• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Netradiční hladinové nástrahy

  • cadox fishing
10. 09. 2011
 Povrchové nástrahy jsou u nás v současnosti již poměrně rozšířené a využívané, dosud ne však všechny typy těchto účinných nástrah, a zvláště těch, které se těší velké oblibě na zaoceánských kontinentech. Zde se tyto nástrahy s velkými úspěchy používají k lovu všech možných druhů bassů(okounovitá ryba), a zcela jistě najdou své využití i v našich podmínkách.Podívejte se na pár u nás netradičních povrchových nástrah.

Nástrahy s vrtulkou

Z Amerického slovníku, kde je tato skupina povrchových nástrah již dlouhou dobu používána, se nazývají „Prop Baits“. Označení „ Prop“ má základ v oblibě Američanů zkracovat si slova, jedná se vlastně o „propeller", tedy „vrtuli". A „Bait“ je překlad slova nástraha. Jedná se tedy o původně dřevěné nástrahy s vrtulkou, v posledních letech je však dřevo nahrazeno  plastovým tělem.
Rozlišujeme dvě základní skupiny:
První má jednu vrtulku a to pouze v zadu na konci tělíčka, druhá má jednu vzadu a jednu vepředu. „Dvouvrtulkové" nástrahy dělají na hladině velký rozruch. Existují většinou ve velikostech mezi 5-11,5 cm, ty od 5 do 8 cm jsou nejpopulárnější, u méně známých firem se jistě najdou menší i větší exempláře. Výhoda Prop Baitů je, že většina modelů plave, jejich zadní část je mírně potopená , jen některé jsou pomalu potápivé (těm ale stačí již malý tah, aby se vrtulka roztočila a zůstaly tak na hladině). Většinu nástrah lze nechat na hladině v klidu, což je někdy podstatnou maličkostí. Na hladině však dovedou udělat pěkný randál - záleží na tom, jak rychle jsou tažené.
Již z 50. let minulého století pochází jejich průkopnické a velmi populární modely, jako Devil's Horse (firma Smithwick), Dalton Special (Luhr Jensen) nebo Crippled Minnow, Torpedo (Heddon) a řada jiných, některé jsou na trzích úspěšné dodnes. Přibylo i novějších modelů, kupříkladu: Arms Swisher (Yo-Zuri), Wounded Spook (Heddon), Extreme Twin Prop (Bass Pro Shops), Nip-I-Diddee, Ozark Woodchop-per (Luhr Jensen)...

Práce a lov s těmito nástrahami není nijak náročná na techniku. Prostě jen nahodíte a přitahujete nástrahu zpět. Ta bublá, cáká a vydává hlasitý klokotavý zvuk. Možná bude jen chvilku trvat, než najdete správnou rychlost pohybu nástrahy. Vedení nástrahy měníme, střídáme rychlejší tažení s úplným zastavením, po několika sekundách  opět začneme nástrahu přitahovat. Můžeme pohybovat prutem z jedné strany na druhou. Také pohyby zápěstím, které poškubnou nástrahou asi o 10 cm, jsou na místě. Ale s rámusem na hladině to nepřehánějme, může se stát že přílišná hlučnost naopak ryby vystraší. Jako vždy je třeba najít to, co se nejvíc hodí k velikosti nástrahy a co se rybám ten den nejvíc zamlouvá. Prop Bait je správnou nástrahou při přikalené až kalné vodě, je určen k chytání v těsné blízkosti všech možných úkrytů našich rybích predátorů.
Pozornost by jsme měli věnovat nastavení vrtulky (popřípadě vrtulek). Někdo z této „maličkosti" dělá tajemství a nastavení úhlu vrtulek provádí ve skrytu, aby „to" nikdo neviděl, jiný hledá optimální nastavení tak, že nástrahu upevní na šňůru ke špičce prutu, ten postaví ve člunu do stojanu a než loď dojede na místo lovu, jsou vrtulky nastaveny správně .Před použitím propu je nejlepší pro správné nastavení, vyzkoušet přímo u vody jeho chod a tak nejlépe rozpoznáte rozdíly při různém nastavení vrtulky vašeho Prop Baitu.
K lovu s propy použijeme  kratší pruty, s kterými docílíte lepší manipulaci a vedení nástrahy. Jinak se veškeré vybavení řídí velikostí nástrahy, cílové ryby a množstvím možných vážek. Lepší kontakt s nástrahou, vhodnou průtažnost a kvalitu záseku zaručí pletená šňůra.

