• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Kapři z travin

  • cadox fishing
06. 01. 2014

Podzim se již neochvějně ujal vlády a já s bráchou spěcháme z práce domů, kde na nás čeká nakládání potřebných věcí na naši čtrnáctidenní výpravu za kapry. A že jich není zrovna málo, to ví každý zapálený kaprař. Konečně je vše naloženo a my odjíždíme směr Pelhřimov, kde na nás čeká Jarda Těšínský.

Datum této výpravy byl domluven dlouho dopředu. Jediné, co nebylo jasné do poslední chvíle, bylo místo, kam pojedeme. Nějakou představu jsme měli, chtěli jsme zkusit něco nového, nějakou jinou zemi. Měli jsme zálusk na Belgii nebo Holandsko. Jsme nedočkaví, co se dozvíme u Jardy a kam padne volba. Ovšem hned po příjezdu se dozvídáme, že i v těchto zemích existují omezující pravidla. Každá voda, kam jsme měli namířeno, měla nějaké to omezení. Zákaz bivakování, zákaz lovu přes noc, prostě nic, z čeho bychom byli nadšení.
Využíváme služeb počítače a spekulujeme, co vlastně podnikneme. Po pár hodinách hledání padá rozhodnutí na jednu, ne příliš známou, řeku ve Francii. Vyzkoušet něco nového, zažít něco nevšedního, poznat jinou krajinu, to jsou okolnosti, které naší dobrodružné povaze vyhovují, takže je rozhodnuto. Poslední telefon Jirkovi, který je čtvrtým členem naší výpravy.
Jirka se k nám připojuje v Rozvadově. Dáme nezbytné kafe, zapneme navigaci, která nám ukazuje, že ještě něco přes 1200 km a budeme na místě. Cesta ubíhá docela dobře až do zácpu v Německu, ta nám ukrajuje tři hodiny z našeho drahocenného času. Touto okolností se stalo, že z německo-francouzské hranice až v pozdních večerních hodinách a v husté mlze pomalu ubývá jeden kilometr za druhým. Na místě jsme kolem druhé hodiny ranní, ale díky husté mlze není vidět vůbec nic.
Ráno si jedeme řeku prohlédnout. Přesto, že mlha nehodlala ustoupit, viděli jsme to, co jsme potřebovali vidět. Množství napadaných stromů, proud ne příliš silný.

Ovšem dřív, než rozbalíme svoje nádobíčko, musíme najít nějakou tu rybářskou prodejnu, na zakoupení povolenek. Zhruba po hodině ji nacházíme a velmi vstřícný prodavač s námi diskutuje. Fakt, že jsme Češi, ho dost překvapil. Němci, Holanďani, Belgičani, ti tam běžně jezdí, ale s Čechy se ještě nesetkal. Jsme tedy první. Ale nic není jednoduché. Chceme na řeku, ale vzhledem k datumu, se na ní již nesmí v noci chytat. Zklamání na nás muselo být asi hodně vidět, protože prodavač, který nám nemohl rozumět ani slovo, se do naší debaty co dál, vložil a radil nám, abychom zkusili nějakou štěrkovnu, kterých je zde podél řeky plno a hlavně se na štěrkovny nevztahuje zákaz nočního lovu. Jednu nám doporučil a svoje doporučení ještě podpořil ukázkami svých úlovků. Koupě povolenek proběhla rychle a prodavač místo ukazování štěrkovny na mapě, zavírá obchod, sedá do auta a zavádí nás k jezeru. To je ovšem celé zahaleno v hustém oparu a mlze. Vidět opravdu nic nebylo, tak nám prodavač do písku kreslí přibližnou mapu jezera. Rozlohou nebylo moc veliké, zhruba 25 ha, ale nacházelo se v něm několik ostrovů, ze kterých se ale chytat nesmělo. Po podrobném vysvětlení nám prodavač popřál hodně štěstí a odjel zpět do obchodu.



