• FFA
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Mohykán tůně

  • Cadox 4
27. 12. 2009
Velkým jarním svátkem sportovních rybářů je už tradičně 16. duben. V ten den se otevírá pstruhové povodí pro lov lososovitých ryb, u nás zejména pstruhů obecných, zatímco lipan podhorní je v nich hájen až do 15. června a hlavatka podunajská, naše největší lososovitá ryba, dokonce do 30. září. Sportovní rybáři vstupují v dubnovém ránu v kalhotových botách do proudivých vod své řeky a těší se z těch neopakovatelných zážitků, po nichž celou zimu toužili, stejně nadšeně jako vodáci, když se při jarním odemykání řek vydávají na první vodní pouť.

Také já jsem patřil k vyznavačům cechu svatého Petra, kteří si zamilovali tečkované krasavce prudkých toků. Většinou už den předtím jsme s několika přáteli opouštěli domov, vlak nás dovezl do Velešína a tam v hotýlku U Lajera jsme očekávali vysněný den. V chladném ránu jsme pak nadějně vykračovali k Malši pod Velešínem k lávce U Benáků, kde začínalo pstruhové povodí českobudějovické rybářské organizace. Dnes je údolí pod vodou Římovské přehrady. Tenkrát strmé skalnaté svahy vystupovaly z vod a vypínaly se vzhůru, vysoko, až k troskám velešínského hradu. Levý břeh tvořily lučnaté koberce, mírně se svažující k řece.

Povodně zaplavovaly každé jaro krajinu a rozlévaly se po lukách, místy promáčely chudičkou zem a vyplavily ji, voda obnažila i spodní skalnatou vrstvu. V takových čistě vyplavených děrách a jezírkách se to hemžilo pestrými střevličkami, krásnějšími než mnohé akvarijní rybky. Samečci se leskli smaragdovou zelení, posetou černými a červenými skvrnami, jejich tlamičky a ploutvičky svítily mléčně bílým lemem. Dnes musí tahle vzpomínka připadat mladé rybářské generaci jako vymyšlená báj – střevle už v potocích nejsou vidět, ale tehdy stačilo pět minut a každý z nás měl v piksle těch hbitých rybek na celý den.

Smekli jsme klobouky, pozdravili obřadně řeku, do bublání peřejí hlesli „Petrův zdar!“ a pak už začal tolik vytoužený rybolov.
Netrvalo dlouho a první hvizd proťal šplouchavou kulisu dravě tekoucí řeky. Kamarádův prut se prohýbal do ladné křivky, peřejemi přitahoval statného pstruha. Brzy nový hvizd, prut druhého přítele se prohnul do odvážného oblouku, pak se však znenadání znovu narovnal jako luk po vypuštění šípu, ryba se nástrahy zbavila. Později některý z nás sklouzl po zrádném kameni a poroučel se na kamenité dno. To pak nastala v rybolovu nucená přestávka, než se nám podařilo zmáčeného kolegu zbavit holínek s vodou a mokrých ponožek, případně kalhot. U ohníčku se všecko mokré vyždímalo, trochu osušilo, mezitím se upekly špekáčky coby dopolední svačinka. Někdo z nás přinesl průzračnou vodu ze studánky, bylo jich tenkrát podél řeky nepočítaně, a znovu se pak v rybářském tažení řekou pokračovalo.

Jak jsme tak postupovali tím panenským údolím, první lovecká posedlost po dlouhé časové odmlce nás zvolna opouštěla a lákala nás spíš místa, která jsme si dobře pamatovali. Buď že tam někomu z nás loni či předloni unikl pořádný kus, anebo jsme v tom říčním úseku kapitálního pstruha jenom zahlédli.
Věděl jsem o takové rybě. Žila už nejméně tři roky v hluboké tůni za vysokou skálou, pod břehem zarostlým křovinami, jejichž spletí nepronikla rybářská stezka. Z pravé strany byl domov pstružího veterána zcela nepřístupný. Pod levým břehem se sice dalo do vody vstoupit, dravý proud však bez milosti podrážel nohy, jakmile jste se do řeky odvážili a bez ostychu vnikal do gumovek, jako by chtěl co nejdříve vystrnadit lidského vetřelce z království pstružího velikána. Věděl jsem z minulých let z neúspěšných lovů, že po chybném nahození nástrahy se proud okamžitě opřel do vlasce a z tůně jej i s rybičkou rychle vynesl. Opakovat takový nepodařený hod několikrát znamenalo upozornit chytrého obyvatele tůně na mou přítomnost a zmařit veškeré naděje na jeho ulovení.
V den, o kterém vypravuji, jsem měl velké štěstí. Hned napoprvé jsem švihl prutem tak zdařile, že střevlička dopadla až těsně k protějšímu břehu a zvolna klesala ke dnu. Teď anebo nikdy, pomyslel jsem si. Tůní projel černý blesk a až jsem se lekl, jak naletěl na nástrahu. Trhl jsem prutem, pstruh vyskočil vysoko nad vodu, zmocnilo se mě lovecké vzrušení. Byl to on, mohykán tůně! Bleskurychle se rozjel, v divokém tanci, dobře zaseknutý, předvedl kotrmelce, salta nad vodou, povolená brzda na mém navijáku vrněla a vrčela, pstruh zápolil o život, zkusil a riskoval vše, aby se zbavil háčku. Šel jsem s ním po vodě, byl to rybářův pochod, plný napětí a dramatických sekund. Vpravo ani vlevo se nedalo na břeh vystoupit, prošel jsem hlubinou, kde jsem si pořádně nabral, pstruh pořád ještě hýřil silami, znovu vyrazil proti proudu, několikrát vyskočil, dal se přitáhnout na pár metrů přede mne, jak mě však uviděl, znovu výpad zpět – ještě, že jsem včas zvolnil přitaženou brzdu, mocným tahem by byl vlasec, dvacítku, přetrhl.

Tohle duchapřítomné povolení brzdy mi vydobylo největšího pstruha, kterého jsem kdy na Malši chytil. Znovu jsem ho přitáhl, sehnul jsem se, vsunul pod něj podběrák a neúnavný bojovník pojednou ochabl a životní souboj vzdal.
Byl úplně černý – svým zbarvením se zcela přizpůsobil tmavým hlubinám pod skalním balvanem, kde po léta žil a vytvářel s nimi dokonalé ochranné mimikry. Můj největší pstruh z dravých vod Malše.
Ludvík Mühlstein 
  


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se