• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Lov kaprů v silně závadových vodách

  • cadox fishing
29. 07. 2013
Většina vod skrývá pod hladinou různé překážky. Za silné závady považujeme takové předměty, které nám výrazně znepříjemňují lov o ohrožují bezpečné zdolání kapra. Mezi ně patří potopené stromy, zatopené stavby, hustý porost rostlin, utrhané vlasce atd. Závady ve vodě jsou různé. I jejich položení o hustota.

Přemýšlel jsem, jak nejlépe popsat tuto kapitolu, neboť každá situace si vyžaduje jinou taktiku, jiné vybavení i jiný způsob zdolávání ryby. Bylo by velmi složité a nezáživné popisovat určitou výbavu pro nejrůznější podmínky.
Proto raději popíši několik prožitých příběhů a vy sami si z nich vyberte, co potřebujete. Věřím, že si tak odnesete daleko více užitku, než pár hloupých pravidel, která by měla řídit lov kaprů v silně závadových vodách.

Začnu u slepého ramena Labe v Pardubicích

Tato lokalita nepatří mezi největší. Rozloha není až tak podstatná jako skutečnost, že celé rameno je zapadané stromy. První zkušenosti s místními kapry byly takřka odstrašující. Záběrů jsem měl sice hodně, ale o většinu ryb jsem přišel. Chytal jsem na třílibrové (= 1,3 kg) pruty délky 3,90 m a používal 30kg splétanou šňůru. Jakmile jsem se do ryby opřel, vyřízla se. Když ne, nenávratně zajela mezi stromy. Byly to opravdu deprimující momenty. Avšak o nějaký čas později jsem k vodě přijel s úplně jinou výbavou. Třílíbrový prut jsem vyměnil za dvoulibrový (= 0,9 kg) a splétanou šňůru za vlasec. To, že jsem zvolil o mnoho lépe, ukázalo následné dění. Ze tří záběrů jsem vždy aspoň jednoho kapra dostal na břeh, což byl veliký úspěch. Lovné místo bylo už rozplašené, proto jsem se přemístil na jiné. Nahodil jsem mezi dva obrovské stromy, které ležely svými kmeny na hladině. Se západem slunce se aktivita ryb zvýšila. Podél potopených stromů se zvedaly gejzíry bublinek a já očekával další akci. Záběr opravdu brzy přišel. Za okamžik jsem držel ohnutý prut s maximálně utaženou brzdou. Měkkému prutu a pružnému vlasci jsem plně důvěřoval, proto jsem nepovolil ani kousek. Háček držel skvěle a kapra se mi povedlo otočit. Silná ryba pokračovala diagonálou pod kmen jednoho z potopených dubů. Tam samozřejmě byly větve. Schylovalo se k okamžiku, kdy zvítězí. Vlasec drhnul o potopené předměty a kontakt s rybou byl více a více nejistý. Vítězství se začalo vzdalovat. Rozhodl jsem se pro poslední možný krok, který jsem v tu chvíli mohl podniknout, Vydal jsem se po kmeni stromu přímo za soupeřem. Čím dále jsem šel, tím více se kmen potápěl. Nebylo to příjemné, ale s odstupem času už vím, že jsem díky tomuto riskantnímu rozhodnutí získal úžasnou rybu. Kapra jsem uvolnil z vázky a pumpoval k hladině, Jelikož jsem v zápalu boje zapomněl podběrák, musel jsem pomalu couvat zase zpět na břeh. Krůček po krůčku. Byl to perfektní zážitek zakončený šťastným koncem. Kapr vážil 14 kg a já se začal v zapadaném ramenu cítit jako doma, Zdolal jsem ještě několik krásných ryb a poznal, co je důležitou stránkou věcí při rybolovu v takovýchto podmínkách. Podstatné je zvolit správné vybavení. V silně závadových vodách a při chytání na krátkou vzdálenost nelze dosáhnout kýžených úlovků s tuhým prutem a nepružnou šňůrou. Dalším důležitým faktorem je sladění rybáře s náčiním, Určete si rozhraní, co si můžete či nemůžete se svým vybavením dovolit. Pokud tuto hranici najdete, budete vědět, jak moc se můžete do ryby opřít a najednou zjistíte, že silně závadové vody nejsou nedobytné, jak jste si původně mysleli.

