• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Když je rybář na plech

  • cadox fishing
16. 03. 2014
Na plech. Jak vícesmyslně vyřčená slova znějí. Pokud je rybář vytáhne ze svého slangového kapsáře během hovoru s laikem, aby jimi doplnil informaci o úlovku, bude mít hned co vysvětlovat. Člověk neznalý rybářského slangu je totiž pochopí jinak, než jak by pochopena měla být. Laik si logicky ihned utvoří falešnou asociaci. Představu, ve které se rybář vrací z hospody, kde zapíjel úlovek, ve čtyři ráno rovnou po čtyřech. Tedy úplně namol.

Pokud však stejnými slovy zazvoní rybář před rybářem, žádné dovysvětlování už nebude nutné. Každý rybář totiž ví, že zazní-li „na plech“, přišla řeč na kovové nástrahy. Na rotačky, plandavky a další dráždidla z kovu a plechu…

I když je trh přívlače permanentně zahlcován novými a novými nástrahami k lovu dravců, od upgradů starších vynálezů až po bizarní výstřelky fantasmagorických povah, plechy jsou stále jeho součástí. Nedílnou součástí. Drží se na něm pevně už dlouhá desetiletí a jsem přesvědčený, že na tomto stavu se ani v příštích desetiletích nebude nic měnit.

Už dávno před naším narozením se totiž staly evergreenem, který se zelená napříč světadíly, a jako takové zřejmě nemohou vyhynout. Ono sice v životě vždy platí „Never Say Never“ (nikdy neříkej nikdy), nicméně budou-li rotačky s plandačkami nadále dráždit dravce tak účinně jako dosud, zůstanou v popředí používaných umělých nástrah. Možná i s přívlastkem „nesmrtelné“.

Plechům přitom jednoznačné vládnou rotační třpytky. Tyto jednoduché kovové strojky totiž opírají svou schopnost držet se po generace na vrcholu zájmu rybářů o jednoduchou, zároveň však ďábelskou kombinaci dvou fyzikálních vlastností.

První nebo druhou, jejich pořadí není důležité, jsou intenzivní tlakové vlny, vytvářené rotujícím listem, deroucím se přes odpor vody vpřed. Tyto vlny, či řekněme vibrace, působí na smyslovou postranní čáru dravců podobně jako vůně horké kávy na čichový orgán právě probuzeného člověka. I člověka, který v kanafasu sotva pootevřel oči, se začne zajímat, odkud ta lákavá vůně přichází.

Druhou vlastností je pak optický efekt, přesněji záblesky, který křidélko třpytky vysílá do svého nejbližšího okolí. Obě zmíněné vlastnosti se vzájemné prolínají a doplňují. Tvoří jeden pevný celek, který má rybáři co nabídnout. Pokud mu chce rybář porozumět…

    Nenáročná nástraha

Rotačka bývá v mnoha případech první nástrahou, se kterou začínající vláčkař přijde v praxi do styku. Dnes už to sice neplatí stoprocentně, jako tomu bývalo kdysi, nicméně i tak rotačky pořád ještě zůstávají nejžádanější vstupenkou do pestrého světa přívlače. Důvod? Nejsou příliš náročné, co se rybářova umu týká. Vyžadují jen minimum pozornosti, a tak na rybáře kladou minimální, skoro nulové nároky.

A právě proto jsou vhodné i pro začátečníky nebo méně zkušené rybáře. Jakmile totiž začnou přitahovat nahozenou rotačku zpět, odpor vodní masy roztočí křidélko kolem těla třpytky a oni svou nástrahu pohodlně ucítí. Jednoduchá práce s rotačkou však ještě neznamená pravidelné úspěchy. K nim je zapotřebí přece jenom o něco víc, než jen trocha toho pokakaného štěstíčka, abych parafrázoval některé naše sportovce, i když samozřejmě štěstí není nikdy dost. Teprve až když se vláčkař stane pánem plechových otáček a rozličných záblesků, které správným způsobem zasadí do kontextu proměnlivé přírody, bude útočit na přirozené instinkty dravců s železnou pravidelností. K tomu však bude potřebovat kvalitní kus plechu…

    Obal neříká nic o kvalitě

Nikoliv obal nebo holografická fólie na rotačním listu, nýbrž bezchybná práce ve vodě je jediným ukazatelem kvality rotační třpytky. Rotačka, do které můžeme vkládat naděje, se rozvíří okamžitě, jakmile jí k tomu dáme jasný povel – potrhnutím špičkou prutu nebo započatým navíjením. Pokud nezačne rotovat, zkontrolujeme, jestli otáčkám křidélka nebrání nějaká banalita (např. kousek namotaného vlasce, řasa, lehce ohnutý drát), kterou můžeme na místě snadno odstranit. Je-li rotačka opticky v pořádku a přesto se okamžitě neroztočí, půjde zřejmě o konstrukční vadu. A to je nepříjemné, protože pak si s tímto plechovým strojkem už moc švandy neužijeme. Můžeme ho rovnou vyřadit z batohu a použít třeba… Třeba jako dekoraci rybářského kutlochu. K ničemu jinému se totiž nehodí.

