• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Oslava rybařiny

  • Cadox 6
27. 12. 2009
Protivná zima vládla krutou rukou. Na celou naši zem se snášely tuny sněhu, který už přestal být počátkem jara krásný. Obavy z toho co se stane, až se prudce oteplí a sníh začne rychle tát se bohužel naplnily. Povodně. Strach, hrůza a beznaděj. Dle mého názoru je to jen pomsta přírody a logické vyústění toho, jak se k ní chováme a jak ji chceme přetvářet k obrazu svému. Po více než třech měsících stanu opět na břehu mé milované vody a to co vidím ve mně dokonale blokuje pocit radosti, který při každé přítomnosti u této vody prožívám. Břeh je po povodni jedno obrovské smetiště s tisíci pet lahví, kusy plastu, dřeva a dalších nečistot. Také okolí doznalo změn. Vyšlapané rybářské chodníčky a vyšlapaná místa zmizela pod nánosy smrdutého bláta, příbřežní keře se sesunuly do vody a na jejich místa připluly jiné. Tam, kde jsem měl přečtené dno se vše změnilo. Bylo mi jasné, že mohu začít znova. Nejsem však nešťastný, vždyť se přede mnou otvírá další nový prostor poznání. Při první vycházce bylo vody tři metry nad normál a byla strašně studená. Na nečistotami ověšených vrbách ještě nepučila svěží zeleň a do kraje nezněl ptačí hlas. Jen z polí se ozývalo vraní krákání a kdesi na nebesích občas nesměle zazněl hlas skřivánčí. Místo k rybolovu vyberu jen v průsekách mezi potopenými stromy a křovinami.

Poprvé provětrávám nové kousky výbavy. Krásně stříbrné navijáčky s olivově zbarveným návinem šestnáctky vlasce se lesnou na jarním slunci a karmínová barva nových matchových prutů působí též efektně.. Splávek z dikobrazího brku vyvažuji bročky a rázem se na háčku svíjí duo hnojáčků. Po předchozím přeměření hloubky posílám odvážně celou sestavu k zatopenému keři. Feederový prut, který oživne až s kmitající špicí spočívá vztyčen vzhůru ve vidličce. Montáž nekomplikuji, malé průběžné olůvko a háček s červem. Z náprsní kapsy vytahuji nerezovou butylku se Starou mysliveckou, pronesu oslavnou báseň s.v. Petrovi a zdejšímu kraji , připíjím malým douškem kořalky a na oslavu zahájení sezóny si zapálím velký doutník ze Santa Dominga. Pohoda. Dnes nejsou úlovky až tak důležité, protože si ani nedovedu představit zdolávat větší rybu v daných podmínkách. Několik promarněných záběrů na feeder a nakonec jedna bachratá plotice. Sáhnul jsem si na rybu a potkal několik místních rybářských srdcařů, kterých si za jejich vztah k rybám a přírodě velice vážím. Zahájeno.

V dlouhých zimních měsících jsem v noci kolikrát nemohl usnout, jak jsem si ve volných chvílích neustále v mysli přehrával dosavadní zkušenosti a poznatky a spřádal teoretické plány, kde hledat ryby za toho či onoho počasí, kde čekat záběry při určitém tahu vody. Přemýšlel jsem jaká potrava se, kde nanáší a vytváří, studoval jsem chování ryb, jejich pohyb v určitých zónách v závislostech na teplotách vody, fotosyntéze, povětrnostních podmínkách. Na stovky poznatků z minulé sezóny se vždy zeptám .Proč? Ne v hlavě mi nevznikl guláš, ale celkem jasná představa, jak budu dál rybařit. Zásadní podmínkou je univerzální kombinace jemných rybolovných způsobů, neustálé vyhledávání aktivních ryb a co nejpřirozenější předkládání návnad a nástrah. Návnady a nástrahy budu používat ryze přírodního původu, bez jakýchkoliv chemických příměsí. Tento způsob rybolovu lze provozovat pouze při maximální opatrnosti při pohybu v pobřežních partiích. Klid je v dané lokalitě nezbytný. Ani týmová spolupráce a kolektivní rybařina nepřipadá v úvahu. Chci-li u vody posedět, pokecat a sem tam něco chytit mohu jít s přáteli. Chci-li chytit opravdovou trofejní rybu, nezbývá než jít sám.

