• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Lov kapra s Ivo Slámou

  • cadox fishing
13. 05. 2010
 
 Taktika lovu kaprů

Tekoucí a stojaté vody se od sebe v mnoha směrech odlišují a vyžadují občas i jinou strategii. Začít bychom měli důkladným průzkumem dna lokality, na které jsme se rozhodli lovit. K tomu budeme potřebovat loď nebo kvalitní nafukovací člun. Dále budeme potřebovat echolot. Echolot nám na obrazovce ukáže profil dna, jeho charakter (dovede rozlišit tvrdé podloží dna od naplavenin či zabahněných úseků) a hloubku vody.Tento průzkum lze mozřejmě provádět i pomoci olovnice, ale pak je tato činnost velice zdlouhavá a některé důležité prvky na dně nám mohou uniknout.
V lodi bychom měli mít k dispozici i několik mobilních „há bójek“ a minimálně jednu sklopnou tyčovou bójku. „Hábójka“ je vyrobena z plovoucího nesavého materiálu o rozměrech cca 20 cm x 20cm o asi 5cm. Je vyrobena tak, že připomíná tvar písmene „H" (odtud název hábójka). Na střední příčce bójky je navinuto asi 20 m provázku na jehož konci je závaží. Po vhození do vody se hábójka vlivem klesajícího závaží roztočí až do okamžiku, kdy se závaží dotkne dna. Podélné příčky bójky zamezí dalšímu odvíjení provázku. Po vytipování nejpříhodnějších míst vybereme dva posty, které označíme tyčovou bójkou a hábójky odstraníme z hladiny.

Tyčová bójka se většinou skládá z několika plastových plovoucích tyčí asi jeden metr dlouhých, které se dají spojit. Jejich konečnou délku volíme samozřejmě podle hloubky vody. Na řece sestavíme tyčovou bójku vždy o něco delší, než je aktuální hloubka, neboť se bójka vlivem proudu mírně položí. Navíc na většině řek dochází ke kulminaci výšky hladiny a proto je potřeba počítat s určitou rezervou.I kotvící zátěž tyčové bójky volíme na řece poněkud těžší. Tyčová bójka má jednu nesmírnou výhodu. V případě, že se vlasec dostane do kontaktu s bójkou, ta se vlivem tlaku napnutého vlasce dočasně sklopí, vlasec se uvolní a nedojde k zamotáni udice.

Bójka se pak sama opět postaví do původní polohy. Dodnes bohužel někteří rybáři používají k označováni krmných míst prázdnou, plastikovou láhev, kterou pomocí vlasce a kamenu ukotví na dně. V případě, že se kapr dostane do kontaktu s takovou bójkou, dojde k zamotáni kmenového a kotvíciho vlasce a pokud láhev kotví pořádný balvan, je většinou o výsledku souboje rozhodnuto. Odnese to bohužel kapr, který zůstane na dně přikován pomoci háčku, zamotaných vlasců a kotvícího kamene.

Proto by si toto měli vzít všichni rybáři k srdci a nepoužívat plastové láhve jako alternativu bójky. Někteří rybáři po ukončení lovu jaksi zapomenou tyto láhve odstranit z hladiny a komplikuji tak rybolov svým kolegům, kteří přijdou po nich.
Há bójky seženete již za 99 Kč a výroba tyčové bójky zabere asi tři hodiny práce a vyjde cca na 300 Kč. Tyčové bójky tedy instalujeme vždy 3—4 m za místem, na kterém jsme se rozhodli krmit a na poslední díl, který vyčnívá nad hladinu,umístíme buď blikající „leddiodu“ nebo chemickě světlo pro snadnější orientaci ve tmě. Jsou ovšem revíry, kde tyto praktiky nejsou realizovatelné díky místním úpravám RŘ. Tyto vody jsou obestřeny značným množstvím různých zákazů a vlastni rybolov je zde velice obtížný. Na těchto lokalitách se nesmí používat člun, echolot, bójky a nesmí se vůbec vstupovat do vody a rybář je odkázán pouze na práci ze břehu. Zde se pak charakter dna a hloubky odhadují velmi obtížně.Dobrou pomůckou jsou lekníny, jejichž stonky rostou do hloubky 1.5 m (nezaměňovat se stulíkem, který roste až do hloubky 3m). Podle uspořádání jednotlivých rostlin leknínu můžeme odhadnout, zda dno za leknínovým polem pozvolna klesá, nebo zda je za ním prudký spád. Když stojí rostliny stále řidčeji směrem k vnějšímu okraji pole a vytvářejí nepravidelný okraj, pak dno za nimi klesá pozvolna. Jestliže je však pole ukončeno stejnoměrným hustým okrajem, je za polem leknínů zřetelně hlubší zóna.