Kapr po záseku


Před další ukázkou si něco povězme o rozdílu chování kapra v závadových a nezávadových vodách. Samozřejmě nás nejvíce zajímá reakce kapra ihned po záseku. Zaseknete-li rybu na volné vodě bez vázek, zcela určitě bude zápolit proti vaší síle a uhánět směrem od vás. Ale když odklopíte cívku navijáku, kapr zastaví a nebude vědět, jakým směrem táhnout.
Nemá se kam ukrýt, popřípadě kde utrhnout návazec. Na volných vodách kapr především oponuje vašemu tahu, zmateně bojuje a přitom se snaží vyplivnout háček.
Jenže pokud chytáte v závadové vodě, kaprovo chování je odlišné. Ryba se po záseku snaží zajet do nejbližší vodní překážky. Pokud o nějaké neví (spíše však ví), snaží se postranní čárou okamžitě vyhledat tu nejbližší a poté do ní zamířit. Asi tak nějak si představuji rozdíl v chování kapra z nezávadových a závadových vod. Mnoho rybářů rybí únik v závadových vodách popisuje stejně.

Ovšem najdou se rybáři, kteří údajně dokáží svými fintami kapra ovlivnit. „Chytáte- li před vázkou a kapr do ní míří, povolte vlasec. On se zastaví a obrátí směr úniku," zní z úst některých lovců.
Dlouhé dny jsem o tomto názoru přemýšlel a stůj co stůj jsem si to chtěl vyzkoušet taky, Ale odklopte si cívku v okamžiku, kdy na prutu cítíte životní rybu?! Divný pocit, že? Nějaký čas trvalo, než jsem se k tomuto činu odhodlal. Upřímně vám povím, že jsem na této metodě neshledal nic převratného.

Raději se nadále budu s rybou přetahovat, než stát s povoleným vlascem a doufat, že se otočí a poplave ke mně. Klidně si povolujte vlasce před vázkami, jestliže vám to funguje! Stylem zdolávání některých rybářů ale v žádném případě neopovrhuji, protože věřím, že se kapr čas od času dá podobnými věcmi zmást, i když je to spíše věcí náhody s krátkou platností.

Na pískovně


To, že kapra lze čas od času překvapit i v silně závadových vodách mě přivádí k silně navštěvované pískovně ve východních Čechách. Jedinou anomálií ve vodě byly potopené vrbové keře. Byly asi 80 m od břehu a každý rybář o nich dobře věděl, Ještě aby ne, vždyť to bylo jediné místo, odkud chodily pravidelně záběry. Z toho je evidentní, že místo naproti vrbičkám bylo permanentně obsazeno. Do zástupu rybářů čekajících na uvolnění místa jsem se ale nestavěl. Spíše jsem prochytával pobřežní partie o kus dále a sledoval dění. Čas od času jsem ulovil slušného kapra. Nicméně na počet záběrů zcela jistě vedli rybáři chytající poblíž vrbiček, i když procento úspěšně zdolaných ryb bylo nízké.

Jednoho pozdního podzimního večera jsem byl svědkem další nešťastné události pro rybáře. Záběr mu přišel asi 10 m před vrbičkami. Viděl jsem vše od samého začátku. Pomalý záběr, mohutný tah a nakonec ztracená ryba. Z úsudku a tahu se zřejmě nejednalo o žádného násaďáka. Na těch vrbičkách opravdu něco bylo. Jakpak by ne. Kapři moc dobře věděli, že kdekoliv jinde na pískovně, udělají-li chybu, nemají téměř žádné šance se osvobodit. U vrbiček ta naděje byla. Proto se valná většina kaprů krmila právě tam.

