• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Metody zakrmování

  • cadox fishing
15. 10. 2013

Když máte připravené boilie, nastává podle mě jeden z nejdůležitějších úkonů, který když správně „vymáknete”, nemusíte se o úlovek bát. Posílí to vaši důvěru a vy se dokonce i na největších a nejtěžších vodách už nebudete muset ptát „jestli”, ale spíše „kdy“ tady prvního kapra chytíte. Pokud to zkazíte, zřejmě i tak něco ulovíte, ale výsledek nebude stát za nic.

Když pozoruji jiné rybáře na břehu, mám někdy dojem, že si myslí, že návnada, která není hozená do bezprostřední blízkosti jejich háčku, je plýtváním nejen návnady samotné, ale i peněz. Já se naopak domnívám, že kapry zvláště na velkých vodách chytíte nejlépe tak, že zakrmujete do co největšího prostoru, a kapry v jezeře to přiláká právě k vaší návnadě. Nedělám to jen ze zvyku, ale mám na to plán, podle kterého postupuji. Lze ho všeobecně rozdělit do tří metod, které nazývám „prostorové zakrmování“, „zakrmování v pruhu“ a „cílené zakrmování“. Vysvětlím tyto pojmy níže. S jakým plánem začnu, to závisí na okolnostech, tedy na vodě, vzdálenosti, ve které chytám, blízkosti jiných rybářů, reliéfu dna atd. Je mnoho proměnných ukazatelů, které vyhodnotíte na základě vlastní zkušenosti. Pokud máte v hlavě nějaký plán, se kterým chcete začít, a postupujete podle něj během rybolovu, pak si myslím, že se na cíl, kterého chcete dosáhnout, lépe soustředíte a lov se vydaří. Jak jsem řekl, je dobré mít plán už na začátku rybolovu, ovšem můžete ho samozřejmě přizpůsobit tomu, jak se chytání vyvíjí. Kapři mohou připlavat z jiných míst, a co na začátku vypadalo na prostorové zakrmování, může se změnit na zakrmování v pruhu. Znamená to tedy, že můžete svou metodu kdykoliv změnit.

Prostorové zakrmování

Dobře, podívejme se tedy na metodu prostorového zakrmování, jak je zobrazeno na fotografii. Řekl bych, že k této metodě tíhnu, když lovím v nových vodách a také ve vodách, kde jsem sice už ryby lovil, ale kde je voda rozlehlá a nijak podstatně se nemění její hloubka (napadají mě například velké francouzské nádrže Orient, Du Der, Liez atd.). Kapry je možno krmit na jakémkoliv místě, které se před vámi na těchto jezerech rozkládá, kde podobně jako na Cassien nebo Salagou nechcete vhazovat návnadu všude, protože by mohla skončit jak ve třech, tak i ve třiceti metrech, a nebo dál ve vodě, a to podle mě skutečně není ten pravý scénář.

Přijedu tedy na své místo, vyjedu ve člunu a označím si místa, kde chci chytat – bude to na začátku pravděpodobně v různých vzdálenostech a hloubkách, protože chci začít s co nejvíce možnostmi. Nyní potřebuji dostat návnadu, kterou jsem připravil, do jezera. Počáteční zakrmování první den je poměrně masivní, určitě mezi 10 až 15 kilogramy. První dny mi to nijak nechytá, protože množství návnady v místě, kde chytám, pravděpodobně předčí původní množství krmení na stanovišti, ale to je nutné přejít. Myslím si totiž, že z důsledné akce něco vyjde, i když je to někdy těžké. Věřte mi ale, že důslednost přinese více úlovků a více větších ryb.

Dostat návnadu ven do jezera je další úkol. Já k tomu obvykle používám člun, protože je to nejrychlejší a nejjednodušší způsob, jak dostat návnadu do jezera. Když jsou vzdálenosti, ve kterých zřejmě budete lovit, příliš velké, znamená to, že návnadu ani nemůžete na jezero jiným způsobem dostat. Pokud chytáte na menších vodách a chcete také použít tento plán, pak by bylo možné vnadit pomocí vnadicí tyče, praku, zavážecí lodičky nebo zakrmovací raketou. Pokud vane vítr ve správném směru, používám ho k driftu ve člunu přes celý revír a zakrmuji tak daleko a široko, jak se mi chce – a může to být až na jednom čtverečním kilometru. To je skutečně velký prostor, ale každý kapr, který se sem dostane, zase tak rychle od jedné z mých návnad neodejde a bude, doufejme, hledat další. Pokud vítr není právě příznivý nebo nefouká žádný, využívám motor ke klikaté plavbě, při které nad stanovištěm vhazuji návnadu tam, kam člun právě jede. Pak použiji další kbelík s návnadou, kterou jsem připravil. Je určitě dobré rozházet nakrájené a rozdrobené návnady, pelety a podobně do menšího prostoru, ve kterém umístíte nástrahu. To bude přitahovat pozornost kaprů do této zvláště atraktivní oblasti, a když tam bude kaprů několik, bude to ještě lepší, protože spolu budou o jídlo zápolit, a tak se rychle dostanou na háček.

