• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Jizera versus zbytek světa

  • cadox 3
06. 12. 2016

Pan Uhlíř v jedné písni zpívá: Kdysi jsem sníval o Nilu a pak se plavil po Vltavě. Tak to jsem přesně já. Když se mi daří, sním si o tom, že bych místo těch tečkovaných krasavců o velikosti kolem čtyřiceti centimetrů rád lovil metrové tajmeny, nebo snad ještě větší lososy. Ostatně asi nebudu sám, kdo si v ten den D říká, proč o mně nikdo neví? Jsem borec, že bych o kilometr vyhrál mistrovství světa! Ty ryby by mi snad skočily i na holý háček. Jenže stačí pár minut a já se zase vrátím na zem, a kdybych se po…, tak o mé nástrahy neprojeví žádný šupináč zájem. Nevím, jak potom takový den nazvat, den B (B jako blbec)? Tady si vždy vzpomenu na to, jak mi říká moje „milá“ sousedka na chatě – hele hovnochyt jde zase k vodě. :o)

Když rybář, jako já provozuje aktivní způsob lovu, musí poznat zákonitě daleko víc krás naší přírody. I když i ta bobkařina má někdy něco do sebe. Musí se ale sedět v klidu a stát se součástí zeleného okolí. Říkám si tomu pracovně závoj zeleného ticha, kdysi v mládí jsem četl knihu se stejným názvem. Místní zelené ticho by ale asi dost křičelo, kdyby mohlo. Protože to, co na březích zůstává po velkých vodách je hrůza. Nejsem si jistý, jestli jsem to už někdy nezmiňoval, přesto to ještě jednou připomenu. Vyvláčel jsem pstruha a chtěl jsem si ho vyfotit. Vyfotil jsem si ho s „krásným“ pozadím – pozůstatkem povodňové činnosti Jizery. Holt v čisté vodě to vypadá líp.

To jsem si takhle jednou sednul na napůl potopenou břízu a nechával odpočinout svým unaveným nohám. Každý kdo rád brodí v řece, to zná. Za čas se člověk unaví a musí si na chvilku sednout. Obzvláště když je proud silný a vy se proti němu musíte vracet k vhodnému místu, kde se dá vystoupat zpátky na břeh. Mám to místo v oblibě, i když to vyžaduje trochu námahy, odměnou mi je ale zase absolutní samota. Sem se nikdo neodváží. Břehy jsou prudké, a aby toho nebylo málo ještě porostlé kopřivami. Nikde živáčka ani mrtváčka (moje oblíbené rčení). To ale má na mysli člověčího živáčka. Jinak to tu žije. Asi právě proto, že to je nepřístupné místo. V létě to tu ale navštěvuji pouze za světla, se soumrakem se místní závoj zeleného ticha mění na scénu z hororového filmu. Okolní polnosti jsou totiž oseté kukuřicí a černá zvěř (pro neznalé divočáci) si na kukuřici velice ráda smlsne. Kdo to noční audio slyšel, musí mi dát za pravdu.

No, sedím na bříze a sleduju okolní život. Obdivuju skorce. Dlouho jsem ho neviděl. Odvážně se vrhá pod vodu a vychází z něj zase suchý. Jak to jen dělá? Já se jednou takhle potopil jako on a stálo mě to pár tisíc (mobil a foťák). U ledňáčka vidím, jestli byl úspěšný při lovu, ale u něj si jistý nejsem. Třeba jde jen po hmyzu, nebo potěr pojídá ještě pod vodou. Každopádně je to parádní podívaná. Těžko bych to mohl pozorovat ze břehu. Tady uprostřed vody nečeká žádné nebezpečí, tak si počíná naprosto volně. Jak to ale dlouho vydržím já, sedět bez hnutí? Mám právo rušit tu pohodu? Jsem pán tvorstva, tak asi jo. Jestli si ale příroda tak představovala pána tvorstva, tak potěš pán Bůh! Utahaný, v neoprenu s kapičkou u nosu!  :o)

