• KING of the LAKE
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Lov na rybičku

  • Hobby G
26. 12. 2009
LOV CANDÁTŮ

Lov přívlačí

Je úspěšný hlavně v proudných a nepříliš hlubokých vodách. Nejúspěšnější dobou je brzké ráno a večerní hodiny, v létě často až za úplné tmy. Volíme co nejjemnější udici bez drátěného návazce, pokud ovšem není nebezpečí záběru štiky. Jako nástrahy použijeme mrtvé rybičky délky 5-10 cm zatěžované olověnými broky přiměřené hmotnosti.Touto technikou často ulovíme podměrečné candátky, které vracíme vodě s co nejmenším poraněním již proto, že jde o velmi citlivý rybí druh. Při obvyklém lovu candátů přívlačí z lodky se někdy osvědčí lovit na místě spouštěním nástrahy na dno a jejím opakovaným povytahováním k hladině.
Lov na položenou
Ten je nejúspěšnější hlavně v hlubších vodách, jako jsou některé partie údolních nádrží. Při tomto způsobu lovu můžeme očekávat záběr v kteroukoliv denní dobu, vzácností nejsou ani záběry v pravé poledne.Volíme středně pevnou udici s takovou zátěží, abychom dosáhli dostatečně dlouhých hodů, bez lankového návazce.Tam, kde je to dovoleno, nástrahu zavezem a tím zamezíme jejímu poškození. Nastražujeme mrtvé rybky délky 5-15 cm, nebo jejich části, nejčastěji ocásky. Aby nástraha neležela na dně, vyplníme dutinu rybičky lehkým materiálem (vznášenlivým) jako je korek nebo polystyren, nebo umístíme asi 10—15 cm nad ní malý korkový splávek nebo naříznutou korkovou zátku. Používání živé rybičky k větším úspěchům nevede, ta často brzy zemdlí a candátovi se nejeví nikterak atraktivní. Spíše může zlákat některou z hlubinných štik. Vyhýbáme se, pokud to jde, opět udicovým sestavám s trojháčky v neposlední řadě i proto, že jsou často příčinou beznadějných vázek. Před zásekem ponecháme candátovi volně vymotat alespoň dva metry vlasce, zejména v teplejší vodě.
Lov na plavanou
Pro candáty je vhodný tento způsob (podobně jako přívlač) především na proudné a nepříliš hluboké vodě. Ve stojatých a hlubších vodách můžeme očekávat úspěch za šera i za úplné tmy, kdy candáti vystupují častěji do vyšších vrstev vodního sloupce. Jako nástrahu  použijeme živé nebo mrtvé rybičky délky 5-10 cm a nepříliš nápadný splávek s přiměřenou zátěží. První možnost je opodstatněná na stojaté vodě, kdy pohyb nástrahy provokuje dravce. V proudu není atraktivnost živé a mrtvé nástrahy příliš odlišná. Volíme koncové udice pokud možno s lankovým návazcem, protože záběr štik je při tomto způsobu lovu většinou dost pravděpodobný. Zasekáváme, jakmile splávek trvale ujíždí pod hladinu. Candát není příliš bojovnou rybou. Je zvláště citlivý na změnu tlaku, při vytahování úlovku z větší hloubky často pozorujeme jeho nápadnou ochablost. Candáta vylovujeme vždy šetrně, nejlépe podběrákem. Mělo by to být nepsanou povinností hlavně pokud jde menší exempláře, které hodláme pustit
zpět do vody. Ani v prostorném vezírku se ulovení candáti necítí dobře a proto je v něm přechováváme jen krátce před odchodem od vody.

