• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Návrat do ráje

  • cadox fishing
21. 11. 2012
Sedíme na břehu jedné z našich největších vodních nádrží. Kapři však ani v nejmenším nejeví zájem o pochoutky, které jim předkládáme na těch nejlepších návazcích co známe. Navíc jsme při noční razii bandy porybných dostali důtku s výstrahou.
Silný vítr nám brání vyvézt pruty a mně navíc málem odfoukl špatně ukotvený bivak. Padá definitivní rozhodnutí –balíme. Jedeme jinam. Otevíráme mapu a hledáme, kde bychom se mohli na zbylých pár dní usídlit a v klidu strávit rybolovem. Projíždíme různé revíry - někde je příliš zvednutá hladina, jinde moc lidí. Začínáme být nervózní, blíží se večer a ještě stále nemáme kde se usídlit. Přijíždíme do jedné malebné vesničky a jako vrchol zoufalství hledáme kohokoliv kdo by nám poradil kde se tu dá rybařit.
Po projetí celé vesnice konečně potkáváme jednu starší paní, která nás posílá k předsedovi místní MO. Moc si od toho neslibujeme, ale co nám zbývá. Postarší podsaditý chlapík je naší žádostí evidentně poměrně překvapený, ale nějaké tipy na okolní vody nám dává. Dokonce sedá na pionýra a dovádí nás až k jednomu revíru. Voda je to nádherná, evidentně stará a hodně zarostlá. Při otázce, zda-li zde někdo chytá větší kapry, se pouze šibalsky pousmál a pravil: Místní ne, nikdo jiný sem nejezdí. Rozhodujeme se, že to tu zkusíme. Obcházíme revír a přemýšlíme, kde se usídlíme. Nacházíme krásné místo, z kterého máme na dohoz leknínová pole, spadané stromy apod.Vracíme se k autům a chystáme se na lovné místo dovézt věci. Zhruba v půlce cesty se však kola kamarádova Transportera boří do bahna a prokluzují. Po marné snaze o jeho vyproštění nám pomáhá až traktor, pro který jsme museli zajet do vesnice. Děda v důchodovém věku naši dodávku vytáhl. Stálo nás to ale 500Kč.
Konečně parkujeme na vybraném místě a vykládáme věci. Nálada už je lepší, snad už teď bude všechno v pohodě. Předseda místní MO nás důrazně varoval před používáním člunu, na který jsou zde doslova alergičtí. Sice absolutní nesmysl, ale co naděláme. Nebudeme „dráždit hada bosou nohou“ – už z předchozí vody si vezeme napomenutí a jakýkoliv další konflikt s RS by nás stál povolenku. Dno tedy mapujeme bosou nohou vysvlečení do plavek. Dno tvoří velice silná vrstva tlejícího listí, které produkuje amoniak a způsobuje deficity kyslíku. Po chvíli zkoumání se nám daří najít několik malých míst s tvrdým dnem. Montáže na ně umisťujeme s největší přesností přímo rukou. Z takového předložení nástrahy mám dobrý pocit, protože si mohu být naprosto jistý, že moje nástraha přesně tam, kde ji chci mít a montáž není zamotaná. Pro své nástrahy jsem si našel parádní místo, kterému jsem hodně věřil. S položením montáže jsem si opravdu pohrál. Padá tma a my sedáme ke skleničce whisky, u které debatujeme nad naší smůlou a doufáme, že se nám ji konečně povede protrhnout.
Zdá se mi, že kluci tomuto revíru příliš nevěří. Já jsem ale opačného názoru a jsem přesvědčen, že na mém místě se nějaké ryby krmit musí a záběr je otázkou času. A skutečně. Asi za hodinu přichází krásná jízda, kterou proměňuji v krásného lysečka 63cm. Sice prcek, ale po těch útrapách i takováhle ryba potěší. Znovu se po tmě brodím vodou, pokládám montáž a vracím se k lahvi whisky. Moc jí už nezbývá, když mi přichází další záběr. Ryba bojuje o poznání více než předchozí. Po několika minutách pokládám na podložku krásně zbarveného šupíka 77cm a 9kg. Začíná se dařit. Do rána už bohužel záběr nepřichází.
