• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Lov sumců s woblery Kenart

  • cadox fishing
25. 03. 2013

Přívlačová sezóna pozvolna začíná nabírat na obrátkách. Je konec června, na víkend rosnička v televizi hlásí bouřkové počasí a to je ta pravá výzva pro mě. Hned mám jasno, jak s tímto víkendem naložím. Pojedu na Labe, zavláčet si a pokusit se zdolat nějakého fousatého labského chlapáka.
V pátek odpoledne nakládám vše potřebné do auta a vyrážím za labskými fousáči na sever, přibližně kolem stovky kilometrů od domova. Nepospíchám, jsem si vědom, že pokud budu u vody brzy, s největší pravděpodobností budou všechna horká místa stejně obsazená. Ze zkušenosti vím, že většina rybářů se s nastávajícím večerem chýlí k odchodu a málo kdy se stane, že by někdo vláčel do půlnoci, tak jak to umožňuje rybářský řád. Cestou se ještě zastavím v restauraci a dám si dobré teplé jídlo. Plánuji, že budu chytat minimálně do sobotního oběda. Pokud by sumíci jevili větší aktivitu, tak bych určitě zůstal i přes sobotní noc, ale nepředbíhejme událostem, to vše se uvidí až na místě.
Cesta i se zastávkou na gáblík proběhla celkem klidně. Ani jsem se kupodivu nedostal do nějaké páteční špičky, ale to bude spíše tím, že jsem si vybral cestu po okreskách, kde je přeci jen provoz volnější. O to více jsem se mohl kochat krásnou krajinou českého středohoří.
Jsem na místě. Nejprve jdu jen tak na lehko omrknout situaci na břehu Labe. Tak jak jsem předpokládal, horká místa jsou obsazená vláčkaři, který pokoušejí své štěstí v podobě nějakého úlovku. Většina z nich se soustředí spíše jen na boleny, případně  zkouší,  jestli nebudou při chuti candáti, kteří jsou v tomto úseku opravdu krásný. Mrknu na mobil, kolik ukazuje hodin. Je necelých sedm hodin, celkem ještě brzy na to, aby se ta správná místa uvolnila. No neva, rozhodnutí padá ihned. Půjdu zatím po proudu kousek níž, a budu se prozatím pokoušet o štěstí tam. Co kdyby? Kolikrát i zatracovaná místa přinesou překvapení v podobě nádherného úlovku. Vracím se k autu a z kufru vyndávám vše potřebné k lovu. Snad jsem na nic nezapomněl, zamykám auto a pro jistotu kontroluji zda je vše opravdu dobře zavřené, a ponechávám ho svému osudu. Tady člověk nikdy neví a vykradená auta tu nebývají zvláštností.
U vody jsem coby dup, položím tašku na kamenitý břeh a začnu rozkládat své vláčecí Sportexi. Jeden je 150ti gramový s pletenkou k lovu sumců a druhý který jsem si vzal, je 60ti gramový s 0,08mm pletenkou na boleny, candáty a jiné „menší“ ryby. Počasíčko je přesně podle předpovědi rosničky. Zataženo, vysoký tlak bouřkového charakteru. Pomalu se začínám obávat,  že mě možná čeká pěkná sprška, černé mraky nad kopcem začínají dostávat hrozivou podobu. Co má se stát, se stane, takže se přestávám zabývat oblohou a konečně se jdu věnovat lovu. Otevírám krabici s nástrahami a jako první volím kopyto na lehčí proutek. Půlhodinka prohazování mi však nepřináší žádný úspěch. Je čas změnit kalibr a z krabice vyndávám můj oblíbený Kenart Sneck 10. Prohlédnu háčky a kroužky, zdali jsou v pořádku a během sekundy je připevněn ke karabině na sumcařském Sportexu. Konečně nastává ta tvrdá řehole stovek hodů, kdy jediná rána do prutu a vrčení cívky navijáku vykompenzuje tuto doslovnou dřinu. Kenart letí do vody a pomalu začínám navíjet. Má precizní a agresivní chod,  který navíc umocňuje místní proudná voda. Krásně cítím každé drcnutí o kámen či jinou překážku. Wobbler pracuje pod úhlem kolem 40°, což má velkou výhodu v poměrně velkém odvrácení vázek, Lopatka si dokonale razí cestu, nerovnosti přeskočí a háčky které jsou prakticky víš nežli samotná lopatka, mají tak méně šancí se zachytit o překážku. Navíc je Sneck plovoucí, takže jakmile pocítím případný problém s vázkou, stačí jen uvolnit šňůru a vzlínavost nástrahy s pomocí proudu většinou nástrahu uvolní. Házím a navíjím pomalu robotickými pohyby jako stroj, pokukuji po okolí a samotnou vláčku pomalu  ani nevnímám. V tom okamžiku dostávám tvrdou ránu do prutu a ta se přenáší do celého těla. Okamžitě začnou reagovat všechny mé smysli, pro jistotu přisekávám, ale to již