• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Lov úhoře říčního

  • Hobby G 2
30. 12. 2009


 Ryba která ani na první pohled jako ryba nevypadá. Dříve v našich vodách hojně zastoupený - dnes se setkáváme stále vzácněji. Jeho hadovité tělo a noční způsob života budí občas v lidech respekt či dokonce odpor, zejména pak v řadách manželek, přítelkyň a dcer. Na druhou stranu zase pro mnoho lidí symbolizuje kulinářskou delikatesu, již není rovno.
Pro sportovního rybáře je to především atraktivní úlovek, jehož lov je spojen hlavně s romantikou nočních lovů. A pokud se nám podaří strefit se do té pravé úhoří noci, bývá to opravdu zážitek na celý život.

Kdysi dávno nebylo známo nic o místě a způsobu rozmnožování úhoře a tak se zrodily teorie o zrodu malých úhoříků z bahna v hlubinách. Později při zkoumání úhořů, napadených cizopasnými červy, přišli vědátoři na myšlenku o živorodnosti úhořů.Teprve v devatenáctém století došli vědci ke zjištění, že drobné, průhledné rybky tvaru a velikosti vrbového listu, považované do té doby za samostatný živočišný druh, jsou ve skutečnosti larválním stádiem úhoře říčního.

  Úhoře si určitě nespleteme s žádnou jinou rybou. Štíhlé, hadovité tělo je lemováno ploutvovým lemem, který tvoří srostlé nepárové ploutve, nevýrazné prsní ploutve jsou umístěny hned za hlavou, břišní ploutve úhoř nemá. V tuhé kůži jsou pevně vrostlé drobné šupiny, celé tělo pokrývá vrstva slizu, který úhoři kromě jiného umožňuje protáhnout se úzkými škvírami mezi kameny, ve spleti kořenů a pod. Tento sliz také velmi znesnadňuje jeho uchopení a pokud se dostane do otevřené rány či do kontaktu se sliznicí,může způsobit nepříjemné záněty. A navíc - krev úhoře je toxická, následky případné otravy připomínají účinky zmijího uštknutí. Po tepelné úpravě však svou jedovatost ztrácí a poněkud tučné maso úhoře patří mezi vyhledávané lahůdky, v jakékoliv úpravě.
Oči úhoře jsou malé, úhoři se totiž řídí především svým výtečným čichem. Poměrně široce rozeklaná ústa jsou ve středním postavení, podle tvaru hlavy rozdělujeme formu úzkohlavou širokohlavou.

Samci jsou menší, jen vzácně dosahují přes padesát centimetrů, samice pak mohou dorůstat délky až přes jeden metr.
Zbarvení úhořů je nejčastěji černohnědé, někdy se ale podaří ulovit jedince zlatavě nahnědlé či až strašidelně brčálově zelené. Larvy úhořů jsou nejprve prúhledné, začínají se zbarvovat až při vstupu do řek, kde jsou také nejčastěji loveny.
V tomto stádiu se nazývají monté a bývají loveny ve velkém. Bohužel ale hlavním cílem není vysazení úhoří omladiny do nedostupných toků, ale lov za účelem konzumace.
V mnoha zemích jsou tito úhoříci žádanou lahůdkou. Ve sladké vodě stráví přibližně šest let a potom se vydávají na opět většinou nerealizovatelnou pouť zpět do Sargasového moře.Turbíny elektráren bývají pro ně osudnými. Zabrany či odpuzovače nejrůznějších typů a koncepcí se zatím prostě neosvědčují a ani rybí přechody a skluzy nejsou zatím na odpovídající úrovni.

Určité procento úhořů se sice podaří ulovit do lapadel, slupů a vrší, ztráty ale bývají opravdu velké. A cena monté stále stoupá. Pro úhoře tedy dost neradostné vyhlídky i přes zavádění nových forem ochrany. U nás je to poměrně nedávno zavedené pozimní hájení.

Jak na ně
Ideálním obdobím je přelom jara a léta. Na každé vodě to bývá trochu jiné, ale zkušení rybáři už mají své metody, jak vhodný čas určit.
Ať podle květu určitých druhů stromů a keřů, orientovat se lze i podle aktivit různých živočichů a pod. Úlovku úhoře se občas dočkáme brzo zrána, většinou ještě před rozedněním, ten pravý čas je ale především navečer a v noci.
Přes den a ještě k tomu v čisté vodě (a za slunečného počasí) můžeme na úhoře zapomenout. Ale pokud je pod mrakem či prší a voda se zakalí (nevadí ani zvolna nastupující povodeň), můžeme se záběru vodního tuláka dočkat, vzácně i přes den.