Když už jsem na místě chvilku, pozoruji, co mé zakrmení přineslo: jaké ryby jsem na tomto místě viděl, co mi říká echolot, jakou odezvu mají jiní rybáři a zohledňuji i to, co se dělo při předchozím rybolovu na tomto jezeře. Pak je nutné všechny tyto informace analyzovat tak, jako kdybych je dal do počítače, a na základě výsledku pak musím aktualizovat plán. Znovu budu hledět, abych pokryl celé místo řekněme deseti kilogramy návnady po třetím dni a poté přibližně každé dva dny, pokud budu mít dojem, že je to zapotřebí. Z některých míst nic nevyjde, jen velice zřídka se při rybolovu ryby chytají stále na všechny tři nebo čtyři pruty, a tak je nutno hledat stále nová místa, která by nahradila ta neproduktivní. Na jezerech jako Orient se také někdy stane, že když poklesne voda příliš rychle, musíte dokonce vyměnit i ta stanoviště, na kterých máte dobré úlovky, protože se tu objeví mělčina.

Když hledám nové revíry, beru v úvahu, která místa jsou dobrá, a ptám se, proč právě tam jsou výborné úlovky? Roli hraje hloubka, typ dna a to, jestli se například jedná o vodu s vázkami. Snažím se pak tyto informace použít na jiných místech stanoviště, někdy si je vizuálně označím, abych příště věděl, a někdy si je prostě uložím do GPS. I když je mám takhle zaznamenané, označím si je v bivaku ještě na mapě, protože pak mám dost potencionálních míst, kam se mohu vydat. Pokud některý z těchto revírů předkrmuji, měl by plán prostorového zakrmování zajistit, aby se určitá část návnady dostala do bezprostřední blízkosti těchto potencionálních míst. Pokud se ale domnívám, že je to nejlepší místo, na kterém budu brzy lovit, nasypu tam jen velice málo návnady. Příliš velké množství by mohlo ovlivnit místa, kde lovím, což samozřejmě nechci.

Zakrmování v pruhu

Nyní se podívejme na metodu zakrmování v pruhu, kterou bych použil, kdybych chtěl kapry oddělit, nebo v případě takových vod, jako je Salagou. Zde se velice dramaticky mění hloubka ve vzdálenosti jen několika metrů, což znamená, že musím provést zakrmování a vytvořit si místo v hloubce, kde vím, že se kapři nechají na návnadu přilákat. Je to základní pravidlo a já už mnohokrát viděl rybáře, jak chytají na místech, kde prostě nic chytnout nemohou. Samotná skutečnost, že je to velká vzdálenost, neznamená automaticky, že něco chytnete. Nejenom, že je těžší rybu na dlouhé vzdálenosti chytit, může to také znamenat, že se automaticky při chytání ryb dostanete do hlubokých neproduktivních vod.

Když chytám ryby na jaře, což obvykle dělám, pak usiluji o to, abych soustředil návnadu v hloubkách od sedmi do 11 metrů, pokud možno na okraji skalisek. Pokud bych pokračoval o dalších pět metrů dál, mohlo by to znamenat hloubku 20 metrů, kam skutečně návnadu vhazovat nechci. Proto je nutné použít přesný postup, jak používat návnadu, a zakrmování pečlivě zvážit. Když lovíte podél určitého místa nebo na proudu, jako je řeka nebo kanál, vytvoří se pás návnady, což už je pro mě samozřejmostí. Na zakrmování se používá stejná metoda, jako jsem vysvětlil výše, také množství je přibližně stejné a vy ho skutečně musíte považovat prostě za investici. Dostaňte návnadu do jezera – bude pro vás pracovat a vy budete sklízet ovoce.

