• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Když počasí rozhoduje o našem úspěchu i neúspěchu

  • cadox fishing
05. 03. 2013
Počasí. Neškodné tříslabičné slovo, které má ale na úspěšnost rybolovu klíčový vliv. Že o tom pochybujete? Neměli byste. Abych parafrázoval oblíbené Cimrmany: Můžete s tím nesouhlasit, můžete o tom vést spory, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.

Ať se nám to líbí nebo ne, počasí přímo ovlivňuje potravní, a tím i pohybovou aktivitu ryb. Buď ji podněcuje, nebo ji tlumí. A právě aktivita ryb je fenoménem, který nás zajímá. Je totiž základním předpokladem každé úspěšné výpravy.

Dá se ale poznat, kdy budou ryby aktivní a kdy naopak pasivní? Ano, někdy určitě. Člověk jen musí rozumět vzájemným vztahům v přírodě. Například oblačný letní den se západním větrem znamená téměř vždy úlovek dravé i kaprovité ryby.

Na druhou stranu prudké ochlazení znamená téměř jistě neúspěch. A takových jednoduchých závěrů, odvozených prostým vykouknutím z okna ven, je celá řada. Všechny však mají své výjimky, jinak by to bylo až příliš jednoduché.

My všichni jsme zkrátka vazaly tlaku, větru a teploty. Někdy až tak závislými, že si sám pro sebe říkám, že se veškeré umění rybářské nakonec vždycky scvrkne do jednoduché pravdy –  být ve správnou chvíli na správném místě. V opačném případě nám ani ruce ze zlata nepomohou.

Příklad 1.

Ráno před čtvrtou vypadalo stejně jako večer předešlého dne. Bylo doslova hnusně. Vytrvalý déšť, zatažená obloha a velmi chladný vítr od západu. Meteorologové by o takovém větru eufemisticky řekli, že je čerstvý. My prosťáčci říkáme prostě, že je ledový.
Vážně byla zima. Na teploměru ve městě, kde bývá vždy o něco tepleji než u vody, protože vytápěné domy mezi sebou udrží aspoň nějaké teplo, svítilo pouhých šest stupňů nad nulou. Představte si - 30. července! Nechtěl jsem raději ani domýšlet, jaká zima musela být u vody.
Přesto jsem se vykopal zpod peřiny, oblékl se do zimního mundúru a vyjel. V blátivé pěšině na kraji lesa jsem nechal svou věrnou Astru, která mi proti své vůli nahrazuje džíp, a vydal se noční tmou k místu, kde se mi večer mimořádně dařilo.

Prakticky z jediného místa jsem tam vyvláčel dvě štiky kolem pětašedesáti centimetrů, stejně tak velkého bolena a k tomu dva candáty, z nichž větší měřil šestašedesát centimetrů. Na to, že se počasí zhruba před třiceti hodinami proměnilo z chladného a ošklivého na ještě chladnější a ještě ošklivější, to byl překvapivě skvělý výsledek tříhodinové vláčky. Ocitnul jsem se zkrátka ve správnou chvíli na správném místě, kde už třicet hodin po dalším ochlazení ryby znovu žily. A pak už stačila jenom trocha umu a štěstí… A mohl jsem fotit.

Otázka však zněla, jestli ráno bude podobné? Nechá mě sáhnout si na rybu, nebo mě jen vymáchá v mém vlastním bláznovství? Nevím přesně proč, snad jsem to cítil ve vzduchu, ale věřil jsem v prvně zmíněnou možnost.
Minul jsem místo, kde jsem před lety nalezl zavražděnou dvanáctiletou dívku, a záhy se vyhnul kostem z většího zvířete. Zřejmě srny. Neostré obrysy kosterních ostatků jsem zahlédl až na poslední chvíli. Abych totiž nevyplašil případné ryby ve břehu, na cestu jsem si nesvítil. Navzdory nezpevněnému svahu, posetému pařezy. Jinak jsem ale o vybělených kostech věděl už od včerejška.
Cesta za tmy po úpatí lesa má však svá úskalí. Sotva jsem na poslední chvíli uhnul hlavou před trčící větví, do jiné jsem narazil. Obličejem. A leknutím jsem málem zakopl. Pohupovala se na ní oběšená, deštěm zplihlá kočka. Alfred Hitchcock by nad takovou scénou možná zaplesal. Rozepsal by ji u sklenky skotské. Já ale neplesal, jen jsem si pořádně odfrkl. O bestiálně usmrcené kočce jsem totiž neměl ani tušení, přestože jsem se právě tudy vracel večer k autu.

