• KING of the LAKE
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Noční tulák - jak na něj

  • Hobby G 2
11. 12. 2016

Když se tak zamyslím, svého prvního hada jsem ulovil před neuvěřitelnými čtyřiceti lety na písáku nedaleko mého bydliště, když jsme s kamarády s rybářského kroužku pokoušeli rybářské štěstí na žížalky u břehu písáku u rákosí. Tehdy jsem byl rád, že tam s námi byl pan vedoucí (tehdy ještě soudruh vedoucí) a ukázal nám, jak se „had“ chytá do ruky. Podběrák byl zbytečný, ale vzít slizkého hada do ruky se mi nějak eklovalo a velice rád jsem ho přenechal již zmíněnému vedoucímu. Namočil si ruce a pak je obalil pískem a tak mohl úhoře uchopit a vysvobodit z udice. Později, když už jsem byl „velký rybář“, jsem ten trik s pískem vyzkoušel mnohokrát, ale stejně mi to není moc příjemné, když mám hada omotaného kolem zápěstí. Asi taky záleží na Vašem přístupu k rybolovu, jestli se chcete stát pomyslnými členy klubu chyť a pusť, nebo chyť, vyfoť a pak pusť. Viděl jsem za své rybářské praxe mnoho masařů, jak nejdříve, když to hodně šetrně vyjádřím, rybu usmrtili a pak rozpárali, aby dostali zpátky háček za pár korun. Jednou jsem byl svědkem, sice jen ve vyprávění, ale rybářská latina to doufám nebyla, jak se snažil rybář osvobodit takovou malou tkaničku – úhoře dorostence – a aby za sebou nevláčel dlouhý kus vlasce, chtěl ukousnout vlasec, co nejblíže, posouval vlasec až k úhoří tlamce a on ho krásně kousnul. Tak na to pozor!

Jedna nepříjemná zkušenost

Jednou jsem při zahájení lovu dravců na Lužnici procházel okolo party rybářů od Kladna, zastavil jsem se u nich na kus řeči. Klasika - co to dělá atd.? Má to cenu sem jezdit takovou dálku, když se nic nechytí? Já naloveno měl, oni byli rybičkáři a nic moc. Místo měli dost dobrý. V minulých letech jsem zde několikrát chytal a zachytal. Lužnice je na sumce bohatá a úspěšně se zde i přirozeně vytírají, protože není problém na červíka při lovu nástražných ryb, chytit i pár sumčích miminek. (Teď jsem si vzpomněl na vyprávění jednoho kamaráda, že si tady perfektně zachytal trumeny, než mu kolega řekl, že to jsou malí sumci a ne sumečkové, tak je smutně zase musel vysypat z vezírku (!).)  Říkali, že zatím mají jen pár úhořů. To mne zajímalo, tak jsem se vyptával, jak byli velcí, na co přišli atd. najednou jeden z nich měl záběr a během chvilky měl dalšího úhoře na břehu. Vyháčkoval ho, no a já si bláhový myslel, že ho v horším případě dá do nějakého vezírku, ale on s ním praštil o zem a nožem připíchnul ke stromu. Byl jsem z toho naprosto stife! PROČ? Úder o zem mu zlomí páteř a nůž na strom – to protože i pak by se mohl někam odplazit, ale z nože se nesvlíkne. Pozvání na kafe a pivo jsem odmítl. Žiju asi nějak špatně, když jsem to vyprávěl doma kamarádovi taky rybářovi, říkal, že to je normální a divil se, čemu na tom nerozumím.

Jak na to?