Strategie bylo jasná

Musel jsem vybojovat místo. A tak jsem jednoho dne to místo naproti vrbičkám získal, malým člunem jsem si zmapoval rozestavění vázžek ve vodě a podle toho umístil montáže.
Během první hodiny přišel první záběr.Kapr si odebíral z navijáku a rychle se přibližoval k úseku vrb. Neudržel jsem ho. Zajel do vázek. Co bylo ale zajímavé, nevisel jsem natvrdo. Vlasec se z navijáku pořád odmotával. Kapr nezůstal v keřích a nepokoušel se zamotat udici přímo v nich, jak se mi většinou stávávalo na jiných vodách, ale pokračoval dál. Po dalších několika vteřinách vlasec nevydržel a pravděpodobně o ostrý povrch keřů se uřízl. Přesně ve chvíli, kdy jsem kapra ztratil, vyskočil nad hladinu. Bylo to zhruba 15 m za vrbičkami a zcela jasně směřoval k protějšímu břehu. Odpoledne se mi přihodila na chlup stejná akce se stejným koncem. Byl jsem na sebe rozezlen, protože jsem kapry mohl více držet nebo nástrahu položit dále od vrbiček. V návalu emocí mi ale začala docházet jedna skutečnost..

Vždyť se tady kapři tahají stále jen z jedné strany vrbiček! Mají to perfektně naučené. Udělají-li chybu, uhánějí směrem ke klidnému břehu. Samozřejmě, že únikem porostlými vrbičkami vlasec mušlemi uříznou. Byl to jasně naučený osvobozující stereotyp.

Co kdybych zkusil zavézt z jiné strany vrbiček?

ještě jiný nápad, který jsem začal ihned realizovat. Na vrchní konec tyčové bójky jsem z drátů připevnil jakési oko a v horní části jsem ho přestřihl. Do 5cm výseku jsem navlékl gumovou trubičku. Tak, aby při náporu vlasce vyskočila. Vyplul jsem na vodu a spustil tyčovou bóji zhruba doprostřed vrbového lesíku a navlékl na ni ještě H-bójku kvůli tomu, aby byla více stabilní a příliš se neskláněla. Montáž jsem položil za keře a při cestě nazpět jsem vlasec provlékl drátovým okem na tyčovce a zajistil ho gumičkou. Tak jsem zavezl jeden prut a čekal, co se bude dít. Napadaly mne různé myšlenky, proto jsem s vývozem druhého prutu otálel. Přemýšlel jsem, jak se kapr zachová v případě, že se nechá chytit na druhé straně vázek. Místo ohebné tyčové bójky bych ve vodě raději viděl nějaký neohebný materiál. I kdyby to byla obyčejná tyč. Nic naplat, co bylo k dispozici, to bylo. Seděl jsem vedle prutu a vyzýval všechny kapry k boji.

Po delší době jsem konečně uslyšel hlásič

Kapr nešel do padáku, ale odebíral si z cívky. To bylo skvělé! Tyčovka se prudkou jízdou začala ohýbat, ale H-bójka jí to příliš nedovolovala. Raději jsem více povolil z navijáku, aby se více zvedla a držela vlasec co nejvýše. Skočil jsem rychle do gumového člunu a vyrazil za rybou. Vlasec prokluzoval drátovým okem a držel se pořád dost vysoko nad vrbičkami. Vše probíhalo tak, jak jsem si představoval. Jakmile jsem doplaval k bóji, lehkým škubnutím jsem z ní vypnul vlasec. Svou úlohu splnila na jedničku a mně už nezbývalo nic jiného, než pronásledovat rybu na volné vodě. Kapr byl stejně překvapený jako já a ve chvíli, kdy jsem ho podebral, mě zaplavila vlna radosti. Vyzdvihnul jsem ho do člunu a pádloval ke břehu. Cestu nazpět jsem si náramně vychutnával. Tato taktika byla vskutku úžasná a několik dalších dní jsem si užíval skvělé kaprařiny.