Hloubky jednotlivých partií revíru můžeme změřit i pomocí prutu. Budeme potřebovat těžší, průběžné olůvko (minimálně 80 g) a dobře viditelný větší splávek s obratlikem. Vlasec protáhneme olůvkem a na konec vlasce navážeme obratlík splávku. Potom si na těle prutu (hned za sedlem navijáku) označíme půlmetrovou vzdálenost například pomocí dvou proužků lepicí pásky. Po dopadu olůvka na dno opatrně napneme vlasec tak, aby se obratlík splávku dotýkal olůvka. Pak povolíme brzdu navijáku a sevřeme napnutý vlasec dvěma prsty v místě první značky na prutu a vlasec vytahujeme z cívky navijáku až k druhé značce. Počítáme, kolik musíme těchto půlmetrových tahů udělat, než se nám splávek vynořína hladině. Pomocí této techniky si můžeme udělat alespoň orientační obrázek o hloubce v různé vzdálenosti od břehu. Předchozí metoda pomocí člunu, echolotu a bójek je však přece jen přesnější, jistější a dá se naštěstí praktikovat na většině revírů.Pokud víme, že se na námi vybrané lokalitě kapři intenzivně loví, pak bychom měli krmnou dávku omezit na minimum.

V první den lovu zakrmíme jedno místo nějakým zde úspěšným druhem boilie, na druhém místě rozhodíme několik kuliček boilie diametrálně odlišné příchuti. Nebojte se experimentovat, ale pouze s druhem návnady a nikoli s jejím množstvím. Menším množstvím, zejména na začátku lovu, určitě nic nezkazíte. Naopak větši množství návnady, soustředěné na jednom místě, by mohlo kapry spíše odradit, nehledě na to, že tím i snížíme pravděpodobnost že kapr pozře právě kuličku umístěnou pod háčkem. Na neznámém revíru můžeme pro první den lovu použít i menší množství doplňkové, tzv. partiklové návnady. Mezi ně patří kukuřice, hrách, cizrna, tygří ořech, řepka, rýže, lněné semínko aj. Všechny tyto návnady musejí být dopředu správně připraveny. Řepku a lněné semínko stačí před použitím spařit vroucí vodou a nechat tři hodiny odstát. Zbylé uvedené návnady musíme uvařit tak, aby změkly a byly pro kapra snadno stravitelné.

Pro vnadění doplňkovou návnadou můžeme použít směs výše popsaných druhů nebo použijeme pouze některou z nich. Vnadit můžeme buď tak, že před bójkou vytvoříme řídký kruh o průměru tří metrů asi z jednoho kilogramu těchto partiklů. Dalším druhem partiklového vnadění je smíchání různých semen doplňkové návnady se sypkou vnadící směsí. Z promíchané hmoty vytvoříme koule velikosti pomeranče, které necháme na slunci vyschnout. Koule se po vhození do vody velice pomalu rozpadají a uvolňují ve svém okolí, ale i do celého vodního sloupce, vonný oblak částic, který by měl opět kapra upozornit na blízkost potravy.I boilie bychom v prvních fázích lovu měli vnadit opatrně.