cívka navijáku vrčí jako zběsilá. Pokouším se přitáhnout brzdu, ale moc mi to platné není a sumík uhání po proudu, jako by ho snad ani nic nebrzdilo. Začíná souboj, kdo z koho. Snažím se jít po břehu řeky a namotávat co nejvíce šňůry zpět na cívku navijáku. Trochu se mi to i daří a cítím, že rybu začínám brzdit. Pumpuji prutem, který je ohnutý k prasknutí na navíjím další cenné metry. Souboj již trvá asi osm minut, ale mě to připadá jako věčnost. Stále se mi nedaří suma přitáhnout blíže ke břehu. Najednou se sumec otáčí a místo po proudu jede směrem přes řeku. Šňůra je napnutá a já cítím jak přejíždí po kamenech, náhle se prut narovná a já si málem sednu na pr…  .Co se stalo sakra? Pár otočení kličkou a nastalá situace se mi vyjasňuje. Silně napnutá šňůra přejela tahem sumce po ostrém hřbetu kamene a následek byl, jak když vodník šmikne kudlou, dokonale přeřízlé. No co naplat, nenechám se tímto zážitkem vykolejit, usedám na kámen a otevírám krabičku s karabinkami, abych mohl navázat novou karabinu s obratlíkem, na připevnění nástrahy. Pro cvičenou ruku je to dílo okamžiku a připínám dalšího Kenarta Snecka 10 v barvě plotice. Než začnu další kolo házení, rozhlížím se po okolí a vidím, že vláčkaři na top místech končí s lovem a balí pruty. Na nic nečekám, zavřu tašku, popadnu pruty a přemisťuji se na jejich pozici. Ještě než odejdou tak se ptám jak se jim dařilo. Jednomu se povedl metrový sumík a dva boleni, jeho kolega měl asi smolnější den a podařilo se mu jen pár menších okounů. I já se jim svěřil se svou příhodou, rozloučili jsme se a já měl konečně své top místo. Ani jsem pořádně nevnímal čas, tak mrknu na mobila a je něco po deváté hodině  večerní. Akorát včas, krásné tři hodiny času do ukončení lovu mi určitě postačí. Už takhle mě začínají pobolívat záda z toho nekonečného házení nástrah do vod Labe.
Nové místo a nové šance, alespoň v to pevně věřím a spouštím další kolotoč hodů. Jednou, dvakrát, xkrát a bum.  Je tu další záběr a cívka navijáku spouští svůj koncert. Podle tahu však  poznávám,  že tato ryba nebude tak velká, jako ta předchozí, ano, odpor pomalu slábne a já získávám metry šňůry zpět na cívku navijáku. Boj není ani nějak dlouhý, několik kopanců do šňůry mě ujistilo že mám na prutu sumce, ale to už ho vidím i vizuálně, jak mi mává ocasem při jeho posledním výpadu. Dvě, tři minutky a už ho mám u břehu. Nejeví už žádné větší známky odporu, ale já se nenechám zmást a lehce ho rukou plácnu po hlavě. Sumec ožil jako kdybych ho polil živou vodou a pokusil se ještě už asi opravdu poslední výpad. Znovu ho přitáhnu, plácnu a vidím že je dobojováno. Opatrně mu vložím svou ruku mezi jeho kartáče, musím si dávat pozor na trojháky wobbleru, aby mě k fousáčovy nepřikovali. Nacvičeným pohybem je sumec  během okamžiku z vody venku. Paráda, mám radost. Dělám několik fotografií  a metr mi ukazuje 124cm. Není to žádný Labský velikán, ale i v této velikosti mě potěšil. Dávám mu svobodu se slovy„pošli staršího bratra, nebo ještě raději tatíka“
Pokračuji v pročesávání Labských tišin mezi proudy. Do půlnoci zbývá ještě necelá půlhodinka a mám další pecku do prutu. Bohužel ani ne po minutě se mi sumec vypíná. To se stává poměrně často, že sumík netrefí nástrahu tak jak má, háky se zachytí za krajíček nebo jen za kůži a sumec spadne. No nic, to přeci k rybařině patří, že jednou vyhrává rybář, podruhé zase ryba. Pokračuji v lovu, ale do půlnoci jsem již bez kontaktu. Navíc začíná pršet a tmavou oblohu prosvětlují blesky odněkud zdáli. Balím pruty, popadnu tašku s nástrahami a rychlým krokem se přesouvám k autu, kde si hodlám zdřímnout, než kohout zakokrhá čtvrtou hodinu ranní. Nastavím si na mobilu budíka, pustím si slabounce rádio a zmožen únavou po pár minutách usínám.
Probouzí mě pípání mobilu. Mrknu na něj a display ukazuje 3,45hodin. Vykouknu zapoceným okýnkem auta ven. Neprší, to je dobře, že nebudu hned od ranních hodin moknout, ale obloha je zatažená řádně.„ No uvidím, co se z toho dnes vyklube“ zamumlám si jen tak pro sebe pod nos.