Ryby úsek za vrbičkami považovaly za bezpečný. A čím blíže bylo k druhému břehu, tím lépe. Měly to prostě tak. zakódované. Časem metoda vedeného vlasce nad vážkami začala ztrácet na významu. Nastal čas, kdy se kapři začali vracet do vrbiček (šli do padáku). Po záseku už neplavali na volnou vodu, ale směrem ke mně. Velice rychle se informovali a změnili své chování, aby přežili. Bylo na čase vymyslet něco nového, nebo zkusit to jinde.

Z malých lokalit se přesuňme na velká jezera. Vyberu třeba ta, která všichni dobře známe - Pálavská. Neřekl bych, že to jsou lokality až tak silně závadové, ale utrhne se tam na tisíce kaprů. Vázky nejsou úplně všude, to ne, ale jsou úseky, kde jich na druhou stranu není málo. Lavice a podobné změny hloubek tam najdete jen s obtížemi. I proto jsou potopené stromy, zatopené budovy o jiné překážky jediným možným útočištěm ryb i skvělou příležitostí, jak se zbavit naší udice.

Vzpomínám na jednu z měsíčních výprav na Dyji 5. Zavážel jsem na vzdálenost 130 m. Do míst, kde vedl pás starých dubových stromů. Rozkrmoval jsem 8 m před potopenými stromy a montáž pokládal do středu (mezi krmné místo a potopené stromy). Druhou polovinu krmné dávky jsem pustil ještě do stromů. Věřil jsem, že kapři budou v úkrytu přijímat kuličky s větší důvěrou a rychleji poznají dobrou kvalitu. V bezpečném místě ve stromech jim časem dojdou. A pokud jim opravdu zachutnají, tak budou chtít další. A pachový signál dobrot ucítí hned poblíž.

I když se jim to bude zdát nebezpečné, nakonec se za vůní kuliček stejně vydají. Udělají to! Avšak první boilie na dosah je moje nástraha! Možná vám to zní legračně, ale když něco dělám, tak si podobné teorie prostě spřádám. Nerad jen tak nakrmím, položím nástrahu a pádluji na břeh. Trošku jsem možná ztématu odbočil ke vnadění, ale chytání ve vázkách a způsob aplikace krmení jsou úzce spojené. Nevím, jestli se kapři chovali přesně tak, jak jsem si představoval, ale taktika se zdála být úspěšná. Za první týden jsem ulovil přes čtyřicet kaprů, z nichž se čtrnáct pohybovalo od 10 kg do 15 kg hmotnosti.
Nicméně - spokojený jsem stále nebyl. Hmotnostní potencionál kaprů byl tenkrát na pálavských jezerech daleko větší. Bylo na čase něco změnit. Ovšem nic převratného se vymyslet nedalo. Zkusil jsem jen nakrmit dál od vázek, abych mohl posunout montáž o nějaký metr blíž ke břehu. Rozhodl jsem se tak, protože jsem ztratil dvě ryby, které, mimochodem, vypadaly velmi dobře. Ale jak se později ukázalo, s novou taktikou jsem taky neobstál. Montáž umístěná 8 m před potopenými stromy nevykazovala bezpečnou vzdálenost pro ryby, po kterých jsem šel! Nakonec jsem skončil se svou montáží až na 20 m od vázek. Záběrů mi rapidně ubylo, ale na druhou stranu jsem byl schopen dobrzdit větší ryby. Hmotnostní hranice kaprů se konečně přehoupla přes 15 kg a později i přes 18 kg.

Na Mušově jsem tehdy strávil mnoho dní, měl spousty záběrů, vyvážel jsem jako drak a padal únavou na zem. Ten, kdo šel okolo mě, si klepal na čelo a považoval mě za šílence. Aby ne... Žil jsem jen pro ryby a velké množství záběrů a jiné věci pro mě neexistovaly. Jenže s odstupem času musím uznat, že jsem mohl chytat jinak a to bez vynaložení tolika sil. Byl bych také možná dostal daleko větší ryby, kdybych se tak nehonil a raději nastražil dále od vázek. Ale hlad po velkém množství záběrů ve mně zaslepil všechny jiné možnosti. Zřejmě jsem se z toho musel nejdříve „vychytat". To se ale psal rok 2000 a nemá význam ničeho litovat, protože to tak mělo být, abych dospěl k současným názorům.