V žádném případě nevnadíme směsí několika druhů a příchutí.
Pro začátek je vhodné boilie na bázi rybích a masových mouček například s příchutí mušle, dále pak ořechové boilie (velmi účinné je ořechové boilie na bázi ptačího zobu) a jako třetí pak boilie s ovocnou příchutí, například Scopex nebo Tutti frutti. První dávka této směsi boilie by neměla přesáhnout půl kilogramu. Na revírech, kde je zavážení návnad pomocí člunu zakázáno, jsme tedy odkázáni na vnadicí pomůcky, kterými jsou kobra či prak.Kobrou se dá při troše cviku dopravit boilie na vzdálenost až 90 metrů, což je většinou dostatečné. Na řece se většinou loví na vzdálenost 30—60 metrů, což je vzdálenost, na kterou můžeme dopravit prakem vysušené koule, vyrobené z partiklu a vnadící směsi,jen v poněkud menší verzi, vcelku pohodlně. Po zakrmení začíná práce na břehu. Při vybalování všech potřebných věcí, při stavbě přístřešku či stojanu na pruty a vůbec při všech činnostech na břehu se snažíme vyvarovat se jakéhokoli hluku, neboť ten kapři opravdu nemají rádi. Obzvlášť, když je naše prokrmené místo blízko břehu. Také zde nebýváme sami a je trestuhodné zbytečným hlukem plašit ryby kolegům.
Nyní je třeba se zamyslet nad tím, jakou zvolíme montáž, háček, návazcový materiál, olůvko a především nástrahu. Volba druhu použité udice je podmíněna několika vlivy. Za prvé jakým stylem dopravíme montáž do zakrmeného prostoru. Můžeme buď nahazovat, nebo nástrahu vyvézt pomocí člunu. Obě alternativy vyžadují odlišný druh použité udice. Dále si musíme uvědomit, na jakou vzdálenost chceme nahazovat, jaký je charakter dna v místě dopadu montáže a zda lovíme na řece nebo na stojaté vodě. Delších hodů mimo jiné docílíme i nižším průměrem vlasce (ten by však neměl být menší než 0,25 mm). Slabší vlasce často nevydrží prudké silové nahazování,a proto musíme na konec vlasce připevnit tzv. šokový, nebo-li odhozový návazec. Převážně používáme pletené šňůry, které mají při nižším průměru vysokou pevnost a odolnost. Jsou do jisté míry odolnější i při kontaktu s překážkami na dně. Délka odhozového návazce se pohybuje mezi deseti a patnácti metry.

Pro nahazováni na dlouhou vzdálenost bychom měli použít takovou zátěž, která naši nástrahu dopraví na požadovanou vzdálenost, aniž by došlo k zamotání návazce a hlavního vlasce nebo šňůry. Jednou z možných variant je tzv. Helicopter Rig — tedy vrtulníková udice. Jedná se o alternativní udici, která je odolná vůči vzájemnému zamotáni návazce s kmenovým vlascem. Koncové olůvko s obratlíkem je navázáno na konci hlavního vlasce, zatímco návazec se otáčí kolem něj na kroužku před olůvkem. Hmotnost zátěže přizpůsobujeme druhu a schopnostem prutu, ale obecně se dá říci, že ideální zátěží pro daleké nahazování je olůvko kapkovitého tvaru o hmotnosti 80 g — 100 g. Vrtulníková udice vyžaduje nához rychlým švihem, který uvede návazec do rotačního pohybu okolo koncového olova. Při mírném nahazování na krátkou vzdálenost k tomuto vířivému pohybu návazce nedochází, z čehož vyplývá, že vrtulníková udice je vhodná výhradně k lovu kaprů na dlouhé vzdálenosti. Helicopter Rig patři mezi tzv. únikové udice, je tedy koncipován tak, aby vyvolal u kapra po nasátí nástrahy únikovou reakci. To znamená, že kapr pozře nástrahu i s háčkem a dál se pomalu pohybuje po dně až do doby, než se návazec napne a kapr naplno pocítí odpor olůvka a současně i vpich háčku. Kapr se lekne a rychlými pohyby se snaží současně vyplivnout nástrahu a uniknout, ale to už na břehu pípá, píská, hrčí a odvíjí se děj podle vysněného scénáře. Opakem únikové udice je udice důvěryhodná. Vlasec touto udicí volně prochází, neklade kaprovi žádný odpor. Ať už nahazujeme na dlouhou nebo na kratší vzdálenost, měli bychom předejít vzájemnému zamotání hlavního vlasce a návazce. Vrtulníková udice není jediným řešením. I když používáme průběžné olůvko,nebo závěs s bočním olůvkem, je vhodné obě alternativy vybavit bužírkou proti zamotání. Ta by měla být asi o 30 % delší, než je návazec. Použití těchto bužírek je vynikající zejména při jarním říčním rybolovu, kdy proudi řekou mnoho nečistot a jemné rosolovité bahýnko, které se pak lepí na vlasce či šňůru a lov značně znepříjemňují. Na bužírku se však tyto nečistoty nezachytávají a proto použijeme na jaře bužírku o délce až jednoho metru.

