• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Lov kaprů na Labi

  • cadox fishing
26. 07. 2013
Labe bylo zhruba před deseti, možná dvanácti lety mojí nejoblíbenější vodou. Poté, co jsem se na naši největší „mezinárodní" řeku přesunul z mnohem menší Jizery a poznával její krásu, jsem zde zažil mnoho krásných chvil. Sice už to nebyly takové žně, jako na legendárních kazetách Milana Zelenky, stále však to bylo Labe trochu neznámé, neobjevené, málo navštěvované, místy až panenské.

Postupně jsem ale začal střízlivět. Ne, že bych začal méně pít, ale prvotní nadšení ze mě vyprchávalo. Mnohá panenská místa se totiž změnila v hojně navštěvovaná, mnohé nechytané ryby najednou byly vícekrát popíchané, či dokonce poškozené od neopatrných rybářů,.. Nemálo krásných kaprů zmizelo. Do udíren, popřípadě do soukromých revírů. A tak jsem prostě jednou řekl dost a začal se věnovat jiným vodám.
K Labi jsem ale pak ještě párkrát zavítal

Třeba v roce 2006, když jsme zde točili DVD, které se jmenuje Po stopách velkých kaprů. To však byla jen krátká epizoda. A byl skoro zázrak, že jsme tehdy během jediného natáčecího dne dokázali chytit hned několik velkých ryb. Dalších několik let jsem ale na Labi ani jednou nenahodil. Až předloni a loni v pozdním podzimu. Prostě jsem se vrátil na místo činu.

Hlavním hnacím motorem pro mě byl můj nejlepší kamarád Karel. Nejprve jsem před dvěma lety zavítal na zdánlivě nicotný úsek Labe, kde sem si myslel, že už žádná ryba o hmotnosti přes 17 kg nežije. A Karel tam ulovil dvaadvacátníka! No a v dalších úsecích řeky chytal běžně kapry o hmotnosti v rozmezí 15-19 kg. Zdravé, nepoškozené, málo chytané. To byla výzva! A tak jsem se konečně odhodlal a vyrazil na Labe do úseku, který jsem kdysi znal ze všech nejlíp, ale kde už jsem téměř deset let nelovil.

Zázraky jsem nečekal

Prostě jsem jen chtěl zkusit, jestli tu ještě pár velkých kaprů zbylo. A jestli se mi některé z nich podaří přelstít. Jak už to u mých výprav v poslední době bývá, hned v úvodu nastaly problémy se sháněním věcí. Od doby, kdy se kaprům začali častěji věnovat i moji synátoři, se mi totiž celkem pravidelně stává, že na ryby dorazím tu bez hlásičů (jako na závody na Vltavě), tu bez baterky k echolotu, tu bez vařiče.,. Tentokrát to bylo bez spacáku. Abych byl ale upřímný, tohle nemůžu svést na ně, zato mohla moje nedůslednost a spěch při balení. Ovšem pumpičku k lodi krátce předtím půjčenou měli. Do té doby fungovala, ale teď, když jsem se ji chystal použít a nafouknout lod, abych se mohl přeplavit na vytipované místo, měla vytržený tlakový ventil, což jsem při balení nezjistil. Myslel jsem, že mě trefí šlak... Já snad budu muset jet domů! Ale nakonec jsem spolu s kolegou, který mě na místo dovezl, našel částečné řešení, Chybějící ventil jsme nahradili dlaní. Nebylo to ale tak jednoduché. Kolega, který suploval ventil, musel při mém šlápnutí na nafukovací žábu dlaní ucpat otvor, ale pak hned zase okamžitě uvolnit, aby se naplnila vzduchem. Museli jsme to dokonale zkoordinovat a snadné to nebylo. Co snadné... Řeknu vám rovnou, šlo to pěkně blbě, prostě to bylo, však víte, nač. A tak jsme loď nafoukli místo za deset minut za hodinu a byli jsme splavení jako penzisti po třech viagrách. A to byla nafouknutá jen asi do tří čtvrtin, byla hodně měkká, ale plout s ní šlo.

Zachránil mě Krakonoš

Naložil jsem ji, rozloučil se s kolegou a vyrazil. Šlo to, ale skřípalo to. Nedofouknutá loď byla přetížená, plul jsem jako šnek, navíc s vědomím, že když kolem mě projede šíf a schytám nějakou tu vlnu, mohu jít i s výbavou ke dnu. Naštěstí místo šífu jel kolem Krakonoš.
Nebojte, neblouzním, s Trautenbergem taky nejsem příbuzný a není to ani tím třetím pivem, které jsem před chvílí dopil. On opravdu na lodi s benzinovým motorem přijel rybář, kterému nikdo neřekne jinak než Krakonoš, Měl jsem to štěstí, že právě přeplouval jinam. A jelikož se trochu známe od vidění, zastavil a nabídl mi, že mě dopraví, kam budu potřebovat. Jelikož jsem hodlal putovat téměř kilometr proti proudu a se svou zpola nafouknutou lodí plul rychlostí zhruba tři metry za hodinu, zajásal jsem. Divíte se?