Nejde popsat, kolik metrů stačí nastražit před vázky na tu a tu hmotnostní kategorii ryb, jako nejde přirovnávat velikost kapra k jeho síle. Patnáctikilogramový kapr může bojovat daleko urputněji, než kapr s hmotností 25 kg. Vše záleží na momentálním stavu ryby, aerodynamickém tvaru jejího těla a v neposlední řadě i na věku. Každá ryba je jiná a jinak bojuje.
Síla tahu je závislá na hmotnosti kapra. Proto zvažte, po jakých rybách toužíte a jdete. A podle toho se i chovejte. Najděte si „bezpečnou" vzdálenost od vázek na požadovanou velikost ryb, které chcete lovit. Jak už jsem uvedl minule, žádný návod na to není. Je to jen na vašem citu, zkušenostech a také na souznění s vaším vybavením. Samozřejmě, čím vzdáleněji nastražíte od vázek, tím budete mít méně záběrů, ale zároveň se zvýší šance, že kapry dostanete na břeh. Také nesmíme zapomenout ani na už zmíněnou návnadu.

Jedině kvalitním krmením donutíte kapra, aby nástrahu sebral dál od přirozeného útočiště. Věřte, že kapři nebudou zbytečně riskovat kvůli návnadám, které za to nestojí. Podaří-li se vám přece jen přimět kapra k záběru, nastává opravdová přetahovaná. Boj.
Přežili jste první nápor a kapra obrátili od vázek? Takto je skvělé! Dostaňte ho do bezpečného prostoru ajedte mu člunem naproti (pokuďje jeho používání povoleno). A co pak? No přece ho podeberte a užijte si ten úžasný moment vítězství.Gratuliji!

Příběh z opravdu těžkého terénu


Je o chytání kaprů přímo v závadách a z Dyje5 se nemusíme přesouvat daleko. Stačí jen přes hráz na prostřední Věstonickou nádrž, kde jsem tehdy poprvé začal používat novou metodu. Chytal jsem v pařezišti a naplaveninách, kde se samozřejmě vyskytovalo nejvíce ryb. V té době jsem začal používat místo olůvek kameny na trhačku. Tím se mé procento bezpečně zdolaných ryb zvýšilo. Zkoušel jsem i jiné věci. Avšak poprvé v životě jsem začal používat systém s trhacím plovákem. Nebyl to můj vynález, ani jsem to nikde nevyčetl. Viděl jsem to u kamaráda, který za mnou na pár dní přijel. Po několika ztracených rybách v pařezech začal navazovat pet láhev na koncovou udici. Jen jsem kroutil hlavou, co si to vymýšlí za nesmysly. Byl jsem ktomu skeptický, skoro jsem se usmíval. Aby taky ne! Metr od montáže mít tak nápadný předmět? Moc mi to prostě nesedělo. Ale Rosta věděl, co dělá.

Jeho záběry sice ubyly na polovinu, ale jednu věc jsem už ignorovat nemohl ani v nejmenším... Všechny ryby, které Rosťovi zabraly, skončily v podběráku! Z naší statistiky vycházelo, že Rosta v podstatě na břeh vytáhl více ryb než já, i když jsem měl daleko více záběrů. Vždyť kamarád ulovil několik 15kg kaprů během šesti dnů a tato výprava z léta roku 2003 stále ještě patří mezi jeho nej vydařenější.

Když kluci odjeli domů, vyzkoušel jsem tuto metodu taky

Použil jsem tedy láhev od Coca-Coly. Silnějším vlascem jsem ji omotal a zauzloval v oblasti hrdla a druhý konec vlasce jsem přivázal k obratlíku mnohem slabším vlascem. Tak, aby vydržel spouštění systému na dno, ale aby se utrhnul při záběru. Plovák jsem ještě zamaskoval vodní trávou a klacíky. Snažil jsem se tento nepřirozený předmět co nejvíce přizpůsobit prostředí. Modelářská práce skončila a tak jsem mohl spustit systém do hustého pařeziště. Kapři se tam nápadně váleli. Dávali mi to najevo mohutnými výskoky nad hladinu.