Tady si musíme uvědomit, že aby se rotační třpytka roztančila současně s naším rozkazem, musí disponovat správnou proporcí váhy těla a křidélka. Pokud je křidélko příliš těžké, rotace třpytky bude buď nepravidelná, nebo nulová. Obojí je špatně.

Naopak těžší tělo třpytky se u řady typů rotaček používá záměrně, a to kvůli vyšší hmotnosti nástrahy. Takovým třpytkám říkáme přetížené. Jejich výhodou jsou delší hody, ve srovnání se standardními třpytkami je také dostaneme níž, přesněji blíže dnu. Tuto vlastnost oceníme zejména při lovu na tekoucích vodách, kde říční proud lehké třpytky vytlačuje vzhůru k hladině.

Přetíženým rotačkám ale musíme přiznat ještě jednu pozitivní vlastnost, a tou je menší kroucení vlasce ve srovnání se standardními třpytkami. Může za to právě těžší tělíčko, jehož vyšší hmotnost eliminuje otáčení osy při rotaci nástrahy.

    Typologie rotačních třpytek

Náramný výběr rotačních třpytek v kamenných prodejnách nebo v eshopech neznalého lehce zmate. Zřejmě logicky musí propadnout dojmu, že vybrat si je až příliš těžké. Není! Zorientovat se v rotačkách je totiž docela snadné. Podle tvarů křidélek, která určují jak vibrační intenzitu, resp. intenzitu tlakových vln, tak pravidelnost optického efektu, dělíme rotačky na:

A)    – s křidélkem ve tvaru kratšího oválu (klasické)

Charakteristika: Třpytky s rotačním listem ve tvaru kratšího oválu jsou určené spíš k pomalému až středně rychlému přitahování, při kterém vysílají do okolí nepřetržité tlakové vlny a stálé optické signály. Jejich křidélko rotuje pod úhlem zhruba 60° k ose nástrahy.

Využitelnost: Rotačky s tímto rotačním listem nejlépe využijeme na stojatých vodách.

Do této kategorie rotačních třpytek patří například Aglia (Mepps), Klasik (Emte), Phantom-F Classic (Jenzi), Round (Wirek), Effzett (D.A.M.) nebo Reder (Mapso).

B)     – s křidélkem ve tvaru dlouhého oválu

Charakteristika: Pro rotačky s křidélkem ve tvaru dlouhého oválu je typický úhel rotace zhruba 45° při střední rychlosti vedení. Během přitahování vysílají k rybám pravidelně střídavé optické signály.

Využitelnost: Po této rotačce sáhneme jak na stojaté, tak na mírně až středně tažné vodě.

Do této kategorie rotačních třpytek patří například Black Fury či Comet (Mepps), Phantom-F French Collection II (Jenzi), Veltica (Dragon) nebo Orion (Mapso)

C)    – s křidélkem ve tvaru vrbového listu („long“)

Charakteristika: U třpytek s křidélkem ve tvaru vrbového listu (tzv. longů) rotuje křidélko pod přibližným úhlem 30°, tedy poměrně blízko těla. Do okolí přitom vysílá tříštivé optické signály.

Využitelnost: Rotační třpytky s tímto rotačním listem můžeme používat na obou typech vod – tekoucích, bez ohledu na pásmo, i stojatých. Na tekoucích vodách rotují „vrbové listy“ dobře v obou směrech – proti i po proudu.

Do této kategorie rotačních třpytek patří například Aglia Long (Mepps), Tiger či Viper (Dragon), Effzett Libelle nebo Effzett Predator (D.A.M.), Long (Wirek) nebo SRL (Hammer)

D)    – speciální (tandem, cyankála, kombinované, se speciálně tvarovanými křidélky aj.)

Do poněkud široce pojaté skupiny s přívlastkem „speciální“ můžeme zařadit všechny ostatní rotující třpytky, které dráždí vodní predátory rotačním listem a které se nevešly do prvních tří kategorií.

