• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Kousek od břehu

  • cadox fishing
27. 09. 2014


Rád bych tímto příspěvkem volně navázal na své předchozí články, které jsem v minulosti publikoval v různých rybářských periodikách. Nechci tuto tématiku omílat stále dokola, jelikož se nejedná o nic světoborného či inovativního, ale domnívám se, že velká spousta rybářů dělá stále stejnou chybu při hledání kaprů. A tím myslím to, že kapry prostě nehledají, ale odhodí či odvezou svou návnadu a nástrahu co nejdále od břehu „a děj se vůle boží“. Je to mnohdy škoda a bohužel i ztráta času a peněz. Těmito dvěma konkrétními příběhy, které se odehrály na rozdílných lokalitách a za odlišných povětrnostních podmínek, bych vám rád dokázal, že velcí kapři se dají chytat mnohdy pod našima nohama, či jinak v těsné blízkosti břehů.






První příběh začal loňskou výpravou těsně po povodních, které zavládly na mnoha územích naší zemičky. Vůbec nebylo jisté, jestli se tato akce opravdu uskuteční, protože cílem naší týdenní výpravy byla velká pískovna, která se rozkládá nedaleko řeky Labe. A když si vzpomenete, Labe bylo zrovna jednou z nejrozvodnějších řek. Dle slov mého známého, který bydlí kousek od tohoto revíru, stačilo pouhých 20 cm, aby se tok vlil do pískovny. Vše dopadlo dobře a já mohl se svými kamarády Markem a Jirkou začátkem června spočinout na břehu zmíněného revíru. Těšili jsme se na pořádnou rybačku s možností chytit těžkou nevytřenou rybu, ale ostatní kapraři lovící na pískovně nás uvedli do neveselé reality. Kapři byli téměř vytření. Prý se jejich milostné hrátky odehrály během velmi krátké doby, jelikož na to ryby čekaly jak na boží smilování. Loňské jaro bylo pro všechny dost obtížné, pro ryby nevyjímaje.



K lovu jsme vybrali jižní oblast s rozsáhlou mělčinou plnou popadaných větví a několika keři vyrůstajících z vody, lemovanou pásy rákosu. Kde jinde by se v tento čas měli kapři zdržovat, říkali jsme si. Přímo před námi, asi 50 metrů od břehu, koukal z vody malý ostrůvek porostlý vysokou travou, keři a několika stromy sklánějící své větve těsně nad hladinu. Směrem od nás k ostrůvku vedla nějaká stará zatopená cesta a hloubka zde byla jen lehce nad kolena. Nalevo od ostrůvku padalo dno poměrně prudce do hloubky 7 metrů a zde se rozhodl lovit Jirka. Věřil, že vytřené ryby nebudou mít již důvod zdržovat se na mělčinách a začnou hledat potravu hlouběji. Mně se líbila oblast napravo od ostrůvku, kde se dali najít rozdílné hloubky a reliéf dna. Marek zase pevně důvěřoval velké mělčině, která se mu rozprostírala před pruty. Já se rozhodl pro založení krmného místa na veliké lavici, vzdálené asi 100 metrů od břehu. Tento val byl dlouhý cca 30 metrů a široký zhruba 10 metrů. Před ním se nacházela hloubka 6m, na jeho vrcholu jsem naměřil 1,2m a za ním se dno svažovalo pozvolna do 4 metrů. Chtěl jsem vyzkoušet vše, co mi tento „klenot“ ve vodě nabízel. Říkal jsem si, že ať se budou ryby zdržovat v jakékoliv hloubce, zde se do nich musím trefit buď před valem, za ním, nebo na jeho vrcholu. Rozházel jsem do jeho okolí několik kilogramů boilie a pelet tak, aby návnada opravdu napadala do různých hloubek. Jednu z montáží jsem umístil těsně před val do 6 metrů a druhou na jeho vrchol do nejmělčí vody. První tři dny jsem nějaké záběry udělal, ale bohužel jen od malých kaprů do 8kg. Z hlubších partií vůbec nic! A zkoušel jsem chytat samozřejmě i za valem v různých hloubkách. Jak si ale vysvětlit, že Jirka na levé straně ostrůvku, v hloubkách okolo 7 metrů, záběry dělal a velikost ryb nebyla marná? A potom jsem si toho všimnul… Jirkovi 99% záběrů přicházelo na jeho pravý prut, který nahazoval do blízkosti ostrůvku. Čím blíže k němu montáž nahodil, tím rychleji mu záběr přišel. Mě se nahazovat nechtělo, protože na „mé“ straně ostrova skláněl jeden ze stromů své větve nad vodu a já nechtěl riskovat „chytání veverek“. Sundal jsem tedy kalhoty a po zmiňované staré cestě přešel i s prutem až ke břehu ostrůvku. Tam jsem opatrně spustil montáž těsně pod větve stromu asi metr od břehu. K montáži jsem přihodil jen dvě hrsti boilie a šel potichoučku zpět ke stojanu. To co následovalo po zbylé 3 dny výpravy, by se dalo nazvat jako rybářský sen. Zdolal jsem z tohoto místa mnoho krásných velkých kaprů. A stačilo by mě chytat pouze na jeden prut. Ten pravý jsem ponechal v oblasti valu, ale odsud mi občas přišel záběr jen od menšího kapříka. Marek veškeré své úlovky zdolal z oblasti potopených keřů v hloubce do jednoho metru. Z tohoto jsme usoudili, že ačkoliv byli kapři již vytření, stále neopouštěli místa jejich předchozích milostných aktů.
 