Dvacet hodin jsem čekal no kýžený záběr!
A pak se cívka konečně roztočila! Uchopil jsem prut a okamžitě skočil do člunu. To byly nervy! Sám ve člunu a bez motoru. Blížil jsem se ke svému soupeři velmi pomalu. Co bylo ale důležitější, necítil jsem žádnou vázku, jako jindy. Po čase jsem zahlédl láhev na hladině. Vynořila se a hned zase zmizela. Bylo to vzrušující. Přibližoval jsem se do míst, kde jsem ji naposled zahlédl. Plovák setrvával stále více času na hladině. Bylo zřejmé, že kaprovi docházejí síly. Ještě jsem ho neviděl, ale podle plováku nemohl být níž než metr pod hladinou. Ještě několik krátkých výpadů a bylo dobojováno. Podebral jsem 98 cm dlouhého a téměř 19 kg těžkého šupináče. Jo, tak to byl přímo fantastický okamžik. Tato taktika je naprosto výjimečná. Díky ní máte šanci zdolat kapra přímo v pařezištích a v jiných závadových vodách. Na druhou stranu - samotná prezentace je velice pracná a také velmi nápadná. Co taky očekávat od plastové lahve v ryzí přírodě, že? Plovák by bylo lepší umístit dva, tři nebo klidně pět metrů od nástrahy. Čím by byl dál, tím by to bylo samozřejmě lepší. To si ale můžete dovolit pouze na vodách s hloubkou vody nad 10 m, aby měl tento systém nějaký význam. Na Dyji 6 jsem chytal ve čtyřmetrové hloubce a kořeny dosahovaly do jednoho metru. Tam byla láhev, vzdálená pouhý metr od nástrahy nutností. Kdyby byla vzdálena 2m, tak by neměla nejmenší význam.

Ne všude je ale tento systém úspéšný


Zkoušel jsem ho používat na čistých pískovnách, kde jsem měl problém s ostrými škeblovými lavicemi. Čistota vody hrála proti mně a já s potopenou lahví neměl jediný záběr. Z toho plyne, že je možné tento systém nastražit pouze ve vodách se silným vegetačním zákalem a nečistotami při dně, tedy v místech, kde lze rušivý předmět zamaskovat.

Za tímto tvrzením jsem stál přesně do jara roku 2006, než jsem objevil plovoucí materiál využívaný ve stavebnictví. Je podobný štěrkovým kamenům. A najednou bylo po nedůvěře. Nové typy plováků jsem vyzkoušel i na známých francouzských jezerech. Zjistil jsem, že např. kokos vycpaný polystyrenem je mnohem důvěryhodnější součástí udice, než pouhý polystyrénový plovák. Záleží opět na vaší fantazii.
Přizpůsobit poslední část vaší udice vodnímu prostředí - to je to, oč tu běží!

Revíry s velkým rybářským tlakem

Kapři se dokážou velmi rychle přizpůsobit.To už jsme si zde řekli. Tak neusněte na vavřínech, když se vám momentálně daří. Né že bych vám to nepřál, ale buďte si jisti, že se blíží doba dalších změn a měli by jste být na ně připraveni. Ovšem pokud se vám dlouhodobě nedaří, zkuste se do kaprů vžít. Co by jste dělali v jejich situaci?
Vyzkoušejte to. Uvidíte, že vás napadnou nové možnosti lovu, jiné taktiky i jiné návazce. Musíte o kaprech přemýšlet. Kdo říká, že se nedá už nic nového vymyslet, nemluví pravdu a já ho o opaku přesvědčovat nebudu. Vždyť čím méně přizpůsobivých rybářů je u vody, tím lépe pro ty, kteří o rybách přemýšlejí jaksi hlouběji. Nebojte se,v kaprařině bude pořád co objevovat a když ne (tomu moc nevěřím), použijeme třeba zastaralé techniky. Třeba i deset let staré. Kapři si je už nemusí „pamatovat" a může se stát, že s nimi budeme slavit nové úspěchy. To je na kaprařině krásné.