Zmínit musím především tzv. tandemy, tedy třpytky se dvěma rotačními listy, ať již shodného nebo různého tvaru a velikosti (Bullet AT Tandem od Cormoran, Tandem Spinner od Abu, Trout Tandem od Mepps, Phantom-F Tandem od Jenzi, Effzett Tandem od D.A.M. aj.). Tandemky usilují o pozornost dravých ryb silnějšími tlakovými vlnami a zvýrazněným optickým efektem. Díky zesílenému účinku dvou klíčových vlastností rotaček se mohou lépe prosadit například ve vodách se zhoršenou viditelností. Tedy přikalených vodách po deštích nebo při lovu sumců v zšeřelých vodách po západu slunce.

V této kategorii rotaček budeme ale hledat i třpytky se speciálně tvarovanými křidélky, a to hlavně pro autentičtější dojem. Zmínit mohu rotačku Bug (Mepps), jejíž rotační list má tvar rozevřených muších křídel s vyobrazeným žilkováním. Praktický efekt takto upraveného plechového křídla už ale budete muset posoudit sami. V mém případě, jakkoliv jsem si přál víc, byl stejný jako u třpytek s tradičními rotačními listy. Jde nicméně o zajímavou alternativu.

Do škatulky speciálních patří i zvláštní druh rotačky, který mi vzdáleně připomíná vylepšená zubní rovnátka. Základem pozoruhodného strojku, u nás zvaného „cyankála“ (proč právě tento název opravdu netuším), je dvakrát ostře přehnutý drát, který vytváří jakási dvě nosná patra. Na spodním se pak nachází zátěž (dle originální modifikace), na horním křidélko. Konkrétně tato nástraha, se kterou se navzdory spodní zátěži vázne o něco méně než s klasickou třpytkou, protože dvojháček za zátěží je otočený hroty nahoru, je dnes už dost opomíjená. Vláčkaři z nastupující generace ji dokonce většinou neznají, což je na jednu stranu dobře. Tedy pro ty, kteří ji používají jako tajnou zbraň, protože se rybám tak brzy neokouká. Patřím k nim. A mohu říct, že v posledních dvou sezonách mi na vodách se silným rybářským tlakem pomohla k celé řadě velkých okounů.

A jsem na konci. Totiž na konci… Jestliže jsem se až dosud věnoval spíše tvarům rotačních listů, jejich otáčkám a vlnám, které pod tlakem vysílají do éteru, pak musím říct, že vibracemi nic nekončí.

Vibracemi nic nekončí, končil jsem první část dvoudílného cyklu o rybářích, kteří jsou na plech. Tedy o rybářích, kteří rádi chytají na plechové nástrahy, hlavně rotační a plandavé třpytky. Otevřeným koncem jsem si připravil půdu pro pokračování, které chci věnovat optickým signálům rotaček, a pak také plandavkám.

Optické, či chcete-li světelné signály, které do blízkého okolí vysílají rotující křidélka třpytek, jsou při pronásledování dravých ryb stejně důležité jako vibrace způsobené rotováním listu kolem osy třpytky. Teprve nerozlučné spojení záblesků křidélek a tlakových vln propůjčuje tomuto kusu plechu šarm, kterému dravci podléhají už desítky let. Bez tohoto logického provázání obou klíčových vlastností, které komunikují se svým okolím, by efektivita rotaček byla zřejmě velmi mizerná. A proto i optickým vlastnostem musíme porozumět, nechceme-li u vody tahat vždy za kratší konec.

Přestože v rybařině více než kdekoliv jinde výjimky potvrzují pravidla, tedy žádné z doporučení nemůžeme nikdy brát striktně dogmaticky, neboť moment překvapení často udělá víc než všechna dráždidla světa, rozhodně bychom měli znát a umět využívat desetiletími ověřená a úspěšně vyzkoušená schémata.

Prvním z nich je preferování tmavých křidélek rotaček (např. zašlé matné stříbro, zašlá měď, černá) v dobře prosvětlených, čirých vodách. Minimálně na začátku rybolovu. O co lépe totiž dravci ve vodním sloupci vidí, o to více je silně blýskavé rotačky plaší. Tehdy, řekněme v metr hluboké, pomalu tekoucí řece s průzračnou vodou, za polojasného až jasného dne, uspějeme spíše právě s tmavšími rotačkami. Rozhodně k nim dravci budou přistupovat s větší důvěrou, resp. s menšími obavami. Když se nám pak nad hlavou zatáhne, může dobře fungovat měděné křidélko, nebo zlaté s černými pruhy či puntíky. A naopak. V kalnějších vodách vsadíme na rotační třpytky s výrazným opticko-akustickým vjemem. Například stříbrné s křidélkem ve tvaru kratšího nebo delšího oválu. A nebo křiklavě barevné – vzor firetiger, fluo-žluté a fluo-zelené.