Všemu, co jsem si předsevzal dodržím a dokonce při jednom přátelském rybářském posezení s přáteli pronáším v jemném opojení vzletné věty o tom, že dokáži na jemnou plavanou a matchový, či bolognésový prut zdolat kapra, nebo amura s váhou přes 17 kg. Z pohledů přítomných vidím, že mě berou s rezervou, ale já svému předsevzetí pevně věřím. Věřim i svému rybářskému vybavení, prutům, navijákům, vlascům, které dodává na trh kamarád Jirka Ryšánek. Zbývá jen mít neustále nakloněnou přízeň svatého Petra a chovat se k přírodě s úctou, jako k paní učitelce, která nás ve škole kdysi učila číst a psát. Výsledek se jednou dostaví.

Je duben. Vítá mě sluncem zalité, ale poněkud zabahněné království rybařiny. Dnes tuším, že bude něco jinak. Už to že stejné místo ve vlaku, na kterém sedím pokaždé, když cestuji za rybami je obsazené. Porušuji tím hned první třetinu rituálu, který mě provází od domova až na místo rybolovu. Ostatní součásti rituálu jsou tajné, po jejich zveřejnění by pro mně hrozila hospitalizace do ústavu, kde se léčí rozum.
Voda je ještě nad normálem, je zakalená a tak spíš než na kapry, myslím na nějakého toho lína, kteří se zde vzácně vyskytují, vždy však v trofejních velikostech. A co takhle cejn lopaťák? Jednoho až dva kousky bych rád donesl domů ke zpestření jídelníčku. Ryby se ukazují dva metry od břehu, ale jsou to boleni. Po hodince bez záběru se stěhuji na jiné místo. Zde se také marně pokouším o úlovek. Sedím nad douškem zeleného čaje s jasmínem a s hrnkem v ruce pozoruji klidnou hladinu. Můj zrak ulpí na staré rozpadlé bárce, která kde se vzala tu se vzala - odkudsi připlavala. Loďka však po hladině opisuje zcela neobvyklou dráhu. Ta je zcela jistě ovlivňována vodními proudy, které unášejí spousty potravy. Loďka se točí kolem dokola a zastaví se u břehu na druhé straně. Do těchto míst navíc začíná pražit sluníčko.

Už mně nic nezastaví, co na tom, že cesta bude dlouhá a blátivá. Brodím se smradlavým blátem a vodou. V teniskách. Po nedávné povodni není na břehu jediné suché místo, kam položit moji bagáž, abych se mohl odlehčen porozhlédnout po rybách. Nasazuji si kouzelné brýle, kterými vidím pod hladinu. Přestože se snažím plazit jako gepard od keře ke keři je to prd platné. Jelikož vážím 120 kilo, tak se bořím do kluzkého bahna, pohybuji se tudíž chůzí mlaskavou. Potopené křoví před bahnitou plotnou - zde spatřuji temný stín. Ryby podle všeho budou nedaleko hladiny. V tu chvíli mi volá Jirka a jen mu sděluji, že věřím v úspěch. Jdu zpět k ruksaku. Rozbaluji podběrák, vidličku a matchový prut. První co zkusím bude chytání na propad, kdy nástraha dosáhne maximálně metr pod hladinu. Montáž, co mám na matchovce trhám. V krabičce nalézám malý splávek, jen takový červený šípek. Připevním jej na vlasec, na dřík splávku namáčknu malý broček. Ještě mikroobratlík a návazec. Krmení provádím zcela originálním způsobem, žádné bušení koulemi s krmením o hladinu. Ryby musejí mít pocit, že potrava padá z části křoví, které je nad vodou a pod nímž nejspíš hledají něco k snědku.. Jen co napíchnu nástrahu pohlédnu zpět tam, kde byl před chvílí stín. Jo! Trojice velkých kaprů pod keřem, který se začíná zelenat, nejspíš zaregistrovala krmení, které jim mojí zásluhou z keře padá. Ze tří metrů schován za stromem dobře vidím dva světlé a strašně tlusté lysce a jednoho neméně objemného šupináče s obrovskými masitými a žlutými pysky. A asi dva metry od nich jemně sezobnul z hladiny jehněd jívy dobře metrový amur.