Skupina dalších nástrah se nazývá Buzz Baits.

V krabičkách s nástrahami našich rybářů by jste asi hodně dlouho hledali, než by jste na nějakou narazili. Z Angličtiny „to buzz", znamená bzučet, jedná se tedy o „bzučící nástrahy". Zvuk, který při pohybu na hladině vydávají, je nejčastěji srovnáván s bzukotem vážky. S těmito nástrahami dokážete velmi rychle prochytat  velké plochy. Svou konstrukcí  jsou předurčeny k hladinové přívlači ve velmi zarostlých mělkých vodách (1 až 2,5 m), plných zábran. Mezi vodním porostem proplouvají téměř bez problémů. Jsou výborné k prochytávání úseků podél pobřežních skal a členitých břehů. Lze s nimi házet, úspěšné je i jejich vláčení za lodí. Nejobvyklejší délka těchto nástrah se pohybuje od 5 do 15 cm, jejich hmotnost od 3,5 do 14 g. Existují však i větší modely. Svou konstrukcí nám připomenou naše „stará známá" okouní lákadla s drátěnou konstrukcí, olovem ve tvaru rybí hlavy a rotujícím listem třpytky. Pouze u buzzu nerotuje kolem své osy list, nýbrž lopatky „podivně zohýbaného" lehkého plechu. Ten je však zohýbaný velmi důmyslně. Již nepatrné potažení nástrahy lopatky roztočí a ty začnou vydávat specifický zvuk. Některé buzzy mají takových lopatek i několik, třeba dvě za sebou, jiné i vedle sebe. Některé se podobají rotačkám s jiným" listem a většinou s jednoháčkem a dlouhým ramínkem, který je ukrytý ve chvostu střapce z peří nebo silikonových třásní. Střapec  je většinou upevněn v obroučce plastové nebo olověné hlavy, která je tvarována tak, aby dobře rozrážela vodní rostlinstvo a spolu se střapcem zabraňovala váznutí v trávě. Jiné mají rotující lopatky na drátěné konstrukci mimo úrovně střapce s háčkem, takže se dravcům jeví tak, že menší dravá ryba právě honí jinou menší rybku, která se útěkem po hladině zachraňuje.


Chytání s Buzz Baity a všemi dalšími povrchovými nástrahami vyžaduje precizní a přesné náhozy.Před dopadem Buzz Baitu na hladinu ho prstem v letu přibrzdíme, musí se srovnat. Ještě před jeho dopadem sklopíme překlapěč navijáku a začneme navíjet tak, aby dopadl na požadované místo. Jde o to, aby nástraha zůstala u hladiny (neplave), nepropadla se a nevyplašila ryby v blízkém okolí. Musíme to provést tak, aby nástraha neletěla zpět směrem k nám. Můžeme počítat i s tím, že pokud nához provedeme správně, zažijeme útok dravce na nástrahu okamžitě po jejím dopadu na hladinu. A to se děje často, kupříkladu okouni (jsou-li tam) se budou předhánět v tom, kdo bude u domnělé kořisti první. Pokud budete chytat kolem nějakých leknínových polí, ostrůvků rostlin, kolem dřevin je dobré nástrahu nahodit asi metr za ně, aby se kolem úkrytu ryb pohybovala věrohodně. Veďte ji pomalu, při opuštění úseku, ve kterém útok dravce očekáváte, ji přitahujte rychleji.

