• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Když se Labe zahalí do tmy

  • Cadox 6
31. 01. 2010
 Je teplý letní podvečer a já pozoruji kolegy vláčkaře, jak opodál pomalu zavírají své kufříky s wobblery,balí své dvoudílné proutky a se slovy „za chvilku bude tma" odnášejí své vybavení směrem k autům.Právě na tento okamžik se nejvíce těším.Břehy kolem se vylidní,vítr utichne,hladina obživne a já netrpělivě nahazuji do míst,kde tuším predátora nočních proudů.

Autor:Radim Křepelka


Mnohdy opomíjená noční přívlač je specifickou srdeční záležitostí pro rybáře, kteří chtějí zažít ten správný adrenalin z lovu. Drc a stop ve vteřině, kdy netušíte, zda jste uvázli, nebo zda je na druhém konci vlasce ryba ponořená do husté tmy, je pocit, který při běžné přívlači nezažijete. Dech se zrychluje, tep se zvedá, adrenalin stoupá a vy jste součástí tohoto krásného okamžiku a očekávání. Mezi ryby.nejčastěji lovené v této noční době patří bolen, candát a hlavně naše největší ryba, sumec. Můžeme také ulovit okouny, štiky, tlouště i jiné dravce, ale dalo by se říct, že co do množství je to oproti výše uvedeným pouze okrajově.
Při nočním rybolovu v letních měsících postupuji tak, že přicházím k vodě ještě před soumrakem, abych si za šera důkladně prohlédl řeku a vytipoval místo, kam budu ve tmě směřovat náhozem svoje nástrahy. Pokud neznám přesný reliéf dna a pomyslné vázky, navazuji na vlasec samostatné olůvko, kterým si po náhozu „osahávám" dno. Pomalým vedením olova zjišťuji, ve kterých místech se nachází hrana, zatopený strom, nanesený val nebo zatopená hráz, kde se zcela jistě skrývá útočiště nočních dravců. Občas se sice stává, že olůvko utrhnu, ale je to méně bolestivé, než kdybych přišel o wobbler v jiné cenové relaci. Takovýmto způsobem si tedy připravím pozici, místo, kde budu dvě hodiny intenzivně nahazovat nástrahu, pokud možno do stejných míst. Délku hodu také otestuji za šera. Pro zručnějšího rybáře pak není problém opakovat přesně délku hodů jako „přes kopírák". Nahazování do stejných míst je velice důležité hlavně u lovu sumců. Wobbler nebo plandavka vydávají při dopadu na hladinu zvuk, který sumce upoutá a zbystří jeho pozornost. Několikátý šplouchanec za sebou od dopadu nástráhy připomíná vzdáleně zvuk vábničky, na který sumec reaguje útokem. Pro mnohé je to zanedbatelná drobnost, ale z mého pohledu se trpělivostí a přesnými hody do stejných míst zvýší pravděpodobnost záběru.
Při nočním lovu je potřeba vše důkladně připravit včetně světla, které je v případě zdolávání ryby, zamotání vlasce, navazování a jiných za dne běžně zvládnutelných situacích nezbytností. Používám světlo také v případě omotání vlasce kolem špičky prutu. Stává se velice často, že rybář nemá zažité automatické pohyby v překlápění i nahození, vlasec se omotá kolem prutu a následný švih znamená často ztrátu nejen nástrahy, ale hlavně části prutu. Předejdeme tomu tím, že před každým náhozem překlapneme naviják a vlasec nebo šňůrku spustíme o několik centimetrů níž. Pokud je vše v pořádku a nástraha bez znatelného zádrhelu sjede níž, můžeme ji s klidem švihem odhodit. Veliký podběrák mívám položený v dosahu vedle sebe, abych předešel případným problémům a nesháněl ho v průběhu zdolávání někde v batohu.

Zážitek první

Osamocen a pohlcen tmou trpělivě nahazuji do míst, která jsem předem vybral, a čekám na první záběr. Konečně - dvojité škubnutí a následné ztěžknutí dávají tušit očekávaného vousáče. Počáteční odpor není veliký, ryba jezdí bez náznaku síly a odporu za rozhraním proudu a nechá se klidně zdolávat. Přetahuji ji přes proud do tůně u břehu a zde v tajuplné temnotě dostávám první kopance do vlasce. Ryba znenadání nabírá jiný směr a souboj dostává jiné rozměry. Sumec zůstává u dna, mlátí ocasem do vlasce a jezdí stále v tůni řeky. Už jsem zahlédl v záři čelovky sliz na vlasci, ale ryba se ne a ne odlepit ode dna. Dotahuji víc brzdu a pokouším se silou vousatému králi řeky odebrat patřičný díl sil. Vcelku se mi to daří, a tak za pár minut vidím na hladině bubliny, které mi signalizují, že sumci znatelně ubývá sil. Mramorové tělo se objevuje v celé své délce a posledními mocnými výpady odebírá pro změnu zase síly mně. Jakýmisi osmičkami jezdí v tůni. Tuší, že tentokrát je na mé vybavení krátký. Podběrák je v tomto případě malý, a tak se dotýkám sumčí hlavy, abych ho vyprovokoval leknutím k poslednímu výpadu. Je dobojováno. Vsouvám palec těsně vedle slideru do jeho tlamy a lehkým zapáčením vytahuji sumce z řeky. Nádherný válec. Silné, široké tělo mramorových barev mě odměnilo za trpělivost a připravenost na tento noční lov. Zbývá zvěčnit krásného 143 centimetrů dlouhého sumíka na náš fotoaparát, popřát mu štěstí po zbytek života a pustit ho zpět do temné řeky.