Jezero bylo neustále zahaleno v mlze, tak jsme se rozhodli nafouknout čluny, naložit věci a rozjet se po jezeře. První byl Jarda s Jirkou a než jsme naložili vše potřebné, mlha se rozplynula a před námi se ukázalo jezero v celé své kráse. Jarda s Jirkou odjíždí na druhou stranu za ostrovy a já s bráchou se rozhoduji, že zůstaneme na místě. Jezero je zcela prázdné, zarostlé hustými travami. Začínáme stavět bivaky a chystat pruty. Z této činnosti nás vyrušil příjezd dvou aut a odtahové služby. Jak se ukázalo, tak to byli čtyři holandští kapraři, kterým po cestě odletěla na vozíku kola, tak proto ta odtahovka. Ptali se nás, zda už končíme, ale když jsme jim sdělili opak, že právě začínáme, tak se jim to moc nezamlouvalo. Chtěli zůstat, a tak po vzájemné domluvě nakládají věci. Tato činnost jim zabrala asi čtyři hodiny, a pak zjistili, že u jednoho člunu zapomněli ventily a ten druhý byl tak malý, že v něm převezli jen velmi málo věcí, proto tak jezdili několikrát sem a tam.

Mezitím jsme si nachystali vše potřebné k zavezení našich montáží a hledání nějakých těch míst, kam je položíme. Jak Holanďani vše odvezli, vyrážíme každý rychle najít místo pro každého z našich čtyř prutů. Jak tak odjíždím od břehu, zjišťuji, že trávy jsou úplně všude. Díky průzračné vodě je vidět až na dno. I v hloubce pěti metrů, což se ukázalo postupem času jako největší hloubka tohoto jezera...

Asi po hodině hledání jsem našel jedno krásné oko mezi travami poblíž jednoho menšího ostrova, pokládám svou montáž, na kterou jsem nastražil jednu kuličku Biosquid + amino complex oliheň o průměru 24 mm, přihazuji ještě několik kuliček kolem a mířím ke břehu. Dávám prut do stojanu, Marcel se také vrací a konstatuje, že je to tady jako prales. A tak další montáže jsem se rozhodl zabalit do PVA sáčku. Na jednu dávám panáčka Biosquid + plovoucí oliheň a na další s příchutí Biocrab. Jednu na dno a druhou plovoucí Biocrab. Využívám posledních paprsků zapadajícího slunce k položení těchto montáží do nějakých ok mezi travami. S posledním prutem se s bráchou vracíme skoro za tmy, ještě všechno zkontrolovat, jestli je vše tak jak má být a jdu vařit kávu. Z vysílaček se dozvídáme, že u Jardy s Jirkou je to stejné. Co se týče trav, prostě podvodní džungle. Brácha našel dvě místa na dvou bójkách, kde byl asi tak 1,5 m vody a čisté dno, ale jak se postupem času ukázalo, kapři těmto místům vůbec nedůvěřovali a naše nástrahy přijímali jen z hlubší části jezera. Možná to bylo i teplotou vody, která měla 12 °C a její průzračnosti. Potom, co jsme si sdělili informace, dopijeme kávu a jdeme spát. Když v tom přijíždí auto, z něhož vystupuje prodavač z obchodu, kde jsme kupovali povolenky. Došel zkontrolovat, jak jsme se rozmístili. Ještě si vyměňujeme několik cenných informací o lovu na tomto jezeře. Prodavač nám ukazuje svoje úspěšné montáže a říká, že to chce malé háčky jemné návazcové šňůrky a dělat delší návazce. My mu na oplátku ukazujeme svoje montáže, ale jemu se moc nezamlouvají. Loučí se s námi a my jdeme konečně spát plni očekávání, co se bude dít. Kapři nás nechali vyspat.