V úkrytu číhající dravec totiž nezaútočí při pomalém pohybu domnělé kořisti, málokdy však snese pohled na její zrychlenější únik. Jelikož tradiční Buzz Bait neplave, nepřestáváme navíjet. Pokud predátor nezaútočí přímo z hladiny po dopadu nástrahy, tak ji povedeme co nejtěsněji pod hladinou kolem stulíkových polí, útesů a jiných rybích úkrytů na její cestě ke břehu nebo za loďkou. K lepšímu vedení nástrahy a jejímu optimálnímu udržení na hladině je lepší nechytat se skloněnou špičkou prutu ale se zvednutou v úhlu 45°.
Prut, naviják i pletená šňůra budou odpovídat prostředí, možným vázkám a nutnosti dostat zaseknutou rybu ven, třeba z leknínů. Buzz Baity jsou známé jako výborné nástrahy za úsvitu, šera  v noci. Zaběhnuté Buzz Baity ve vodě při otáčení vydávají již jiný zvuk než ty nové, víc skřípou.Ryby to často dráždí víc než původní bzukot a tak nástraze můžeme dopomoci k rychlejšímu zestárnutí tím, že ji cestou k vodě připevníme k bočnímu zrcátku auta. Než dojedeme k vodě mámě dobře oběhanou nástrahu.

V čisté a studené vodě se osvědčily malé a jednoduché lopatky. V kalné vodě je zase dobré použít nástrahy s většími lopatkami a menším tělíčkem. Lze je totiž vláčet pomaleji, aniž by klesly pod hladinu. Zvyšuje to počet útoků. Na drátěné ramínko s lopatkami se dá navíc připevnit kousek plíšku („cvrček"), na který lopatky při každém otočení narážejí, vzniká tak další dráždivý zvuk. Rychlost přitahování Buzz Baitu je klíčem k úspěšnému rybolovu. Vyplácí se zmírnit rychlost pro udržení nástrahy u hladiny. Přitahování však obměňujte, než poznáte, co dravcům v ten který den nejvíce chutná. Nejčastější barva Buzz Baitů je bílá s přísadami (zlatá, modrá); dá se na ně chytat téměř kdykoliv. Za špatné viditelnosti mezi trávou ve vodě a větrným počasím je dobrá Fire Tiger (kombinace zelené, žluté a červené). Když bude slunečno, věřte krystalově průhledné kombinaci s třpytícími se vločkami např. hnědými. Noc patří černé barvě.

Jednou z nejefektivněších povrchových nástrah je štíhlý wobler.

A jako povrchové, tyto nástrahy (minnow) také začínaly. Ne však každý wobler může naplnit naše očekávání. Jsou to jen ty, co mají malé nořítko, které je k tělu nástrahy postaveno v téměř 90°úhlu.
Tento wobbler se při tahu potápí do necelého metru, my z něj však uděláme povrchovou nástrahu. Použijeme wobblery jednodílné i dvojdílné. A speciálně také celkem nové wobblery, které se při pohybu vlní. Nejtypičtějším, nejznámějším a pro nás nejdostupnějším modelem je asi Rapala Original Floating ve velikosti 3-18 cm a mnoha známých barvách. Téměř každý výrobce wobblerů má ve své nabídce nejméně jeden model velmi mělce se potápivého wobblerů. Jejich štíhlé tvary jsou předurčeny stát se kořistí, když si hovějí u hladiny a pomalu se po ní pohybují nebo si o kousek „poposkočí" jako třeba oukleje.