Lovíme vždy v těsné blízkosti dna, prakticky vždy na položenou, někdy se ale podaří úhoře dostat při lovu parem na plavanou těsně nade dnem. Případné úlovky jinými metodami lze pak považovat za skutečnou kuriozitu. Jako nástraha poslouží nejlépe rousnice, čím větší a čipernější, tím lépe. Na zemřelé a zapařené žížaly se moc dobrých výsledků asi nedočkáte, ačkoli najdou se i zdroje, které právě tyto nástrahy vychvalují a doporučují.
Za čisté vody pak bývají velice dobrou nástrahou i malé mrtvé rybky. Ty kupodivu mohou být i v začínajícím stádiu rozkladu a ještě jim lze pro zvýšení účinosti lehce otevřít břišní dutinu. Zní to dost nechutně ale funguje to.

K nastražovánní používejme u všech typů nástrah velký jednoduchý jednoháček s delším ramínkem, úhoří speciály mívají dokonce několik protihrotů na ramínku háčku, aby nástraha lépe držela. Rousnici napichujeme způsobem - na knedlík, nebo ji prošijeme. Mrtvou rybku pak stačí napíchnout za hlavičku či navléknout za oční důlky. U žížal nenecháváme dlouhé konce, jinak nám budou úhoři nástrahu popotahovat a rozcupují ji na kousíčky, aniž se nám podaří uspěšně zaseknout.
Na pstruhových vodách je lov úhoře více než problematický, protože nelze použít živočišných nástrah a i když další z doporučovaných nástrah je smradlavý sýr, je tato nástraha velice sporná. Zkusit se to může ale výsledek bude nejistý.
Silnější vlasec úhořům nevadí, při vysoké pevnosti dnešních vlasců se dá říct že pětadvacítka je bohatě dostačující. Lze používat i pletené šňůry, ale při lovu v silnějším proudu výrazně zhoršují svým kmitáním sledování záběru. Jako nástrahy lze použít i velkých pijavek, ty ale rádi zalézají za kameny, takže z toho vyplývá že rousnice bude lepší.

S čím
Na úhoře použijeme tvrdších prutů, naviják s opravdu citlivou brzdou budeme potřebovat hlavně v případě, že místo úhoře nám zabere větší kapr,parma nebo tloušť.
Úhoř totiž po záseku musí rychle ven, z dosahu dna,kořenů a jiných vázek. Jakmile se totiž někde zachytí, bývá to konec. Pochopitelně se nedoporučuje zběsilé rvaní úlovku hned po záseku, ale když ucítíte na prutu charakteristický vlnivý a kroutivý odpor úhoře, je načase se sním moc nepárat.

Zátěže volíme vždy raději důkladnější. Její vzdálenost od nástrahy pak postačí kolem dvaceti cm, aby nástraha zůstala spolehlivě na dně, jinak pro úhoře ztrácí na přitažlivosti. Montáž bez návazce je určitě nejpevnější, ale občas se potkáme s problémy jiného rázu. Úhoř totiž velmi často zhltne nástrahu velice hluboko a vyproštění háčku potom bývá téměř nemožné. Lépe je tedy odříznout nebo střihnout vlasec a háček vyjmout až při kuchání. A navázat pevně a spolehlivě za šera či tmy i velký háček s lopatkou není nic jednoduchého. Řešením může být použití háčku s očkem, zarážku z bužírky nebo gumičky celkem snadno posuneme, aby se konec sestavy příliš nezkrátil a zátěž nebyla v bezprostřední blízkosti nástrahy.

Dalším oblíbeným a praktickým řešením je použití obratlíku s karabinkou, jež umožňuje rychlou výměnu návazců, které jsme si předem připravily do zásoby. Obratlík s karabinkou poslouží zároveň jako zarážka zátěže a především zamezí kroucení vlasce, ke kterému při zdolávání úhoře dochází téměř vždy. Použití dvoj a trojháčků není pro lov úhořů příliš vhodné. Pokud by došlo k utržení ryby při jejím zachycení u dna či při zdolávání, se sešitým jícnem nemá velkou šanci na přežití. Oproti tomu jednoháček ji příliš nevadí.