Ráno se probouzíme do mrazivého dne, jezero je celé zahalené do mlhavého oparu, prostě nádhera. Do odpoledne se opar rozplynul a vylezlo slunce. Jdeme zkontrolovat a převázat pruty. Díky slunci a bezvětří je vidět na všech našich místech, kde máme položené montáže až na dno. Pouhým okem zkontrolujeme naše montáže a zjišťujeme, že vše je na svém místě a boilie i montáž leží na dně bez povšimnutí. Brácha měl tři montáže položené v travách, a tak je všechny převázal a položil dle svých představ. Já ponechal tři pruty na svých místech a jeden jsem se rozhodl převázat. Na tomto prutu jsem měl zhotovený návazec z položené šňůrky Viper 19,4 kg od firmy TNT. Musím pouze konstatovat, že během roku mi pomohla dostat do podběráku několik pěkných úlovků a plně ji důvěřuji. Její tvrdá potažená vrstva je zelená a úplně splývala v hustém porostu trav. Asi tak 5 cm k háčku jsem stáhl, aby montáž lépe pracovala a dobře se zasekl háček v kapří tlamce. Již několik let používáme naše oblíbené háčky od firmy Hayabusa velikost 2. Těmto háčkům plně důvěřuji a doufám, že v této zelené podvodní džungli nějakého kapra na ně ulovím.

A jak si tak pátrám po nějakém tom oku v travách, kam bych položil tuto montáž, sleduji echolot a hloubka začala skákat ze dvou metrů na téměř čtyři, vracím se a koukám pod člun, zda na něm nemám nějaké trávy a rovnou se podívám pod hladinu a odhaluji příčinu. Mezi hustými travami jsem viděl takovou úzkou uličku a přes tu, když jsem přejel, tak mi echolot ukázal větší hloubku. Pravděpodobně se jednalo o kapří stezky.



Pomalu jsem položil montáž na dno této uličky, přihodil okolo asi tak šest kuliček Biosquidu a místo jsem označil pár metrů od něj bójkou a odjel zpět na břeh. A opět nastalo čekání.

Byl jsem velmi rád, když v jednu v noci slyším svůj hlásič, u kterého je umístěn právě tento prut. Zvedám prut, sedám s bráchou do člunu a po pár minutách jsme na šokovce, která už podřezala trávy sama. Když už jsme nad rybou, říkám bráchovi, že už tam asi není, prostě jak kdyby tam byl nějaký pařez a žádný pohyb. A tak zkouším za šokovku zatáhnout a v tom se mi vytrhne z ruky. Je tam... Kapr ujel jen kousek a zase byl znovu v travách. Opatrně a pomalu zvedám kapra spolu s obrovským množstvím trav k hladině, ale ten se nechce jen tak vzdát a opět si vzal několik metrů a schovává se v travách a znovu se vše opakuje. Jen si v duchu říkám, ať to montáž i háček vydrží a o kapra nepřijdu.

Po dvaceti minutách přetahování leží kapr na hladině zabalen v travách. Můj první zdejší kapr. Tak rychle podebrat a celý šťastný a úplně unavený z tohoto souboje, jedeme ke břehu odstranit veškeré trávy z kapra. První Francouz, nádherný šupináč, po zvážení obrovská radost -  20,5 kg a 93 cm, můj nový osobák v šupináčích. Kapr putuje do saku a do nás s bráchou pro změnu putuje panák slivovice. To není přece jen tak na první záběr chytit osobák... Tak doufám, že to bude mít slušné pokračování. Do rána se ale bohužel nic neděje.

V sedm ráno zdolává Marcel svého prvního kapra z této vody, ale nebyl to žádný velikán. Měl kolem osmi kilo, ale potěšil. Během dalších dvou dnů nebyl žádný záběr, jen Marcel zdolal další dva kapry o váze 9 kg a 12 kg. Každý den jen jeden záběr na osm prutů, žádná hitparáda, ale lepší než nic, prostě to kapři museli najít. Po návštěvě u Jardy a Jirky jsme zjistili, že na tom nejsou lépe. Jirka během noci nic a Jarda měl dvě ryby 12 kg a 15 kg a o jednu přišel.