Na místě jsme byli coby dup. Mezitím jsme trochu pokecali o rybách, rozloučili se a popřáli sí úspěšný lov. Pak už bylo vše na mně. V oblasti několika set metrů jsem začal vybírat místo, kam se usadit. Po dlouhém zvažování jsem si vybral, vylodil se, postavil brolíčko a začal chytat. Nerozhodil mě ani krátký déšť. Horší to bylo v noci. Už byl téměř listopad a já byl bez spacáku a neobjevil jsem ani žádnou dobrovolnici, která by mě zahřála. Vyřešil jsem to prostě - přetáhl jsem přes sebe gumovou podlážku od přístřešku. Velká výhra to ale nebyla. Jelikož podlážka nedýchá, veškeré teplo a pot, které vyprodukujete, se srazí navnítřní stěně a stéká zpět na vás. Pro výuku o koloběhu vody celkem slušný materiál, ale v reálu žádná hitparáda.

Noc jsem nakonec přežil

Navíc jsem si při pozorování řeky uvědomil, že nesedím až tak dobře, jak jsem si zprvu myslel. A tak jsem se přesunul 300 m výš proti proudu. Hned jsem cítil větší šanci. Ke všemu ještě za chvíli dorazil parťák Kája, takže bylo rázem veseleji. A pro mě obzvlášť, protože mi přivezl spacák.

K úlovku to ale nevedlo. To mě přimělo přestat pracovat (k vodě jsem si totiž vzal návrhy smluv, kterými jsem se od rána do večera probíral) a začít chytat pořádně, když už to s těmi rybami nešlo po dobrém. Znovu jsem prozkoumal celou oblast před sebou a přišel nato, že ač echolot neukazuje žádné odlišnosti, je dno na nejbližších 60 m pro kapra nezajímavé, zatímco v rozmezí dalších 80 až 100 m je to jiná káva. Prostě jsem pochopil, že kdybych byl kapr, jezdím vždy jen tudy, i kdyby mi u břehu podstrojovali, co by mi na očích viděli, kdyby mě viděli.

A tak jsem během chvíle překopal celou strategii

Montáž, způsob krmení a další zdánlivé maličkosti jsem nekompromisně změnil. Výsledek? Po dvou dnech bez pípnutí mi za pouhých 45 minut po této změně naviják kvičel jako čuník tři vteřiny před porážkou.
Kapra jsem zastavil až asi po 80 metrech. Hned poté jsme s Kájou nasedli do člunu a jeli ho zdolat. Než jsme k němu dopluli, byl o dalších 150 m níž po proudu. Zde už jsem mu ale velkou šanci nedal a během pár vteřin byl krásný, více než 12kg šupík v podběráku. Následovalo pár fotek a kapr si to mašíroval zpět do řeky. Hned jsem si uvědomil, jak je mnohdy důležité u vody přemýšlet a nedržet se stereotypu. Kdybych dál čučel do lejster a chytal kdesi před sebou, zřejmě bych měl na kontě stále nulu. Takhle jsme měli v žílách čerstvou krev. Samozřejmě s trochou nezávadné moravské slivovice, kterou jsme sice na rozbor nedávali. ale protože žijeme i nyní, tak byla v pořádku.

Další kapr přišel s ranním svítáním


A byla to úžasná jízda! Jestliže jsem první rybu zdolával nějakých 200 m pod místem náhozu, tady jsem byl po dobrzdění a plavbě na lodi minimálně o 300 m níž. Karel reptal, že se mnou už takovou dálku jezdit nebude a že už kapry pasu (námi používaný termín pro jemné zdolávání) jako on... Jenže, když se větší ryba opře do silného proudu a rozjede, není šance ji zastavit ani párem volů. Co mě šokovalo, byl způsob boje tohoto kapřího válečníka v poslední fázi zdolávání. Něco takového jsem totiž viděl jen u některých mořských ryb. Kapr si totiž po přitáhnutí k hladině lehl na bok, zapráskal silným ocasem do vody a zaplul do hloubky jako Nemův Nautilus. A znovu, znovu a ještě jednou, přestože jsem se mu snažil nedat ani metr. Překvapilo mě to o to víc, neboť jsme si s Karlem mysleli, že ryba je asi tak stejně velká, jako ta předchozí. Po zdvihání podběráku z vody jsem ale pochopil, že bude větší. Váha nakonec ukázala 16,2 kg. Byla to úžasně vysoká a silná ryba, prostě zapomenutý nebo znovuo bjevený labský poklad. Měl jsem z něj obrovskou radost, neboť bylo zřejmé, že můj návrat na Labe skončí úspěchem. Ne, že bych byl zklamaný, kdybych nic většího nechytil, ale velká ryba prostě potěší vždy.

