• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Nad ránem

  • cadox fishing
16. 03. 2012
….už několikátý den ležím na posteli v mém přechodném domově, pod deštníkem. Je až neuvěřitelné co člověk ,, kaprař“ je ochoten podstoupit, za krátký pomíjivý okamžik rybářského štěstí, když je mu dovoleno sevřít v náručí, němou krásu kapřího těla. A tak nedbám nepohodlí a ukryt za trsem rákosí a křoví, čekám na ten kouzelný tón mého hlásiče.
Jde mi o jednoho z těch krásných a majestátných kaprů o kterých vím, že zde jsou.
Mám je doslova na dosah ruky, každý den brzo ráno proplouvají přímo pod mýma nohama v honbě za potravou. Moc dobře o nich vím a tak jim do cesty kladu ty nejchutnější sousta z mojí kuchyně a snažím se je přimět k jejich ochutnání. Vím, že jsou tu, ale snažím se všemožně aby oni nevěděli, že jsem tu já. Proto jsem dočasně upoután na lůžko a snažím se dělat jen minimální rozruch okolo sebe a břehu. Kdybych nemusel občas na záchod asi bych k posteli nadobro přirostl. Vím moc dobře, že jakýkoli neuvážený pohyb, mi může nadobro zničit šanci na jejich ulovení. Své montáže mám doslova položeny kousek od mého úkrytu a pln očekávání snáším moje dočasné nepohodlí a tisíce bodnutí od dotěrných komárů. Jsem tu sám, jen já a příroda okolo mě, která mě tak milostivě přijala do svého lůna. Je zajímavé, když se ohlédnu za svým dosavadním kaprařským životem, jak jsem jej rychle přehodnotil. V touze ulovit opravdu jednoho z místních mohykánů jsem se musel diametrálně změnit. Z lovce, který si čas u vody dokázal zpříjemnit ledasčím a byl vděčný za jakýkoli úlovek jsem se přeorientoval na ,,šelmu“, která je ochotna vytrvat ve svém úkrytu nekonečně dlouhou dobu a číhat na kořist. Prosím berte tyto řádky s velikou rezervou, pořád si cením života a to že jsem se označil jako šelma neznamená, že budu bez milosti masakrovat rybí populaci s vidinou chutného sousta. Ty tam jsou ty doby, kdy jsem byl Šťastný za množství úlovků jakýchkoli velikostí, byl jsem prostě rád, že jsem u vody a že je mi dobře na těle i na duši. Dnes už jsem připraven prosedět třeba celí týden nad nehybnými pruty a čekat jen na to jedno slastné ,,Píp píp pííííííííp“ s vidinou ryby, která stojí opravdu za to. Do této situace člověk asi musí dospět, prostě se s tím smířit a já jsem rád, že se u mě tak stalo.
 Blíží se desátá hodina a tak začínám uvažovat o tom, že bych měl nastražit novou past. Vytahuji oba pruty, vše mám už připraveno, tak v rychlosti přebíjím nové nástrahy a vše posílám opět do boje. Lehce dokrmuji ke každé nástraze trochu sekaného boilie a tygřích ořechů. Celou proceduru mám hotovou za několik okamžiků, ještě si v rychlosti uvařím kávu a dám něco do žaludku. A pak se opět dobrovolně upoutávám na lůžko. Je mi v celku fajn, jen na ty hordy komárů se kterými se jen velmi těžko bojuje. Bohužel se nedá nic dělat a tak se s tím musím smířit a tiše trpět. Je to prostě daň za to, že je člověk u vody.
Ve dnešek docela věřím. Včera jsem měl úspěch, těsně po soumraku jsem dostal záběr od krásného lysáčka 14,10kg. Dokonce se mi podařilo ulovit rybu nad deset kilogramů, což je na domácí svazové vodě úspěch a na mém osobním měřítku velký. Vlastně už bych mohl jet domů, ale něco ve mně hlodá abych ještě vydržel.