Jsem takový studijní typ, proto se snažím o každé rybě, nebo novém rybolovném způsobu dozvědět co nejvíc, tak jsem samozřejmě učinil i o úhoři. Prý je to noční tulák. Z toho důvodu jsem na ulovení nočního tuláka podniknul řadu nočních výprav, dobrý činitel má být i čas před bouřkou. Opět výjimka potvrzuje pravidlo, já jsem většinou své úhoře ulovil ve dne a to většinou dopoledne, nebo i přímo v poledne a na bouřku to zdaleka nevypadalo. Jediné co bylo pro všechny úlovky společné, byla nástraha – tou byla povětšinou žížala. Sice ne vždy rousnice, ale spíš několik hnojních červů. Ty jsou mojí dost oblíbenou univerzální a velice snadno dostupnou nástrahou. Jediný problém je v přechovávání. Nevydrží dost dlouho – myslím tím několik dnů až týden. Mluvím samozřejmě o mém případě – bydlím v paneláku a nemám sklep. Nevím, jestli se při, nevím přesně, jak nazvat dloubání žížal, nějak poruší, jsou dost křehké, ale vyplatí se je nadloubat jen pár na jeden, až dva dny. Jinak se vám v krabičce vytvoří úžasné „voňavá“ kaše, a když ji ještě zapomenete v autě a přijdete na to až za pár dnů… Rousnice získávám trojím způsobem. Dobrý a téměř stoprocentně úspěšný je sběr žížal pod starým kobercem položeným na vlhčím místě, nejlépe pod keřem, aby byl ve stínu. Po jeho odkrytí se vždy nějaká najde. Další je sběr dešťovek na chodníku po delším dešti – ty ale bývají dost často nějak poraněné, tak taky nemají dlouhou životnost. Poslední je lov rousnic pomocí desinfekce SAVO. Naředím ho s vodou a vydám se na trávník, kde se objevují takové malé kopečky hlíny od rousnic, které se pod nimi ukrývají. Naliju trochu roztoku do dírky a za chvilku vyleze rousnice ven. Je to opravdu ale jen na odpoledne. Déle nevydrží. V dnešní době si můžete koupit žížaly v rybářských potřebách, ale mě nepřijdou ty uměle vypěstované žížaly dost atraktivní a jsem věrný našim luhům a hájům a také hnojům. Jedno moje naleziště hnojůvek je přímo u mého oblíbeného místa na řece, tak tam směřují nejprve moje kroky, nadloubám pár žížal a mám tak vždy čerstvé.  Na háček jich dávám vždy několik, napichuju je v půlce a nechávám volnou špičku, aby byl zásek jistý a včasný, protože ryby pouštím a nechci, aby se trápily s uvíznutým háčkem v útrobách. Háčky používám s delším ramínkem, a musí mít ještě na sobě takové malé protihroty, aby žížaly nešly z háčku snadno strhnout. Rousnice, nebo rybí cárek, či ocásek nastražuji také na háček s protihroty  na delším ramínku. Dost záleží na tom, jestli se v revíru, kde lovím, vyskytují úhoři s úzkou, nebo širokou tlamkou. Ti úzkohlaví mají problém zhltnout velkou nástrahu, zvláště, jestli je z rousnice na háčku uzel. Může se to stát, když je žížala příliš živá a neustále se kroutí. Je to dobré pro přilákání ryby, ale jak jsem uvedl výše, může to být problém a vznikají tak neproměnitelné záběry, jak úhoř tahá jen za konečky žížaly. Řešením může být, nastražení celé rousnice na háček a dále jí provléknout na vlasec. Opět připomínám, dbejte na tom, aby byla, třeba jen mírně vidět špička háčku.

Rozeznání záběru

 Dříve byl problém se signalizací záběru, čihátko na průvěsu, mi přišlo dost těžké, lepším řešením byla předšpičková čihátka, která byla vlastně takové předchůdkyně feederu.  V dnešní době feederové techniky, už je lov úhořů daleko lehčí, i když asi nemůžete jít k vodě říci si, dneska budu tahat jen úhoře. Naopak je normální, že Vám za žížaly budou tahat hrouzci, ježdíci, nebo malí okounci v rybářském dávnověku to ještě za blahé paměti byly i vranky, je to ale asi povinná daň při lovu úhořů. Při pročítání článků o lovu úhořů jsem se vždy dočetl, že je dobré používat před koncovou montáží obratlík, protože se úhoř při zdolávání všemožně kroutí. To je fakt, často si na sobě udělá přímo uzel. Přesto si myslím, že každý i nejmenší obratlík je jen další zbytečná zátěž na poměrně jemném způsobu lovu. Vyplatí se mi, když je ryba při zdolávání příliš aktivní, vlasec zkrátit a odstranit tak případně zkroucený konec, ale to je opravdu jen málokdy. Jednak je to dáno tím, že lovím prakticky pod špičkou, u břehu a úhoř není zase takový borec, aby mi vzal z navijáku pár desítek metrů vlasce. I když… jednou jsem byl na lovu s kamarádem na pískovně u Labe. Já chytal na feeder a on klasicky na položenou. Já zasekával prakticky ihned po záběru, on nechával rybu odjet asi 3m a pak teprve zasekl. Patrný rozdíl byl v tom, že mnou chycený úhoř byl zaseknutý na krajíčku, kdežto kolega musel háček dolovat z úhořích útrob. Musím však přiznat, že jsem dost často zasekával naplano, protože ryby jen tak tahaly za konečky velké rousnice, a kolega registroval na čihátku, až opravdovou jízdu. Mám na feederu, taky baitruner, ale nepřišlo mi vhodné ho použít při lovu úhořů, ale bylo by to asi řešení. Každopádně byl vidět rozdíl v aktivitě ryb na písníku a řeky. Na písníku začala aktivita úhořů skutečně až s příchodem šera, kolem 20.hod. Přes den se nic nedělo, ještě jedna zajímavost byla ta, že jiná ryba, než úhoř nám nebrala. Na řece se asi úhoř musí víc ohánět, aby sehnal něco k snědku, na písníku mu nic neuteče, nemá kam, je to ohraničený prostor. Taky na řece lovím, jak jsem už uvedl u kraje, na mělčině, ale v písníku jsem nahazoval asi 20m daleko, do takové menší prohlubně. Dno tam kolísá mezi 70-150cm, takže taky žádná zvláštní hloubka.

