• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Migrace ryb - díl 3

  • cadox fishing
18. 01. 2017

Jako všechny žijící organismy, snaží se i ryby nalézt co možná nejoptimálnější podmínky k životu. Jedním z nejdůležitějších prostředků, jak toho dosáhnout, je pohyb. Hromadný přesun určitého množství živočichů stejného druhu z místa na místo se nazývá migrací. V minulých článcích jsme si řekli, že každá migrace ryb má nějaký svůj biologický účel. Nejčastěji ryby hromadně migrují z důvodu vyhledávání potravy, v době rozmnožování nebo při hledání vhodného útočiště (např. zimoviště). Tím však nejsou podněty, které vedou ryby k migracím, zdaleka vyčerpány. Existuje ještě mnoho dalších faktorů, které ryby nutí k tomu, přemísťovat se z místa na místo. A právě jim se budeme věnovat v tomto článku. Úplně na závěr našeho seriálu se pak obloukem vrátíme k nám lidem a povíme si, jakou roli hrály migrace ryb v životech našich předků a jakým způsobem dokáže člověk i v dnešní době využívat (či zneužívat) migrace ryb ve svůj prospěch.

Faktory ovlivňující migrace ryb

   Jak už jsme výše zmínili, migrace ryb jsou ovlivňovány celou řadou vnitřních (endogenních) a vnějších (exogenních) faktorů. Znát tyto skutečnosti se určitě vyplatí i nám sportovním rybářům, neboť rozumět chování ryb, umět předjímat jejich reakce a aspoň částečně proniknout do složitých vztahů celého vodního ekosystému, to jsou základní kameny, na kterých je spolu s neodmyslitelnou dávkou štěstí postaven náš lovecký úspěch.

Genetika

    Dědičnost určuje zásadním způsobem projevy ryb včetně migrací. Migrační chování má genetický základ a jeho projev je navíc ovlivňován celou řadou faktorů vycházejících z prostředí, ve kterém ryby žijí, či jejich vývojem v prenatálním a postnatálním stádiu. Dá se říct, že v genetice jako by se zrcadlila mnohá tajemství tohoto světa. Jsme ohromeni chováním a schopnostmi živočichů, kteří jsou na základě přenosu dědičné informace z generace na generaci schopni obdivuhodných výkonů. Není náhodou, že v rybí říši je migrační chování nejsilněji vyvinuto u tzv. diadromních druhů (migrujících ze slané do sladké vody nebo naopak). Tak losos, narozený hluboko ve vnitrozemí, si v sobě nese genetickou informaci, která ho o mnoho let později opět dovede do míst jeho zrodu. Je schopen absolvovat tisícikilometrovou vyčerpávající cestu, zatímco jeho souputník, narozený jen několik kilometrů ve vnitrozemí, tuto cestu podnikat nemusí. Žádný z nich se nikdy nesplete – to jen my s otevřenými ústy hledíme na velká a jen těžko rozluštitelná tajemství přírody.

Hydrologie a meteorologické faktory

   Mezi důležité faktory ovlivňující migrační chování patří i meteorologické a hydrologické jevy, jako je teplota vody či výše průtoků. Ryby jsou, jakožto studenokrevní živočichové, aktivní většinou při vyšších teplotách. Velmi důležitou roli hraje teplota zejména v čase třecích migrací. Už jen malý teplotní výkyv může vyvolat změnu chování a v určitých případech i zastavení celého procesu reprodukce. Každý druh potřebuje určitou výtěrovou teplotu, aby se mohl rozmnožovat. Ta se u různých druhů velmi liší (např. u mníka v rozmezí 0–4 °C; u jesena 8–10 °C; u candáta 12–14 °C; u plotice 15–20 °C; u lína 18–20 °C, u kapra 18–24 °C atd.).
 
  Důležitou roli hraje též množství vody a výše průtoků. Mnoho druhů ryb mírného pásma (zejména lososovitých) začíná migraci v období zvýšených průtoků. Ty, v jarním období způsobené vyššími srážkami nebo táním sněhu, mohou zapříčinit záplavy, které ryby stimulují k migracím do záplavových oblastí. Ve sníženinách a příkopech, kde se voda po záplavách udrží nejdéle, pak dochází ke tření ryb. Takové chování je typické pro štiku obecnou, ale i třeba pro kapra a další druhy kaprovitých ryb. Na našich zregulovaných tocích bohužel už jen málokdy dochází k onomu životodárnému procesu jarního vylití řek z břehů a zaplavení aluviálních luk, do nichž migrují ryby za účelem výtěru. Proto také u fytofilních druhů potřebujících k rozmnožování rostlinný substrát, jako jsou kapr nebo štika, představuje v našich vodách přirozený výtěr velmi závažný problém a musí být suplován
umělým výtěrem a vysazováním.