Soumrak je doba, která ve mne vždy zvyšuje hladinu adrenalinu. Ještě jednou přehazuji pruty, abych byl ujištěn, že je vše OK. Měním taktiku, na jeden prut dávám jen jedno plovoucí boilies 15mm a to ananas NBA od Hinders. K montáži připevňuji ještě pva punčošku, kterou jsem naplnil mini peletami a přelil tekutou potravou Salamiz téže firmy. Tato vražedná kombinace mi již přivedla do podběráku mnoho krásných ryb a tak v ní mám plnou důvěru. Tento prut nahazuji do větší vzdálenosti a hloubky a jsem zvědav jaký tato změna bude mít účinek. Na druhou montáž dávám panáčka s nadipovaným boilies krill/ krab a 15mm smetanový Popz. Do pva punčošky dám několik rozpůlených a nadipovaných boilies a trochu tygřích oříšků. Prut házím na místo těsně u břehu do asi 2,5m hloubky. Břehy jsou zde dosti strmé a hned u břehu je poměrně velká hloubka, toho využívají kapři, kteří zde nacházejí mnoho chutných soust. Tak toho taky plně využívám a nabízím jim zde i svoje lákadla. Na takových místech nemá smysl mnoho krmit a tak vsázím na jednotlivá sousta jen pro jednu rybu. I druhý prut již spočívá ve vidličkách. Já pro změnu spočívám na sedačce a pozoruji západ slunce. Tu a tam dostanu zásah od zuřivě bzučícího komára a tak nevím co mě bolí víc, jestli atak bzučících démonů a nebo následné plácnutí. Tolik facek co tady jsem už dlouho nedostal a pokud vezmu na zřetel ten fakt, že fackuju sám sebe, musí na mě být zajímavý pohled.
Slunce zapadlo a soumrak se přeměnil v černou tmu. Jen několik světel z domů na druhém břehu určují směr mého soustředění. Dopíjím poslední zbytek čaje, který jsem si uvařil do termosky a pomalu se chystám zalézt do spacáku. Měsíc a hvězdy občas vykukují zpoza mraků, které pokojně plují po noční obloze a dávají tušit, že nad ránem nebude opět moc teplo. To mi moc nevadí, jsem připraven dokonale a můj spacák mi dokáže zajistit dostatečný komfort k poklidnému spánku. Ještě naposledy letmo zkontroluji pruty, rozhlédnu se po jezeře a vnímám ty temné kontury jeho pobřeží a stříbrné jiskření hvězd, které se zrcadlí na hladině. Je to něco tak úžasného, že bych to za nic na světě nevyměnil. Oči mi začínají těžknout a tak odcházím do říše snů. Ještě jednou v duchu žádám svatého Petra aby byl ke mně milostiv a dopřál mi alespoň ještě jeden záběr. Ještě několik minut vstřebávám dojmy z dnešního dne a přehrávám si v duchu zdolávání lysce z minulého večera. Podebrat ho už nestíhám, usínám v půlce boje J.
