• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Můj pohled na „Gulášovky“

  • Cadox 2
13. 02. 2014
Když jsem si přečetl příspěvek Ospreye na jednom rybářském serveru o závodech Novohradský kapr, řekl jsem si, že to taky zkusím a napíšu o svých zkušenostech. Nedělám to ale proto, že bych se chtěl srovnávat se zkušeným publicistou, jak se sám nazval, na to se opravdu necítím.

Je to neuvěřitelných více než čtyřicet let, co jsem se zúčastnil svých prvních rybářských závodů. Tehdy ještě jako malý pionýr, ale už s první funkcí v totalitě (první a poslední) – předseda rybářského kroužku. Moc to s tématem nesouvisí, ale dodnes mám trauma ze vzpomínky, jak jsem musel na pionýrských schůzích hlásit, kolik pionýrů rybářů se zúčastňuje výročního zasedání celé pionýrské organizace. Brr!

Je zajímavé, že se naprosto přesně vybavuje i místo, které jsem si na těch prvních závodech vylosoval.  Asi to je také tím že si dost dobře pamatuju zahájení závodu výstřelem z brokovnice asi metr od mých ušních bubínků. Měl jsem žlutý plnolaminátový proutek (už tenkrát jsem měl děličku! ;)) na Rexu jsem měl, co jiného než pětadvacítku. Splávek byl umělohmotný zelenobílý. Průběžné olůvko nad ventilkovou gumičkou a háček – krystalka. Krátkým prutem jsem neměl šanci udržet splávek ve větru na místě, tak jsem musel chytat jen kousek od břehu. Nástraha byla tenkrát jasná – kolínko, žížala, nebo rohlík. Krčil jsem se mezi dospěláky rybáři a styděl jsem se za svůj kraťoučký proutek. Přesto jsem na něj začal tahat jednu plotičku za druhou, to se asi nelíbilo sousednímu závodníku. Zeptal se mne, jestli jsem krmil. Kde bych vzal asi nějaké krmení? To musíš! A naházel mi ke splávku koule šrotu. Od té doby mi to ani nemrklo.

Tak to je moje vzpomínka na první závody.
Od té doby uteklo mnoho vody v naších řekách a já se účastnil mnoha závodů, od typických gulášovek, po ty lepší, třeba vláčecí. Nemíním se tady zabývat výsledky, nebo jednotlivými závody – to by asi nikoho nezajímalo, pokud bude vůbec někoho zajímat celý tento můj výplod. Chtěl bych se jen pozastavit nad některými závody, které byly pro mne něčím výjimečné. 

Začnu třeba jedněmi přívlačovými. Těch jsem se ještě nezúčastnil jako závodník, ale jen jako pozorovatel. Raději nebudu psát, kde se to stalo. Ani to není důležité. Prostě jsem se jen chtěl jednou podívat, jak se loví na jiných závodech, než jsem se doposud účastnil. Tedy jiných, než plavaná a položená. Nějakou dobu jsem už vláčel, tak jsem se chtěl podívat, jak to dělá konkurence. Dělala to stejně. ALE! Jeden takyzávodník objevil hejno okounů a nechtěl o něj přijít, tak je tahal a házel za sebe do trávy (naštěstí, byl tam okolo i písek) a při tom volal rozhodčího. Ten momentálně diskutoval opodál. Za chvíli se dostavil, okouny změřil a z cca 5-10m je naházel do vody.
Příští ročník už jsem byl závodníkem i já. Po zkušenostech z jiných závodů jsem s pár nováčky čekal na nějaké losování, nebo něco podobného. Místo toho nám pořadatel popřál šťastný lov a poslal k vodě, ať si vybereme místa sami. Tam byla nejlepší místa už rozebrána. A to hlavně prvoligovými závodníky, kteří by nás měli „rozsekat“ naprosto běžně. Pak mi bylo vysvětleno, že tam jsou zajímavé ceny a tito ligisté si jejich prodejem financují svou závodnickou sezonu.

Zbylo na mne docela slušné – potopený strom. Nechápu, proč se mu ostatní vyhýbali. Kde jinde by měli okouni být? Byli tam. Nakonec z toho bylo napoprvé pěkné místo v první desítce.
Další zážitek mám s typických gulášovek. Byl to závod před plánovanou rekultivací rybníka, takže se všechny ulovené ryby dávaly do přistavených kádí. Zajímavé na nich bylo to, že byla bodována každá ušlechtilá ryba 100body, bílá ryba za jeden bod. Bylo klasické psí počasí a rybám se moc nechtělo, navíc mi ani dvakrát nepřál los. Přesto jsem chytil dvě plotice a jednu štiku – skočila mi na žížalu, když jsem stahoval feeder. Takže to dalo 102 bodů. Byl jsem osmý a za mnou byl „plavačkář“ s 98 body. Docela sranda – já tři ryby a on 98. Vyhrál jsem broušený skleničky, ještě je mám schovaný. :)