I když jsem v posledních letech na různých revírech chytil hodně velkých a nádherných ryb, tahle z Labe pro mě měla kouzlo navíc, kouzlo ztraceného syna, který se vrátil k tátovi.
Labe mě prostě opět přijalo za svého.

Karel dlouho nemohl nic chytit. Možná to zčásti bylo i tím, že vždy, když najeli nenasytní tloušti, vytáhl udice z vody s tím, že počká, až přejedou. Jenže občas pak zapomněl, že vůbec nemá nahozeno, takže některé dny měl pruty ve vodě zhruba jen dvě až tři hodiny. Zbytek dne nechytal. Kdo však zná Karla, ten ví, že jemu stačí i takhle málo, aby všechny trumfnul.

Například na jaře na jedny dvoudenní závody, které startovaly v pátek, dorazil až v sobotu před obědem. A večer zase odjel s tím, že ho bolí záda, zatímco ostatní chytali do nedělního odpoledne. Někteří se při vyhlašování pak dost divili, ale mě skutečnost, že za tu malou chvilku stihl závody s přehledem vyhrát, nijak nepřekvapila. No a stejné to bylo i ted.

Přijeď z práce, mám ho no prutu   

Jen co Karel po půldenním čekání na to, až tloušti přejedou, nahodil, rozjel se jeho pravý prut.A už vůbec mě nepřekvapila jeho obligátní věta: „Ten si bere, jdeme na lod'.“ No, ještě že jsem byl hned u něj a nemusel jsem odjet z práce, jako posledně Rafan, kterému Kája do telefonu oznámil, že zasekl rybu, která si bere a že ji nemůže zastavit, aby přijel s lodí. Rafan byl „jen" 30 km daleko, takže přerušil práci, naložil loď a kamarádovi vyrazil na pomoc, Nebudu to natahovat. Karel po celou dobu bravurně udržel kapra na prutu. A když Rafan dorazil, během dvaceti minut kapra zdolali. Když mu pak navážili něco kolem 11 kg, Karel suše pronesl: „Sem si myslel, že je o trochu větší.”

Tentokrát ale ryba opravdu větší byla

A co víc, Karel ji ani moc nepásl, takže během chvilky jsme ji měli v podběráku, I když nebyla tak vysoká jako ta moje, bylo jasné, že to nemůže skončit jinak, než překonáním mého úlovku. Jasně, 16,8 kg! Už se mi to stalo tolikrát, že bych se vůbec nedivil, kdybych vytáhl největší rybu vody a Karel za pět minut poté vytáhl tu stejnou, která však po cestě zbaštila škebli přicucnutou na dvoukilovém šutru. Ovšem, stejně tak, jako přeje ryby on mě, přeji je i já jemu. Takže jsem byl z jeho úlovku š´tastný, možná mnohem šťastnější, než kdybych tu rybu chytil já.

Také další den byl úspěšný

Ale už jen pro mě. Jedenáctikilogramový, zvláštní a velmi bojovný šupináč a čtrnáctikilogramový večerní lysec završili naši společnou výpravu a můj comeback na Labe. Bylo to pět krásných dnů, které do mě opět vlily víru, že tato řeka ještě není úplně ztracená. Naopak, že se zde kaprům opět začíná dařit.
To se potvrdilo už za týden, kdy jsem se znovu vydal na Labe, tentokrát se synem a na jiný úsek. Během pár dnů se mi podařilo chytit několik velkých kaprů a překonat 16kg hranici. A Kája? Správně tušíte... Opět mě trumfnul. Vrátil se na místo, kde jsme chytali. A spolu s kamarádem Borkem zde těsně před prvním přívalem sněhu zdolali 23,6kg kapra, největší rybu tohoto úseku. Jestliže mě tato řeka znovu přivítala s otevřenou náručí, Karel se snad musel v Labi narodit, To je prostě celý on, labská legenda.

Michal Kučera - Mikbaits.cz



 


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se