Další den se počasí razantně změnilo. Teplota vody klesla pod 10 °C, silný vítr. Díky tomuto větru se nám nedaří položit montáže do ok tak,jak bychom chtěli. Někdy nám to zabere skutečně příliš mnoho času než to je tak jak má. Většinou jsme nechali montáže na místech i několik dnů a převazovali jsme každé dva dny a jen dva pruty.

Marcel předělal dva pruty do hloubky, měl je položené na lavici, rozhodl se je dát po dně. Po dlouhém hledání místa  se daří  umístit pruty tak jak chtěl a odměnou mu byl neutichající křik jeho signalizátoru, který hlásil záběr. Marcel bere prut a je jasné, že se jedná o většího kapra. Honem do lodi a za ním. Kapr projel snad všemi travami a začíná neskutečný souboj a přetahování. Konečně ho máme u lodi a už víme že to není žádný trpaslík, kapr se rozhodl to zkusit znovu a znovu do trav, kde instinktivně tuší svou spásu. Marcelův třílibrový Specialist je ohnutý až u samého konce a zdá se, že každou chvíli praskne.Pomalu zvedá kapra k hladině a tentokrát se nám ho daří dostat do podběráku. A je tu také nový osobák - 22,5 kg a 103 cm. K tomu není co dodat, tak jen gratulace a nezbytná slivovice.

Ráno se jde Marcel za klukama podělit se o radost z dosaženého úspěchu. Jarda měl také velkého kapra, ale přišel o něj a bylo na něm vidět, jak ho ta ztráta mrzí. Dle odhadu atakoval hranici 25 kg, a to skutečně mrzí. Jirka jako jediný osmou noc stále nic, ale nese to statečně. Kluci mají radost, že alespoň nám se daří, protože toto chytání není zrovna jednoduché.

V úterý ráno za neustálého deště jak Jirka tak Jarda odjíždějí domů. Já s bráchou zde zůstáváme sami a bojujeme dál. Večer se na pár hodin vyjasnilo a já zdolal po několika dnech bez záběru svého druhého kapra. Odhadem měl tak 12 kg, pouštím ho hned u lodi a snažím se umístit montáž zpět mezi trávy.



Ve středu jsme převezli pruty, které tam ležely třetí den. Do středečního rána jsme nezdolali už žádného kapra. Počasí se začalo zlepšovat, sedíme a rozebíráme známé situace a přemýšlíme co na ně vymyslet a čím je přelstít, když v tom se ozval Marcelův hlásič. Po chvíli zdolává kapra něco mezi dvanácti až třinácti kily. Pouští ho hned u lodi, honem pokládá montáž a jedem zpět na břeh. Docela jsme byli překvapení z tohoto záběru.

80% záběrů od 7 – 10 hod ráno, jen ten největší byl zdolán ve 03:00. Tento záběr přišel kolem 18:00. Sedíme si u kávy a teď pro změnu začal hlásit můj hlásič záběr, vlastně hodinu po Marcelově akci. Po několika minutách zdolávám, tedy přesnější výraz je, doluji z trav kapra. Ten měl na výšku víc než na délku, proto jsme ho vzali na břeh k focení. Kapr měl 68 cm a 11,20 kg. Po krátkém focení pouštíme kapra zpět do vody a myslíme si, tak teď konečně začali brát, no to je dost. Vždyť v pátek jedeme domů, tak oni nám to teď vynahradí. Něco jiného je ovšem si myslet a něco jiného je realita. Nic se nedělo a až ráno zdolávám desetikilového lysce, který je zároveň naším posledním záběrem. A tak nakládáme věci a odjíždíme k domovu.

Závěrem mohu konstatovat, že nám tato výprava přinesla spoustu nových zkušeností, týkajících se nejen lovu. Spokojenost s našimi montážemi v těchto skutečně těžkých podmínkách. Díky našim montážím jsme nepřišli o žádnou rybu. Po celou dobu jsme chytali na boilie a i s ním také krmili. Těšíme se, až se sem opět vrátíme a budeme mít možnost poměřit své síly s místními kapry.

Za Jetfish - Tomáš Kurzweil





Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se