Svou roli pro zvolení nejoptimálnější roční třpytky na začátku lovu hrají ale také další faktory, nejen viditelnost ve vodním sloupci. Do hry promlouvá i roční období, denní doba lovu, ale také třeba rybářský tlak a eventuální popíchání ryb.

Při brzkém letním úsvitu mi směrem k okounům a bolenům už tradičně skvěle funguje zlatá, nebo zlatá s červenými pruhy, avšak i stříbrná s černými nebo červenými puntíky. Soumrak slunečného dne si naopak velmi rád pohlídám stříbrnou a jejími variacemi.

Vláčím-li na místě, kde existuje velká pravděpodobnost popíchání ryb jinými rybáři v předešlých dnech nebo dokonce jen hodinách, opět nejdřív volím třpytky s méně nápadnými křidélky. Přijít k vodě a postit výrazně blýskavou rotačku mezi popíchané a vystresované okouny by totiž mohlo mít za následek jejich úprk do úkrytů, nikoliv vyprovokování k záběru.

Zkrátka vibrační vlny a optické signály jsou jazykem, kterým rotačka promlouvá k dravcům. A buď je ukecá na rande, anebo jim vezme chuť být aktivní. Záleží jen na nás, jak schopného řečníka pod hladinu pošleme. Jestli řeč jeho těla, tedy pohyb a záblesky, zvýší nebo potlačí útočné instinkty predátorů.

Musíme také vědět, že ve volné přírodě má každý fyziologický impuls (např. agresivita ryb spojená s obranou teritoria) své vlastní barevné signály. Při výběru správného barevného vzoru se tedy nemůžeme ohlížet pouze na jeden jediný faktor. V potaz jich musíme brát mnohem víc. Již zmíněné zabarvení vody, které je v konečném výběru barvy třpytky, která tvoří kontrastní efekt okolním stínům, rozhodující. Dále jsou to převažující kořist dravců (tmavší rybky jako okouni a hrouzci, nebo světlejší rybky jako perlíni a okleje?), teplota vody, která ovlivňuje aktivitu ryb, oblačnost a jiné místní vlivy.

Jak už jsem ale zmínil, žádná z ryboloveckých pouček není jediným a striktním návodem. Rybolov je, byl a bude především o hledání. Ano, o hledání ryb, o hledání správných nástrah a hledání způsobu k přelstění nalezení ryb.

A že to vše zní tak trochu fyzikálně. Jistě, každý rybář je svým způsobem tak trochu fyzik.

    Závěsy na třpytkách

Když už se věnuji optickému vjemu, musím zmínit také závěsy. Jinými slovy doplňky a atraktory, připnuté na kroužek u trojháčku nebo spojené pevně s trojháčkem. Také ony jsou viditelnou součástí plechového celku, který dravec nějakým způsobem vnímá.

Nejčastěji se jedná o střapce ze syntetických nebo přírodních vláken, péřové, gumové či silikonové ocásky nebo rovnou celé gumové rybky.

Husté střapce na trojháčcích, nejčastěji rudé, žluté, signálně zelené nebo černé, mohou v mozku predátora – v závislosti na viditelnosti ve vodním sloupci – evokovat barevnou ocasní ploutev ryby. Stříbrná rotačka s rudým střapcem mu tak může připomenout perlína, zlatá rotačka s červeným nebo černým střapcem zase tlouště nebo okouna.

Za stejně zajímavé považuji, že tyto střapce jsou výbornými nosiči pachové stopy, která může za příhodné konstalace hvězd učinit naši nástrahu zajímavější a přitažlivější. Střapec jen stačí navonět kapalným dipem nebo dipem ve spreji (vyzkoušené mám aroma patentka, krab nebo bílý červ), nechat dip chvíli vsáknout na suchu, a pak doufat, že ho netečný dravec ucítí.

