• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Na rybách s ministrem a jiné příhody

  • cadox 1
28. 10. 2013
Kde by mne napadlo, že v mém pokročilém věku budu za sebou tahat kačera? A stalo se. Léta páně tohoto. Při jedné návštěvě mého dlouholetého kamaráda, myslivce. Požádal mne, jestli bych mu neudělal pachovou stopu pro psa, připravuje ho na zkoušky. No nic, aspoň se trochu protáhnu a pohyb na zdravém vzduchu ještě nikomu neuškodil. Tahám za sebou kačera poctivě po louce sem, tam. Jen mi vadí, že Vašek chválí furt jen psa, a mě - vodiče a tahače nikdo nepochválí a ještě mě napomíná, abych aport ještě líp schoval a vymýšlel různé finty. Ron dostává pamlsky, já nic. To Ti jen tak neprojde! Myslí si, že to spraví jedna grilovaná krkovička, kterou ale dostávají i naše polovičky a ty se na ničem nepodílely.

Ne, nebojte se, nebudu zase popisovat mé útrapy na poli mysliveckém. To byl jen začátek mé letošní prázdninové rybářské anabáze. To má člověk za to, že se celý rok tak těší na těch čtrnáct dnů letní dovolené. Celý rok plánuju, jak těm šupinatejm potvorám dám za vyučenou, jak konečně vyzkouším všechny nový nástrahy, kterými jsem pravidelně doplňoval krabičky. Jak se konečně dostanu na ta místa, která jsem si v bezesných nocích představoval i s jejími tajemnými obyvateli. Jak to ale dopadlo si, vzhledem k vrtochům počasí, dovedete představit.

No a je to tady, dovolená. Zima. Sice už deště nejsou, ale pozůstatky po těch minulých ještě zdaleka neodezněly. Voda je prudká, vysoká, kalná. Že by se ze mě stal kaprař? Nebo spíš feedrař mezi kapraři. Pojedu se tedy alespoň podívat, jak to vypadá s apetitem u dravců na stojaté vodě. Vláčet na stojákách mě moc nebaví, jsem docela bezradný, při pohledu na volnou plochu.  Ale abych byl trochu originelní, budu vláčet večer až do tmy, třeba se objeví nějaká větší ryba.



Přijíždím k vodě a řeknu vám, že tak velkou rybu jsem tedy nečekal a to jsem ještě ani nenahodil! Proti mně stojí nejmenovaný ministr obrany spolu s nejmenovaným poslancem! Kdybych dneska už nic nechytil, tento úlovek mi bude stačit. Dost mne pobavilo, že si nejprve mysleli, že jsem paparazzi, ale když si všimli, že foťák dávám do batohu, uklidnili se. Stejně už balili, chytali na rybičku a byli úspěšní, měli štiku přes 90 a dva pěkný okouny. Nikde žádná ochranka. Třeba byla schovaná v hlubokých lesích okolo. Tak dnes bude na rybách bezpečno. Snad ani nemusím zamykat auto. Chvíli váhám, jaký prut si vezmu, pak se ale rozhoduji pro 2,7m 15-30g, v naději o velkou rybu (stejně už dneska větší nechytím).

Na hrázi sedí jeden (snad se neurazí) bobkař. Ani netušil, jakou měl společnost. Mohl by z fleku hrát ve Šmoulech Mrzouta. Podle řeči neměl rád nikoho. A zejména pisálky do časopisů, prý napsal jeden z nich o místním revíru a teď si už nejde tady pomalu kam sednout. Přeju Petrův zdar a mizím v rákosí. Voda je tady samá vázka, tak dávám pro začátek levnější gumy. S přibývající tmou, nebo ubývajícím světlem, chcete-li, přibývá na hladině známek rybí aktivity. Pár parádních zalovení, mě přesvědčilo, že by to dnes mohlo vyjít. Jenže, jak to znáte, vždy se zaloví na jiném místě, než jste právě vy. Pomalu jsem došel do poloviny a kromě jedné veverky jsem neměl kontakt a bohudík ani jednu vázku. Voda je tady tak zajímavá, že mě to, že zatím nemám rybu ani nevadí. Konečně jsem něco chytil – klíště. Naštěstí včas, lezlo mi ruce. Pomalu jsem vystřídal vše, co by v podvečer mělo být úspěšné a nic. Přece nebudu bezrybka! Posledně tady docela šlo kopýtko s červenou hlavou. Dneska nic. Přicházím na lávku vyrobenou ze starých palet. Znám to tady, tak vím, kam nemám házet, vpravo je pohřebiště nástrah, jenže právě tam bývají. Zkouším co nejvíce kopírovat nebezpečnou zónu, měním rychlost, hloubku. Bez odezvy. Najednou na druhé straně se objeví ohromné šplouchnutí po štičím zalovení. Přes traviny tam ale nenahodím. Musím tedy opatrně přejít po břehu blíže. Po potopeném stromu pomalu postupuju k místu, kde o sobě dala zubatá vědět. Asi postoupila o něco dál, nebo nemá na gumu chuť. Škoda, vypadala pěkně. Ale přece jen je tady, tedy konečně na mém prutu. Vzala mi to sotva tři metry od břehu. Myslel jsem si, že je větší, spíš to ale byla jiná. Pár fotek ve vodě, pak na břehu a plavej dál. Tak to je pro dnešek vše. I hladina je rovná, jak stůl a ryby šly spát. Ráno od čtyř tady zase budou mít na březích své soupeře, tak si musí dát volno, aby nabraly dostatek sil na další souboje. Jinak si tu čtyřhodinovou přestávku, kterou nakazuje RŘ nedovedu vysvětlit.



