Nejdříve na posedu, pak na rybách

Jednou jsem se s kamarádem myslivcem navzájem hecoval, co je lepší, jestli rybolov, nebo jeho myslivost. Dohodli jsme se, že jednou mne vezme na čekanou on a podruhé já jeho k vodě a uvidíme. Bylo babí léto, tak jsme se nemuseli nějak zvlášť strojit. Čekal jsem, že budeme sedět na nějakém větším posedu pro dva, ale kamarád žádný v jeho revíru nenašel. Žádný by prý bezpečně neunesl 250kg živé váhy. 1:0 pro rybáře, nemusím se dělit s nikým o křeslo, nebo sedačku u vody a při přívlači se stejně nesedí. Seděli jsme tedy na mezi menšího remízku. Seděli a mlčeli. Někdy se mi krásně mlčí. A když se má o čem mlčet, je to ještě hezčí. Sice mne brzo začaly bolet záda a i něco tlačilo do měkké zadní části těla, dalo se to vydržet, jen kdyby neštípali ti komáři. Ale to je u vody také, jen se můžu občas po nich ohnat, tady mi to zakázal. Nesmím sebou tak šít, aby si nás zvěř nevšimla. 2:0 pro rybáře. Komára bez skrupulí zabiju a rybě to rozhodně nebude vadit. Sice po břehu neposkakuju, někdy se i k vodě plížím po břiše, jako nějaký sniper, ale na opatrné rybí druhy je to nezbytné. Jo a když občas jdu k vodě s někým, můžeme se normálně bavit, tady jsem nemohl ani prstem ukázat, že se před námi něco hýbe. Musíme být naprosto nehybní, splynout s okolím a nedávat o sobě příliš vědět.
 Myslel jsem, že si to nechám až na konec, jako pointu, ale nedá mi to a napíšu to teď. Já normálně sedím, bojím se i dýchat, mám na sobě maskáče, tak si myslím, že nemůžu být vidět a vítr fouká slabě proti nám, tak nás nemůže ani zavětřit. Po létě u vody jsem i docela opálený, tak nesvítím už nyní do šera. Mne teda zvěř nemůže ani vidět, ani slyšet. To však nelze říci o mém průvodci se zbraní v ruce. Jeho totiž jako bývalého kuřáka, zradil dech a začal (podle něj) tiše kašlat. Já tomu říkám „kuřácký smích“. Já jsem to nemohl taky vydržet a začal se řezat takovým způsobem, který nejde zastavit. Snažil jsem se myslet na nějaké smutné věci, jestli potlačím smích, ale bylo to silnější, než já a vyprsknul jsem, až jsem měl bublinu u nosu!

Z lovu nebylo nic a šli jsme domů. Myslel jsem si, že na mne zanevře a už mne sebou nevezme, Jaké ale bylo moje překvapení, když mi druhý den zavolal, jestli s ním nechci zase jít na čekanou. Po asi minutovém záchvatu smíchu jsme se dohodli, že to teda zase zkusíme. K mému překvapení jsme šli opět na stejné místo. Sedím pod švestkou a snažím se myslet na něco úplně jiného, než na včerejší čekanou. Nedá se ale nic dělat, v podvědomí to stále mám a opravdu ze všech sil se nutím nevybuchnout smíchy, koušu se do jazyku, když slyším vedle sebe to sípání. Musím to vydržet! Před námi se pasou bažanti a občas je vidět i zajíc. To ale vidím normálně, i když jedu autem kolem pole. Žádný zázrak. U vody je větší cvrkot. Můj lovecký průvodce mi půjčuje dalekohled. No, vidím bažanta. Co má být? Když sedím u vody a to je teda dost málokdy, stane se, že mi třeba do kýblu s krmením vleze myška, nebo něco jinýho chlupatého. V poslední době to jsou však nejčastěji slimáci, hnus jeden zahleněnej! Prý se na ně dobře chytají tloušti. Několikrát jsem to bezúspěšně zkoušel a nenašel v tom zalíbení, nehledě na těžko odstranitelný sliz z rukou. Z myšlenek, jak mu říct, že končíme a půjdeme raději na kafe mne vyrušuje něco, co docela pravidelně padá vedle mne do trávy. Jsou to pecky ze švestek. Koukám opatrně nahoru do koruny švestky a pátrám, co to může způsobovat. Kuna! Žere nad náma švestky a pecky hází pod sebe. Pozoruju jí a najednou se stane něco, že bych se mohl jít z fleku přebalit. Ohlušuje mě rána z brokovnice, vzdálené od mého ucha asi dvacet centimetrů. Tak takhle ne! 3:0 pro rybáře. Jistě, že ne pro všechny, ale pro mne jako zastánce chyť, vyfoť a pusť. Pomalu se vzduchem snáší směs rozstřílených větviček, švestek a hlavně rozstřelené škodné. Není mi z toho dobře. O tom to ale prý je. Je to škodná a tak se musí střílet. Podobné to je i na pstruhovém revíru, kde jsou také nežádoucí rybí druhy a nesmí se vracet zpátky do vody. Ale tohle je jiná káva. To bych nedokázal, asi jsem srab, ale nekázal bych zabít něco tak krásného. Nehledě na to, že po ráně bylo opět po čekané, protože jsme vyplašili vše živé široko daleko. Rybář, když něco chytí, tak si taky mírně vyplaší okolí, ale rozumným krmením si ryby zase dostane zpátky na loviště. Hlavně nikdo v okolí neohluchne, pokud ovšem nejsem na závodech a někdo furt neřve míííííírrrrráááááááááá!!!!