S těmito wobblery většinou chytáme tak, že nahodíme, začneme navíjet a občas změníme směr, rychlost a to je vše. Chytejme však s nimi také jako s povrchovými nástrahami! Nechme je třeba splavat pod větve přesahující nad hladinu a přitahujme je pomalu s jejich občasným zrychlením a jemným poškubnutím ze zápěstí. Nástraha poskočí vpřed, zase se zastaví a třeba se v proudné vodě vrátí na svou výchozí pozici. Variací je hodně. Mělce potápivý wobbler můžete „umístit" nad úkryt dravce a klidně ho tam nechat stát, jen s ním jemně chvět. I to mnohdy stačí k jeho agresivnímu útoku. K podobně jemným hrátkám u rostlin je však třeba klidnější hladiny. Tehdy je taková nástraha tou nejsprávnější volbou.

Všechny neobvyklé a nové povrchové nástrahy mají jedno společné: Vymykají se zažitým představám o tom, jak má nástraha vypadat. Jsme k nim nedůvěřiví. Pokud se nedostaví rychlý výsledek ve formě úlovku, tak takový kousek prostě odstavíme. Může za to naše netrpělivost.
Žáby, žabky, pulci a myši existují v mnoha jemně obměňovaných tvarech, v přiměřených velikostech, několika variantách přírodních barev (od hnědých, zelených k žlutým zádům se skvrnami a světlými spodky) a patří mezi úspěšné nástrahy tam, kde žáby a myši žijí, což je u nás téměř všude. Jsou vyrobené z pevného, ohebného plastu, někdy mají reálný tvar žáby či myši, jindy jsou zadní nohy žab nahrazeny silikonovými třásněmi nebo jen podivnými pahýly. Výrobci hovoří o měkkých žábách a myších. Tyto nástrahy jsou relativně lehké, v dutinách jejich těl je vzduch, takže většina z nich může plavat nad nejhustějšími koberci vodních rostlin, mezi nimiž dravec číhá. Tyto nástrahy se řadí také mezi tzv. „do nothing" nástrahy („nedělat nic"), protože se po „zarostlé" hladině buď pomalu pohybují , nebo na ní nehybně „sedí". Modely měří mezi 5-10 cm a málokdy váží víc než 7, výjimečně až 14 g. Většina z nich je vyzbrojena jednoháčky o velikosti 1/0-4/0, které jsou v nástraze často upevněny naplocho a opatřeny drátkem na ochranu před vázkami a nabalováním trav na háček. Jelikož je kvůli vodnímu rostlinstvu lepší použít pletenou šňůru, musí tomu odpovídat i prut (kratší do 2,40 m, do 30 až 40 g odhozové zátěže, se střední akcí). Při čisté vodě je dobré přidat za pletenku 1,5 m dlouhý fluorokarbonový návazec a v případě, že očekáváme štiku, použijeme za pletenou šňůru kratší návazec z Hard Mono (Climax nebo Cormoran) materiálu.

Pokračovat můžeme s plovoucími červy, spíše žížalami (Floating Worm).

Chytat na hladině lze i s normální nezatíženou plastovou žížalou, která se potápí pomalu. Ty opravdu plovoucí nástrahy se vyrábějí tak, že se do jisté přísady dává latex, který v plastové hmotě vytvoří drobounké vzduchové bublinky. Najdeme je v různých velikostech, přičemž nejobvyklejší bývá 15 cm a je v mnoha barevných odstínech. S barvami experimentujte. Tmavší jsou na hladině vidět hůře, výraznější barvy jsou lepší. Proto se vyplatí používat polarizační brýle, neboť vidět žížalu je podstatné jak pro kontrolu nástrahy, tak pro pozdější zdolávání ryby. Je to úspěšná nástraha, dostaneme se s ní do míst, kde se dříve téměř nedalo chytat. Má ale malou chybku. Není jednoduché s ní nahazovat, protože nezatížená je velmi lehká. Pro lepší nahazování se někdy dá použít malý („lepenkový") hřebíček s plochou hlavičkou, který zastrčíme do přední části žížaly. Nástrahu určenou hlavně pro mělčí a velmi mělké vody povedeme podél zábran a břehů celkem rychle, při navíjení budeme dělat přestávky a občas nástrahou jemně přes zápěstí a špičku prutu poškubneme. Již téměř 40 let se tak s „žížalami" chytá. Při přívlači s těmito nástrahami se nám bude kroutit šňůra, jako když chytáme s rotačkou bez obratlíku s karabinkou. Částečně tomu předejdeme tím, že si ze stejné šňůry uděláme návazec dlouhý asi 30 až 40 cm a konce kmenové šňůry a návazce spojíme za pomoci malinkého lehkého zlatého nebo stříbrného obratlíčku. Dravce to bude dokonce dráždit ještě víc, protože jim poskytneme iluzi, že naše nástraha pronásleduje něco malého k snědku. Pokud budeme chytat z lodi, vzniká možnost šňůru srovnat tak, že ji v potřebné délce odmotáme a chvíli ji budeme bez nástrahy vláčet za lodí. Délku prutu, jeho sílu, jakož i sílu šňůry volme podle podmínek.