Jednou jsem se odhodlal k závodu na malém lomu, kde MO pořádala vesnické závody. S osmimetrovým bičem bych na protějším břehu někomu vydloubnul oko. Ryb tam bylo ale dost a také je potřebovali vylovit, tak putovaly do kádí. Vedle mne si vylosoval místo malý kluk v doprovodu tatínka. Na první pohled nouzí netrpěli. Vybavení měli dost drahý. Horší to už bylo s technikou. Začal závod. Kluk si nepřeklopil naviják a prásknul prutem do vody. No, stane se. Když to ale udělá několikrát, tak už to náhoda asi nebude. Táta se na to asi už nemohl koukat, tak vzal prut do ruky sám. Napřáhl se, jako by byl na Nových Mlýnech. Jenže si nezkontroloval prostor za sebou. Do háčku zaseknul síť podběráku a ten svou nepřehlédnutelnou silou švihnul do vody před nás. Jestli tam nějaká ryba na mne čekala, po tomto „provnadění“ byla někde úplně jinde. Ještě dodám, že to bleskurychle zabalili a odjeli trénovat někam na jiný kaprodrom.

Novinkou mezi rybářskými závody jsou v poslední době závody na dírkách. Je to skvělá příležitost poznat ty nejtvrdší z nás, kteří se nebojí sedět celý den nad vyvrtanou dírou v ledu, mrznout a ještě se „ráchat“ v ledové vodě. Kromě vrtáku do ledu jsem se na zimní lov vybavil, tak proč se jedněch nezúčastnit. Zvláště, když se konají kousek od mého bydliště. Led je provrtaný, jak ementál. Každý k lovu přistupuje jinak. Někdo vertikálně vláčí, někdo má marmyšky, někdo plavanou. A někdo má podvodní kameru a sleduje dění ve 4,5m hloubce. Má před sebou vyvrtané dvě dírky. V jedné má sondu, v druhé loví. Na monitoru vidí, jak se mu na háčku mrská žížala. Koukáme na to všichni jak u vytržení. Fantastické divadlo. Připlouvá okoun, naježí se a odplouvá pryč, za chvíli kolem proplouvá majestnátnicky kapr. Chytá skoro každý, jen toho s kamerou nevidím vytáhnout šupinu. Zase toho ale víc viděl. Takto si ale rybolov nepředstavuju.

O následujícím jsem se už více rozepsal v jednom loňském Kajmanovi, tak jen krátce. Byl jsem na 24hodinovém závodě dvojic. Asi jako každému z Vás se mi stalo, že jsem byl bez záběru. Nic divného, jen kdyby tomu nebylo tak u naprosté většiny závodního pole. Při obchůzce kolem jezera jsem potkal i známé závodníky a Ti byli také „bezrybky“. Po dlouhé noci přišli rozhodčí sčítat centimetry – měli snadnou práci. Nikdo nic. Utěšovali nás – po osmé ranní to začne. Bude koncert. Možná někde na letním festivalu.

Tam jsem si uvědomil ten propastný rozdíl mezi normálním závodníkem, mezi které jsem se počítal i já a závodníkem, který pravidelně objíždí podobné závody po celé republice. A to si myslím, že jsem byl docela dobře vybavený, na to že se po většinu sezony věnuju aktivnímu rybolovu, jako přívlači a mušce. Byly tam i případy, že na čtyřiadvacítku přijeli rybáři s malou rozkládací stoličkou a v druhé ruce měli pruty a vidličky. V kbelíku od primalexu měli šrot. Když se ale nad tím zamyslím, dopadli jsme stejně. Takže v ceně za vybavení to asi nebude. Já jsem „zkrmil“ asi tři kg krmení a vítězná dvojice do vody nastřílela odhadem 5x po padesáti koulích velikosti pomeranče. Já měl dvě jízdy. Jednou to byl cejn, podruhé perlín. Vítězný tým – sousedé měli 16 kapříků. Už vím, že letos budou mít o jeden tým méně, spíše ale o dva. Ti vítězové byli také dost, jak to slušně napsat, rozladění.
Každopádně rybářské závody jsou příležitostí, jak se sejít s podobně zapálenými příznivci Petrova cechu. Myslivci mají hony, my závody. Hony jsou až na podzim, my závodíme celoročně. Pokud se týká mne, budu se jich i nadále zúčastňovat, ale budu vybírat. A abych zjistil, jaké to je, tak jsem se rozhodl i jedny menší letos zorganizovat, tak uvidíme…

chj.rybar




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 5

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se