LOV PSTRUHA A SIVENA

Samozřejmě že to není výzva k porušování zákonných opatření na pstruhových vodách, která lov těchto lososovitých ryb přívlačí omezují při volbě nástrahy jen tím, že je opatřena nejvýše jedním jednoháčkem, dvojháčkem nebo trojháčkem ( § 1 7 vyhlášky č. 197/2004 Sb.).Při tomto způsobu lovu není tedy vyloučeno použití mrtvé nástražní rybky, i když je  jasné, že pravověrní pstruhaři k jejímu použití přistoupí jen za mimořádných a opodstatněných okolností. Pravdou však je, že na mnoha mimopstruhových revírech se tyto ryby nejen vyskytují, ale jsou i záměrně vysazovány. Pro ně je pak přípustný lov přívlačí, na plavanou a položenou i s přirozenými nástrahami (§ 16 citované vyhlášky), tedy včetně nástražních rybek. S kterými druhy se na našich revírech setkáme? Hlavně je to pstruh duhový a siven americký, jejichž odchov v průmyslovém měřítku byl na evropském kontinentě dokonale zvládnut a jejich násady jsou proto za přijatelné ceny dostupné pro mnohé uživatele či majitele pstruhových i mimopstruhových revírů v České republice. Naproti tomu pstruh obecný se dá do lovné velikosti obtížně odchovávat a jeho vysazování je v podstatě závislé jen na aktivitě a možnostech rybářských svazů. Na mimopstruhových revírech  proto nelze počítat s jeho hojnějším výskytem i tam, kde by mu podmínky vyhovovaly.Tyto tři lososovité ryby mají na všech rybářských revírech v ČR nejmenší lovnou míru 25 cm. Pstruh obecný je hájen od 1. září do 15. dubna na všech revírech, zatímco pstruh duhový i siven americký při lovu přívlačí je jen na pstruhových revírech hájen od 1. prosince do 15. dubna a na mimopstruhových revírech hájeny nejsou.
Lov přívlačí
S mrtvou rybkou délky kolem 5 cm můžeme považovat za doplňující způsob vedle převažujícího lovu na umělé nástrahy z kovu a plastů. Mrtvá rybka by měla být nastražena výlučně na jednoduché háčky s ohledem na citlivost pstruhů i sivenů na zranění, hlavně tehdy, kdy uplatňujeme styl  „Chyť a pusť", nebo pokud už si nemůžeme ponechat další ulovené kusy. Nástraha by měla být vedena středně rychle (až rychle) podle teploty vody. Zasekáváme okamžitě po záběru a rybu zdoláváme trpělivě, beze spěchu. Pstruh duhový při zdolávání často vyskakuje nad hladinu, což bývá pro lovce nezapomenutelný zážitek. Pstruhy obecné lovíme cíleně na přívlač s mrtvou rybkou obvykle jen v místech, kde očekáváme kapitální kus, který již získal zkušenosti s rybářovou udicí. Na proudících i stojatých vodách můžeme očekávat záběr pstruha duhového v kterémkoliv místě a hloubce, zatímco k záběrům sivenů dochází obvykle spíše poblíž břehů, v místech s úkryty a v úplavech. Pokud je na některém mimopstruhovém revíru povolena celoroční přívlač, pstruzi duhoví a siveni američtí jsou nejvděčnějším úlovkem. Lov na přívlač s mrtvou rybkou je ale obvykle povolen jen od 16. června do 31. prosince.
 
Lov na plavanou
Pokud jde o pstruhy a siveny přichází v úvahu jen na mimopstruhových revírech a lov na rybku opět jen v období od 16. června do konce roku.Tyto lososovité ryby bývají také náhodnými úlovky při lovu bolenu, tloušťů a okounů na uvedené nástrahy. Používáme opět co nejjemnější náčiní, jen nemusíme počítat s příliš velkou plachostí těchto lososovitých ryb. Nastražujeme rybky délky kolem 5 cm, pokud možno živé ve stojaté vodě, nebo mrtvé ve vodě proudící. Lov na plavanou bývá někdy překvapivě nejúčinnější u nedávno vysazených pstruhů duhových, dokonce i na nástrahy rostlinného původu, které rybám nepochybně připomínají krmné granule používané v chovných zařízeních. Pokud jsou takové ryby vysazeny náhle všechny do jednoho místa, udržují si ještě delší dobu hejnový charakter a pokud takové hejno nějací „masaři"  objeví, mohou je v krátké době doslova do jednoho vychytat právě na plavanou.
Lov na položenou
Tento lovný způsob na živou nebo mrtvou rybku přichází v úvahu jen na mimopstruhových
revírech s výrazným zastoupením pstruhů duhových. Jinak bývají kapitální pstruzi duhoví a někdy i obecní náhodnými, o to však více ceněnými úlovky při lovu candátů a sumců, pokud jako nástrahy použijeme jen menší rybky.

