• FFA
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Jednou rybář jednou ryba

  • cadox 3
29. 06. 2010
„Čas prožitý u vody se do života nezapočítává"

Opět je tu víkend. O tom co budu dělat nemusím přemýšlet ani chviličku.Tak jako  téměř po každé, když mám víkend volný. Den  teprve vstupuje do své první  fáze. Slunce se zatím ukrývá někde za horizontem a jak to tak vypadá přes zataženou oblohu, asi dnes jeho paprsky okolí kolem řeky kam se chystám vyrazit, moc neprosvítí. Lehká snídaně, něco do kapsy a naložit výstroj je otázka okamžiku. Pokud chodím jen na krátkodobější procházku kolem řeky, většinou si vezmu dva proutky. Jeden lehoučký na lov se smáčky a pro strýčka příhodu o něco silnější kalibr na těžší predátory našich vod. Ten revír kde zamýšlím dnes lovit, je  jen několik kilometrů vzdálený a tak jsem autem na místě za poměrně krátkou chvilku. Od zaparkovaného vozu musím projít ještě tak kilometr, abych se dostal na místo, které mám pro dnešek vytipované. Tady mám v úmyslu projít asi tak kilometrový úsek. S výbavou vláčkaře je to velice příjemná procházka ranní rosou a pozvolna se probouzejícím dnem. V tomto směru absolutně nezávidím kaprařům, kteří k vodě musí tahat několikanásobně větší náklad. V okolí řeky je nabíjející klid. Ptáci zpívají svůj ranní koncert, ryby v řece vyskakují a sbírají  z hladiny potravu. Při rychlejším přehlednutí hladiny to  vypadá, jako kdyby poprchávalo. Ale ne, je to vše jen od kroužkujících rybiček. Pomalu procházím po zarostlém břehu a musím dávat pozor na spoustu šneků kteří si tu lebedí  v trávě, silně nasáklé rosou. Však ji začínám pociťovat i na svých nohách. Trošku jsem to podcenil a nezvolil jsem zrovna nejvhodnější obuv.  Ale to už k rybařině patří, v jakém si mírném transu a radosti ze své přítomnosti  u řeky takovéto věci ani nevnímám a nepociťuji. Jak už bylo nesčetněkrát psáno „čas prožitý u vody se do života nezapočítává."

Okouni jsou při chuti

Jsem na místě. Rozkládám pruty a rozhlížím se po okolí které nese zjevné známky přítomnosti pracovníků povodí Labe. Jejich pracovní  návštěvu odhaduji tak na tři týdny před mým příchodem. Břeh je prořezaný a ve vodě kolem břehu jsou popadané větve, následky rekultivace našich toků, jenž proměňují krásné břehy řek a přirozený stav břehů  v nepřirozené a nevábné kanály. Jistě, asi to má své odůvodnění, ale mnohdy by to chtělo alespoň trochu citu.Tímto jsem trochu odbočil, ale jsou to jevy, při kterých se mi mnohdy mírně zvyšuje tep.V tomto případě mám raději, když  se o můj tlak postará krásný a bojovný soupeř na mém  druhém konci  udice. Určitý klad to však pro můj lov také přineslo. Připravil jsem si svou sedmigramovou chvějivku s 0,14 mm vlascem a připevnil na její konec smáčka. Málo kdy používám jigové hlavičky. Většinou jen čistý háček a před nástrahu broček jehož váhu přizpůsobím místu lovu. V mělčích místech, tak do 1,5 metru, mi bohatě postačí jedno gramová zátěž. Vzdálenost bročku volím od 5 do 20cm. Změnou vzdálenosti se i částečně mění chod nástrahy. Nához a nástraha letí do vzdálenosti  asi tak patnácti metrů. Zde na řece je to dostatečně daleko. Nechám smáčka pomalu klesat ke dnu. Po pár sekundách, pomalu s chvějivou špičkou a lehkým trhavým pohybem přivádím nástrahu k velice dráždivému pohybu. Nenavinul jsem ani polovinu vzdálenosti a již na druhem konci cítím ránu do nástrahy. Lehounce přiseknu a na druhé straně vlasce odposlouchávám pohyby svého protivníka. Jen malá chvilka stačí k tomu, abych  tohoto „pruhovaného banditu" vytáhnul na břeh. Nádherně zbarvený okoun kolem 30cm je za okamžik vyháknutý a putuje zpět do svého živlu. Během patnácti minut jsem zdolal  čtyři  krásné kousky, přibližné velikosti.