Lovíme — li na řece, volíme hmotnost zátěže vždy o něco větší, abychom eliminovali vliv proudění vody a zamezili tak možnému posouvání montáže po dně vlivem proudu,působícího na vlasec. Mnohdy jsme nuceni používat zátěže o hmotnosti až 200 g, což vyžaduje citlivý plynulý odhoz táhlým švihem.Na stojaté vodě podřizujeme hmotnost olova charakteru a schopnostem prutu. Pro docíleni dalekých náhozů je vhodné olůvko kapkovitého tvaru, které má dobré letové vlastnosti a klade vzduchu minimální odpor.Z balistického hlediska pro daleké hody je ideální zátěž 90 g. Zátěž o větší hmotnosti padá vlivem zemské přitažlivosti o něco dříve, naopak lehčí zátěž je dříve zbrzděna odporem vlasce z cívky navijáku. Na některých revírech je povoleno nástrahy vyvážet pomocí člunu. Je to samozřejmě snazší a hlavně přesnější doprava nástrahy na loviště. Jsou k tomu ovšem zapotřebí dva rybáři. Jeden umístí montáže do lodi a odjíždí směrem k zakrmenému místu, druhý rybář stoji u stojanu s pruty a kontroluje odvíjení vlasce z cívky navijáku. Mnoho rybářů dělá při této činnosti zásadní chybu. Nechávají totiž odvíjet vlasec z cívky přes uvolněnou brzdu navijáku. To má za následek následné překroucení vlasce. Při vyvážení je ideální překlopit na navijáku zarážku zpětného chodu a ukazováčkem ruky přibrzďovat rotor navijáku a udržovat vlasec neustále napnutý. Někteří rybáři vyvážejí nástrahy tak, že odklopí překlapěč navijáku. Je to samozřejmě také možné, ale vzniká zde problém, jak udržovat vlasec neustále napnutý a jak zamezit současně možnému odpadávání uvolněných smyček vlasce z cívky navijáku. Při vyvážení nepoužíváme bužirku proti zamotání a samotná montáž by měla být co nejjednoduší. Hmotnost zátěže volíme podle vzdálenosti, na jakou chceme nástrahu vyvézt. Obecně se dá říci, že mezi těmito veličinami platí přímá úměrnost. Například na vzdálenost okolo 200 m je ideální zátěž 120 g — 150 g. Musíme totiž zajistit dokonalé vypnutí vlasce tak, abychom nepohnuli s montáži a navíc je indikace záběru díky hmotnějšímu olůvku citlivější.

Při lovu na řece se  montáž skládá z bužírky proti zamotání, závěsu na zátěž, pryžového kuželíku, který fixuje očko olova v závěsu, bočního olůvka, pryžové trubičky spojující závěs a obratlík a samotného návazce. Popsaný závěs na zátěž totiž umožňuje snadnou a rychlou výměnu olova. To oceníme zejména při náhlém zvýšení průtoku vody. Při vyvážení nástrah použijeme průběžné olůvko (bez bužírky proti zamotání) před kterým je ve vzdálenosti asi 15cm umístěna zarážka.K únikové reakci dojde v okamžiku, kdy kapr s nástrahou poodjede a zarážka na kmenovém vlasci se dotkne olůvka. Do té doby kapr překonával pouze odpor čihátka (v našem případě swingeru). V momentě, kdy se zarážka dotkne olůvka, pocítí kapr zřetelně větší odpor, což jej vyprovokuje k úniku a diky hmotnosti zátěže se háček zapíchne do tlamky. Tento efekt funguje ovšem pouze s těžší zátěží než 100 g, na větší vzdálenost musí být hmotnost zátěže ještě větši. Nejde tak ani o zaseknutí kapra, ale spíš o co možná nejpřesnější indikaci záběru. Nemusí být vždy pravidlem, že kapr uniká směrem od nás a záběr se projeví vystřelením swingeru směrem k prutu. Může se stát, že kapr ještě před vyvoláním únikové reakce směřuje do strany. Pokud by bylo olůvko příliš lehké, posouvalo by se ve stejném směru jako ryba,záběr by se na swingeru nemusel vůbec projevit a kaprovi by se mohlo mezi tím podařit nástrahu vyplivnout. Při správně sestavené průběžné montáži se zarážkou se prvotní záběr ve většině případů projeví tak, že swinger stoupá směrem vzhůru bez ohledu na to, jakým směrem kapr uniká. Proto bychom měli při použití této montáže nastavit swinger tak, aby byl asi tak v polovině svého možného výkyvu, tedy asi 20 cm pod prutem. Může dojít k situaci, kdy kapr po vyvolání únikové reakce uniká směrem k nám. Záběr se projeví nejprve tak, že swinger vystoupá vzhůru směrem k prutu a v momentu, kdy kapr pocítí hmotnost zátěže a táhne olůvko za sebou se swinger propadne ovšem k prvotnímu vystoupání dojde pokaždé. Proto bychom měli swinger nastavit do výše popsané polohy.

