• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Krásné rozloučení

  • cadox fishing
24. 10. 2011
 Listy ze stromu opadávaly, z vody se valil bílý dým a některé lokality pokryla ledová tříšť. Věděl jsem, že času už nemám mnoho. Pro letošní zimu jsem se rozhodl, že nevycestuji za kapry do teplejších krajin, ale že to zkusím o hodně blíže mému domovu. Bylo na čase vyrazit, užít si poslední kaprohodiny, do chvíle než se příroda odkloní k zimnímu odpočinku.

Nezbývalo mi příliš finančních prostředků a můj vůz se mi pomalu rozpadal. Rok 2007 byl pro mě velmi náročný a to ze všech směrů. Proto vyhlídky daleké cesty nebyly přijatelné. Měl jsem sice několik možností vyjet s mými kamarády do zahraničí a vím, že by bylo vše bez nejmenších problémů. Ale já si chtěl poslední chvíle sezóny užít úplně sám. A tak jsem se vypravil na pískovnu ve východočeském kraji. Do míst, která jsem dobře znal.

Měl jsem před sebou pouhý víkend, a tak jsem k vodě spěchal, jak jen jsem mohl. Voda už měla okolo 5 °C. Bylo důležité mít dobře přizpůsobené boilie pro tyto podmínky. Připravil jsem si druh Palermo v „zimní“ verzi, pár plováčků ananasu, boilie drobenku a pro všechny případy trochu fermentovaného tygřího ořechu. Rozhodl jsem se prochytat příbřežní partie. Výhodou samozřejmě  bylo, že jsem zvolené místo znal jako své boty. Asi 5 metrů od břehu v dvoumetrové hloubce se nacházelo hojné množství vodních rostlin a dno bylo takové – prostě zimní. Bylo jasné, kam nahodím. Jemná vrstva aktivního bahénka, řasy a tlející rostliny. To se jim opravdu líbí. Zhoupl jsem prozatím jeden prut do těchto míst s jednou 18 mm kuličkou vyváženou korkem, trochu pocukroval dno drobenkou a šel dále od vody. Druhý prut jsem z auta nevytahoval, protože by mi spíše překážel. Někdo by se možná divil, proč jsem pro zimní kaprařinu nezvolil hlubší partie vody. Abych to uvedl na pravou míru, domnívám se, že zažité pravidlo „zima  chytej na největší hloubce“ je tak trochu zavádějící. Posledních několik skutečně zimních výprav jsem byl velmi úspěšný v hloubkách od 1 – 3 m, i když jsem samozřejmě zkoušel hloubky až do 18 m. Netvrdím, že se kapr v tomto období nachází v mělké a většinou nejchladnější vodě rád a dlouhou dobu. Naopak, nejvíce času tráví v hlubších partiích a do mělčích míst se vydává pouze za potravou. Alespoň já si to myslím a je to jen moje zkušenost, kterou nikomu nevnucuji.
Jeden příklad za všechny. Minulý rok v měsíci lednu jsem chytal na jezeře Saint Cassien. Po levé straně mého vybraného místa se nacházela stěna skal. Dno se tam rychle svažovalo, přesněji řečeno, padalo přímo do 20 m hloubky. Říkal jsem si, je to flek fakt o ničem. Když jsem se vydal na člunu do blízkosti kamenitého břehu, všiml jsem si že stěny skal  jsou na některých místech porostlé vodní řasou a vyskytují se na nich  vodní šnečci. Hned mě napadlo, jak snadná potrava to může pro kapra být. No, představte si to! Kapr by se nemusel nijak naklánět, nic dolovat, jednoduše by si „trhal“ vodní zvířenu ze stěny a zajídal by to zeleninou (řasami). Z hlubších, příznivějších a teplejších vod mu stačí jen vystoupat a může se krmit. Přitom neztratí mnoho energie. V krátkém okamžiku mi v hlavě proběhl tento ideologický příběh. Musel jsem tam nějak dostat montáž. Bylo rozhodnuto. Problém byl ale v tom, jak to prezentovat na stěnu skály? Už jsem to měl. Do skály jsem zaklínil klacek a z něj na trhanou zavěsil montáž. Ideální sklon skály pro usazení montáže byl pouze do hloubky jednoho metru. „Hm…to není zrovna moc, ale proč to nezkusit“, prolétlo mi hlavou. Mírný sklon skály mi zaručoval, že vlasec nevedl vodním sloupcem, ale byl opřený o stěnu skály. Rukou jsem si vše poskládal jak jsem potřeboval. Některé prvky montáže jsem si ještě zamaskoval a nakonec kmenový vlasec zavěsil na trhací plovák na klacku. Až poté jsem odklopil cívku a se člunem dovezl prut na vidličku. Vlasec mi šel od špičky prutu asi 50 metrů vzduchem ke klacku ve skále. Tam byl přivázaný k plováku na šestnáctce vlasci a odtamtud vedl rovnou dolů do vody. Měl jsem to vymyšlené tak, že kdyby kapr zabral, slabý vlasec se utrhne a malý plovák přivázaný karabinkou ke kmenovému vlasci by se vymrštil dále od skal a držel by vlasec v bezpečné vzdálenosti od těch nejostřejších hran.  