Ráno jsem tu i já, tentokráte ale nebudu aktivní lovec, ale budu si hrát na lovce kaprovitých ryb. Proto tedy nejprve rozbíjím tábor, místo jsem měl už od večera vyhlídlé. Na malé vyvýšenině stavím „brolíčko“ s lehátkem. Předpověď sice hlásila přeháňky, ale snad to s nimi nebude tak horké. Dost to fouká, tak by pršet nemělo. Spletl jsem se. Pršelo, ale až v noci. Chci si to vyloženě užít, tak si sebou beru kaprové děličky. U nich nemusím soustředěně čučet na špičky a můžu si v klidu číst. Stejně pro jistotu rozkládám i své feedery. Jsou tady přeci moji zelení kamarádi a co kdybych si posunul svou rekordní délku u lína o něco výš? Touha seznámit se se zeleným kamarádem je větší a tak nejprve nahazuju feedery. Vyzkouším, jak tady funguje zase metoda method. Na jeden dávám kukuřici, na druhý osvědčenou mikropeletu halibut na kroužek pod háček. První boduje kukuřice, plotice je ale podseklá. Druhý nához a historie se opakuje. To dnes nechytím normálně rybu? Najednou se mi druhý feeder ohýbá téměř k hladině. Ani nesekám, je jasné, kdo je na druhém konci. Teď jde o to, jak velký bude. Ve vodě se mi zdají všechny ryby větší, než ve skutečnosti. Ale krásných 52cm mě potěší. Sice to není rekord, ale je přes padesát a o to mi jde. Když mají líni apetit, mohu začít zkoušet. První jde na řadu „drátěný zázrak“ a na něj dávám revoluci na háček s příchutí žížala. Mám ještě patentkovou, ta jde na druhý prut. Patentka poráží žížalu na body 4:0. Líni od 46-52cm. Čekal jsem jich víc, ale asi nemají svůj den. Navíc protější rybář někomu telefonuje a říká, že je tady týden a má zatím jen dva kapry. To je na tom o dva líp, než já.



Líni přestali brát, tak nahodím děličky a začnu s přípravou na noční lov. Je to škoda, že se smí chytat non stop jen někde. Ten nekonečný klid u vody je balzám na duši. Asi jsem to zakřikl, za mnou se začínají ozývat prapodivné zvuky. Kdybych neměl za sebou plot obory, byl bych asi o něco neklidnější, přesto mi to nedá a zírám do tmy, abych se pokusil identifikovat neidentifikovatelný původ zvuku. Až doma jsem si uvědomil, že se tady aklimatizují zubři. Viděli jste někdy zubra? Já jen v ZOO, a o první seznámení v přírodě opravdu nestojím. Byl to asi on, protože si dovolím tvrdit, že jako starý zálesák znám většinu denních i nočních živočichů. Ještě jeden zvuk mne v noci zaujal. Nechám na editorovi, jestli tuto zmínku zde ponechá. Všimli jste si, jaký zvuk se po vodě šíří nejvíce? (kromě pípáků) Snad to nebude znít vulgárně, je to prd. Protější rybář měl asi fazole, nebo něco podobného.

Jako kaprař se necítím, ale zase takový laik nejsem, něco mám nastudováno. Vážu tedy takovou svou montáž, pod háček dávám tygří ořech a na druhý dávám monstr kraba a k němu v PVA peletky. Ořech pokládám asi tři metry od potopeného stromu, kousek od břehu a k němu dohazuju lopatkou půl kila partiklu. Druhý házím k původnímu korytu, člun nemám. Ono je taky složité vybrat si volné místo, protože protější rybář má pruty tři a ty má vějířovitě rozložené. Jsem tady jen 24hod, tak nebudu dělat problémy. No zkrátím to, kromě neutichajících zvuků (z obou stran), těžko určit, který zvuk mi byl nepříjemnější, se nic mimořádného nestalo. Vzbudilo mě jen dvojí slabé pípnutí na prutu s ořechem.



Ráno mne vítá lehkým oparem nad vodou. Balím děličky a zprovozňuju feedery. Po nočním dešti je krmení trochu vlhčí, než by bylo vhodné, ale jde to. V záběrech se střídají plotice a cejni. To mě moc nebaví, tahat na kaprovém revíru takové ryby, tak zase vyzkouším pelety a osvědčený drátěný zázrak. Drát funguje a za chvíli zdolávám dalšího lína, něco přes 40cm. Nakonec to byla poslední ryba minivýpravy. Dvě hodiny mi to ani nepotáhlo, tak jsem to zabalil a ze čtyřiadvacítky udělal jen dvacítku. Ale kdo by kolikrát takovou výměnu nebral, že? Škoda, že to nejde udělat i s moji pětačtyřicítkou, kterou mám doma. Snad to nebude číst!
chj.rybar




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se