Ve tmě jsem z batohu vytáhl zálesácký nůž, který jsem dostal od svého syna k Vánocům, a kočku jím odřízl. Konečně jsem ho použil. Mrtvé tělo zvířete jsem položil pod svah a zakroutil hlavou nad takovým zvěrstvem. Zřejmě ho z prázdninové nudy provedl nějaký adolescent, ze kterého vyroste něco naprosto zbytečného. Někdo, bez koho se společnost jednou jistě ráda obejde a který jí nebude schopný nabídnout víc než jen problémy.
A s takovými myšlenkami jsem za dalších pět minut došel až na večerem požehnané místo. Bylo asi deset minut po čtvrté, když jsem začal vláčet. Pořád pršelo a stále vál studený vítr. Do takového počasí bych psa nevyhnal, na to mám zvířata příliš rád. Ale sám sebe? To je jiná. Sám sebe jsem do takového počasí vykopal. Ryby jsou totiž droga a závislost na nich mívá podobu sebezničení (tady si představte smajlíka).

Brrrrrrr! Mokré prsty mi při navíjení šňůry mrzly, z úst vycházela pára. Autora teorie o globálním oteplování by měl doktor Grünstein vyšetřit a vzápětí ho vyléčit, říkal jsem si. Pár Grünsteinových klystýrů by tomu vědátorovi pomohlo. A nebo by ho měli rovnou zastřelit. Polovina letních prázdnin totiž voněla pozdním podzimem, měla blíž ke konci října než k červenci! Uprostřed léta po teple ani památky.
Od těchto úvah mě vytrhla půl pátá. Dočkal jsem se záběru. Asi jen pět metrů od břehu napadl pětapadesát centimetrů dlouhý candát devíticentimetrový wobler. Náhoda? Ne! O pět minut později přišel další a pouhé tři hody po něm jiný. Všichni mezi 50 až 55 centimetry.
Už to se mi líbilo. Vždyť když ryby jdou, člověk přestane vnímat tíseň okolí, i kdyby ho v pekle rožnili. A když jdou na vláčku candáti, je všechno ještě o fous veselejší. To člověk okamžitě zapomene, jak se jeho promáčené tělo scvrkává ve studeném větru téměř mrazivého rána, ve kterém je úsvit v nedohlednu.

Když ale v příštích deseti minutách zabrali ještě další dva, tentokrát už šedesátníci, prožil jsem nevídanou ranní nirvanu. K ataku je přesvědčil dělený wobler. Téměř do nebe mě pak vystřelil sedmdesátník, který přišel před pátou. Ten se však tři metry od břehu z wobleru vyklepal. Hrot koncového trojháčku měl zaseklý jen mělce v koutku tvrdé tlamy, zbavil se ho relativně snadno.
Wow! Tak studené a depresivní ráno mi nadělilo tolik radosti. Tolik, že jsem si s přihlédnutím k úspěchu předchozího večera dokonce začal na chvíli myslet, že jsem dobrý. U mne vždy přítomná pokora k vyšší moci mě ale udržela na zemi. Rychle mi došlo, že jsem se jen ocitl ve správnou chvíli na správném místě a že jsem toho jen dokázal náležitě využít. Že za jiného počasí nebo jiného tlaku bych na tom samém místě mohl zůstat bez kontaktu…

Příklad 2.

Sluncem zalitá modrá obloha a zelené louky plné fidlajících kobylek. Horká idylka jako u Rudého moře. Tak nějak vypadal středeční podvečer u jiného moře. Toho chebského, tedy u legendární Jesenice. Šlapadla, surfaři, stovky dek a opalovacích krémů po březích, cvrkot kolem chat. A na hladině hladké a lesklé jako zrcadlo desítky lodí.
Byli jsme tam také. Na místě, kde nám echolot ukázal více než třicetihlavé hejno baňatých okounů a kde jeden náš kolega před třemi dny vylupal hned několik pichláčů mezi pětatřiceti až třiačtyřiceti centimetry. Fantazie, na kterou jsme se těšili i my s bráchou.