Je polovina července a mě čeká příjemná výprava za kapry se svou rodinou. Na to se vždy velmi těším. Nejedná se sice o typickou klidovou rybařinu, ale má to také své kouzlo. Moje dcera kapry miluje a dělá mi radost, že jí kaprařina takhle baví. Aspoň zatím. Za pár let bude mít nejspíš úplně jiné zájmy, tak toho nyní musím využít plnými doušky.
Přijeli jsme na břeh velkého jezera, které již dva dny bičoval poměrně silný, ale teplý vítr. Voda pod mýma nohama byla pěkně zakalená, a tak jsem se opět rozhodl chytat jen kousek od břehu. Trochu jsem se bál, jestli tak učiním dobře, protože místo které jsme si vybrali, bylo poměrně dost frekventované. Lidé se zde okolo břehu proháněli na kolech nebo tudy chodili na procházky se psy. Sem tam hodili pejskovi klacík do vody do blízkosti mého krmného místa, nebo se rovnou šli vykoupat i páníčkové. Prostě kaprařská idylka :).



Na druhou stranu jsem si byl téměř jistý, že zde kapři budou projíždět za potravou a prokysličenou vodou. Krmil jsem jen pomocí lopatky ze břehu a montáže „nahazoval“ spodem lehkým zhoupnutím. Hned u břehu byl asi metr vody, ale potom stačily 3 kroky a následoval schod na  2,5m. Další schod nabízel hloubku 5 metrů a z něj již dno pozvolně padalo na konečných 7 metrů. Montáže jsem umísťoval na poslední schod nebo jen lehce za něj. Nástrahy jsem používal standardní. Jednu montáž zdobila 24mm kulička boilie nadlehčená 20mm plovkou, na druhou montáž jsem zavěsil dvě 20mm potápivé kuličky. Nic světoborného, ale brzy pochopíte, proč to zde vlastně zmiňuji.
První záběr mi přišel již po hodině od nahození a mě bylo jasné, že jsem vše zvolil správně. Jednalo se o krásnou rybu lehce přes 14kg. Pěkný rozjezd ve mně upevnil správně zvolenou taktiku. Bohužel to však byla, pro příští 4 dny, největší ryba, která ochutnala mou nástrahu. Chytal jsem mnoho ryb, ale za jejich velikost by spíše jásali feedraři. No to je ono! Vždyť feeder máme s sebou! Ihned jsem ho rozbalil a těšil se na adrenalinové zážitky při zdolávání tříkilových kapříků na jemné náčiní. Když to viděla má dcera, tak prohlásila, že chce takhle chytat taky. Nezbývalo, než jí feeder přenechat nebo se s ní aspoň střídat. Rozdělal jsem v kyblíku trochu method mixu na bázi rybích mouček a koření a nacpal jím krmný košíček. Pod háček č.8 jsem navlékl boilie ořezané tak na 12 - 14mm a k němu ještě 10mm plovku. Sestavu jsem nahodil do míst, kde předtím ležela klasická kaprová montáž. Stačila chvilička a jemná feederová špička se ohýbala pod záškuby první ryby. Kačenka zkušeně zasekla a zdolala pěkného cejna. A za ním ještě několik dalších. Potom se ale špička ohnula více, než kdykoliv předtím a Kačka zdolávala prvního kapra. Po chvilce procedila přes zuby, že to bude kapr jako kůň, ale já byl klidný. V jejích dětských ručkách a na takto jemném prutu vypadá každý kapří dorostenec ohromně. Ryba mazala od břehu a v poměrně velkých vlnách nebylo patrné, kde se zrovna nachází. Manželka, stojící přímo za námi, se mě s trochou ironie v hlase zeptala, kolik toho vlasce ještě zbývá na stále se protáčející cívce navijáku. A já si v té chvíli uvědomil, že Kačka nedrží v ruce děličku osazenou Big Pit navijákem, ale disponuje jen malým navijáčkem s nevelkou kapacitou vlasce 0,18mm. Co vám budu povídat, na cívce ho opravdu už moc nezbývalo. Vzal jsem dceři proutek z ruky, sedl do člunu a pustil se ve vlnách za rybou. Rybáři sedící okolo jezera si museli myslet, že jsem zešílel. Silný vítr mě po chvilce odvál, i se stále bojující rybou, daleko do velké zátoky, kde se odehrával zbytek dlouhého souboje. Byla to ubíjející hra nervů a napětí kdo z koho. Jemný „medium“ prut jsem měl prakticky neustále do jedné třetiny ponořený pod vodní hladinou, navijáček kvílel svou smutnou písničku a mě začaly tuhnout svaly na pravé ruce. S jistou pomocí Svatého Petra vše vydrželo a já na čtvrtý pokus úspěšně podebral ohromného lysce. Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet. S vyčítavým hlasem jsem mluvil, při cestě zpět na břeh, na vyčerpaného kapra ležícího v lodi, proč jen nemohl zabrat na jednu z děliček, ale musel si vybrat zrovna tento proutek. A on jakoby mě odpověděl: „Protože není nejdůležitější jen najít místo, kde se krmíme, ale taky přemýšlet nad tím, jaké sousto nám nabídneš, a jak ho nabídneš“.
Po této zkušenosti jsem zjemnil obě montáže na kaprových prutech, osadil je malými háčky a pod ně zavěsil dvě mini kuličky boilie. Vyplatilo se. Feeder už jsem do konce výpravy nevytáhl z pouzdra:).

S pozdravem za Anaconda team CZ - Zdeněk Ipser






Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 6

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se