• FFA
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Okouni ve Švédsku

  • Cadax 8
01. 05. 2015

Naprostá většina rybářů mířících do země tří korunek je ochotna se trmácet stovky kilometrů kvůli možnosti ulovit zde štiku svých snů. Další se snaží o ulovení kapitálního pstruha či zdejšího nejcennějšího úlovku, lososa. Je proto možná až s podivem, že okouni jsou zde braní spíše jen jako doplňkový úlovek při klasické štičí přívlači. Přitom zdejší vody mají skutečně co nabídnout, ať už co do velikosti, tak především do množství místní pruhaté osádky.
Švédští okouni jsou zajímaví i vzhledově. Oproti našim rybám jsou nižší, ale o to výrazněji zbarvení. Většinou jsou to tmavé, zlatavě zbarvené ryby s větším množstvím pruhů. Ty dravcům poskytují dokonalou kamufláž v zarostlých vodách.

Sám jsem měl možnost zatím Švédsko navštívit dvakrát a vždy jsem přitom jemnější okounové přívlači věnoval velkou část z týdne. A i přestože na vysněnou trofejní rybu stále čekám, rozhodně toho nelituji a ani příště tomu nebude jinak. Snad jen sebou přibalím jeden ultra jemný prut, abych si souboje s místními pruhatci lépe vychutnal. Zatím jsem sebou nikdy jemnější vláčák neměl a okouny lovil na prut 2,75m 7-21g. A v zásadě s tím nebyl problém, jelikož většina zdejších úlovků se pohybuje kolem třiceti centimetrů a taková ryba už je s tímto prutem vcelku příjemná záležitost. K dalšímu zjemňování tedy nebyl důvod. Dokonce i brzda navijáku se během zdolávání ozývala poměrně často.
Navíc to skýtalo ještě jednu výhodu. Většina švédských jezer jde ihned od břehu poměrně strmě do hloubky. Je tedy nutné použít o něco těžší hlavu, aby se nástraha dostala rychleji do hloubky. Bohužel na většině místních vod odpadá možnost brodit. Na jezerech to nejde. Ta jsou obvykle hluboká už v pobřežních oblastech a navíc jsou kolem břehů značně zarostlá. Lepší situace není ani na řekách. I když jsou průzračně čisté a lze dohlédnout až na dno, voda velmi zkresluje. Dno navíc tvoří většinou velké kameny a zmizet v díře mezi nimi tak není nic těžkého. Situaci nezlehčují ani táhlé velmi proudné úseky, kde lze brodit jen s největší námahou.

Z předchozí zmínky o hlavičkách se už dá vytušit, že nejpoužívanějšími nástrahami jsou zde gumy. V zásadě není třeba výrazně měnit sortiment nástrah oproti těm, které používáme u nás. Je ovšem třeba zvětšit jejich velikost. Dvoupalcové kopyto (5cm) je sice základním stavebním kamenem mojí okounové přívlače u nás, ale na skandinávských jezerech jsem tuto velikost shledal poměrně malou. Nebyl sice problém lovit ryby na hod, ale průměrná velikost znatelně poklesla. Používanou velikost nástrah jsem tedy posunul na zhruba 7cm, přičemž nejvíce jsem lovil na kopyta dvouapůlpalcová 6,2cm kopyta a Super banja z dílny polského Relaxu. Při zvětšení na nástrahy kolem deseti centimetrů se o nástrahu již častěji zajímaly štiky. Pokud se k nástraze ovšem dostal okoun, většinou se jednalo o slušnou rybu přes třicet centimetrů. Na některých švédských jezerech se rybáři skýtá možnost vyzkoušet si většinu svého gumového arzenálu. Většinou jsem lovil na různé druhy ripperů. Zajímavé jsou ovšem i twistery, ideálně s širším ocasem, díky kterému mají výraznější chod i při velmi pomalém vedení. Vzhledem k rybolovu z lodě je důležitá i schopnost nástrahy pracovat při propadu do hloubky či při vertikálním lovu. I když v domácích podmínkách velmi rád lovím na smáčky, zde jsem je téměř nepoužil a vsadil spíše na robusnější typy gum. Svou roli v tom hrála i skutečnost, že okouni ochotně útočili i na nástrahy, k jejichž oživení není nutný tak výrazný pohyb. Přesto se příště na větší typy smáčků určitě více zaměřím. Už jenom kvůli mnoha možnostem jejich prezentace v rákosinových příbřežních oblastech zdejších jezer. Co se týče barev, volil jsem spíše výraznější odstíny.

