• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

O přívlači 2 díl

  • cadox fishing
07. 03. 2015

Nyní se dostáváme k tomu, co dělá přívlač přívlačí — a to je nástraha. Nejčastěji sáhneme po umělých nástrahách, jichž je skutečně k dispozici nespočetné množství typů, barev i velikostí. A stále se objevují nové a nové. Snad každý zná a má ve výbavě klasické třpytky-plandavky. Ať už jsou ve tvaru, který připomíná siluetou rybku (Heintz) či oválného tvaru (tzv. ledvinky), občas i vyšperkované korálkovým či natištěným očkem, někdy i s kompletní potiskem, vybavené jedním, dvěma, u těch největších vzorů dokonce třemi trojháčky.Dalším klasickým vzorem je rotační třpytka, u které otáčivě upevněný list rotuje (odtud název) kolem osy s tělovou zátěží. List může být oválného či podlouhlého tvaru (oblíbený je vzor vrhový list), může být různě perforován, jsou i vzory se dvěma rotačními listy. Opět se s nimi setkáme v nespočetném množství barevných provedení. Také podlouhlé tělíčko může být nejrůznějších tvarů, ať již jej tvoří korálky, kovové segmenty, plast či jejich kombinace. Tyto třpytky jsou vybaveny většinou jedním trojháčkem, u těch nejmenších se pak setkáme i s montáží jednoháčkovou. Zvláštním typem pak jsou třpytky typu „cyankáli“, kde pod rotační třpytkou je na drátku ještě zavěšen další trojháček na zátěži, uplatňují se nejvíce při lovu okounů a v případě skutečného okouního braní se můžeme dočkat i „dublety", tedy úlovku dvou ryb současně.

Třpytky s rozmanitě zprohýbanými či perforovanými listy se často označují jako „zvukové",  jedná se o to, že šíří pod vodou zvukové vlny, které mohou někdy pomoci k vydráždění ryby. U třpytek a vláčecích nástrah vůbec bychom měli věnovat náležitou pozornost háčkům, žádné zkorodované, zohýbané a jinak podezřelé (o ulámaných hrotech se snad ani netřeba zmiňovat) bychom neměli na svych nástrahách trpět, povolí totiž spolehlivě v tom nejméně vhodném okamžiku. Lehce otupené hroty (a na kamenitém dně je to raz dva) můžeme přibrousit, jinak háčky raději vyměníme.

I kroužky, které slouží k upevnění trojháčků (u rotaček je trojháček možno vyměnit po rozebrání tělíčka) si zaslouží naši pozornost, ty špatné pak výměnu. Další, dnes snad nejoblíbenější vláčecí nástraha, je wobbler. Jeho tělíčko, tvarem připomínající štíhlou či zavalitější rybku, je zhotoveno nejčastěji z balzy, jinak ale také jako materiály slouží plasty. Provedení může být jedno či vícedílné, plovoucí, potápivé, setkáme se s dutými wobblery, obsahujícími chrastící kuličky, některé dokonce po nasvícení baterkou chvíli fosforeskují, prostě fantazii výrobců se meze nekladou. Základním prvkem u wobbleru je náběhová lopatka (či někdy jen hrana), která působí to, že při tažení vodou se nástraha pohybuje vlnivě do stran, nahoru i dolů a připomíná prchající nebo poraněnou rybku. Díky nejrůznějším typům těchto nástrah s nimi lze prohledat prakticky celý vodní sloupec a také nabízet rybám nástrahu velice věrně na pohled i pohybem imitující jejich skutečnou kořist. Ale i zde velmi záleží na tom, jak nástrahu vodíme a chvíli samozřejmě trvá,než se naučíme s wobblery správně pracovat.