Nahodím, ne moc dobře. Je to půl metru od větve keře, popotáhnu proto spláveček, který je však okamžitě ukraden z hladiny. V tu chvíli se na hladině udělá obrovská vlna a současně se rozvrčí brzda navijáku, jenž je připevněn k prutu a ten je mi málem vytržen z ruky. Ani jsem nezasekl. Ryba vypálila, jak šílená v širou vodní pláň. To přece nebude kapr, ten by zmizel v prvním křoví.
Prut ohnutý do uctivé paraboly a z navijáku mizí desítky metrů vlasce strašnou rychlostí. Co mohu dělat. Připadám si jako sběratel lesních plodů, kterého na lesní cestě překvapí rozzuřený grizzly.

Chce se mi volat o pomoc. Marně. Nikdo tady není. Jen křečovitě držím prut, zásoba vlasce na cívce zeje hrozivou prázdnotou. Telefon! Jirka! Právě mi neznámé monstrum krade vlasec od tebe z mého navijáku. Končím. Dno cívky prosvítá. Je konec. Přiložím ukazováček na cívku navijáku, nechce se mi ale musím. Prut se ohýbá ještě víc, vlasec zvoní a ne a ne prasknout. Zázrak! Ryba stojí. Nachází se však v jiných zeměpisných šířkách, kdesi v tajemné hlubině, uprostřed rozlehlé vodní pláně. Ryba se nehýbá. Kapra vylučuji. Myslím na amura nebo na tolstolobika. Myslím na pár známých, kterým ryba celý návin vymotala.

Uklidňuji se. Dobře... Smířim se s tím, že tuhle rybu nikdy nevytáhnu, tak alespoň abych ji viděl. Na druhé straně nic nového. Žádné pohyby. Jak kdybych táhl pytel brambor, k tomu mi napomáhají i nebesa, protože se proti mně zvedl vítr. Vlny ženou tíhu ke břehu. Nevím jak to dlouho trvá, hodinu? Den nebo rok? Mám na tuto dobu normální výpadek paměti. Nevím co je za den, kolik je hodin a snad ani nevím, jak se jmenuji. Jen se mi vybavuje, že centimetr po centimetru přitahuji neznámou, těžkou, ale úplně pasivní rybu ke kraji. Cívka navijáku se zase vesele plní vlascem, jsem však stále v pohotovosti, útok může přijít v kterékoliv vteřině souboje. Náhle hladina exploduje a jediné co ve vlně zahlédnu je oranžová barva zlatavé ocasní ploutve. Vylučuji amura i tolstoje. Tak tedy kapr. Jenže pohlédnu kolem. Potopené větve a křoví. V mém místě je volno asi na čtyřech metrech břehu, jinak samá vázka. Pak to zase nějakou chvíli trvá. Kapr s obrovskými žlutými pysky je zase u hladiny - pět metrů od břehu. Ne nyní přijde výpad a je hotovo, sahám proto po foťáku, který mám v kapse a až se ryba ještě ukáže, vyfotím ji.