Po svítání si prohlížím celou lokalitu a pomalu ale jistě ji začínám milovat. Okolo poledne přichází další záběr na můj levý prut. Ryba si bere několik metrů vlasce přes dotaženou brzdu ale vzápětí se vypíná. Škoda. Večer se zvedá velice silný vítr a začínáme mít obavy, aby se na nás nezřítil jeden ze zdejších silných ale suchých stromů.Ozývá se zlověstné praskání větví a několik metrů za mým bivakem padá na zem větev asi 4 mety dlouhá hodně silná větev. To už snad není pravda. V tom slyším jekot mého hlásiče. Vybíhám do vichřice a zasekávám. Vytahuji asi 50cm kapra obaleného vodními rostlinami. V tu chvíli nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Smůla se nám zase lepí na paty. Chci znovu nahodit, ale montáž se mi daří pověsit na silnou větev nad mou hlavou. Trhám vlasec a mám chuť s tím praštit. Prut opírám o vidličku a jdu spát.
Vítr ještě zesiluje. Díky praskotu větví a hukotu vichřice nemohu usnout. Přemýšlím, proč vlastně toto všechno podnikáme...Proč riskujeme zdraví ve vichřici v lese, na lodi uprostřed rozbouřeného jezera nebo v zimě při -10°C pouze pod deštníkem? Jaký to má vůbec smysl, bezhlavě se hnát za rybami? To bylo snad poprvé v životě, kdy mě takové otázky začaly napadat.Stejně bych ani v tomhle větru neslyšel hlásič, říkám si. Ten lovecký pud, který mě poprvé v životě na maličkou chviličku opustil se však znovu vrací, a tak mi to nedá a vylézám z vyhřátého spacáku do běsnícího pekla zkontrolovat ten jeden nahozený prut. Jsem asi fakt blázen a není mi pomoci. Sotva rozepínám zip „bydlíku“, zaslechnu písknutí hlásiče. Běžím k prutu a slyším stále silněji nepřerušovanou jízdu. Sekám a cítím velký odpor. V zápalu boje si ani neuvědomuji, že vítr mi odnesl podběrák o několik metrů dále a nedosáhnu na něj. Dojít pro něj nemohu, protože mi v cestě stojí několik stromů. Ze všech sil tedy volám na parťáka. Naštěstí se mi ho po chvilce daří vzbudit, což je v této vichřici skoro zázrak. Přináší podběrák a podebírá rybu, kterou jsme zatím ani nezahlédli, protože čelovky nám oběma vypověděly službu. Díky tomu se mu podebrání daří asi na třetí pokus. Vynášíme rybu na podložku a další kamarád přináší svou baterku. Kužel světla se opírá o mohutný bok ryby. Tak to jsem tedy nečekal. Měříme,vážíme - 94cm,13kg. Překvapeně hledím na stvoření, které ztěžka oddychuje na mojí podložce. “Sakra - už jsem si vzpomněl, proč to všechno dělám“ zamumlal jsem si pro sebe. Kluci se na mě
podívají a neví o čem to mluvím...
Rybu rychle fotíme a vracíme vodě. Když zalézám zpátky do bivaku, přichází záběr i parťákovi. Jsem k prutu blíž, a tak sekám. Ryba jde ke břehu dost ztuha a navíc míří přímo do potopeného stromu. Předávám prut majiteli, který se do ryby opírá vší silou. Chci na něho zařvat, ať raději sklopí prut, aby mohl lépe tlumit výpady, ale než stihnu cokoliv říct, silný vlasec praská a ryba je nenávratně ztracena. Škoda, ale mluvit v tomto případě o smůle asi nemůžu. Tohle byla jednoznačně chyba rybáře. Do rána už se
nic neděje. Bohužel musíme balit. Kluci se s vodou loučí minimálně na rok, já se sem ale ještě vrátím.