S čím na ně?


Asi jsem se nezmínil o používaném průměru vlasců, nemám mezi výrobci své favority, záleží mi pouze na průměru a udávané pevnosti. Mnou používané vlasce mají strop u 0,18mm, silnější používám pouze při výskytu větších ryb a hlavně na stojákách. Šňůru nepoužívám, ani jako návazec. Jak jsem uvedl, 0,18mm je strop, ale nejvíce používám 0,14mm. S příslušně seřízenou brzdou není problém zdolat i případnou jinou rybu, než je cílový úhoř. Montáž používám klasickou průběžnou, na řeku s plochým olovem, na stoják používám olivu s obratlíkem, používám ji kvůli tomu, že tam předpokládám výskyt nějakého sedimentu na dně a proto si myslím, že olovo do něj zapadne, ale vlasec zůstane nad ním. Krmítko nepoužívám, právě tak nepoužívám ani návazec.  Feeder prut mám od fy Eduard Kettner, 3,90m. jsem s ním maximálně spokojený, jedinou nevýhodou, jsou náhradní špičky uvnitř prutu, ale samozřejmě jdou vyndat a dát do jiného obalu, protože při záseku, nebo jiné manipulaci s prutem zbytečně chrastí a tím jste dost hluční a při záseku se okolí po Vás otáčí, ale zase je nejen vidět, ale i slyšet, jak je feeder oproti položené úspěšný.

Než se na ně vydám…

Ještě bych se chtěl zmínit o přípravě loviště. Na jaře, kdy odezní přívalové vody z tajícího sněhu, obcházím svá místa, mám jich na mé oblíbené řece několik, a mám je pojmenované. Vedu si léta statistiku a vím, kolik a jaké ryby jsem na tom kterém místě ulovil a jaká nástraha, nebo denní doba byla úspěšná. Projdu si tedy svá místa, a dokud není ještě příbřežní vegetace natolik rozvinutá, upravím si po zimě loviště. To znamená, že z vody před sebou odstraním všechny vázky a nad sebou odstříhám převislé větve, aby mi pak v pozdním jaru a v létě nepřekážely v záseku, protože při soustředění na špičku feederu pak nevnímám okolí a při záseku můžu poškodit drahocenný prut. Z vody vytahuju všechny větve, ale nevyndávám je ven z vody, ale ukládám je podél loviště a hlavně po proudu. Vytvořím si před sebou takové okno, a nemusím se tak bát, že budu trhat, nebo při přehazování tahat z vody klacky a zbytečně si tak vyplašit loviště, když chytám pod nohama. Projdu si místo v prsačkách, prošlápnu si všechna místa, kam chci nahazovat. Beru sebou hrábě a prostě si místo uhrabu a pak se už nemůžu dočkat, až to začne a konečně se natolik oteplí, a ryby budou po zimě aktivnější.

Výběr místa


 Snad nic neprozradím, ale mám na hady tři místa ty pravidelně střídám. Dvě jsou skoro totožná, a sice malý, pomalý  vracák pod poměrně svižným proudem. Obě jsou ohraničeny z levé strany padlým stromem, který se mimochodem pravidelně po velké vodě posouvá a z pravé strany to je vrbový keř s větvemi potopenými pod vodu. Zhruba 3x3m. je tam hloubka do 0,5m. Posledním třetím osvědčeným místem je malý přítok potůčku, širokého tak metr. Tam jdu, hlavně, když je po dešti, ideální je nějaká silnější přeháňka, kdy se potůček zakalí a to přichází moje chvíle. Nahazuju na rozhraní čisté vody v řece a zakalené z potůčku. Úspěch je skoro stoprocentní.