LOV SUMCE

Ulovit slušně velkého sumce je touhou mnoha rybářů. Hlavní potravou takového exempláře
jsou menší ryby. Přestože mnoho sumců již bylo uloveno na umělé nástrahy, stále převažující a úspěšnou nástrahou na ně je nastražená rybka. V našich vodách se setkáváme vedle sumce i s příbuzným sumečkem. Sumec velký (Silurus glanis) je původní
rybou našich větších řek. Vyznačuje se dvěma delšími vousy na horní čelisti a čtyřmi menšími na spodní. Jeho nejmenší lovná míra je 70 cm a na mimopstruhových revírech je hájen od 1. ledna do 15. června, na pstruhových revírech hájen sice není, ale pravděpodobnost jeho výskytu v takových vodách je minimální. Podstatně menšího vzrůstu dosahuje sumeček americký, který se i od menších exemplářů sumce velkého odlišuje tím, že má na horní čelisti čtyři vousy, na spodní rovněž čtyři a za hřbetní ploutvičkou má tukovou ploutvičku, podobně jako lososovité ryby. Přestože ve své zámořské domovině dosahuje hmotnosti několika kilogramů, v našich podmínkách obvykle z dosud ne zcela objasněných důvodů zakrňuje. Nemá nejmenší lovnou míru a není ani hájen. Při lovu na malé rybky může být spíše jen náhodným úlovkem.
Lov na plavanou
Je nejúspěšnějším způsobem lovu sumců zejména na stojaté a jen mírně proudící vodě. Jako nástrahy na vlasci nebo šňůrce o pevnosti alespoň 10 kg se používají nejčastěji živé rybky délky 10-25 cm, někteří rybáři dávají přednost i větším. Vhodnější je tvrdší prut s větším navijákem. Na rozsáhlejších vodách se místo splávku používají bójky. U revírů ČRS byly vydány pro tento způsob lovu určité omezující podmínky (pokud jde o velikost bójky, způsob jejího vyhotovení, upevnění na koncové udici a vzdálenost od břehu). Jejich smyslem patrně je, aby lovícími na bójku nebyli omezováni ostatní rybáři a nebyla narušována vodní cesta. Po záběru sumec obvykle pomalu ujíždí s nástrahou do hlubší vody a často se sám pevně zasekne. K tomu můžeme ještě napomoci použitím koncových udic s dvojháčky nebo trojháčky.
Lov přívlačí
Je vhodný především na proudných a nepříliš hlubokých úsecích řek, kam sumci vyjíždějí výlučně v teplých obdobích roku za menšími rybami. Jako nástrahu použijeme vhodně zatíženou mrtvou rybku na pevnějším vláčecím systému. Vlasec resp. šňůrka by měly mít pevnost alespoň 5 kg a pokud je pravděpodobnost záběru štiky, je záhodno
použít návazec z materiálu odolného vůči překousnutí. Záběr sumce nebývá příliš razantní a nejdříve připomíná uváznutí. Teprve za několik okamžiků ryba začne ujíždět.
Lov hlubinnou přívlačí 
je vhodný na rozsáhlejší údolní nádrži. V tomto případě se vláčí vhodně upravená páternosterová udice za pohybující se loďkou.
Lov na položenou 
je nadějný jen na místech, kde není na dně příliš vázek a přesto je tam stanoviště sumců.Takových míst není mnoho a proto je lov sumců tímto způsobem méně oblíben. Jako nástraha se používá nejčastěji mrtvá rybka délky 10-25 cm nebo části rybího masa podobné velikosti nastražené na velkém jednoháčku. Sumec bývá také nečekaným úlovkem při lovu candátů na podobné nástrahy. Opodstatněný je tento způsob lovu hlavně v chladnějších obdobích roku. Všeobecně je známo, že sumec je především noční rybou a jeho záběry můžeme očekávat hlavně při rozbřesku, za soumraku a také již za úplné tmy. Zejména v naposled uvedeném případě je zdolávání a vylovení většího kusu riskantní a pro osamoceného rybáře i nebezpečné. Proto je nanejvýš žádoucí, aby byl lov sumců provozován pokud možno ve dvou. Mnohé příklady, kdy byl sumec uloven začátkem léta uprostřed jasného dne mají obvykle snadno vysvětlitelnou příčinu. Šlo o mlíčáka střežícího snůšku jiker, který napadá jakoukoliv přibližující se rybu, nebo i jiného ve vodě se pohybujícího živočicha. Sumec je při zdolávání velmi vytrvalý, i když jeho pohyb nebývá příliš rychlý. Snažíme se ho vždy pomalým, ale silnějším tahem především držet v dostatečné vzdálenosti ode dna, kde snadno uvázne. Vylovování zejména většího exempláře není snadné. Pokud není k dispozici dostatečně velký podběrák, je lepší vylovovat sumce rukou v kožené rukavici tak, že se uchopí za spodní čelist, ta se mírně vypáčí směrem dolů a ryba se při tom pak vždy zklidní.

