ruky se nepovedl. Na prudkém břehu se mi špatně manipuluje s prutem vkleče. Druhý pokus a mám ho v ruce. Opatrně pokládám - dvě fota na souši a rybu vracím vodě. Jsem celý od bahna. Není se o co utřít. I přes neútulné podloží si sedám na zem a ještě chvějícíma rukama si prohlížím foto na displeji. Snad to vyšlo. Foto vyšlo, myslím dobře.
 Místo se mi ještě nechce opustit, pár hodů a jdu dál. Asi jsem to příliš rozplašil. Stojím nad potopeným stromem, házím jen tak poslepu, myšlenkami jsem stále ještě u toho místního velikána. Podle toho to taky dopadá – visím. Mám poslední kousek tak úspěšné nástrahy. Váhám, jestli ho mám obětovat, ale jen chvíli. Vyfotím ho na památku a šup s ním do vody.  Jsem nad dalším padlým stromem a opatrně prolovuju prostory mezi větvemi. Najednou vidím, jak se jako blesk na scéně objevuje okoun kolem třicítky a i s posledním top testerem dnešního dne, mizí nenávratně v hloubce. Byla to sice rána, ale sedmnáctka by to měla zvládnout. Nejsem si vědom nějaké chyby, prostě to tak asi mělo být. Navazuju mého dřívějšího favorita – banjínko. Pracuje bezchybně, ale naplano. Není o něj zájem. Ani smáček nezabral a to na něj nenechám dopustit.
V zápalu lovu jsem si nevšiml, že mám diváka – rybáře. Dost jsem se lekl, když na mne promluvil, za mými zády. Přišel na kus řeči. Vidí, že mi to nic nedělá, tak se ptá, jestli nemám ani okounka. Lžu, jako když praští. Vypráví, jak tady ryby berou, jak si nosí ryby domů do udírny. Když mu říkám, že nejím ani olejovky, nechápe, proč teda chytám ryby. To není hudba pro moje uši, tak vypínám a neposlouchám ho a opět se v myšlenkách vracím k té prapodivné nástraze. Okouni se po ní můžou zbláznit. Opakuju znovu – absolutně to nechápu. Pohybuje se naprosto nepřirozeně, vlastně se nepohybuje vůbec, jen pohybem prutu. Ocásek je nehybný. Nejsem žádný začátečník, ale s tímto jevem jsem se ještě nesetkal. Proto na závěr znovu opakuju – přívlač nemá logiku!

Jiří Ludvík

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
07. 12. 2011, 11:05

Bimbo

, flotik@seznam.cz


Článek hezký, ale jenom upozernění ke 3. fotce. Korku moc nesvědčí když je obmotaný igelitem :).

>> Reagovat
07. 12. 2011, 19:32

chj.rybar reaguje na Bimbo




Ten prut jsem už prodal, měl jsem ho jen pár měsíců a nevyhovoval mi, tak jsem se ho zbavil a vypadal tak jako nový. :o)   Bimbo napsal(a):
>
> Článek hezký, ale jenom upozernění ke 3. fotce. Korku moc nesvědčí když je obmotaný igelitem :).
>

>> Reagovat


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se