Jako příklad mohu uvést rybolov z minulého léta na Salagou, které je vhodné na zakrmování v pásu ze člunu. Znal jsem pás, do kterého jsem chtěl vhazovat návnadu a který probíhal v šířce nějakých 150 metrů mezi třemi místy, které jsem objevil díky echolotu. Vzdálené poslední místo se projevilo v předchozích výpravách jako nejlepší a chytilo se zde na 80 % všech ryb. Druhá dvě místa nebyla tak jistá a úlovky zde byly pouze náhodné a z místa uprostřed se nepodařilo ulovit nic. Vhazoval jsem deset kilo návnady podél čáry, přičemž šířka pásu s návnadou byla kolem 10–20 metrů v závislosti na hloubce. Dalších deset kilo jsem vhodil po třetím dni a pátý den se konečně začalo něco dít.

Ryby ovšem nepřipluly z očekávaného posledního místa, ale ze středního, což se stalo úplně poprvé. Za běžných okolností by se ulovila jedna dvě ryby za den a já bych místo zakrmoval každé dva dny přibližně 4–5 kily návnady, a pokud by byl úlovek vyšší, pak by se zvýšilo i přikrmování. Bohužel povětrnostní podmínky se silnými větry a velkými vlnami způsobily, že v určitých obdobích jsem další návnadu nevhazoval dokonce celé čtyři dny, což pokaždé znamenalo krok zpět a bylo znovu nutné vybudovat pás s návnadou.  Čtvrtý prut, který byl v blízkosti posledního místa, jsem proto přesunul doprostřed, abych tak zvýšil pravděpodobnost úlovku. Na vzdálený poslední prut se chytila jedna nebo dvě ryby, ale na blízký prut nic. Zkrátil jsem proto pás a prut vyměnil, abych vyzkoušel něco úplně jiného, a chytal jsem s ním v místech starého koryta jako samostatný pokus. Nepřineslo to nic, jen to ukázalo, že ryby v hluboké vodě nebyly, a kdybych byl použil prostorové zakrmování, byl bych vyplýtval až 50 % návnady nebo i víc.


Cílené zakrmování

A nakonec bych chtěl vysvětlit cílené zakrmování, které používám zřejmě nejméně a při kterém se používá méně návnady než u obou výše uvedených metod. Jedno jezero, které mi v souvislosti s tím okamžitě vyvstane na mysli, je Cassien, kde množství návnady vhozené kolem stanoviště nevedlo k takovým výsledkům jako mnohem přesnější metoda použití návnady. Stejný plán zakrmování jsem použil také nedávno, když jsem chytal ryby u velkého jezera v Maďarsku.

Jezero bylo v zatopeném štěrkovém lomu a jeho dno se podobalo kartonu na vejce se štěrkovými násypy a plošinami po celém jezeře. Hloubka na vrcholu štěrkových násypů dosahovala pěti metrů, ale rychle spadala do hloubky 12 až 17 metrů na konci násypu, kde byste nenašli ryby a ani nechtěli mít jakoukoliv návnadu. Bylo to z toho důvodu, že teplota vody v této hloubce byla velmi nízká, a protože začínalo jaro, horní vrstvy se ohřívaly velmi rychle – a v nich se ryby pohybovaly. Proto bylo důležité vhazovat návnadu velice přesně, a to tak, že dokonce i zakrmování v pásu by znamenalo plýtvání návnadou. Provedl bych na takovém místě ještě něco jiného: mnohé z boilií bych rozkrojil napůl (udělal jsem to tak také u Salagou). Jinak by se totiž mohly velice rychle skutálet dolů po straně násypu až do hloubky, čemuž jsem chtěl zabránit. Jen malý nápad, kterým jsem chtěl prostě zvýšit pravděpodobnost, že návnada bude použita efektivně.

Stejně jako u dvou předchozích metod je nutné i tuto vždy přizpůsobovat podle stálého vyhodnocování situace kolem související s návnadou. Rybolov pokračoval pomalu a já stále vyhledával nová místa, což díky terénu jezera znamenalo mnoho dobrých stanovišť. Na konci výpravy už jsem měl návnadu a lovil jsem přibližně na dvaceti místech. Když jsem se díval na mapu, kterou jsem si vytvořil ze všech míst, kde jsem skutečně chytal, lovil jsem sice v celém revíru, ale velice selektivně a používal jsem návnadu jen tam, kde dosáhla svého cíle.

Doufám, že vám to, co jsem zde popsal, dodá pár vlastních nápadů, jak na základě návnady získat to nejlepší a chytit kapra, po kterém jste vždycky toužili. Existuje tolik věcí, které s návnadou můžete provést – chce to jen trochu představivosti a nebát se. Hotová boilie mi pomáhají už léta a není důvod, proč by neměla stejně pomáhat i vám. Hodně štěstí.
Andy Chambers

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se