Při použití neprůběžné, pevně fixované montáže se záběr projevuje poněkud jinak a jakýkoliv pohyb kapra registrujeme až po vyvolání únikové reakce. Zde pak záleží na tom, jakým směrem kapr uniká. Pokud jeho únik směřuje směrem od nás, dojde již v prvopočátku ke klasické jizdě, ryba odvíjí vlasec z cívky a záběr registrujeme spíše prostřednictvím elektronického signalizátoru. Pokud kapr uniká do strany nebo naopak přímo k našemu břehu, táhne olůvko za sebou a záběr se se hned od začátku projeví uvolněním vlasce a tzv. padákem, swinger tedy klesá dolů. Používáme li tedy pevnou montáž měli bychom, nastavit swinger do nejvyšší, možné polohy přímo pod prut.
Na problémových vodách, kde je dno doslova poseto různými překážkami způsobujícími možné uváznutí (Potopené stromy větve kamenné hráze) je nutné zvolit takový systém zátěže který umožňuje odpoutáni olůvka dojde-li k jeho uvíznutí na dně. Pokud jsme nuceni nástrahu nahazovat. Použijeme boční olůvko umístěné na plastovém závěsu.Tento závěs při vyvinutí určitého tahu praskne a hlavní vlasec se uvolní olůvko sice zůstane uvězněno v překážce, ale těch několik korun každý rybář jistě oželí. Pokud máme možnost nástrahu vyvézt a počítáme s výskytem vázek, použíjeme speciální zavěšení olůvka, které je k této situaci určeno. Při výrobě návazců používáme jemné splétané šňůry, které se na dně chovají nenápadně. Většina kaprařů, používá výrobky firmy Kryston z nichž nejpoužívanější je zelenočerná melírovaná šňůra Merlin. Rovněž velice kvalitní je bílá šňůra pod názvem Uranus firmy Carp Systém nebo jemné splétané šňůry firmy Hemingway.

Jedním z faktorů, který ovlivňuje délku návazce, je i velikost použitého boilie, či jinné nástrahy. Kapr tím že potravu nasává může regulovat sílu podtlaku,nebo chcete li nasávání,podle velikosti a hmotnosti potravy.Naše nástraha bude sotva první z návnad,se kterými se kapr setká a proto již ví, na jakou vzdálenost se musí ke kuličce přiblížit, aby ji mohl nasát. Proto vnadíme li a lovíme na boilie větších průměrů (25mm), může být návazec kratší, neboť je i kratší vzdálenost, na kterou se kapr přiblíží k nástraze, aby ji mohl nasát. U menších a tedy zároveň lehčích nástrah by měl být návazec delší. Pokud bychom na malou nástrahu použili krátký návazec, mohlo by se stát že se kapr pokusí tuto nástrahu nasát z potřebné vzdálenosti, ale ta se mu zastaví těsně před pysky a nemůže být pozřena. V zakalených a zabahněných vodách se kapr spoléhá spíše na svůj čich. Pokud lovíme na řece použjeme návazec až 50 cm dlouhý, když by byl návazec příliš krátký, mohl by se kapr dostat do kontaktu s kmenovým vlascem a mohl by znejistět. Proto se snažíme umístit na řece svou nástrahu dále od zátěže.