Právě tady si říkám, může být někde na světě krásněji? Jistě, nejeden z vás si takové místo našel u té své vody a namítne, kam se hrabe Jizera na třeba Orlici, nebo na meandry Dyje či Moravy.  Jenže já jsem teď uprostřed Jizery. Slovy klasika J.Cimrmana Můžete o tom diskutovat, můžete o tom vést spory, můžete s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno co se proti tomu dá dělat…

Nezávidím nikomu, snad jedině kaprařům a sumcařům.  Závidím jim, že se na některých revírech mohou věnovat svému koni 24 hod denně. Nevydržel bych vláčet celý den, oproti nim se u vláčení nedá jen posedávat. Kdo kdy zkusil vláčet aspoň půl dne, bez nějakého tréninku v posilovně to nedá. A to házím s UL nářadím, když jsem jednou chytal se sumcovým specialistou, obdivoval jsem jeho výdrž. Metal mega nástrahy skoro čtyři hodiny přes Labe. Klobouk dolů. Na to bych trpělivost neměl.

Jednou jsem se zastavil u na prvý pohled „starý vydry“. Příjemně jsme si popovídali, navzájem si popřáli úspěch a rozešli se. Jeden by řekl normální setkání, mě ale utkvěla v hlavě jedna jím vyřčená myšlenka. Řekl jsem mu, jaký mám plány na příští rok, kam bych se chtěl podívat za rybami atd. On mi řekl, proč to chceš provést až příští rok? Co můžeš, udělej hned, příští rok ti do toho zase třeba něco vleze, ať už nemoc, nebo jiné trampoty. Neustále se k tomu vracím. Je fakt, že ta řeka, na kterou jsem se chtěl již několikrát vydat, tam bude, ale budu já mít ještě za pár let sílu se tam brodit? Loni jsem si splnil jeden cíl – léta jsem se chystal na Ploučnici. Sice výsledek bylo čisté zero, ale ten zážitek stál za to. Nádherný kraj, ticho, pohoda.

Chtěl bych se podívat do Kanady, nebo na Aljašku. Pokusit se tam pověstnými dvěma tisíci hody o lososa. Pak si ale řeknu, nebude mi lépe uprostřed mé rodné Jizery? I když chytnu prd, ale nemusím na něj proházet dva tisíce hodů. Poznám to po pár planých úsecích, že to dnes nebude žádný festival. Pak zase ale přijde ten den D, nebo spíš hodina H a já si zažívám rybářskou Nirvánu. Stačí mi k tomu pár proměněných drbanců od tečkovaných hrdinů z Jizery.
Letos jsem se konečně dopracoval k tomu, že se budu více věnovat mouše. V dlouhých zimních večerech jsem o tom přečetl spoustu zajímavých informací, na veletrhu nakoupil novou výbavu, včetně toho vzácného svěráčku na vázání miniaturních klenotů. Říkal jsem si to už několik let, že postoupím v rybářské hierarchii o pověstný level výše. Vždy ale zvítězila vláčka. Teď, když jsem do nového odvětví investoval nemalé peníze, nemohu je nechat jen tak v koutě. Musím je vyzkoušet! Zatím si netroufám pustit se do popisování mých umotaných výtvorů – od toho jsou tu jiní, daleko lepší a zkušenější borci. Něco jsem ale na ně odchytal a dokonce úspěšně!

Co jsem tím vším plkáním říci? Odpovím zase příslovím – všude dobře, doma nejlíp. Vím, můžete oponovat opačným – všude dobře, tak co doma. Já si to ale neodpustím. Když vidím na různých internetových diskuzích dotazy, jak na sumce na Pádu, nebo Ebru, nejde mi to do hlavy. Proč nejdřív nevyzkoušejí sumce na Labi, nebo na Orlíku? Zase můžete namítnout, že si protiřečím, vzhledem k podtitulku Kdysi jsem sníval o Nilu … jenže já pak dodal a pak se plavil po Vltavě. Možná, že si ti neznalí myslí, že přijedou na Ebro a za hodinu mají na udici životního sumce. Jistě, může se to stát, znám to z vlastní zkušenosti – štěstí, když je unavený… sedne i na mě.

Jiří Ludvík

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.






Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 4

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se