Avšak nic se nesmí přehánět. Na střapec naneseme opravdu jen jednu až dvě kapky, které k pachovému efektu bohatě stačí. Použitím přehnaného množství dipu bychom dosáhli akorát tak opačného efektu, než v jaký jsme doufali. Vlastně mě teď napadá přirovnání… Pokud jste se někdy naparfémovali víc, než bývá zdrávo, vaše přitažlivost pro okolí byla tatam. Ostatní z vás zřejmě jen bolela hlava. A tak je to i s přesmraděnou třpytkou.

Rotačky se závěsy nejsou o nic lepší nebo horší než rotačky bez závěsů. Přesto mohou zabodovat právě na silně prochytávaných vodách, kde jsou běžné modely třpytek dávno okoukané. Stejně tak mohou, v případě nadipování, vyvolat prudkou odezvu u apatického dravce, který předtím celou hodinu ignoroval rotačku bez střapce.

    Plandavé třpytky

Kovovou klasikou jsou také takzvané plandavky. Nástrahy, které se při vlečení i klesání všelijak kinklají a plandají, což je způsob, jakým na sebe strhávají pozornost dravých ryb. Plandavý pohyb a záblesky boků namíchají koktejl z akustických vibrací a optických signálů, který dravci buď zachutná, anebo ne.

Rozsah zvukových vln, vzniklých při pohybu, a pravidelnost či nepravidelnost optických signálů přitom závisí na tvaru, profilu, délce a hmotnosti plandavky. V mělkých vodách zvolíme lehké plandavky, tedy blýskače vyrobené z tenkého plechu (do 2 milimetrů – např. Strada Weedless Spoon od Jenzi), při lovu u dna hlubokých jezer nebo středně tažných vod pak logicky sáhneme po plandavkách těžších, tedy vyrobených ze silnějšího plechu.

V závislosti na síle proudu pak na řekách upřednostníme před kulatými štíhlé plandavky, profilované do tvaru písmene „S“ (např. model Toby od Abu), na stojatých vodách se nejvíce vyřádíme s typy „ledvinka“ nebo „lžička“. Jedná se o modely, které při pomalém vláčení plandají a při rychlém nasazují do rotace.

Pohyb plandavky přitom můžeme ovlivnit již samotným uchycením. Připevníme-li plandavku přímo na kroužek, nástraha bude v akci vybočovat víc do strany. Použijeme-li obratlík, její pohyby budu sevřenější, avšak o to intenzivnější. Při klesání během přestávky v navíjení pak bude plandačka lépe rotovat.

Také velikost háčku nebo trojháčku vzhledem k hmotnosti a tvaru těla, stejně jako například závěsy či jiné doplňky, mají přímý vliv na akci plandavky ve všech fázích pohybu. Například při použití příliš těžkého háčku v poměru k tělu nástrahu zklidníme, což může být někdy nevýhodou, jindy naopak. Záleží na ročním období a aktivitě ryb. V zimě může být klidnější pohyb výhodou. Jindy ale budeme chtít mít kus svého plechu téměř jako živý, jako kdyby se vodou vlnil úhoř. Elegantní pohyb tohoto druhu nám poskytne Strada Weedless Spoon, na jejíž zúžený plechový konec přímo navazuje závěs z peří a blyštivých lamel, který je stejně dlouhý, jako je samotné plechové tělo nástrahy. Vodou zplihlý péřový ocas, který může být nositelem pachové stopy, pak propůjčuje této plandavé třpytce opravdu živý pohyb. Na plechovou nástrahu až neuvěřitelně živý.

Jinak se ale nebojme s plandavkami experimentovat. Dravé ryby se totiž věkem učí, navíc podobně jako lidé bývají náladové. Nikdy proto nemůžeme s jistotou říct, jestli na té či oné vodě bude fungovat takový a makový tvar plandavky při takovém a makovém pohybu. Někdy, při lovu ve sloupci, stačí k probuzení zájmu bolena, okounů nebo štiky jen monotónní vedení. Jindy se mi je podaří vyprovokovat k útoku až kombinací krátkého poškubávání a klidného propadávání.

Při lovu u dna nebo na tekoucích vodách pak pracuji s rotačkami úplně jinak. Vodím je špičkou prutu stejně jako shady na jigových hlavách. Tak, aby klepaly o dno a zase se od něj blyštivě odrážely. S délkou i výškou takovýchto kmitavých přískoků přitom pořád experimentuji. Stejně jako s barvami. Dokud zprudka neudeří candát, sumec nebo velká štika…

Václav Fikar

Navštivte FB stránky firmy Jenzi a seznamte se s úspěšnými produkty k lovu ryb této německé firmy.

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme i komentáře s vašemi názory a zkušenostmi.



Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 10

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se