Vylézám z auta, z kufru vyndám vše potřebné a už se přesouvám k vodě. U vody ještě před zahájením provedu základní ranní hygienu a zároveň je tu čtvrtá hodina ranní. Všude klid a nikde ani živáčka. Do rozednění zbývá něco více jak půl hodiny, tak neváhám a začínám kolotoč házení v novém dni. Jako nástrahu opět ponechávám Kenarta Snecka 10. Hodina házení uběhla poměrně rychle, ale bez výsledku. Měl jsem sice dva drbance, ale když ryba nevisí na háčku, tak není o čem mluvit. Nový den je již tady. Mraky se začínají pomalu roztrhávat a od východu je již znát známky slunce, jenž své paprsky propouští řídnoucími mraky. Tak alespoň že je odvrácena hrozba deště. Pár dalších hodů a mám kontakt. Podle odporu je mi jasné, že to sumec není. Ryba sice bojuje, ale je to úplně jiný boj než s fousáčem. Tipuji to na bolena, kterých je tu poměrně hodně a i trofejních velikostí. Po pár minutách souboje vidím, že to bolen není, ale je to krásný candát. V mžiku ho podebírám a kochám se jeho krásou. Nádhera, mám tyto naježené bojovníky velmi rád a jeho ulovení je vždy pro mě jakýsi bonus. Metr ukazuje 76cm. Nechci ho na břehu dlouho trápit, takže několik fotografií a jde zpět do svého domova. Jsem šťasten za tuto rybu, ale dnes jsem tu převážně kvůli sumcům, tak doufám, že se mi podaří nějakého zdolat.
Je čas na změnu nástrahy. Z krabičky nástrah vybírám Kenart Dancer 10 GT. Jeho váha je 35 gr, má dobrou aerodynamiku, která mi umožňuje poměrně dlouhé náhozy a to je právě to, co potřebuji. Chci prochytat místa ve vzdálenosti kolem 60metrů a tam bohužel se Sneckem nemám šanci dohodit.  Výměna nástrah je dílem okamžiku, a Dancer již letí přesně tam, kam potřebuji. Pouhé tři náhozy a je to tu. Pecka do prutu, šílené vrčení cívky a abych to dlouho nedramatizoval, ryba po cca 2minutách padá.Škoda, ale i tak mě to naplnilo adrenalinem, nevzdávám to a pokračuji v lovu. Půlhodiny se nic neděje a v tom, dopadající nástraha jako již po xté pleskne o hladinu, stačím dvakrát otočit kličkou navijáku a je to tu znovu. Rána, vrčející cívka a přetahovaná s fousáčem právě začíná. Cítím že tentokrát háčky sedí v jeho tlamě plné jemných zoubků a pokud se mi nepodaří šňůru opět přeříznout o kameny, mám šanci na dobrý výsledek. Sumík opět ujíždí po proudu a já mám co dělat, abych se udržel zapřený na břehu. Je to klasická přetahovaná, chvilku má na vrch fousáč, chvilku zase já. Mohlo uběhnout již asi patnáct minut souboje, sumíka se mi daří přitahovat po decimetrech ke břehu, ale najednou je tu problém. Ve vzdálenosti asi šesti metrů se šňůra dostala pod kámen a hrozí její předření. Není o čem přemýšlet, jednou rukou držím prut a druhou rukou svlékám kalhoty, abych mohl vstoupit do vody a pokusit se šňůru uvolnit. Jsem ve vodě, pomalými kroky tápu mezi množstvím kluzkých kamenů a mám co dělat, aby mi proud nepodrazil nohy. Naštěstí mi stačilo zabrodit asi jen tři metry od břehu a zachycenou šňůru uvolnit. „Uf“ hluboce jsem si oddechl, že jsem nemusel podstoupit větší ranní koupel.  Pokračuji ve zdolávání, ale teď už to je jen rutina a po několika dalších minutách mám sumíka u břehu. Mezitím jsem si všimnul, že celou mou anabázi sleduje kolega, který si mezitím přišel zavláčet. Hned toho využívám, požádám ho, aby mi vytáhl z tašky foťák a udělal několik snímků.  Velice ochotně to udělal, za což mu velký dík. Metr ukazuje krásných 144cm, tak ještě několik foteček a sumík již spokojeně odplouvá zpět do svého království.
Po tomto krásném zážitku usedám na kámen, vytáhnu svačinku a minerálku a konečně se mi dostává času na malou snídani. Kochám se okolní krásou a v hlavě se mi stále dokola přehrává souboj, v kterém jsem byl vítězem já. Nebudu již dále popisovat další dění, takže jen krátká rekapitulace. Během další hodiny se mi podařilo pokořit ještě jednoho metrového sumíka a následně kolem času oběda jednu 110tku. Pak jsem již zcela fyzicky zmožen své další úsilí vzdal. Zbalil jsem pruty a vydal se plný zážitků na cestu k domovu.

Tak zase někdy příště - zdravím Vás všechny - Kaudik



Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.



Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 6

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se