Jarní Merenye
16. 03. 2013
Po loňské letní úspěšné výpravě na jezero Merenye jsem si chtěl i letos zopakovat nezapomenutelné zážitky z tohoto revíru. Termín jsem si zarezervoval již během loňského 
Konečně přišlo jaro a s ním má výprava. Byla sobotní mrazivá půlnoc a já konečně vyrazil vstříc novému dobrodružství. Cesta proběhla v naprostém klidu. Jediné, co mě trošku trápilo, bylo počasí. Sto kilometrů před cílem začalo chumelit společně s deštěm. O půl osmé v neděli ráno jsem dorazil na místo. V místním kiosku čekal Joži, který mi oznámil, že na místo 5 autem nedojedu. Možnost jak se k místu dostat byla vytahat všechny věci z auta, naložit na valník za traktor a vyrazit vstříc pořádnému cross country po poli. Vzhledem k tomu, jaké panovalo počasí a mé únavě po cestě jsem tuto variantu odmítnul. Byla mi nabídnuta 2 volná chytací místa, na která jsem se mohl bez problémů autem dostat. První označené jako 3/3 hned přímo u hráze v rohu na protějším břehu. To druhé bylo číslo jedna zhruba 300 m od hráze. Toto místo nabízelo daleko větší prostor a možnosti manipulace na vodě, tak nebylo potřeba dál nic řešit. Rozhodnutí padlo a já mohl pomalu začít s vybalováním věcí. Foukal velmi silný vítr a obzvlášť stavění bivaku bylo opravdu zajímavé. Čekal jsem až si vítr trošku sedne, abych mohl vyrazit na vodu prozkoumat dno a rozmístit boje. Mezitím jsem si připravoval pva punčochy, které jsem plnil rozdrceným boilies a peletkami. Kolem čtvrté hodiny odpoledne se vítr trochu uklidnil a já mohl vyrazit na vodu. Ta měla pouhých 5 stupňů, což mi radost opravdu neudělalo.
Hledat na Merenye nějaké lavice nebo něco podobného nemá vůbec žádný smysl. Hloubka je tam stejná. Od hráze až po místo 5 kolem dvou metrů a pak se to pozvolna zvedá směrem k přítoku. Co se týče dna, všude je samé bahno a místy i hodně vázek. Hlavně u místa číslo 2. První bojku jsem umístil cca 140m od břehu. Druhou kolem 180m a 70 metrů od sebe. Vytvořil jsem široký pás, ve kterém jsem lehce zakrmil partiklem spolu s nakrájeným boilies a malými pelatkami. Do tohoto pásu jsem začínal pomalu vyvážet první 2 pruty. Jako nástrahu jsem použil boilies spolu s obalovacími těsty pro jejich silné a atraktivní aroma, a to brusinka pepř a cesia javor. Zejména atraktivita boilies v tomto období hraje opravdu velkou roli a nevyplácí se to podceňovat. Ryby nejsou pořád ještě rozjeté a přijímají opravdu minimální množství potravy. Jsou i dost vybíravé a dostat je k záběru nemusí být vůbec nic jednoduchého. Z tohoto důvodu jsem si bral boilies více druhů o různých velikostí. Vrátil jsem se na břeh a šel došponovat vlasce. Zavěsil jsem svingry a šel pro další prut. V tu chvíli přišel první záběr a v zápětí další na druhý prut. Nemohl jsem tomu uvěřit. Montáže tam leželi sotva patnáct minut a záběry přišly takhle brzo. To i přesto, že jsem na toto období docela dost zakrmil. Byli to malí kapříci kolem 35 cm. To mě docela překvapilo, protože s touto velikostí jsem se tady minulý rok vůbec