Nikdy přesně nevíte, co kapr ještě má nebo už nemá ve své paměti
Nebo na co už zapomněl. No, dobře, vím, že mohou nastat situace, kdy opravdu už nevíte. Dostáváte se do zoufalého stavu a nejraději byste s tím sekli. Nevěříte si už vůbec v ničem a vaše rybářská osobitost se blíží ke krachu. Proboha, úplně vám rozumím. Hlavu vzhůru! V podobné situaci jsem byl mnohokrát a mohu vám povědět, že byla většinou předzvěstí velkého úspěchu. Pro tyto případy mám jednu malinkatou radu. Postavte se na břeh, zavřete oči a nahodte. Nevyhledávejte žádné lavice, rostliny, no prostě nic.

Vypněte mozek, uvolněte se tak


Zdá se to být velice lehká rada, ale vy jste začali dělat něco jiného oproti ostatním kaprařům! A to je skvělé. No vidíte, že to jde. A je to určitě lepší, než mít přesně vyvezeno za tou největší a nejlépe vypadající lavicí na sonaru. Není žádnou náhodou, že volně nahozené nástrahy do libovolných míst přinášejí skvělé úlovky. Rok co rok se o tom přesvědčuji. Znám mnoho rybářů, kteří mi vyprávěli, že když se dostali k vodě, byla už tma. Nezbylo jim, než nahodit někam do vody a počkat na rozednění (aby mohli zavézt na lukrativní místa). Ale tu noc, co tak ledabyle nahodili, většinou ulovili nejtěžší nebo největší počet ryb z celé výpravy. A když jsem se jich zeptal, co udělali druhý den ráno? No, samozřejmě, že zavezli na ta „nejlepší“ místa, kde po zbytek výpravy živořili s nevelkým počtem záběrů. Bohužel pro ně, oni považují tuto událost za náhodu a nevidí jediný důvod z toho něco vyvozovat. Jejich škoda. Pro nás z toho ale plyne, že i tohle může být skvělá taktika. A věřte, že na těch nejtěžších vodách to taktika prostě je. Je dobré čas od času vyrazit k vodě a nic nevymýšlet. Jednoduše někam nahodit a vůbec nepřemýšlet, kam montáž dopadla. Hlavně, že to bylo do vody. Tady může platit pravidlo, že čím více budete přemýšlet, tím více budete mít společných myšlenek jako ostatní kapraři. A vtom právě spočívá kouzlo této metody. Kapři se po celý rok, popřípadě život setkávají s rybářským tlakem na lavicích, před vázkami a já nevím, kde ještě jinde. Každá voda má oblíbená místa, kam většina rybářů po celý rok nahazuje. Na vodách s malým rybářským tlakem mohou být tyto úseky (lavice a jiné) velice úspěšné, kdežto na silně prochytávaných vodách je tomu spíše naopak. Především v období podzimu jsou kapři rybářským tlakem nejvíce rozplašení. Každý rok si toho můžete všimnout (chytá se méně ryb).

Kapří nejsou hloupí a přesně vědí, kdy jste u vody a kdy opouštíte břeh (což platí zejména pro menší revíry)

Jednou jsem byl při týdenní výpravě na velmi navštěvovaném rybníku v jižních Čechách bez záběru a nevěděl si už rady. Zbývaly poslední dva dny a mně nezbývalo, než se pokusit vymyslet nějaký poslední tah. Rozhodl jsem se dát kaprům najevo, že jsem to vzdal. Vyjel jsem na vodu, stáhnul bójku a složil bivak. Se vším jsem hodně rámusil, abych byl dost nápadný. Taktéž jsem napodoboboval skládání věcí do lodě. Ve skutečnosti jsem tam dával a vyndával stále stejné křesílko. Kaprař sedící po mé levici s dalekohledem přitisknutým na obličeji zřejmě nevěřil svým očím a musel si o mě myslet, že jsem utekl z psychiatrické léčebny. Ke vší úplnosti jsem si sedl na lodičku a vyrazil k břehu, odkud jsem přijel.