No, to jsem se ale vyřádil. Měl jsem nastraženo jedno seříznuté boilie. Jako návnadu jsem rozmačkal rozmočené boilie a udělal  z něj těsto. To jsem namačkával do štěrbin kamenů, aby se udrželo a nesjelo do hloubky. Nic jiného mě nenapadlo. Vodu jsem na místě ještě trochu zakalil rozmačkaným boiliem (snažil jsem se vytvořit boilie polévku). Šlo mi jen o to, abych do vody pustil stopu potravy.
  Když jsem se v noci, za světla měsíce, díval na špičky prutů, říkal jsem si, že jsem asi blázen. Co jsem to zase vymyslel za blbost. S kolegou, který mě přijel na člunu navštívit jsme si z toho dělali legraci, že tam chytnu maximálně nějaké prahistorické skalní zvíře. Když se mi ale za chvíli zatřepala špička prutu a následně se narovnala, koukal jsem jak….Slušněji řečeno -  nevěřící. Vlasec povolil, trhačka se utrhla a já uchopil prut a začal navíjet. Necítil jsem žádný odpor. Nevěděl jsem jestli mi do trhačky nevlétla sova nebo netopýr. Namotával jsem volný vlasec a po chvíli začal cítit jemný odpor. Nic velkého. „Aha, tak to ti sezob nějakej pěknej cejnek“, vtipkoval kolega. Opřel jsem se do prutu a rybu rychleji táhl k sobě. Když byla pár metrů od břehu, trochu ztěžkla. „Aha, malý kapřík, žádný cejnek “ měl jsem radost. Poprosil jsem kolegu ať mi ho vyháčkuje. Když rozsvítil, ozvalo se něco co je naprosto nepublikovatelné. Ve světle čelovky se objevilo velké kapří tělo, jistě nad 20 kg. Brzda navijáku se mi roztočila a krátkým výpadem se ryba zanořila do hlubin. Moc sil neměla, to vskutku ne, ale ve mě se rozproudila krev šílenou rychlostí. Bylo to tu. Ten pocit. To co prožívám ještě dlouho poté, co si na ten zážitek vzpomenu.  Neskutečný kapří stařec, byl za chvilku bezpečně v podběráku. Napětí se vyměnilo za explozi euforie a já byl štěstím bez sebe. Nebylo se čemu divit. Za posledních 28 hodin to byl třetí kapr nad 20 kg. Okamžitě po dofotografování  jsem šel s kaprem i v oblečení do vody. Byla velmi ledová ale ten kapr to potřeboval. Vyvažoval jsem mu stabilitu těla a pomáhal mu odplout. Byl to opravdový stařeček. Když se vrátil do hlubin začal jsem si spojovat jisté souvislosti a zanedlouho se vydal na člunu do tmy. Kam jinam než do těch skalních míst.
 Chtěl jsem Vám na tomto příkladu ukázat, že kapr dokáže za velmi nízké teploty vody, vyrazit za potravou i do míst, kde by se normálně nenacházel. Nevěřím, že by se v tuto dobu, když Vám mrzne pití v pet lahvi, kapři proplouvali jen tak metr pod hladinou. Nedělali by to, kdyby tam neměli něco k snědku. Tento zážitek opravdu nebyl pouhopouhou náhodou. Věřte mi. Ale pojďme nazpět na pískovnu do ČR.
Seděl jsem v bivaku a sledoval přírodu. Byla taková mrtvá. Nic nebylo slyšet. Podíval jsem se na hodinky a zjistil, že je po desáté hodině. To jsem asi podle rybářského řádu trochu přetahoval. Jo, jo, povzdech jsem si, utrousil si pod vousy pár nadávek a šel prut stáhnout. Ale v ten okamžik, když jsem byl na cestě k prutu, mi v kapse zavibroval a rozsvítil se příposlech. Popoběhl jsem k vodě a jemně zvedl prut. Byl tam!Okamžitý úprk do hloubky, který opravdu netrval dlouho. Po chvíli se mi ho podařilo zklidnit a tak jsem ho mohl navést do podběráku. Odhadem měl 8 – 10 kg. Dobrý začátek. Protože jsem měl místo rozplašené (vlastně už se ani chytat nemohlo), rozhodl jsem se, že si zakrmím a půjdu si na chvíli lehnout. Na čas, než se vše uklidní. Do konce dvoudenní výpravy jsem měl na břehu osm kaprů. Ten největší měl možná k jedenácti kilům. To byl pro mne dobrý výsledek. Nejraději bych si výpravu prodloužil, ale já spěchal ke strojům, aby i ostatní mohli vyrazit k vodě a byli stejně spokojení. To jsem ale netušil že se za několik dní rozhodnu vrátit k vodě. Alespoň se ještě na pět dní ztratit z dosahu pořád vyzvánějícího telefonu a denního kolotoče. Sobecky jsem zmizel z práce a nechal starosti na jiných. Utekl jsem, abych si mohl žít svůj svět.   
  Výběr opět padnul na pískovnu, ale rozdíl byl v tom, že jsem tam nikdy předtím nechytal. Nevěděl jsem, která místa by mohla být nadějná. Líbila se mi zátočina, které byla na  závětrné straně a na hladině se pohupovalo opadané listí. Tak bylo vybráno. Rozkrmil jsem větší plochu v množství cca 5 kg pro 2 pruty v hloubce od 2 do 3 metrů. Jako návnadu jsem použil dobře vysušené boilie, samozřejmě přizpůsobené zimnímu období. Vsadil jsem na tuto kartu i když byla dosti odvážná pro nízkou teplotu vody a pro předpokládanou slabou aktivitu ryb. Má zvolená taktika měla jasný cíl. Když už záběr, tak ať stojí za to. Nahodil jsem oba dva pruty na kraje krmných míst. Nástrahu jsem použil stejného druhu jako byla návnada. Jen jsem ji namočil do dipu,  abych tyto kuličky na krmném místě trochu zvýraznil. Paráda, vše bylo připravené. Těšil jsem se do spacáku, protože mi byla nepříjemná zima. Čas plynul jako vždy. Ležel jsem na lehátku  a snil si své sny. Vymýšlel jak zrealizuji nové nápady, prostě jsem si prožíval svou chvilku nepřítomnosti. Z ní mě ale vyvedl hlásič. Tak to jsem opravdu nečekal. Jízda! Skočil jsem po prutu a hned mi bylo jasné, že na druhém konci není žádný pionýr. V podběráku skončil krásný černý lysec, který zahájil můj vnadící zkrat. Do vody jsem totiž během chvilky nastřílel dalších cca 3 kg boiliesu a znovu nahodil. Čekal jsem další akce, další záběry…Byl jsem tím kaprem doslova povzbuzen. Úplně jsem je viděl na mém místě. Jak jich tam je spousty a všichni se krmí mými kuličkami. Průběh děje byl úplně odlišný od toho, který jsem si představoval, nebo respektive očekával. Další 4 dny byly bez záběru. Ležel jsem v dlouhých chvílích v bivaku a na nohy si pouštěl teplomet. To už mi bylo jasné, že toho krmení bylo zřejmě moc. Byla to asi chyba. Ukvapil jsem se a zcela zbytečně nakrmil více, než bych měl.  Zbývalo mi posledních 24 hodin lovu. Chtělo to něco vymyslet. Něco změnit. Nebo se rovnou přestěhovat? Nebo blbnu a měl bych to tam nechat v klidu nahozené? Je to těžké se rozhodnout a každé rozhodnutí v kaprařině znamená nějaký důsledek stejně jako v normálním životě. Bohužel nikdy nevíme, co nám to rozhodnutí přinese. Já už neměl co ztratit. Kapra už jsem měl a tak jsem stáhl montáže a navázal návazce na plovoucí boilie, tak aby kulička byla cca 5 cm nade dnem. Jedna z šancí, která mě napadla byla vyprovokovat kapra opodál krmných míst. Přepokládal jsem že se tam někde poblíž motají. Bílé plovoucí boilie jsem namočil na 30 min ještě do All Amino Nutricu. Tato tekutá potrava, kterou se mi podařilo namíchat, obsahuje vedle celé řady přírodních látek a jiných přísad speciální směsku aminokyselin, kterou kapr dokáže velmi dobře a především rychle identifikovat. Nezbývalo tedy než nadipované plováky, samozřejmě bez vnadění nahodit do prostoru a čekat jestli kapři zareagují.  
Nebudu to dlouze protahovat. Měl jsem štěstí! Sezónu  jsem ukončil  krásným zimním osmnáctikilovým lyscem. Je to jedna z nejhezčích zimních ryb, které jsem kdy v tento čas ulovil.

Lukáš Krása











 


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se