……. Sakra co to je? Ty komáři budou otravovat i v noci? A jak divně a dlouho bzučí! Ne nejsou to komáři to je můj hlásič. V nostalgické večerní náladě jsem si zapomněl zapnout příposlech. Štěstí je, že nikdy úplně neztlumuji signalizátory a tak nepříjemný bzukot komárů v mém snu byla docela solidní jízda. Dezorientovaně se vysypu ze spacáku. Hupsnu do holin a uháním k prutům. Hlásič nestíhá hlásit jak rychle se odvíjí vlasec z cívky mé Ultegry. Kapr je bůh ví kde a bůh ví jak dlouho už táhne za sebou těžké olovo. Beru prut do ruky a dopínám vlasec na kontakt. Ani nezasekávám, pokud se ryba háčku za takovou dobu nezbavila mohlo by to být kontraproduktivní. Ryba se nechává celkem dobře otočit a jen s mírným odporem je přitahována k mému podběráku. Musí mít za sebou dlouhou cestu je úplně vyčerpaná. Bez problémů ji navádím do prostorné sítě. Letmo na ni bliknu baterkou, je to pěkný šupináč kolem 75cm. Zbavuji ho háčku, který má zaklesnutý pevně v koutku, ne nemohl se vyříznout, ananasový Popz ho zlákal a háček jej pevně držel až do té doby, než jsem se uráčil vylézt ze spacáku. Beru kapříka do ruky a pouštím jej bez dokumentace. Toto není ryba pro kterou jsem sem přijel a také nechci rušit noční klid bleskem fotoaparátu. Ještě několik chvil držím kapříka ve svých rukou a čekám až se vzpamatuje z proživšího stresu. Cítím, jak se mi v dlaních jeho tělo začíná pomalu vlnit, je v pořádku. Povoluji sevření a kapřík pomalu odplouvá, ví že byl v dobrých rukách a tak nemusí spěchat. Je mi moc fajn. Ale teď si uvědomuji, že je poměrně chladno, vlastně je spíš dost zima. Rychle nahazuji prut a rychle, rychle zpátky do pelechu. Pomalu usínám, když se najednou ozve rána jako z děla. Asi dvacet metrů ode mě, snad někdo spadl do vody, myslím si. Hledím na hladinu. Rákosí mi sice brání ve výhledu na místo činu, ale vlnky, které uhánějí na volnou vodu dávají tušit, že se nejednalo o nic malého. Sumec to rozhodně nebyl, to jsem hned zavrhl. Muselo se jednat o velkého kapra, smysli mám v pohotovosti. V pohotovosti mám i mozek, který mi velí, abych jeden z prutů hodil k místu, kde se ryba otočila. Ne, ve spacáku je líp než venku a před chvilkou jsem přeci nahazoval. Přemlouvám se, ale má poloha je dobrá a tak se nakonec nepřemluvím J. Neuplyne ani deset minut a celá situace se opakuje. Nespím, ale bedlivě pozoruji dění na místě ze kterého zvuk přichází. Už jsem opravdu na vážkách, mám, nemám? Nedokážu se rozhodnout. Zanedlouho se vše do třetice opakuje, ale to už nevydržím a musím jednat. Jeden prut půjde z vody. Vytahuji ten který byl u břehu. Vyměňuji boilies za nové, opět krill/krab + smetanový Popz a přidávám balíček z pva. Na poslední chvíli, ale rozhoduji jinak. Pva dávat nebudu, hluk při dopadu by mohl krmící se rybu vyplašit a to nechci. Ještě měním 128g olovo za 80g které také nenadělá tolik rámusu. Vše připraveno, obouvám holiny a tak tiše jak je jen možné se blížím k místu, kde se ryba ukázala. Celou udici umisťuji asi dva metry od břehu nemusím ani nahazovat, jen ji tam prutem zhoupnu. Udice téměř neudělá ani vlnku, jsem spokojen, povedlo se na první pokus. Povoluji vlasec a nechám jej volně spočívat na dně.
Udělám několik kroků zpět k mému příbytku to abych neměl prut z dohledu a v případě záběru abych mohl co nejrychleji zakročit. Prut pokládám do trávy a jdu pro vidličky, které mám ještě na původním místě. Za krátko je vše jak má být. Špička prutu je těsně za hranicí rákosí a vlasec opisuje mírný oblouk, který končí kdesi ve vodě. Na swingeru posouvám zátěž úplně na konec, tak aby byl co nejlehčí a vlasec zbytečně nenapínal. Z díla jsem spokojen a tak honem, honem mířím zase do spacáku. Nic se neděje a tak za nedlouho opět usínám.