Viditelnost


   Biologické cykly ryb jsou také výrazně ovlivňovány střídáním světelné a tmavé fáze dne. Reakce na změny ve viditelnosti mohou být přímé i nepřímé. Nepřímou reakcí jsou například vertikální migrace za potravou v jezerech nebo mořích, podle toho, zda plankton v určité části dne stoupá k hladině nebo naopak klesá do hloubky. Larvy úhoře říčního, tzv. vrbové lístky, se při své dlouhé migraci ze Sargasového moře k evropským břehům pohybují během dne v několikasetmetrové hloubce, v noci však stoupají k hladině. Náš jelec proudník se přes den pohybuje na mělčinách v tišině a za soumraku se vrací do hlubších proudných úseků, kde tráví noc.
  
Důležitou roli hrají i faktory ovlivňující přirozenou viditelnost ve vodě, jako je její zákal. Například lososi při svých tazích vstupují do řek téměř výhradně v noci. Pokud je však voda v řece zakalená, což bývá při zvýšených průtocích spojeno také s vyšší rychlostí proudu, migrují i během dne. Také larvální a juvenilní stádia tropických druhů ryb driftující po proudu obvykle v noci, vstupují do vodního sloupce i přes den, je-li voda zkalena. Přirozený zákal vody – např. po dlouhodobějších deštích – s sebou nese i zvýšenou potravní nabídku, což také ryby vybízí k pohybu a aktivnímu vyhledávání potravy. Zkušený rybář proto ví, že tento čas skýtá velkou naději na zajímavý úlovek. Opakem je vysoká sněhová voda při oblevě (kyselá a chudá na kyslík), při níž jako by se veškerý život v řece na chvíli zastavil.

Kvalita vody

   Kvalita vody je dalším důležitým faktorem určujícím aktivitu ryb. Kromě mnoha přirozených vlivů ovlivňuje bohužel kvalitu vody ve velké míře i činnost člověka, který vodní plochy znečišťuje. Migrace ryb pak reflektují změny v kvalitě vody a jejich cílem bývá zpravidla únik před nepříznivými podmínkami. Zhoršení jakosti vody však nemusí vzniknout jen v důsledku znečištění, ale například i vinou snížení množství kyslíku ve vodě v letním období.
 
  Změny v kvalitě vody podnítily také migrace kaprovitých ryb mezi hlavním korytem a slepými rameny, které byly pozorovány na řece Vltavě. Ve dne se ryby shromažďovaly ve slepých ramenech, kde bylo díky fotosyntéze řas a rostlin dostatečné množství kyslíku. V noci pak ryby migrovaly zpět do hlavního koryta, protože v důsledku „dýchání“ vegetace došlo ve slepých ramenech k postupnému vyčerpání kyslíku. Podobné chování bylo zaznamenáno také u hlavatky obecné na Slovensku.   

Predace

   Jak už jsme si povídali v minulých článcích, jedním z nejčastějších důvodů migrací ryb je cesta za potravou. Účel pohybu však může být i přesně opačný: únik před predátory. Jen málokteré ryby stojí ve vodním ekosystému na samém vrcholku potravního řetězce a ochrana vlastního života před napadením tak u nich představuje jednu ze základních biologických potřeb. Mnoho ryb migrujících za účelem nalezení nového vhodného útočiště tak činí ve snaze vyhnout se riziku ulovení predátorem.
  
Signály k započetí takového chování jsou však různé. Některé druhy ryb z řádu maloostných vylučují do prostředí zvláštní látku, která se uvolňuje z jejich poškozených tkání v okamžiku napadení predátorem. Tyto látky pak mohou zachytit ostatní ryby a reagovat únikem. Ryby však registrují dravce především svými smysly (zrakem či jinými receptory). Predační tlak – např. při přemnožení dravců – pak může způsobit změnu struktury společenstva ve prospěch ryb, které se dovedou účinněji bránit a nejsou tak snadnou kořistí.

Migrace ryb a činnost člověka

   Ryby byly odedávna velmi významným zdrojem potravy člověka a řeky vždy znamenaly pro jeho život strategické místo. Kolébky lidské civilizace v Egyptě nebo Mezopotámii by se nikdy nerozvinuly, nebýt životodárného vlivu velkých řek (Eufratu, Tigrisu, Nilu), jejichž potenciál se lidé naučili mnohostranně využívat.
  
Také v naší oblasti byl život člověka vždy neodmyslitelně spjat s řekami. Atraktivitu takových lokalit pak významně zvyšovala také skutečnost, jestli řekami procházely migrační cesty ryb. Vzhledem k množství migrujících jedinců hrály důležitou roli především diadromní druhy ryb, migrující z řek do moří a naopak, což dokládají četné archeologické průzkumy prehistorických sídlišť v blízkosti řek, kde byly mimo jiné nalezeny kosterní pozůstatky, zejména lososů a jeseterů.
  
V tropických oblastech, kde jsou diadromní migrace řídké, sehrávaly obdobnou roli druhy ryb podnikající laterální migrace v období záplav. Ryby, které zůstaly po opadnutí povodně v četných sníženinách a příkopech zaplaveného území, pak byly pro člověka snadnou kořistí. Takový způsob lovu je stále praktikován mnoha původními kmeny v oblastech tropické Afriky, Jižní Ameriky či Asie.
  