Teď jen zbývá vybrat tu správnou nástrahu a umístit ji na dno. Mezi kapraři panují dva protichůdné názory. Jedni nastražují koule diametrálně odlišné příchuti než je ta, kterou zakrmili a apelují tak na kaprovu přirozenou zvědavost. Druzí umísťují pod háček nástrahu stejného druhu, kterým zakrmili. Je na každém kapraři jakou taktiku zvolí a jaké budou výsledky. Pokud však záběry nepřicházejí mohou vás napadat otázky. Lokalizoval jsem správně kapry? Jsem vůbec na břehu v ten správný čas a ve správnou dobu, která je pro braní kaprů příznivá? Předložil jsem správně nástrahu? Pokud jste z hlediska těchto kritérií neudělali nějakou zásadní chybu, tak pak nastává čas se zamýšlet nad druhem nástrahy. K čemu by nám byla sebegeniálnější nástraha, když v okolí našeho loviště není ani šupina, nebo je naše super kulička umístěna tak nápadně a okatě, že by ji nasál snad jen kapr se sebevražednými sklony. Jak správně nástrahu předložit? I v tomto případě musíme vycházet ze znalosti povrchu dna v místě, kde jsme se rozhodli lovit. Můžeme lovit na tvrdém štěrkopískovém podloží, na vrstvě různě vysoké naplaveniny, nebo mohou být na dně kameny či různé rostliny vodní vegetace. Na podzim může v přípobřežních partiích ležet i souvislá vrstva napadaného listí a ani větve nejsou mnohdy výjímkou.Tomu všemu musíme přizpůsobit styl a druh předložení nástrahy. Na čistém, písčitém či štěrkopískovém dně je to vcelku jednoduché a ve většině případů vystačíme s potápivými nástrahami. Pokud lovíme na dně s jemnou vrstvou naplavenin, můžeme použít boilie v kombinaci — plovoucí/potápivé. Této variantě se říká „na panáčka“. Výhodou této kombinace je mírné zvýraznění nástrahy,neboť se obě kuličky dna pouze dotýkají a neponoří se do naplaveniny. Obdobnou službu nám poskytuje i plovoucí boilie. Při nastražení tohoto typu boilie musíme výšku jeho vznosu upravit buď olověným bročkem nebo tzv. plastickým olovem, určeným pro všechny druhy šňůr. V místech, která jsou zarostlá vodní vegetací je plovoucí boilie snad jediným možným řešením. Nastražujeme je vždy tak, aby nebylo příliš vysoko nad rostlinami, spíš aby se dotýkalo jejich nejvyšších částí. Plovoucí boilie se však hodí spíš pro stojaté vody. Na řece by mohlo docházet k jeho nepřirozenému pohybu díky působení proudu. Ačkoliv se loví převážně na boilie, bylo by chybou vyhýbat se jiným nástrahám. Především na místech, se kterými nemáme žádné zkušenosti, nastražujeme zpočátku na jeden prut kukuřici, cizrnu či tygří ořech. Kukuřice či cizrna, je-li dobře uvařená, vydává velice výraznou osobitou vůni a proto ochucovače na tento druh nástrahy není potřeba použít. U boilie to bylo dříve poněkud jiné.Na vodách kde se na boilie loví nimálně, mají ochucovače své opodstatnění, ovšem na intenzivně prolovovaných revírech je tomu spíše naopak.

Například na řece Labi není výjimkou narazit na kilometrovém úseku řeky na dvacet rybářů, kteří se snaží lovit kapry. Když každý z nich bude vnadit denně jedním kilogramen boilie,ocitne se na dně dvacet kilogramů boilie.Samozřejmě to není nikterak mnoho,vodě to v žádném případě neublíží. Ale kapři mohou toto boilie objevit až po několika dnech,kdy se pomalu rozpadá a nevydává už tak intenzivní aroma. Možná by se dalo říci, že z velké části kapři s důvěrou konzumují boilie právě až po několika dnech, kdy žádná z těchto kuliček již nevydává nikterak výrazné aroma a pod žádnou z těchto rozpadajících se kuliček není háček. Navíc většina rybářů nastražuje ráno, večer nebo po záběru čerstvou nástrahu, která vydává i výraznější pachovou stopu. A právě na tyto čerstvé nástrahy byla většina kaprů ulovena.

Je všeobecně známo, že se kapři učí velice rychle, stávají se opatrnějšími a rybář musí v budoucnu vynaložit větší úsilí, aby konkrétní rybu ulovil podruhé. Ale v tom je právě ta krása. Proto se dá s trochou nadsázky říci, že není úplně od věci lovit na boilie, které je třeba tři dny namočené pouze ve vodě.Někdo může namítnout, že je vlastně úplně jedno, v jaké části zakrmeného prostoru se nástraha s háčkem nachází. Není to tak úplně pravda. Většinou to probíhá tak, že na zakrmené místo se ve většině případů přiřítí „parta“ menších ryb, kteří začnou krmení nasávat. S tímto hejnem jezdí většinou i několik větších kusů, ale ty se pohybují spíše na okraji hejna. Menší kapři ještě rostou a proto spotřebují více potravy. Větší ryby jen v podstatě udržují svoji kondici a tolik potravy nespotřebují. Pokud umístíme montáž s nástrahou do středu zakrmeného loviště, pozře ji pravděpodobně menší kapr, lekne se a začne rychle unikat i s montáží z loviště a celé hejno poplaší. Pokud umístíme nástrahu na okraj loviště, nebo kousek od něho, máme větší šanci ulovit většího kapra a následné rozplašení hejna nemusí být tak znatelné.
S umístěním nástrahy na dno souvisí i mírně lokální dovnadění, neboť je vždy dobré mít bezprostředně kolem nástrahy několik dalšich kuliček. K tomu účelu slouží tzv. PVA materiály (polyvinylalkohol), které jsou ve vodě rozpustné a dostupné v několika podobách — PVA šňůrky, sáčky, punčochy či pásky. Nejpoužívanější jsou PVA sáčky, které jsou velice praktické a dodávají se s odlišnou délkou rozpustnosti. Manipulace s nimi je velice jednoduchá ale musíme mít naprosto suché ruce, neboť vlhkými prsty bychom povrch sáčku narušili a ten by se mohl snadno roztrhnout ještě před dopadem na dno.