Je ještě noc když se probouzím s nutkáním odebrat se na malou stranu. Litr čaje z večera dělá svoje. Nechce se mi, ale s tím se nedá bojovat. Když se vracím, ještě koukám na pruty. Ani jeden nenaznačuje aktivitu a já jsem tomu tak věřil. Červíček pochybností ve mně začíná hlodat, jestli jsem krmící se rybu nevyplašil, jestli jsem k nástraze přeci jen neměl přidat pva, jestli………… znáte to. Koukám do stropu svého Broli a přemýšlím, kde jsem udělal chybu. Už to ale nestihnu. Jedno pípnutí mě vytrhuje z myšlenek. Koukám na červenou diodu svého foxe, znovu pípnutí. Na nic nečekám a vstávám. Obouvám holiny, ale nepřetržitě sleduji prut. Nic se neděje, že by planý poplach. Ne opět se ozývá můj fox, ne už jen pípnutím, ale souvislou jízdou, která zrychluje a zrychluje. Dobíhám k prutu, který se povážlivě třese. Beru ho do ruky a lehce zasekávám, jen tak abych se dostal do kontaktu s rybou. Ta na moje přiseknutí ještě přidává až mi natáhla ruce od těla. Tak to se mi už dlouho nestalo. Začíná boj, kapr si to nekompromisně žene do hloubky. Drží ho jen malí kousek ohnutého drátu v podobě háčku Ashima C310 ve velikosti 8. Tato titěrná věc mi moc nedovoluje kontrolovat průběh boje a tak jen pasivně stojím a rukou brzdím otáčející se cívku mého na vijáku. Po chvilce tah povoluje a mě se daří rybu otočit proti mně. Ještě je plná síly, což mi dává najevo tahem do strany. Jsem si jist, že je to slušná ryba. Boj se prodlužuje a já začínám být nervózní. Háček je maličký a bojím se aby se v průběhu boje nevyřízl. Kapr už bojuje u mých nohou, ale je pořád minimálně v 5m hloubce. To je kritická situace. Malí háček a boj pod nohama ve hloubce je moc riskantní. V duchu se modlím, i když nejsem věřící nic jiného mi nezbývá. Souboj už trvá nekonečné minuty a kapr začíná být unavený, pomalu, ale jistě začínám kontrolovat situaci zase já. Už jen několik centimetrů a kapr je zaparkovaný v mé síti. Kámen který mi spadl ze srdce musel být slyšet hodně daleko. Infarktový stav je náhle přehlušen stavem euforickým. Podběrák povážlivě ztěžkl, musím prut odložit do rákosí a použít obě ruce abych mohl rybu zvednout do mělčí vody. Je tma ještě jsem na rybu neposvítil, nechci ji děsit. Zvedám ramena podběráku a hledám kde má ryba hlavu. Vykukuje na mě pořádná hlava, panáček z boilies ve velikosti 18 a 15 mm vypadá v tlamě jako dva nestejně veliké hrášky. Je to pořádný vysavač, titěrný háček nemohu v prostorné tlamě ani najít, ještě že je připevněn k těm dvou hráškům. Daří se mi ho vyprostit a tak mohu pomalu vodou jít s kaprem v síti k mému táboru, kde je podložka. Kapra zvedám do podložky i když jsem ještě nepoužil světlo, tak je mi jasné, že je to ten na kterého jsem čekal. Rybu vyndávám ze sítě a konečně ji spatřuji v celé její mohutnosti. Podložka má na délku rovný metr a ryba je jí plná. Třesou se mi ruce i nohy, mám záchvaty euforie i adrenalinového vzrušení, je to krásný pocit. Je to krásný šupinatý krasavec s mírami 90cm/ 14.45kg . Jsem na vrcholu blaha, dělám ještě několik památečních fotek a pak kapříka co nejopatrněji pouštím zpět do jeho domova. Doufám, že tato krása zůstane zachována i pro další rybáře, kteří mají radši život než chutnou podkovu.

Hodně zdaru všem dobrým lidem Márty.                 






Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se