Příště uvidíme

Procházím další úsek řeky. Dorazím na místo, kde do vody zasahuje velká  uříznutá větev obalená listím. Místo vypadá velice přívětivě a tak ihned nahazuji  a prochytávám pobřežní partie. Asi na čtvrtý nához přichází záběr. Zdolávaní je poměrně krátké a již mám v podběráku asi 40 centimetrového candátka. Krásně zabarvená ryba  po šetrném vyháknutí putuje bez prodlevy zpět do svého živlu. „Žbluňk" - ozve se nedaleko ode mě a já se rozhlížím co se to děje. Ihned registruju na nedaleké větvi která je jen několik centimetrů nad hladinou, sedět kolegu rybáře. Neděste se, není to nic jiného, než nádherně zbarvený ledňáček, který drží v zobáku malou rybičku kterou před okamžikem ulovil. Udělám si jednu fotečku a dál se začnu věnovat lovu. Po zdolání dvou okounků a jednoho malého bolena mám na prutu další úlovek. Přitahuji ho ke břehu, ale okounek si nenechá  nic líbit a statečně bojuje. Ve vzdálenosti asi pěti metrů najednou spatřím, jak z pod větve ležící ve vodě se  rychlostí blesku mihnul obrovský stín a během sekundy ucítím velikou ránu do prutu. Instinktivně přeruším navíjení a odklopuji cívku. Stín zajel zpět pod větev i s mým okounkem a smáčkem. Malou chviličku jsem počkal a zkusil lehce potáhnout. Prut se na dvě sekundy mohutně prohnul a vzápětí vystřelil zpět a narovnal se. Na druhém konci bylo prázdno. Trošku se mi zvýšil tep a ihned pokládám chvějivku  a nastupuje prut číslo dvě. Na sedmigramovou jigovou hlavičku napíchnu větší kopyto a začnu prohazovat. Asi po patnácti minutách se znovu objevil známý stín, rána do prutu nebo spíše ranka a nic. Vytáhnu nástrahu a hned zjišťuji co se stalo. Kopyto bylo přepůlené, jako kdyby ho přeřízl skalpel. „Potvora jedna" - zahromoval jsem a počkal několik okamžiků než se mi srovná tlak. „Tak ty mě chceš takhle školit" - problesklo mi hlavou. Tak to zkusíme do třetice. Vybírám dvoudílného wobblera, wolframové lanko a vše navážu. Za pár okamžiků je vše připraveno a může začít třetí kolo. Nahazuji asi půl hodiny, když v tom rána do prutu. Zásek a již bojuji s protivníkem na druhé straně. Asi po dvou minutách najednou výskok nad hladinu a krásná štika se mi zjevila v celé své kráse. Bohužel již na první pohled jsem však poznal že to není ten veliký stín, o který se tady pokouším. Ještě několik minut a už zvedám v podběráku nádhernou štičku přes  šedesát čísel. Pár snímků  a šup s ní zpátky. Měním nástrahu a dávám asi deseticentimetrového popa. Obloha se začíná mírně protrhávat a občas mě polechtají sluneční paprsky na tváři. Čas letí jako blázen a za chvilku se bude blížit poledne. Gong - začíná další kolo. „Popík“ letí vzduchem a za okamžik končí na hladině. Přískoky čeřím hladinu a dělám rozruch. Trvá to již dvacet minut a v rukách začínám pociťovat únavu. Pomalu se začínám nevěnovat nástraze a duchem jsem pořád u stínu, který mi dnes už dokázal mírně hnout žlučí. Najednou se objevila obrovská vlna. Jak by jste řekli že to dopadlo? Bohužel, můj tajemný predátor nástrahu minul a už se ani po další prohazované půlhodině neobjevil Tak pro dnešek lov vzdávám se skóre 3:0 pro štiku. I když jsem byl s výsledkem lovu a krásně prožitým dopolednem u vody spokojen, přeci jen ve mně malinký červíček stopu nezdaru zanechával. „No nic holka", zamumlal jsem si pod vousy při balení . Příště uvidíme.
Kaudik



 


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se