Královnou nočního lovu s povrchovými nástrahami je na první pohled nedůvěryhodně tvarovaná nástraha zvaná Jitterbuck. Když v létě prší, vy sejdete koupat do teplé vody a potom vylezete na deštěm zchlazený vzduch, dostanete někdy tzv. třesavku. A to je české pojmenování Jitterbucka.
Na druhý pohled je to docela pěkná jednodílná nebo dělená nástraha. Jen nám ještě vadí ta podivná plechová přední lopatka. Jitterbuck (od firmy Arbogast) se vyrábí v pěti velikostech (3,8; 5,08; 6,35; 7,62 a 11,43 cm), ve dvou provedeních a 12 barvách. Ty však nejsou příliš směrodatné - v noci hraje sólo pouze černá. Australskou kopií Jitterbucku je Night Walker (Noční chodec od firmy Halco), který nemá lopatku z plechu, nýbrž z plastu. Po nasvícení baterkou fosforeskuje.

V noci musíme nástrahu vláčet podle citu, sluchu a zkušeností, které jsme učinili během denního světla. U Jitterbucka však nejde o žádnou speciální techniku vedení, šampiónem se brzy může stát i začátečník. Nejlépe budeme nahazovat podél břehů, stulíkových polí. Nástrahu je třeba vyzkoušet za dne, aby člověk zjistil správnou rychlost pro její optimální pohyb. Ne rychle, ani pomalu, prostě tak, aby vytvořila své typické klokotání vodou a kolébavý pohyb. Jelikož na rozdíl od Buzz Baitů Jitterbuck plave, někdy je dobré nechat ho na několik sekund na hladině „odpočívat" a znovu začít stejnoměrně přitahovat. Po určité době poznáte, kdy nástraha klokotá správně. Těžko to popisovat, musí se to slyšet. Hlavně to však „vychytáte" na základě reakcí ryb. Někdy budete muset na rychlosti ubrat, jiný den pro ryby bude příliš pomalá. „Maličkosti" upřesňující optimální vedení vypilujete u vody a nechte dravce, ať se třesou.

Na závěr

Můžeme vidět nástrahu mizet v tlamě ryby, můžeme ji již nevidět, ale přesto ještě nesmíme zaseknout. Zasekneme-li příliš brzy, vytrhneme ji dravci z otevřené tlamy. Co tedy s tím? Trénujme v noci. Tehdy totiž chytáme podle citu. Anebo si to zkusme se zavřenýma očima přes den. Naučíte se cítit správný chod nástrahy, aniž byste ji viděli. U všech povrchových nástrah platí při záseku jedna jediná a zásadní věc: Nezasekávejte, dokud neucítíte hmotnost a tah ryby přes špičku vašeho prutu. Zásek do stran je lepší pro kontrolu ryby v případě jejího očekávaného výskoku nad hladinu. Technika způsobu a časování záseku je jen věcí cviku.

Vladímír Lexa


  


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se