ANO!!! Ale až na břehu. Mobilizuji vše, co jsem kdy v životě u vody naučil, prožil a poznal do této jediné chvíle. Pohlédnu nalevo, ani nevím kde se vzal u mých nohou podběrák a až nyní si uvědomuji, že se rybu chystám vylovit na jiném místě. Jdu na to. První přitažení kapra nad podběrák. Ne nejde to metr mi chybí. Zkouším jít do vody k rybě, ale dno se zde prudce svažuje do hloubky. Jak trošku povolím, kapr líně poodjede a svojí vahou se potopí do hloubky. Druhý, třetí, pátý pokus. Při dalším neúspěšném podebrání vidím, jak návazec jde z tlamy kapra a zachycuje se o ostrou pilku hřbetní ploutve.. To je průser. Přitáhnu kapra jak jen to jde, jestli zlomím prut neřeším, vlasec drží. Konečně zajíždím podběrákem pod kapra. Ramena podběráku jsou osmdesáticentimetrová, přesto je půlka kapra ještě mimo. Slizké bláto pod nohama mi ujíždí a já se pozvolna šinu za kaprem do vody. Pravačkou odhazuji prut, ve zlomku vteřiny a pudu sebezáchovy se zachytávám jediného keříku. V levé ruce držím podběrák, do kterého kapr po mém nekontrolovatelném pohybu zajel.

Až teprve nyní vidím jak je veliký. Je můj! Společně se blátem plazíme na břeh. Kapra v podběráku odnáším na místo, kde je bahna nejméně. Nevěřím. 90 centimetrů délka, něco přes čtyřicet centimetrů výška, obrovské břicho narvané k prasknutí značí, že jde o kapří maminu ve vysokém stupni těhotenství. Ihned ji ukládám do závodního plavačkového vezírku, než seženu někoho, kdo by mně s kaprem vyfotil. Nemohu křičet, nemohu brečet, nemohu se smát. Volám manželce a rodičům, že mám dvacítku. Volám několika známým. Nikdo však nemá čas přijet, aby mi kapra vyfotil. Nakonec mi volá zpět Ivoš, že přijede, i když se mu přiznávám, že kapr dvacet kilo nemá o osmnácti však nepochybuji.

Ta hodina než přijel trvala snad rok. Měl jsem strach, aby kapr vše bez úhony přežil. Seděl jsem na kmeni nad vodou a pozoroval hladinu. Desítky malých, velkých i největších kaprů přijeli až ke břehu žadonit za svobodu své kapří královny. Všude, kam jsem se podíval kapři, kapři a kapři. Sbalil jsem náčiní, jen slavný cajk jsem nechal na obdiv. Co je třeba obdivovat? Prut - matchovka MILO Gold Walley Carp MK2 o délce 4,2m, naviják Tica Libra SA 3000, vlasec kmen 0,16 mm Prime Fishing od Jirky Ryšánka, vlasec návazec Milo 0,155 mm a háček Maruto. Vyfotografování kapra bylo v rychlosti hotové, kapra jsme fotili v bojových podmínkách, všude bláto. Nádhernou rybu jsem naposledy pohladil a položil ji do vody. Odplouvá. Záhy se k ní připojují i ostatní. Všichni zmizeli. Jen rozšlapané bláto na břehu vypovídá o krásném dobrodružství, které nám rybářům příroda občas připraví.
Jsem jak probuzen z krásného snu, jen pár fotek na památku je důkazem toho, že to sen nebyl.
I nyní, když píši tento příběh mi vše ještě nedošlo, pořád se mi vybavují nové a nové situace ze souboje. Zatím ani přesně nevím, jak dlouho jsme se s kaprem navzájem zdolávali, snad to zjistím z údajů v telefonu.
Uvědomuji si, že zatím neznám oficiální případ, kdy by byl matchovým prutem a výše uvedeným náčiním, zdolán kapr této velikosti. Dost možná to je určitý rekord. Neberte to jako vychloubání, ale mám obrovskou radost, že se mi to podařilo. Můj úlovek je dílem obrovského štěstí. To však přeje připraveným a těm, kteří to mají dobré tam nahoře..

Václav Turek 
  


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se