Jdeme domů a máme rozporuplné pocity. Já jsem znechucený, on má radost, že dostal jednu škodnou. Přemýšlím, jak mu to odplatit, až půjde se mnou k vodě. Snad mě něco napadne, zatím mám v hlavě jen hučení, od té „dělové“ rány. Už to mám, až půjdeme spolu k vodě, dám Ti můj starý teleskop s pětadvacítkou a já si vezmu feeder a tak Ti dám na pr..el!

Zatím se nám nějak nedaří skloubit čas, abychom se domluvili na společném rybolovu. Buď nemůžu já, nebo on. Najednou je tady předčasně zima a můj lovecký průvodce mne zve na čekanou na prvním sněhu, vymyslel i místo, kde můžeme sedět vedle sebe a nehrozí pád z výšky, pod naší váhou. Budeme sedět na stohu slámy, jestli se tomu dá ještě tak říkat. Jsou to vyrovnaný slisovaný válce slámy do šesti pater. Voda je zamrzlá, vláčet se moc nedá, tak pozvání přijímám. Nabalený, jak pumpa čekám doma, až pro mne přijede. Sebou mám i termosku s povoleným dopingem – slabým grogem. Pracně vylézáme po zmrzlé slámě na připravený improvizovaný posed. Nasazuju beranici a palčáky s chlupem dovnitř. Vypadám jak stavební dělník na plynovodu Oremburg. Pozdní odpoledne přechází pozvolně ve večer a noc. Na slámě se sedí dobře, líp jak minule ne zemi. Ale na scéně se nic neděje, nikde ani živáčka. Je to jako, když se doma díváte z okna a nikdo nejde. Kamarád prohlíží zasněženou krajinu dalekohledem. Najednou vidí lišku. Je o rok mladší, tak mu musím věřit, má mladší oči. Já vidím jen bílou tmu. Liška ale prý odchází od nás. Koukám na souseda v hubertusu, a očima se ptám: Co budeme dělat? A on mi očima odpovídá: Co já vím? Najednou vyndává malé zrcátko. Tím mne dostane, snad se nechce teď česat! Poznamenávám, že jsme oba stejně „vlasatí“ . On ale z druhé kapsy vyndává kousek polystyrenu, na zrcátko dýchne a polystyrenem vytváří pohybem po zrcátku takové drobné pískání. Odborně se tomu prý říká myškování. Snaží se tím lišku otočit a hledat tu myš, co si tady jen tak píská. Je to fakt zajímavé. Kouká do tmy a píská na zrcátko. Já jen koukám směrem, kde by měla liška být. Nevidím absolutně nic. Ale dostavuje se to, co jsem už zažil na vojně, když jsem měl noční hlídky na hranicích a kolem mne tak ožívali stromky a keře. Postupně kolem nás oživují krtečiny, trsy trávy, které vykukují nad zasněženou krajinu. Je to jen optický klam, ale aspoň se něco děje. Najednou se stane opět něco, že by se ve mne krve nedořezal! Snad deset centimetrů nad hlavou mi přeletí ohromný výr! Naprosto neslyšně kolem nás zakrouží a hledá tu myš, která se tu ozývala. Fantastické noční divadlo. Naštěstí se výr nestřílí, tak puška zůstává položená. Ještě jednou použiju slovo naštěstí – lišák, nebo liška nereagovala na vábení. Stejně si myslím, že mě jen tak napínal, abych si nemyslel, že tam jen tak zase sedíme naplano.

Jo uznávám, že zimní čekaná má své neopakovatelné kouzlo, zvlášť když ještě máme štěstí na sněhovou přikrývku. Zvyšuje se tak pro nás laiky pozorovací schopnost. Jistě by to bylo lepší na nějakém více lovecky zajímavém revíru, třeba s výskytem nějaké vysoké. To bych asi ale nevydržel a zakašlal bych, nebo bych se nějak „nechtěně“ zavrtěl, abych zvěř vyplašil. Nemám rád zabíjení. Myslivost jako koníček je rozhodně levnější, než rybařina. Myslivec si veme jen flintu, dalekohled a jde. Každopádně, moje flirtování s myšlenkou, že bych se stal členem mysliveckého sdružení vzala za své. Zastřel a pusť je nesmysl.