Ještě jednou řádně zkontrolujeme nastavení brzdy navijáku. Ta by měla být seřízena tak, aby nám kapr při svém úniku neukradl prut, ale aby mu odvíjející se vlasec kladl určitý odpor. Pokud používáme elektronické signalizátory záběru, nastavíme jejich hlasitost tak, aby jejich tón informoval o záběru pouze nás a ne všechny okolní rybáře. Nemusí přece všichni vědět, že máme na prutu dvacetikiláče ne? Podběrák bychom měli mít neustále po ruce a připravený k použití. A čím větší, tím lepší. Určitě není žádnou ostudou podebírat velikým kaprovím podběrákem mírového kapříka. Daleko horší je situace, když se rybář snaží napěchovat do malého podběráku velkého kapra. Trpí pak rybář i ryba. Moderní podběrák pro lov kaprů by měl mít odnímatelná pružná ramena alespoň 80 cm dlouhá a měkkou hlubokou síť bez uzlů. Jeho rukojeť by měla být nastavitelná na různou vzdálenost.

V pohotovostní poloze bychom měli mít i kvalitní svítilnu. Většina kaprařů používá tzv. čelovku. Tuto svítilnu máme díky pružnému pásku umístěnou na čele a máme obě ruce volné. Svírat baterku mezi zuby je nejen neefektivní, ale i škodlivé pro chrup. Pokud jsme zastánci metody chyť a pusť měli bychom mít na břehu připravenou tzv. odháčkovací podložku, nádobu s vodou a popřípadě veliký prostorný vezírek s kruhy.
Někteří rybáři začnou být po určité době netrpěliví a pomocí kobry či praku přihazuji do loviště další návnadu v domnění, že kapry přilákají. Je to opravdu velká chyba. Jednak vyvolávají v lovišti dopadajícími návnadami neklid a navíc snižují svou šanci na záběr.
Piiííiííiíp.... Tak a je to tady. Špička prutu ve stojanu se mírně ohýbá, brzda navijáku bzučí a signalizátor záběru vydává souvislý tón. Nyní tedy přijde zásek. Musíme však brát zřetel na to, na jakou vzdálenost lovíme a jaký máme prut. Lovíme-li na větší vzdálenost od břehu (80 metrů a vyšší) můžeme se do prutu při záseku pořádně opřít bez ohledu na to, jak tvrdý prut vlastníme, neboť nám v tu chvíli pomáhá průtažnost vlasce a zásek je pružný a nenásilný. Ovšem lovíme-li na kratší vzdálenost (většinou na řece, cca 30 metrů od břehu) a vlastníme-li tvrdší prut (s testovací křivkou nad 3 lb), měl by mít zásek spíše podobu lehkého přizvednutí prutu s upravením nastavení brzdy navijáku. Vlastní zdolávání by mělo být citlivé. Měli bychom využívat akce a pružnosti prutu a ne se snažit kapra doslova vyrvat z vody.Pokud cítíme momentální kaprovu převahu uvolníme opatrně brzdu navijáku a necháme kapra kousek poodjet. Nemá smysl nasadit brutální styl hop nebo trop, při kterém může dojít k vyříznutí háčku z tkáně kaprovy tlamky a můžeme mu tak způsobit nepříjemné a určitě bolestivé zranění.

Cit, trpělivost a rozvaha,to je při zdolávání to pravé.Další problémy mohou nastat při poslední fázi zdoláváni poblíž břehu. Jak jsme si již řekli, používáme na koncovou část kmenového vlasce několik metrů pletené šňůry, jako odhozový návazec. Pletená šňůra nemá na rozdíl od vlasce žádnou průtažnost a jakmile začne očky prutu procházet spojovací uzlík, spojující odhozový návazec s kmenovým vlascem, změní se i chování celé udice a sníží se její pružnost. Na tento fakt musíme být připraveni o to víc, oč máme tvrdší prut.