Divadlo bylo sehráno!

Jenže já se vrátil. Ve vodě jsem nechal své pruty. Nezapomněl jsem je tam čistou náhodou. Teď si asi říkáte, co to vykládám za blbosti. Mějte trochu trpělivosti, vše objasním. Vrátil jsem se potichu podél břehu, nestavěl bivak, nedělal vůbec nic. Odešel jsem dále od vody a lehl si na lehátko. Herectví v podobě mrtvého brouka mi šlo dobře. Divadlo, které jsem sehrál, mělo dát kaprům signál, že jsem místo opustil a mohou se tak s klidem pustit do zbylého krmení. Tu noc jsem ulovil 15kg šupináče!

Zase to není nic, co by bylo daleko od reality a nemyslím si, že by to byla nějaká náhoda. Málokdy se u vody chováme tak tiše, že by nás ryby nemohly zaregistrovat. Dvojnásobně to platí při delších výpravách, anebo tehdy, když chytáte s kolegou.
Nechtěl jsem vám udělat zmatek v hlavě. Snažím se jen poradit, abyste si více všímali okolí, ve kterém rybaříte, protože ryby vnímají stejnou situaci. Překvapíte li je dříve, než kdokoliv jiný, věřte, že budete odměněni rybou, které si můžete vskutku vážit. Ať je to třeba 10kg kapr, někým opovrhovaný. Vy sami budete znát jeho pravou hodnotu a žádné číslo, ať už má 8 nebo 12 kg, ho oproti těm 20kg nezahanbí.

Tak třeba vody, které jsem v minulosti navštěvoval, mi průměrně přinesly 2-3 pěkné kapry za rok. A to podotýkám, že jsem byl u vody veškerý svůj volný čas. To někteří rybáři chytí kupříkladu na placených revírech třeba zajedno dopoledne.

Pro někoho je důležitý počet, pro někoho hmotnost ryb, ale pro mě jsou no prvním místě zážitky, zkušenosti o obtížnost vody, z níž kapry mám. Lokality s vysokým rybářským tlakem jsou jednou velikou učebnicí pro každého z nás. V těchto vodách žijí opravdu zkušené ryby, kterých je málo a za soustavného kaprařského tlaku znají i ty nej modernější metody lovu. Kapři mění své trasy, zvyky i způsoby, jak odhalit past. Mění je opravdu rychle a ve chvíli, kdy si myslíte, že jste přišli na úspěšnou taktiku, užje vlastně dávno zastaralá.

Krásně vypadající lavice na echolotu je tím nejhorším místem, kam můžete zavézt
Nápadný vlasec protínající sloupec vody zase odstraší každou rybu. Pochopil jsem i to, proč nepoužívat tyčové bójky a ani jiné značky. Dozvěděl jsem se, kde a kdy je nejlepší lovit. Porozuměl a naučil se hodně. Jsou ale věci, které jsem nikdy nepochopil, i když jsem se o to hodně snažil. To už patří ke každé vodě a k tajemství ryb. Bez toho by kaprařina nebyla tím, co na ní tak miluji. Ta možnost jít pořád dál, se všemi novými myšlenkami, nápady a sny.

Dalo by se napsat ještě mnoho o chování kaprů. Také o různých taktikách. Úmyslně jsem se taktéž nezmínil o vnadících strategiích na zkušené kapry atd. Oblast návnad je další obrovskou možností, jak kapry přelstít. Ovšem tato kapitola a v podstatě celá kniha se návnadami z již zmíněných důvodů zabývat nemůže. Závěrem bych vám chtěl připomenout, že pokud vnímáte pocit, že v kaprařině pokulháváte za ostatními kapraři, vězte, že nastal ČAS PRO ZMĚNU!

Lukáš Krása - LK Baits

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.















Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se