LOV ÚHOŘE A MNÍKA
Typicky tažnou rybou je úhoř říční. Z moře vstupuje do sladkovodních říčních systémů, u nás hlavně do labského. Zde je mu přírodou souzeno určitou dobu pobýt, aby se za účelem rozmnožování vrátil zpět do rodného moře. Vzhledem k hadovitému tvaru těla má úhoř schopnost pronikat nejen rybími přechody a úzkými kanálky, ale i malými škvírami v jezových polích. Díky soustavě přehrad na mnoha našich tocích je tato přirozená cesta úhořů do našich řek znemožněna a nebýt umělého vysazování, nemělo by vůbec smyslu o něm jako o lovné rybě uvažovat. Nejmenší lovná míra úhoře je na mimopstruhových revírech 45 cm, zatímco na revírech pstruhových nejmenší míru nemá. Je hájen od 1. září do 30. listopadu což je překvapivé, protože díky zmíněným přehradám je jeho zpětný návrat z našich vod do moře nevýznamný. Je zajímavé, že se setkáváme se dvěma formami úhoře říčního, úzkohlavou a širokohlavou.Úhoři u nás lovení jsou vesměs samice, drobnější samci prý zůstávají v ústích řek a kromě toho nedosahují uvedené lovné míry.
Mník jednovousý 
je rybou žijící skrytým způsobem života a není příliš vzácný, jak někteří rybáři mylně předpokládají. Je vlastně evolučně zdomácnělou treskou, o čemž svědčí i jeho doba výtěru, která spadá do zimních měsíců, kdy mnohé naše toky jsou pokryty ledem. Na všech rybářských revírech má nejmenší lovnou míru 30 cm a je hájen od 1. ledna do 15. března.
V podmínkách našich vod se úhoř i mník živí drobnější živočišnou potravou u dna, jejich společnou vlastností je zvýšená aktivita v noci a v přikalené vodě. Rozdíl je však v tom, že záběry úhoře můžeme očekávat spíše jen v teplých měsících, přičemž  zimu přežívá obvykle netečně zavrtán v bahně, zatím co nejlepším obdobím pro lov mníka jsou chladné poslední podzimní měsíce. Protože většina rybářů dává přednost lovu v teplejším počasí a spíše za denního světla, není divu, že úlovky úhořů bývají celkově četnější než úlovky mníků. Kromě toho není snadné nalézt vždy stanoviště těchto ryb, které se vyskytují nejen v rozsáhlých údolních nádržích (např. Lipno, Jesenice, Orlík) a větších řekách (Labe, Vltava včetně přítoků), ale vstupují i do menších říček a potoků. Potravou úhoře i mníka mezi drobnější vodní zvířenou je také potěr různých druhů ryb. Pro přijímání příliš velkých soust nejsou jejich tlamy stavěny, což platí hlavně o úzkohlavé formě úhoře. Na nástražní rybky budeme proto záměrně lovit jen větší exempláře a spíše širokohlavou formu úhoře. Protože se oba sledované druhy ryb pohybují výlučně u dna, během dne jsou dokonce ukryty pod kameny a v různých skrýších, je prakticky jedinou účinnou metodou lov na položenou s odpovídající zátěží a vlascem nebo šňůrkou o minimální podélné pevnosti 5 kg. Jako nástrahu volíme malou mrtvou rybku do délky 5 cm, popřípadě kousky z větší rybky shodné velikosti. Velmi účelný je i lov na rybí ocásek, při němž se však můžeme dočkat i záběru candáta. Rybka může být i zmražená, někdy i trochu v rozkladu, ale v žádném případě konzervovaná nějakým chemickým přípravkem. Nastražujeme ji zásadně na jednoháček s dlouhým ramínkem (tzv. úhoří háčky). Úhoř nebo mník často zhltnou rybičku,aniž bychom zpozorovali jakýkoliv záběr a část dlouhého ramínka vyčnívající z tlamky nám umožní vyjmout háček bez nevratného poškození úlovku. Ale i při znatelném záběru nezasekáváme příliš brzy a dáme rybě čas, aby si celou nástrahu vsoukala do tlamky.
Po záseku vcelku snadno rozpoznáme, zda máme na udici úhoře nebo mníka. V prvním případě brzy pocítíme na prutu hadovité pohyby úlovku a snažíme se (zejména většího) úhoře udržet v dostatečné vzdálenosti ode dna a co nejrychleji ho vyvést tahem prutu z vody. Použití podběráku k vylovení úhoře je riskantní, často z něj bleskurychle vyjede a otáčením kolem své osy ukroutí i velmi pevný vlasec. Naproti tomu zaseknutý mník má tendenci držet se sice u dna, ale tahem prutu ho snadno přitáhneme k hladině a podebereme. O co jsou obě tyto ryby méně ceněny „sportovně", o to více z hlediska kulinářského. Vhodné úpravy úhořího masa i treskovitých jater z mníka jsou pokládány za delikatesy z našich ryb.
Zdroj: různé soubory rybářské literatury
 
     


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 2

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se