V úterý se klukům na čtyřce podařilo vytáhnout konečně 15 kg kapra, který nám dodal zase trochu optimismu do krve. Začalo se i radikálně oteplovat a s tím i teplota vody. Nahoře na přítoku to začalo být pro ryby hodně přitažlivé, nicméně na hloubce, kde jsem chytal, se voda oteplila jen o jeden stupeň a já byl rázem v nevýhodě. První větší vzrušení přišlo ve středu v noci, kdy mě vzbudil záběr. Zasekl jsem. Prut se ohnul jako luk a moje daiwa se rozbzučela. Konečně. Na nic jsem nečekal, skočil jsem do člunu a hurá za rybou. Když jsem jí dostal poprvé na hladinu, bylo mi jasné, že není něco v pořádku. Po dlouhém boji zdolávám velkého tolstolobika vážícího přec 20 kg, chyceného za zadní ploutev. Asi si dokážete všichni představit, co to bylo za rachot. Jakým způsobem se tam namotal mi je do dneška záhadou. Byl jsem tak trochu zklamaný. Čekal jsem pěkného kapra a místo toho na mě na druhém konci čekala taková obluda. Následující dva dny byly jako přes kopírák. Přes den vysoké teploty. Sem tam nějaký ten záběr od malého kapra a to bylo vše.
Den před odjezdem jsem se dozvěděl, že se má hodně ochladit. Jelikož se mi nepodařila chytit jediná ryba nad 5 kilo, rozhodl jsem se zůstat o dva dny déle. Kdyby to takhle mělo skončit, bral bych to jako osobní prohru. Věřil jsem tomu, že se ryby stáhnou do hloubky a že se něco podaří. Během pátečního večera najela spousta lidí. Na vodě snad nebylo volné místo kde by někdo nechytal. Noční pohled na hladinu vypadal jako přistávací rampa pro letadla. Nebyl to vůbec příjemný pohled na to, že sezona teprve začala. V jednu chvíli jsem si tam i připadal jako na nějaké technopárty. Ze všech stran se na mě valily zvuky signalizátorů od jejich věčných ladičů. Rázem bylo po tom úžasném klidu, který tam během těch 4 dnů panoval. Měl jsem fakt chuť se sebrat a odjet domů. Věřím tomu, že kdybych měl nachytáno, tak už jsem byl pryč. V tu dobu to opravdu ztrácelo smysl. Naděje na nějaký lepší úlovek byla asi taková jako vyhrát sportku. Zalezl jsem znechucený do bivaku, abych se nemusel dívat na tu svatozář, která se vznášela nad hladinou. V noci

Z vody zmizely všechny bojky a byl tam naprostý klid. Dopoledne se mi povedlo vytáhnout krásného amura. Měřil 90 cm a zabral opět na boilies ryby banán. Tušil jsem, že dneska už to prostě přijít musí. Byly tři hodiny odpoledne a přišly mi dva záběry najednou. V poklidu jsem si vytahoval prvního kapra, o kterém mi bylo hned jasné, že se bude jednat o školáka. V klidu jsem ho vypnul, pustil a teprve pak jsem se začal věnovat druhému prutu. Záběry byly do padáku, tak jsem lehce přimotal a s citem dosekl. Prut se mohutně ohnul a nic se nedělo. Vypadalo to na vázku, s kterou se mi po chvilce podařilo hnout. Vůbec mi nepřipadalo, že bych měl mít na prutu nějakou rybu. Nechtěl jsem riskovat a tak jsem vyjel na vodu. Čím jsem byl blíž, tím mi bylo jasnější, že se jedná určitě o rybu. V tu chvíli jsem měl pochybnosti o tom, co by to mohlo do třetice být. Ale podle chování ryby dole pod lodí jsem opravdu doufal, že to bude kapr. Celý napnutý jsem čekal, až se konečně ryba objeví na hladině, abych věděl na čem jsem. Přišlo mi to jako věčnost, když se u hladiny poprvé objevil krásně stavěný šupináč. V tu chvíli mě polilo hrozné horko, hlavně ať mi nespadne. Po deseti minutách jsem ho mohl konečně podebrat a pořádně si oddechnout, že jsem ho neztratil. To bych se šel asi rovnou zastřelit. Místo toho jsem si užíval nepopsatelné

.jpg)
Za Carp Servis Ondřej Plíšek


Hodnocení článku:
Počet hlasů: 0