Ani ne za měsíc stojím znovu na stejném místě a jsem trochu zklamán. Leknínový pás, který byl minule tak úspěšný, se již připravuje na zimu a moc toho z něj na hladině nezbylo. Nahazovat do něj naslepo je riskantní, protože montáž by velmi pravděpodobně uvízla ve
stoncích, o kterých teď nevím přesně, kde jsou. Proto musím improvizovat a nahazovat na jiná místa, na kterých minule své štěstí pokoušeli kluci. Jeden prut nahazuji přibližně k leknínům s použitím PVA pěny a stringeru s několika návnadami a druhý k protější straně pod zatopený strom. Utahuji brzdy navijáků a protože už padla tma, jdu spát. Zanedlouho mě budí záběr. Prudká jízda přes dorvanou brzdu navijáku mi dává naději na slušnou rybu. Sekám, ale na konci udice cítím jen velice slabý odpor. Vytahuji cejna kolem 30cm. Dvě kuličky Food Signal o průměru 25mm mu nedělaly problémy. Stejně ho muselo táhnout celé hejno jeho kumpánů, jinak si to roztočení cívky při záběru nedovedu vysvětlit.
Další dva dny jsem úplně bez záběru. Začínám uvažovat nad změnou stanoviště. Rozhoduji se, že vyzkouším jedno zajímavé místo poblíž velkého padlého dubu. Začínám tedy balit věci. Při skládání bivaku však přichází pomalý rozvážný záběr. Chci zaseknout, ale zmůžu se pouze na slabé zvednutí prutu. Víc nejsem schopen udělat, ryba si to hrne plnou rychlostí do potopených stromů a vypadá to, že ji se svou 50kou vlascem nejsem příliš důstojným soupeřem. Chytám utaženou cívku navijáku rukou a čekám, co praskne. Prut se ohýbá do neuvěřitelného oblouku, mám pocit že to nemůže vydržet. Najednou se však tah pomalu zmenšuje a ryba jde volněji ke břehu. Podniká několik velice silných výpadů. Zatím mám však štěstí a veškeré vázky jen těsně míjí. Je mi jasné, že větší rybu jsem na prutu nikdy neměl. Přesto jsem však nečekaně klidný. Cítím, jak ryba pomalu slábne. Dávám si velké naděje. Podběrák si pokládám do vody – je připravený na okamžité zvednutí a polapení životní ryby do sítě. Ryba se pokládá na bok a já nemohu uvěřit tomu, co vidím. Asi 3 metry od břehu leží na hladině dobře metrový lysec zcela jistě s váhou okolo 20kg. Pomalinku klouže po hladině směrem ke mně. Už je nad síťkou. Chci zvednout podběrák. Sakra! Síť se zachytla o něco na dně a nejde zvednout! Ryba podniká výpad a já jednou rukou držím prut a druhou vymotávám síť ze dna. V tuto chvíli moc pozornosti rybě nevěnuji. Podařilo se podběrák je volný. Dívám se, kde je ryba. K potopenému stromu ji chybí asi 2 metry! Na nic nečekám a opět svírám cívku v dlani a opírám se do prutu. Ten je ohnutý na maximum, víc už to nejde. V tom všechno povoluje a prut se prudce narovnává. 50ka Sufix Catfish praská. Obrovské zklamání. Vlastní chybou jsem přišel o takovou rybu… Chvíli zvažuji co dál. Nikam se nestěhuji, jsou tady - jen se jim dostat na kobylku. Ačkoliv mi zbývají ještě 2 dny lovu, kromě kaprů do 70cm se mi nedaří dostat lepší rybu. Je to zvláštní voda. Když myslíš, že jsi na ni vyzrál, vyhoříš. Ale díky za to. Vždyť o tom rybařina vlastně je.
Ondřej Macků




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se