K signalizaci záběru na mírně táhnoucích a stojatých vodách lze použít běžných číhátek či hlásičů. U číhátek nastavíme co největší průvěs. Lépe je lovit s povolenou brzdou navijáku, aby si úhoř mohl dostatečně poškubávat a popojíždět s nástrahou, zasekávat ihned rozhodně není vhodné. Mnoho rybářů pak dává přednost použití rolničky nebo zvonečku. Dobrým řešením je i vyvážení prutů v jedné vidličce, tedy na kývačku. Nejde však o stejný způsob jako při lovu cejnů. V tomto případě se zhoupne prut, který spočíval dolním koncem na zemi, hltavému úhoři lehký odpor opravdu nevadí. Musíme však s lehce povolenou brzdou být dostatečně pozorní.
V silnějším proudu za šera a za tmy dobře poslouží číhátka na špičku, nebo tvrdý feederový prut a číhátka prostě vypustíme. Záběr se většinou se projevuje poškubáváním, popotahováním, ten pravý čas pro zásek lze jen těžko přesně odhadnout, proto nesmíme nechat u rousnice volné konce, jinak nám úhoři nástrahu rozcupují na kousíčky. Stoprocentní řešení asi neexistuje. Nejlepší je uchopit vlasec mezi prsty a v momentě kontaktu s rybou to prostě risknout. Většinou má už stejně nástrahu v sobě, pokud se nestrefíme, byla to nejspíše malá tkanička, která nedokázala objemné sousto do sebe nasoukat.

Úhoře zdoláváme co nejrychleji, aby se nikde nezachytil. Ale jakmile se dostane ode dna, nelze to řešit jen bezhlavým točením kličkou navijáku! Větší úhoř dokáže klást poměrně slušný odpor a utržení úlovku při urputném rvaní z vody je určitě zbytečné.
Podebírat tuto rybu je dost riskantní operace. Pokud nemáte ten pravý podběrák s pevnou a hustou síťkou, může se snadno stát, že se úhoř protlačí očky síťky podběráku a tím se situace zkomplikuje. Lépe je tedy úlovek vytáhnout přímo na břeh a pevně uchopit buď rukavicí nebo suchým hadrem. Malé úhoře, nedosahující zákonné délky, raději rovnou ve vodě odstříhneme čí odřízneme (ale nikdy netrhat, hrozilo by poškození jícnu). Zabráníme tak jejich zbytečnému poškození. Ohleduplné vyproštění háčku bývá stejně prakticky neproveditelné.

Na feeder
O feederu při lovu úhořú mohou někteří rybáři pochybovat. Jsou to hlavně ti, kteří jsou přesvědčeni že musí nechat úhoře s nástrahou kousek ujíždět, aby ho snáze zasekli. Z toho pramení, že úhoř má háček až v jícnu.
Přestože při lovu feederem lovíme s napnutým vlascem a zasekáváme tehdy, jakmile se špička ohne, má většina úhořů polknutou nástrahu hodně hluboko také.
Úhoř je zkrátka hltoun a jakmile se najde něco k snědku, vypořádá se stím bleskově a na místě. Jakmile ujíždí dál, je už většinou chycený. I velkou nástrahu se snaží úhoř roztrhat a pozřít na místě. To že by ho od záběru odradil napnutý vlasec a špička je téměř nepravděpodobné. Feeder je tedy k lovu úhořů tedy stejně vhodný jako klasický prut na položenou. Zásekum,vedoucím do prázdna, a nebo špatně zaseknutým rybám se účině vyhnete, když budete používat přiměřeně velké nástrahy.

V případě feederu nemusíte  hned používat heavy pruty, které bývají stejně pro většinu příležitostí příliš dlouhé, vzhledem k rozlehlosti vody a zarostlím břehům.
Prut v délce 3,6m nebo dokonce 3,9m se pro menší a zarostlé vody, kde nejčastěji lovíme, vůbec nehodí. V takových podmínkách je někdy i třímetrový prut příliš dlouhý.
Ideální by byla délka 2,7m, ovšem ta spadá do kategorie prutu wincklepicker, nikoliv heavy a takových winclepickerů, kde by jsme mohli použít vlasec o průměru 0,22-0,25mm nebo stejně pevnou pletenku moc není. Pro tuto příležitost použijeme jeden z nejsilnějších winkelpickerových prutů, s odhozovou hmotností 40g.