Měkčí prut (do t.c. 3 lb) je schopen kaprovy výpady poblíž břehu citlivě zvládnout i když ho již zdoláváme pomocí pletené šňůry. U tvrdších prutů to tak úplně neplatí a měli bychom se v těchto fázích soustředit na práci s brzdou navijáku. Není nic nepříjemnějšího, než když kapra díky nešetrnému zdolávání vyřízneme několik centimetrů před podběrákem. Mnoho rybářů se snaží kapra podběrákem opravdu doslova podebrat. Další veliká chyba. Každým zbytečným pohybem podběráku ve vodě můžeme kapra podnítit k tomu, aby zmobilizoval zbytek sil a pokusil se o další výpad. Ještě ve vodě uvolníme ramena podběráku od madla, ta sevřeme, zespoda podběráku kapra rukou podepřeme a takto jej vyneseme na břeh. Zde by měla být již připravená měkká prostorná podložka, na kterou kapra položíme a zbavíme háčku. Podložka zamezí kontaktu kůže kapra se zemi a odpruží jeho nečekané pohyby, aby nedošlo ke stlačení jeho vnitřností. Podložka musí být řádně navlhčena a stejně tak rybu neustále poléváme vodou. Kůže kapra nesmí oschnout. Pokud jsme rybu ulovili za nepříznivých povětrnostních podmínek, nebo za šera či v noci, umístíme rybu dočasně do prostorného saku s kruhy. Noční fotografie či videozáběry nejsou tak hezké jako ty, které jsou pořízeny při jasné obloze a za slunečního svitu. Pro dočasné uchování kapra by mělo platit několik pravidel. V jednom saku vždy jen jedna ryba a na opravdu nezbytně nutnou dobu. Sak umístíme na břehu tak, aby byl celý ponořen ve vodě. Sak nesmí přijít do styku s kameny či kmeny stromů, které by mohly rybě ublížit. V parném létě může mít voda u břehu nedostatek kyslíku, proto je třeba řádně zvážit, zda v takové době kapra vůbec do saku umístíme. Při samotném fotografování kapra držíme vždy nad podložkou a co možná nejníže. Z ruky bychom před uchopením kapra měli bezpodmínečně sundat hodinky, obzvlášť ty s kovovým páskem. Musíme si uvědomit, že pokud vracíme kapra zpět do vody, je naší povinností se k němu chovat tak, abychom mu neublížili a nezpůsobili mu zbytečně nějaká poranění. Jinak by metoda „chyť a pusť" postrádala smysl.

Snad každý kaprař specialista, který to s kapry myslí dobře, vlastní antiseptický roztok Klinik. Tento přípravek je vhodný především pro ošetření rány po vyjmutí háčku, chrání rybu před infekcí a urychlí hojící proces. Kapra k vodě odnášíme buď na podložce, nebo ve speciální tašce, která slouží zároveň i k vážení úlovku. I vlastní pouštění by mělo probíhat postupně a neunáhleně. Rybu ponoříme do vody a zpočátku ji pomáháme udržovat stabilitu. Počkáme na to, až kapr sám usoudí, že již bylo dost této estrády a sám nám z rukou pomalu odpluje. Nyní znovu zkontrolujeme ostrost háčku, návazec a několik posledních metrů vlasce či pletené šňůry, zda nedošlo vlivem předchozího souboje k nějakému poškození. Pokud došlo k sebemenšímu narušeni vlasce,musíme tuto část z navijáku odstranit. Totéž se týká odhozové šňůry či návazce. Veškeré součásti udice musí být nepoškozené a naprosto v pořádku, neboť o konečném výsledku souboje s kaprem rozhodují i tyto zdánlivé maličkosti. Na břeh rozhodně nepatří věta: To je dobrý to ještě vydrží.

Pod háček většinou zrovu umístíme stejný druh nástrahy, na který jsme měli předchozí
záběr. Po každém záběru vždy mírně dovnadíme několika kuličkami a nahodíme, či zavezeme montáž do stejného místa. Říká se, že blesk neuhodí dvakrát do stejného místa. Kapr však, kromě rychlosti, nemá s bleskem nic společného a dost částo se stává, že z jednoho místa máme v krátkých intervalech několik záběrů.
Ivo Sláma
   
Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.



Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se