Švédská jezera jsou velmi čistá, takže je vidět i několik metrů pod hladinu. Většinou jde ovšem o poměrně tmavé vody, jelikož jezera jsou na rašelinovém podkladu a výraznější nástraha tak ve vodě lépe vynikne. Úspěšné byly klasické barvy jako bílá, zelená, oranžová či žlutá - často v kombinaci s černým hřbetem. Právě černo-oranžová kombinace slavila největší úspěchy.

Nelovili jsme ale jen na gumy. Občas se okoun pověsil i na robusní 12cm wobler určený štice. Záběry často přicházely i na hladinové nástrahy. Hlavně popy, zatímco štiky jevily zájem i o walky.
Samozřejmě není jezero jako jezero a vše může být jinak. Při své první návštěvě této krásné země jsme zavítali na revír, kde bylo okounů skutečně na husto. Zažili jsme tak situace, kdy okouni brali nástrahu, kterou jsme pouze spustili pod loď. V čisté vodě bylo možné pozorovat, jak sebou nehybná nástraha u dna škubla a následně zmizela. V tu chvíli už bylo v prutu cítit klasické okouní klepání. O pár dní poté jsme zažili další extrém okouního braní jen o několik kilometrů dále na větším jezeru. Dno zde nebylo tak zarostlé a tak jsem si po jednom nástrahu položil prut do lodě, nechal nástrahu klesat ke dnu a zatím něco lovil v batohu. V tu chvíli se pletenka napnula a na dně ležící nástraha byla atakována pruhovaným dravcem. Samozřejmě jsme zkusili, zda nešlo jen o náhodu, ale na stejném místě jsme podobných "feederových" záběrů měli více.

Navštívili jsme ale také jezero, které jsme mohli prohazovat celé hodiny a nepřišel ani záběr - komu by to ale ve zdejší krásné přírodě vadilo, že? Zlom nastal až ve chvíli, kdy jsme projížděli mezi dvěma jezery. Ty spojoval úzký, kolem břehů zarostlý kanál. V jednom menším oku mezi rostlinami jsem si povšimnul potěru. První nához a nástrahy se u dna zmocnil dravec. Zavolal jsem na kolegu ať zastaví a mezitím zdolával úlovek. Ještě než jsem ho dostal do lodě, měl rybu na prutu i kolega. Oba kousky kolem třiceti pěti centimetrů. Udice ztěžkla i při mém dalším náhozu a tentokrát šlo očividně o větší rybu. Razantní údery hlavou a tupý tah ke dnu dával tušit velkou rybu. Ta se také po dlouhém opatrném zdolávání objevila u lodě. Byl to ten úlovek, pro který jsem tuto dlouhou cestu vážil. Neměli jsme však ve člunu podběrák, takže stačilo jedno klepnutí hlavou a už zdolaný okoun se osvobodil. Další záběr už z tohoto místa nepřišel. Jak můžete vidět, i na věhlasných švédských jezerech mohou rozhodovat o úspěchu či neúspěchu detaily.

Velmi zajímavá byla i přívlač na peřejnatém úseku řeky, který většina lidí navštěvovala kvůli muškaření. Zde jsem okouny vyhledával hlavně v hlubokých jamách mezi kameny nad peřejemi. Okouni zde lovili střevle potoční a tak jsem největších úspěchů dosahoval na menší, nenápadněji zbarvené gumy. Šlo většinou o poměrně nízké, ale velmi bojovné ryby, které při zdolávání dokázaly mistrně využívat silného proudu ve svůj prospěch. Problém ovšem byl, že v těchto hlubokých jamách bylo značné množství naplaveného dřeva. Často tedy po spuštění nástrahy do hloubky následovaly jen dva možné scénáře. Úlovek, nebo ztráta nástrahy.

Většina rybářů si Švédsko spojuje hlavně s rybolovem z lodě. Při své zatím poslední návštěvě této země jsem si ale vyzkoušel i lov ze břehu a bylo to vcelku zajímavé. Velmi rád vzpomínám na podvečerní vycházky kolem jezera jen s nejnutnějším vybavením v kapsách a jedním lehkým prutem v ruce. I v tomto případě jsem lovil spíše na menší nástrahy. Lov nebyl možný všude, ale tam, kde se nahodit dalo, jsem byl většinou odměněn úlovkem. Většinou šlo o okouny, občas menší štiku a v jednom případě se zadařila i maréna.
Švédsko je zemí, která mi učarovala a vždy se do ní budu rád vracet. A určitě si pokaždé najdu i chvilku na cílený lov okounů. A kdo ví, třeba jednou nechám štikové vláčáky doma úplně...

Lukáš Ardon

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou.




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 6

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se