I pro dnešní sportovní rybáře jsou však migrující ryby nadále velkým lákadlem a znalost jejich po tisíciletí neměnných migračních tras je základem loveckých úspěchů. Zástupy natěšených amerických rybářů rok co rok netrpělivě očekávají tah pacifických lososů a čeští lovci mořských trofejí se vydávají do norských fjordů tu na makrely, tu na tresky podle toho, v jaké části sezony tyto destinace navštíví.
  
Ale i v našich vodách lze znalosti migračního chování ryb při lovu ve velké míře zužitkovat. Zkušenosti z mnoha lokalit ukazují, že ryby mají své stálé, zažité návyky, které léta nemění. „Mohl by sis podle nich řídit hodinky,“ komentuje místní rybář každodenně se opakující migrační cesty ryb. Takový lovec má napůl vyhráno, neboť ví, že záběr od kapra, amura nebo candáta přijde s největší pravděpodobností přesně v určitou denní dobu.
   Bohužel zkušenosti s přirozeným migračním chováním ryb nelze v našich vodách využít beze zbytku, neboť činností člověka došlo k drastickým změnám v říčních ekosystémech, jejichž důsledkem je mnohde zásadní narušení funkční integrity vodních toků, čímž byly podmínky pro život mnoha druhů natolik znevýhodněny, že již vyhynuly nebo jim vyhynutí hrozí. Koryta toků byla zregulována a napřímena, na řekách byly vybudovány rozsáhlé přehradní nádrže a sama řeka přestala být respektovaným živlem a zdrojem obživy, ale stala se další z hříček v rukou člověka, na níž chtěl demonstrovat svoji vládu nad životem a přírodou jako celkem.
  
Tyto zásahy se samozřejmě významně dotkly života ryb a znesnadnily jim i jednu ze základních životních potřeb – migraci. Snížení morfologické pestrosti toků má neblahý vliv zejména na ryby s výrazným teritoriálním chováním – například pstruha obecného. Malé množství úkrytů snižuje úspěšnost juvenilních jedinců pstruha při poproudových migracích za účelem obsazení nových útočišť. Existence přehradních nádrží a vysokých příčných objektů na toku (nejčastěji jezů) sehrává významnou roli zejména při třecích migracích ryb. Při protiproudových třecích migracích jsou tyto překážky pro většinu druhů nepřekonatelné. Ryby se pod těmito objekty zastaví, a pokud nemohou dál, zpravidla se i vytřou. Nevhodné místo pro tření v kombinaci s nahromaděním velkého množství ryb pak ohrožuje úspěšný vývoj a přežití těchto nových rybích populací. U diadromních ryb, jako je losos, jeseter nebo úhoř, pak znamenají umělé zásahy do říčních toků otázku samotného přežití druhu.
  
Losos obecný, naše původní ryba, byl až donedávna považován na našem území za vyhynulý druh. Teprve po zbudování rybích přechodů na Labi a po jeho umělém odchovu a vysazení do našich vod byl v roce 2002 dospělý losos opětovně uloven v řece Kamenici.
  
Přítomnost úhoře říčního v našich vodách je v současnosti zcela závislá na umělém vysazování. Možnosti migrace úhořů jsou specifické a celá řada překážek na tocích je pro ně stále neprostupná. Poproudová migrace úhoře z našich řek do moří je prakticky vyloučena, neboť nepřekonatelnou překážku pro ně znamenají přehrady, kde navíc hrozí riziko poranění v turbínách vodních elektráren, které je s ohledem na tvar těla velice časté. Populace úhoře se tak právě v důsledku významných změn, omezujících realizaci jejich životního cyklu, stává velmi ohroženou a Evropa tak musela přistoupit ke spuštění konkrétních programů, které by měly vést k jejich záchraně.
  
Podobně negativní vliv má na migrace ryb i znečištění vody a ovlivnění hydrologického režimu. Silné trvalé znečištění toku představuje překážku, která je pro migrující ryby nepřekonatelná. Stejně tak umělé snížení průtoku vody k minimálním hodnotám neumožňuje migraci a činí takto postižený úsek toku pro ryby neobyvatelným.
  
Samostatnou kapitolou je pak samotný lov ryb, který bezprostředně ovlivňuje složení rybí obsádky a který – pokud se prováděl nešetrně a bez ohledu k potřebám přírody – již mnohokrát přivedl některé rybí druhy na samu hranici vyhubení. Ale to už je téma na zcela samostatné zamyšlení.

   Na všech těchto příkladech je každopádně vidět, jak činnost člověka ovlivňuje chování ryb, druhovou pestrost obsádky i samotnou existenci konkrétních druhů. I sportovní rybář by měl mít proto prvořadý zájem na tom, aby se naše vody staly bohatými studnicemi života, v nichž bude rybám umožněno naplňování základních životních potřeb včetně migračních aktivit.

Tomáš Lotocki
Vyšlo v časopise Český rybář

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.





Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se