Konečně to klaplo a sešli jsme se u vody. Plán jsem měl jasný – jemu to ani nemrkne a já budu na feeder excelovat. Jemu se však můj starý teleskop nezdál a nechtěl chytat na položenou. Prý se těšil na splávek. Chytával tak za mlada na naší požární nádrži malé karásky. Dávám mu tedy matchovku. Nechávám vybrat nástrahu. Štítí se červů, tak mu tři napíchnu na háček, nastavím hloubku, trochu přehloubím a už nahazuje. Je vidět, že to nemá v ruce. Při druhém pokusu je to lepší. Sice jen dva-tři metry od břehu, ale splávek je konečně ve vodě. Hází ke splávku kuličku šrotu a napjatě čeká. To víš, že jo! Tady tak něco chytíš, když jsi tak dupal. Sestavuju feeeder a jen tak po očku mrknu na splávek. Položil se na hladinu. Cejn. Chvilku bojuju sám se sebou, pak ale vítězí to lepší já a hlásím mu záběr. Myslel si, že to je proud. V podběráku se mu třepe první ryba. Už se vidí, jak si na ní smlsne, to by ale nesměl být se mnou! A první ryba se stejně pouští. Ještě změřit a foto. Měním červy za čerstvé a nechám ho nahodit. Je v transu. Nahodil do stejného místa. Během snad pěti minut tahá další lopatu. Já nemám ještě navázáno. Mám radost, když jdou jemu, což teprve mě na feeder! Dávám na háček malou bonduelku a jistím červem, do krmítka značkové krmení za těžký prachy. To uvidíš koncert! Kouká na moji ohnutou špičku. Nikdy feeder neviděl. Dávám krátkou lekci, vysvětlím, že je to nejcitlivější způsob lovu. Jaký je rozdíl mezi tím, než se rybář lovící na položenou dozví o záběru, já to už dávno na citlivé špičce vidím. Feeder v kombinaci s tak výborným a voňavým krmením nemá soupeře!

Těžce jsem podcenil soupeře nerybáře, ovšem s výborným vybavením. Co jsem Vám ryby udělal? Vždyť Vám hází jen obyčejný šrot se strouhankou a já takový drahý a hlavně značkový krmení! Takovej nechyt a tahá jednu, za druhou a já mám jen jednoho hrouzka. To se nedělá. Když vytáhnul asi desátou rybu, zeptal se mne, jestli nemám nějaký dotaz. To už bych ho utopil. Jsem vytrvalý a neřeknu mu o to zázračný krmení. To bych hodně klesnul. Kleštěma vyštipuju pařený rohlík. To musí přijít! Přišlo, ale jemu. Má na prutu kapra. To mi nedělejte. Předstírám nadšení, jaké má kamarád. Ve skutečnosti se ve mně vaří moč. Mám to zapotřebí? Ať si jde střílet ty svoje kuny a nefušuje mi do rybařiny! Končíme se skórem 13:1 v můj neprospěch. Snad mu ta třináctka přinese smůlu v rybařině!

Cestou domů se mně nadšeně ptá, kdy ho zase vezmu na ryby? Ani náhodou! Jsem otrávený, jak zrní. Nedalo mi to a asi za měsíc jsem mu zavolal, že si krmím místo a ryby čekají zase jen na něj. Říkal, že se nemohl dočkat a už mi chtěl sám zavolat, jestli si nepůjdeme sednout k vodě. Sobota měla být ten den. Předpověď sice nic moc, ale deštník mám velký a nejsme z cukru. Ani jsem se neptal, na jaký prut chce chytat a podávám mu tu jeho matchovku. Červy nemám, tak alespoň trochu chladne jeho nadšení. Říkám, že hnoják je někdy i lepší, než červ. To jsem ještě netušil, jakou jsem měl pravdu. Trochu mu bylo sice divné, že má jiný splávek, než minule, ale vysvětlil jsem mu, že to je na noční chytání a je uzpůsobený pro chemické světlo. Já ho budu mít na špičce feederu. Sedíme, můžeme mluvit na rozdíl od posedu. Tentokrát mám záběr první já. Tak se dívej, jak to dělá mistr. Mistr nechal zajet kapra do vázky a trhá ho. Učedník má také záběr a na rozdíl od mistra podebírá krásnýho lysce. Říkám, pusť ho, přijde větší. To snad není možný, přišel. Toho už dáváme do vezírku. Hnojáček je fakt dobrej. Mě na háčku nevydrží. Mám prudké drbance a vzhledem k ne úplně plnému soustředění se mi nedaří na ně reagovat. Povídáme si a je nám fajn, i když se už docela dost blíží bouřka. Jsme v ďolíku, tak nás vítr neohrožuje a pod deštník se v pohodě vejdeme. Ostatní věci jsem raději uklidil do auta, aby mi nezmokly. Najednou se chemické světýlko mírně pohnulo a pomalu se rozjíždí k blízkému keři. Zásek a na špičce vidím, že kolega rybu trefil. Teď jen jakou. Úhoř, jako ruka. Až mi příště zavolá, abych šel na ryby, budu nedostupný.

Jiří Ludvík

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.

Vaše jméno:

Váš e-mail:

Obrázky (max. 6):

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)

Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

Odkaz na Youtube video:

Hmotnost

Revír

Háček

Vlasec

Nástraha

Hloubka

Způsob lovu

Váš vzkaz:
 

Vepište atlantis