Určitý příslib možného úspěchu jsme měli. Vše kolem vody bylo na první pohled stejné jako v den, kdy se tam náš společný známý do okounů trefil. Klidná hladina, slunečný den, teplota kolem pětadvaceti stupňů.
Něco však přece jenom bylo jinak. Zatímco tehdy byl obvyklý tlak ustálený, teď šplhal k bouřkovému stropu. Ostatně podle předpovědi meteorologů měly bouřky dorazit na západ Čech hned následujícího dne, k čemuž skutečně došlo. Současně s touto odlišností byla i hladina přehrady zhruba o dvacet centimetrů níž než před třemi dny. A navíc - potěr byl fuč. Zmizel bůhvíkam.
Těchto změn jsme si nevšímali a s lodí jsme zakotvili přesně tam, kde si hejno dravců vybudovalo opevněný tábor. Na zlomové hraně vyztužené několika pařezy.

Víme o vás, kluci. Upravte se, budeme se fotit. Takový portrétky jako já vám ještě nikdo neudělal, zašplouchal jsem na hladinu. A pak už jsme se obuli do mrskání vody. Jeden twistery, druhý rotačky. Čtyřicet minut a žádný kontakt. Jeden přezbrojil na woblery, druhý na marmyšky. Další půl hodina bez kontaktu. A tak brácha nasadil plechy a já kopyta. Ještěže tak. Jedno z nich mě po dalších čtyřiceti minutách přivedlo k čestnému úspěchu. Okoun však neměřil ani pětadvacet centimetrů. Proto jsem mu portrét nenafotil, rovnou jsem ho pustil. Toho podvečera jsme na tutovém fleku plném krásných okounů dostali parádně na frak. Pichláči neměli vůbec o nic zájem, byli pasivní. Téměř jako zkamenělí. Probrali se až o čtyři dny později, to už tam ale znovu seděl náš společný známý (zde si znovu představte smajlíka).

Oběma vybranými příklady, v tomto případě kontrastními, rozhodně nechci tvrdit, že za sluníčka ryby neberou a naopak. Musel bych být blázen, abych se pod něco takového podepsal. Například na podzim se na slunečné dny doslova těším, jelikož právě tehdy se mi daří štiky i okouni. Vítám je i na jaře a nakonec je nezatracuji ani v létě, kdy bývají také zajímavé. Pokud si sednou i s dalšími faktory.
Celá problematika potravní a pohybové aktivity ryb je totiž mnohem víc složitější. Viditelnost ve vodním sloupci, pokles či vzestup atmosférického tlaku, pohyb hladiny, směr větru, měsíční fáze, roční období. Z toho všeho je umíchaný každodenní koktejl, který jinak chutná kaprovitým rybám, jinak dravcům dna a jinak dravcům sloupce.

Chtěl jsem jen říct, že pokud se naučíme vnímat a rozumět počasí z pohledu ryb, třeba si občas chytíme nějakou tu rybu navíc. Pamatujme přitom, že ne vždy musí jít naše představa ideálního počasí ruku v ruce s potravní aktivitou ryb. Ryby to mohou vidět jinak… (a tady si představte třetího smajlíka).

Některé obecně fungující nápověda přírody:

- na aktivitu, a tedy i braní vliv má většinou pozitivní vliv setrvalý, nebo mírně klesající tlak

- na ryby dna pozitivně působí i prudký pokles tlaku

- prudký vzestup tlaku nebo jeho kolísání během dne jsou špatné

- úplněk měsíce – v létě často znamená pěkné posezení u vody při měsíčku bez úlovku

- na aktivitu ryb mají pozitivní účinky západní či jižní větry, východní ryby tlumí

- zatažená obloha a vlny na hladině od západního nebo jižního větru jsou dobré k lovu kaprů

- paprsky zimního slunce přejí lovu dravců vodního sloupce

Rada na závěr:

Nedělejme z toho dogma. Už jen proto, že stejně nakonec všichni rybaříme tehdy, když máme čas…

Václav Fikar

Navštivte webové stránky produktů k rybařině firmy Jenzi a vybrané zboží požadujte u svých prodejců.


Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se