Zážitek druhý    

Je devět večer, zvedám telefon a poslouchám, jak na druhém konci tlumeně hovoří kolega Honza Pánek. „Nezajdeme na chvilku zavláčet sumíky," ptá se. Tuto větu mi nemusí opakovat dvakrát. Nakládám věci do auta a vyrážím směr Labe.Je už tma, proto vybíráme k lovu místo, které dostatečně známe. Počasí vypadá velice  nadějně, dusným večerem šlehají v dálce blesky a já se modlím, aby k nám dorazily až po půlnoci, tedy v době, kdy už budu na cestě domů. Ideální doba poslat naše nástrahy ke druhému břehu za ohromný zatopený val plný utržených nástrah. Honza již nahodil desetigramovou hlavu a čtyřku kopyto a čeká na sumíka či většího candáta. Také nelením a posílám sli der napříč řekou. „Záběr," volá na mé kolega a už zdolává prvního candáta kolem padesáti centimetru. „Ty dneska půjdou," ujišťuje mě. Hodinu bezvýsledně házím většinou do stejného místa, kterému věřím, a zvažuji, že se na poslední hodinu přesunu asi dvě stě metrů pod jez. Honza mezitím změnil nástrahu a na plandavku zdolal dva boleny mezi padesáti a šedesáti centimetry. Zřejmé tady dneska budu jen jako sparing partner, říkám si. Klábosíme a trpělivě prohazujeme protilehlou stranu, přes kamenný val musíme zvedat špičku prutu a zrychlit navíjení, abychom neuvízli mezi už dost okovaným dnem. Vtom se mi špička jemně ohne a následuje známé ztěžknutí, které se v mžiku uvolní. Asi jsem přejel nástrahou přes utrhané pletené šňůrky, kterých je na dně nespočet. Hlásím to Honzovi, který mezitím zdolává prvního sumíka kolem metru. Po vytažení a kontrole nástrahy vidím asi šedesát centimetrů dlouhý chomáč slizu na vlasci - tak přece záběr! Bohužel sumec slider netrefil, což se občas stává. Za dvacet minut končí denní lov a Honza již rezignoval. Přichází ke mně, sedá si na vyhřátý betonový břeh a spokojené zapaluje cigaretku. „Dokouřím a balíme," nabádá mě, a to i přes to, že dnes měl solidní den a zdolal čtyři ryby přes padesát centimetrů. „Ještě chvilku vydrž, zbývá nám sedm minut do půlnoci, dnes jednoho trefím," vracím Honzovi protiúder. Moc tomu nevěří, ale když se mi najednou z ničeho nic ohne prut jako luk, vytřeští oči a s přednáškou o tom, že pánbůh dneska nebyl doma, vstává ze země hledajíc po kapsách čelovku.
„Je malej," povídám a už rybu přitahuji z tišiny na druhé straně k proudu. Omyl - ryba u dna nabírá síly a směr proti proudu, kde hledá zatopený val, aby mé mohla připravit o úlovek i o nástrahu. „Přitlač," huláká Honza, „nebo ti vjede do těch pletenek a je zle." Opírám se do prutu veškerou silou, ryba nedostává nic zadarmo a už následují pravidelné kopance do vlasce. Sumec tentokrát vzdává souboj poměrně rychle, což je vzhledem k pokročilé dobé jen dobře, a nechává se navést mezi kameny ke břehu. Poslední výpady, pod rozsvícenou čelovkou odhadujeme sumíka na sto čtyřicet centimetrů, poplácáním ho donutím ke škubnutí hlavou, ale dnes je to konečné, co mu dovolím. Honza zručným chvatem vytahuje sumce na břeh, rybu menme a jejich sto třicet sedm centimetrů je velice pěkným úspěchem. „Děkuju ti, kámo," povídám Honzovi i sumcovi a pouštím mramorovaného predátora zpět k jeho zatopenému valu.
Začíná hustě pršet, blesky šlehají kolem, a tak rychle balíme, abychom přes grafitové pruty nedostali pěknou šlupku od blesku. To zase byla klika, říkáme si při odchodu k autu a celí promáčení, já od deště a Honza navíc i od slizu, odjíždíme domů. Opět se mi vyplatilo vydržet vláčet „na doraz" a byl jsem za to odměněn krásnou rybou i zážitkem. Možná tomu nebudete věřit, ale takovýchto nočních dobrodružství jsem měl hned několik, a proto jsem se chtěl s vámi podělit o zážitky, které tento netradiční druh přívlače skrývá. Vzhledem k vytížení mnohých z vás je to také časově velice dostupné odreagování a skvělý psychický odpočinek od běžného stresem nabitého dne. Ihned po prvním nočním záběru přestanete myslet na všední starosti a propadnete bezhlavě tomuto tajemnému lovu...


  


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
02. 02. 2010, 17:26

Zdenek

, holubzdenek1@seznam.cz

 jen tak dál a v létě neco nachytejte velice pěkné fotky

>> Reagovat


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se