Pokud použijeme dobrý vlasec nebo pletenku odpovídající nosnosti vlasce 0,25mm, pak se nemusíte bát žádného úhoře. Pro volnější vody použijeme konstrukčně silnější pruty light, v délce 3 - 3,3m a gramáží do 60g, jsou to ideální úhořové pruty pro většinu situací. Jen tam, kde lovíte v opravdu silném proudu, budete muset použít pruty ještě těžší, ne kvůli úhoři, ale podmínkám ve kterých lovíte.
Naviják bude stačit menší, nebo středně velký, protože nebudeme nahazovat daleko. Naprostá většina úhořů se uloví v těsné blízkosti břehu a pak také u podvodních překážek všeho druhu. Podvodní překážky, rostlinstvo, staré stavby, podemleté břehy s kořeny a děrami a cokoliv podobného využívají úhoři jako své denní úkryty. V jejich blízkosti tedy můžeme očekávat záběry téměř s jistotou a nejednou se dočkáme záběru i ve dne. Proto pevné náčiní. Úhoře nijak nezdoláváme, prostě ho silným tahem vedeme z vody ven.
Pro lov úhoře s feederem používáme sestavy s průběžnou zátěží i páternoster.Ten je oblíbený u těch rybárů, kteří se domnívají, že úhoř potřebuje k pozření více času a prostoru. Obě varianty sestavujeme s obratlíkem a karabinkou tak, aby se dal návazec snadno odpojit a nahradit jiným. Vyhnete se tím navazování háčků v případě, že ho utrhnete při vázce nebo když ho má úhoř hluboko. Prostě odpojíte návazec a nahradíte ho jiným,dopředu připraveným. Zátěže používáme jen tak těžké, abychom snimi nahodili tam, kam potřebujeme, aby nástraha setrvávala na svém místě a vlasec se dal proti zátěži správně napnout.

Na místě jsou i pevné háčky přiměřené velikosti nástrahy.Volba špiček je jednoduchá - pro stojaté vody nejměkčí špičky a pro  táhlé vody  přiměřeně silnější. U úhoře se nemusíte bát, že by jste záběr na špičce prutu neviděli. Bude většinou ohýbat i část prutu. Na druhou stranu však není nutné na to hřešit. Noční sledování špičky nám usnadní chemické světýlko a nebo nasvícený feederový terč, pokud chytáme na stojaté vodě. Když úhoř zabere, nemusíte se zásekem spěchat. Klidně počkejte až se pořádně ohne špička prutu. Mírné chvění a poškubávání je třeba ignorovat

Se splávkem na plavanou
Všeobecně se úhoř loví se splávkem méně často než na položenou a pokud přece, tak je nástraha stejně položená na dně. Loví se tak na jakousi položenou se splávkem, ale to je v pořádku.
Splávek tam je a noční lov se svítícím splávkem je kouzelný. Jen málokdo vyzkoušel lov úhořů ve sloupci a nebo dokonce těsně pod hladinou. V dusných letních dnech lze tento způsob jen doporučit, zvláště pokud chytáte mezi vodními rostlinami a v místech, kde se u hladiny schromažďují na noc malé rybky. Na takových místech úhoři loví a vaši nástrahu si nenechají ujít. Je dost možné, že budete mít mnohem více záběrů, než kdybyjste položili nástrahu klasicky na dno, jak to většina rybářů dělá. Se splávkem lovíme převážně ve stojatých vodách, ale pokud zafixujeme nástrahu na dně, pak lze lovit i v mírném proudu. Obyčejně používáme splávky o nosnosti mezi 2-5grami. Existují splávky jejíž anténku nahrazujeme svítící tyčinkou. Sledování takového splávku je pohodlné. Ne sice tak, jako ve dne, ovšem záběr se nedá přehlédnout. Zasekáváme v případě, že se splávek potápí a nebo je na hladině v trvalém pohybu. K lovu si vybíráme lehké proutky s nosností mezi 40-60gramy. Mohou to být pruty dělené i teleskopické. Vlasce, popřípadně pletenku používáme stejnou jako u feederu a stejně tak i navijáky.V podstatě lovíme na stejných místech jako s feederem, jen s tím rozdílem, že tady nám záběr neukazuje špička prutu ale splávek.

Uložení chyceného úhoře
Pro uchování živého úhoře se nejlépe osvědčují speciální drátěné vezírky, případně nádoba s víkem, zčásti naplněná vodou. Použijete-li často doporučovaný plátěný pytlík, může se snadno stát, že budete hada už za pár minut hledat bůh - ví kde. Dokáže si totiž najít a pohotově zvětšit i nepatrně velkou skulinku či trhlinu, aby se jí následně protáhl a veden neomylným instinktem se vrátil zpět do vody.
  Jan Vávra


Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou.



   


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 38

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
13. 02. 2013, 13:21

jirka

, J.Kadlecml@seznam.cz

bylo bi potreba abz tam bilo jak na ne jake potrebi a tak podobe.Proste bich to vic zepsil jinak fajn neschle

>> Reagovat
19. 05. 2017, 13:49

magic reaguje na jirka


A já bych zase trošku zlepšit tvoji gramatiku...., omg

>> Reagovat
01. 04. 2013, 16:21

Radek reaguje na jirka


???????

>> Reagovat


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se