V kombinaci s Wobblerem lze dobře použít i nejrůznější typy zátěží či naopak plováků, abychom wobblerem prochytali požadovaná místa. Nejmenší vzory se občas (u nás nejspíš kvůli předpisům pro pstruhové vody) vyrábějí jen s jedním trojháčkem, ty pak mívají trochu problém s vyvážením tudíž i s tím správným pohybem, jinak výrobky renomovaných firem (ale I spousta dalších od prakticky neznámých výrobců) chodí tak, že je radost si je třeba jen povodit v čisté vodě někde v mělčině. Navíc právě tohle by si každý měl s většinou vláčecích nástrah udělat (nejen s wobblery), abychom zjistili, jak se chovají při zrychleni, zpomalení tahu, při vedení se změnami směru apod. Potom se nám snáze podaří vdechnout vláčené nástraze zdání života a to je další krůček k úspěchu. Dalším velice zajímavým a účinným typem nástrahy je twister. Pro zjednodušení lze do stejné kategorie (i když to není tak úplně pravda) zařadit i jigy a gumové rybky s hlavičkovou či tělovou zátěží. Tyto nástrahy jsou z měkkého barevného či průsvitného plastu a největší dráždivosti jim dodává do kulata zakroucený jemný ocásek, který se při pohybu ve vodě kroutí a svíjí skutečně dráždivě. Navíc tyto nástrahy nekladou vodě velký odpor a lze je dostat i v proudu velmi hluboko a tak prochytat místa, kam se s klasickými třpytkami jen těžko dostaneme. Sem by vlastně bylo možné přiřadit i marmyšky, které jsou tvořeny vlastně jednoháčkem, na kterém je nalita zátěž s očkem (což vypadá podobně jako twister či jig, zbavíme-li je gumového tělíčka), způsob lovu je však odlišný. Loví se s nimi zpravidla zvedáním (z loďky nebo z mola či vyššího břehu) nebo pozvolným přerušovaným přitahováním po dně. Na háčku (tak, aby hrot zůstal nezakrytý) pak bývá nastražen cár z mrtvé rybky, červ, patentka a podobně, pro zvýšení účinnosti je u tělíčka pak často navázána červená či jinak nápadně zbarvená bavlnka. I tento způsob lovu patří podle řádu mezi přívlač, bývá pak účinný zejména při lovu okounů (hlavně v zimním období, ve světě pak i při oblíbeném lovu „na dírkách", (dnes na komerčních vodách i u nás).
Gumové rybky v nejrůznějších provedeních (od zcela věrohodných pstroužků, štiček, okounů, vranek či střevlí a bílých ryb až po zcela „fantasmagorické" vzory, většinou se zátěží v přední části tělíčka, se sice občas dokäží jevit jako téměř neúčinné, jindy ale jako překvapivě dobře přijímané nástrahy, je u nich třeba se skutečně naučit s citem rybku přirozeně vodit, hodí se spíš do klidnějších a stojatých vod. Při ultralehké a pstruhové přívlači se pak dobře osvědčuji také nástrahy, která při použití běžného vláčecího vybavení příliš často nepoužíváme sem lze zařadit především streamery, muddlery a baky (které jsou všechny vázané jako velká mušková dráždidla), potom trubičkové mušky (stejně jako výše uvedené se používají spíš při  těžším muškaření). Nahazujeme je povětšině pomocí zátěže, která je umístěna 15 až 30 centimetrů před nástrahou a bývají velmi účinné hlavně za mimořádně nízkého stavu a při čisté vodě, kdy jsou nejspíš přitažlivě právě proto, že na rozdíl od klasických vláčecích nástrah nepůsobí ve vodě takový rozruch a tedy nepřijdou rybám až tak podezřele, často také díky své „neokoukanosti“ dokáží splést zkušeného dravce.Zátěž pak může být nápadně zbarvená, někdy se i kombinuje s takzvaným „dráždidlem" což znamená, že na zátěži je upevněn svazek barevné vlny, peří či lamety, což budí dojem, že nástraha sama pronásleduje nějakou kořist či prostě upozorní dravce na její přítomnost. Závěrem ještě zmíňka o nejrůznějších napodobeninách dalších vodních (ale i suchozemských) živočichů, kteří se občas stávají kořistí vodních predátorů, Jsou to především žabky, pulci, myši a další fantastické nástrahy, jen ti nejotrlejší si troufnou tvrdit, že vědí, co mají představovat. Jejich použiti je zpravidla zaměřeno na období,kdy se daní živočichové vyskytují ve větším množství a mohou tak tvořit význačnější složku potravy dravců. I zde je podmínkou použití znát způsob pohybu toho kterého tvorečka a jeho chování co nejvěrohodněji napodobit. S těmito nástrahami jen zřídkakdy lovíme jinde, než v bezprostřední blízkosti břehu.

Přívlač se také samozřejmě týká i vláčení mrtvé rybky nebo její části, tento způsob lovu je sice v poslední době spíš na ústupu, ale nadruhou stranu například při podzimním a zimním lovu candátů se občas nedá přirozená nástraha s ničím jiným srovnat. Vhodné rybky pro vláčení jsou slunky pro lov okounů (i když jsou velmi křehké), hrouzci (spíš do čisté vody, jinak jsou diky tmavému zbarvení špatně vidět), menši okouni, pro lov větších ryb i proudníci, plotice. Při vláčení rozhodně budeme potřebovat vhodný podběrák, který nám umožní bezpečně a ohleduplně zdolanou rybu vylovit z vody. Nejčastěji se používají buď větší raketové podběráky (často se sklopnou či výsuvnou rukojetí), dobře se dá s sebou nosit i skládací podběrák trojúhelníkového tvaru, jaký používáme i při dalších rybolovných metodách. Na loďce nevadí, je-li podběrák rozložen a připraven, stejně tak pokud lovíme na jednom místě, přívlač je ale pro většinu z nás spíš pochodovou rybařinou a tak, pro případ, že není nikdo ochotný (a dostatečně zručný) po ruce, měli bychom mít podběrák vždy pohotově k ruce a měli bychom ho umět pokud možno bez problémů jednou rukou rozložit k použití. Jinak i ten nejlepší podběrák nám nehude v batohu na zádech moc platný.

Poznatky více autorů zpracoval Jan Starý

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.



Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se