Na závěr pár připomínek

 Často se mi stává, že se podaří místo vyplašit, zvláště při zdolávání větší ryby – tlouště, nebo i kapříka. To pak chvíli trvá, než se loviště uklidní, jediné plus je v tom, že se voda dostatečně zakalí. Když chci pokoušet hady, chodím si minimálně tři dny prokrmovat místo. Dělám to tak, že když se třeba vracím z lovu z jiného místa, hodím do vody zbytek žížal, nebo tam hodím jen hrst granulí, ať už pro pstruhy, nebo mám i granule na úhoře. Ještě možná jednu radu. Granule mám v pet lahvi je to sice objemnější balení, ale igelitový pytlík se mi často protrhnul a granule se vysypaly do batohu. Přesypu je do pet lahve a je po problému. Místo na úhoře si vybírám vždy tam, kde prudší proud přechází do tišiny a vytváří se tůňky s vracákama. Na hloubce nezáleží, ale raději mám mělčí, kam si myslím, že by mohl vyjíždět za potravou. Na rybičku, ať už živou nebo mrtvou nechytám, výjimkou je občas jen třeba rybí cárek, nebo jen ocásek, ale to hlavně na Lužnici, na Jizeře jsem na rybí nástrahu neměl úspěch, tady zůstávám věrný klasické žížale. Když chytám večer, nebo v noci měním můj oblíbený feeder za plavačku a splávek osadím chemickým světlem. Zkoušel jsem dát chemické světlo i na feederovou špičku, ale viděl jsem často jen plané záběry, ale spíš si myslím, že zapracovala fantazie. Lepší je mít dva feedery vedle sebe, a tak posoudíte lépe záběr na jednom z prutů. Na mých úhořových místech však nemám místo pro dva pruty, a rozšiřovat je nechci, vyhovuje mi to chytat utajeně a hlavně nechci, aby mi někdo začal chodit na moje top místa. Nemám ani vyšlapané cestičky v kopřivách, aby nebylo vidět, že místo je častěji navštěvované, taky nechodím k vodě přímo, ale mám přístupovou cestu bokem.

Epilog

Léta jezdím na zahájení sezóny dravců na Lužnici. Několik let po sobě jsem tam tahal úhoře, ještě před mojí hlavní loveckou náplní – vláčkou. Všechny jsem pouštěl, pak mi kamarád řekl, že je to výborná kulinářská pochoutka, abych nějakého přinesl domů, moc se mi nechtělo, ale svolil jsem a dokonce jsem si na ně pořídil drátěný vezírek, abych je uchoval co nejdéle živé, spíš jsem ale doufal, že si jejich osud ještě rozmyslím a pustím je. Asi se to nějak dozvěděli a po dva roky zpátky jsem na Lužnici o úhoře nezavadil. Tradice se holt nemá porušovat. Když jsem se chtěl podělit i o tuto neúspěšnou kapitolu z mé rybolovné praxe jednomu kolegovi, přivedl mne na jednu myšlenku, o které budu uvažovat a vyzkouším ji letos na Lužnici. Ptal se mne, jestli jsem chytal na ty žížaly ulovené pomocí  Sava. Prý mu bylo jasné, proč jsem neměl na takové žížaly úspěch. Úhoř má velmi citlivý čich a z žížaly cítí na dálku nějakou chemii. Přišel na to, když jezdil na ryby na pionýru. Vždy při příjezdu k vodě vypínal benzin a tím si potřísnil ruku, a když napichoval žížalu na háček, navoněl při tom i jí benzínem s olejem. Když jel na kole, úhoře chytil, když na pionýru, tak ne. Zkusil tedy vypínat páčku na benzin klackem a byl úspěšný. Právě tak při použití repelentu si počínejte opatrně a raději se ohánějte rukama, proti nepříjemnému hmyzu, než používat chemii a sedět na břehu bez záběru.
chj rybar


Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.





Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 26

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
19. 12. 2016, 20:17

Kapr

, jindra.beno@seznam.cz

Co treba nachytat si rousnice v noci ? Za 10 minut jich mas 30 a vydrzi jak dlouho chces 

>> Reagovat
26. 05. 2017, 22:35

Petr reaguje na Kapr


Přesně tak! Stačí navečer před setměním vodou polét dvůr (já mám dlážděný kameny, mezi kterými jsou zhruba 10cm rozestupy s trávou) a za pár hodin v noci s baterkou opatrně vyrazit a posbírat je. Za chvíli je rousnic plná krabička a to opravdových, skutečně velkých. Abych dovedl lov rousnic k dokonalosti, zřídil jsem si z klasické přepravní bedýnky jakousi přechovnou stanici. Na začátku jara si nachytám opravdu hodně rousnic, přemístím si je tam a pak už si je vždy jen lehce přebírám odtamtud. Bedýnku mám v dílně, kde je chladněji a ničím ji nepřikrývám a rousnice zde vydrží prakticky pořád. Občas jim zdě na přilepšenou vyrýpnu drn trávy. 

>> Reagovat


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se