• KING of the LAKE
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Irsko - Rybářský ostrov

  • Hobby G 3
05. 08. 2016

Je mnoho důvodů, proč navštívit tento zelený ostrov: bohatá historie opředená mnoha legendami, výjimečně jemná, lahodná whisky, drsná, ale nádherná příroda s unikátními národními parky a stovkami jezer, propojených mnoha řekami. O tamní rybí říši jsem slyšel mnohé, ovšem přesvědčit na živo své smysly se mi povedlo až letos na začátku května. Má rybářská návštěva bývalého „keltského tygra“ byla sice blesková, o to však každým coulem a po všech stránkách intenzivnější.

Cíl Lough Corrib

Zeptáte-li se Wikipedie, dozvíte se následující. „Lough Corrib (irsky Loch Coirib nebo An Choirib) je jezero u západního pobřeží Irska v provincii Connacht. Prohlubeň, v níž se jezero nachází, je krasového původu a byla prohloubena ledovcem. Má rozlohu 176 km², je dlouhé 42 km a dosahuje hloubky okolo 10 m. Nachází se v nadmořské výšce 9 m. Je to největší jezero v Irské republice a druhé největší na celém ostrově po Lough Neagh. Pobřeží je převážně nízké, na západě a severozápadě prudké a vysoké. Na jezeře se nachází okolo 300 ostrovů. Nejvýznamnější a největší je Inchagoill, na kterém jsou zbytky raně křesťanského kláštera s románským kostelem. Další větší ostrovy jsou Rabbit Island, Inchiquin, Inishmicatreer a Inishdoorus. Největší přítok, řeka Clare, se nachází na jihovýchodě. Další přítok je od severu z jezera Lough Mask. Odtok zajišťuje řeka Corrib, která u města Galway (irsky Gaillimh) ústí do Galwayského zálivu Atlantského oceánu. Na břehu a v blízkosti jezera leží místa: Galway, Oughterard, Moycullen, Maam Cross, Maum, Cornamona, Cong, Clonbur, Cross, Headford, Castlequarter, Carrowmoreknock a Ower. Jihozápadně od jezera vede silnice č. 59 a po západním a východním břehu silnice č. 84.“
Očima rybáře, a to nejen toho českého, je jezero Corrib jeden z nejatraktivnějších revírů Irska. Příznivci jezerního muškaření z celé Evropy sem každoročně vyrážejí za místními divokými jezerními potočáky. Fascinující je především květnový čas májovek, kdy potkáte v hospůdkách v okolí jezera snad jenom natěšené rybáře a na vodě to doslova a do písmene žije. Nenli muškaření vaším šálkem čaje, nezoufejte, ostatní možnosti rybaření jsou z mnoha úhlů pohledu možná ještě daleko atraktivnější. V koexistenci se pstruhy obývá Corrib i nebývale hojná populace štik, které zde dorůstají úctyhodných rozměrů, a tak úlovek nad magický metr délky nikoho příliš nepřekvapí a v produktivních měsících bývá i na denním pořádku. V jezeře se dají ulovit i krásní okouni, líni, cejni, úhoři a další ryby, které v podstatě nikoho nezajímají, protože většina návštěvníků jezera sem míří za místním „zlatým pokladem“ – feroxem, endemickou jezerní formou pstruha obecného.

Cesta, ubytování, doprava

Nejjednodušší variantou dopravy na Corrib je využití jedné z pravidelných leteckých linek na trase Praha–Dublin s následným autobusovým transferem do městečka Galway, kde již na návštěvníky dle obvyklého aranžmá čeká česky mluvící průvodce. Tuto variantu jsem také absolvoval a vzhledem k tomu, že jízda vlevo nepatří mezi mé oblíbené disciplíny, zdálo se mi půjčení auta, které představuje alternativu k autobusu, příliš rizikové a nákladné zároveň. Cesta jako taková proběhla hladce, ale musíte počítat s tím, že je poměrně náročná. Ubytování včetně snídaní je zajištěno v komfortním penzionu ve městě Oughterard, jež leží velmi strategicky v centrální části jezera, odkud je možné logisticky optimalizovat výlety za rybami. Pokoje nabízejí velmi slušný standard, jsou vybaveny koupelnou, televizorem a sušárnou na oblečení. Hostům je zdarma k dispozici i wi-fi připojení k internetu. V městečku Oughterard, s plnohodnotnou občanskou vybaveností, láká návštěvníky nespočet stylových restaurací a místních barů, kde můžete nad dobrou večeří a sklenicí slavného černého piva krásně ukončit rybářský den. V přímém dosahu je i několik dobře zásobených prodejen s potravinami, kde lze obstarat vše, na co jste z domova zvyklí, a obohatit si tak snídani nebo večeři. Využijete-li služby průvodce, máte v ceně oběd na lodi, zvolíte-li pouze pronájem rybářské lodi, je polední menu ve vaší režii. Kotviště lodí, odkud se v případě rybaření na Corribu vyplouvá, se nachází cca 400 metrů od penzionu.

Druhy ryb a jejich sezona

Sezona lovu feroxů startuje 15. února a končí s posledním říjnem. Největší lovené ryby dosahují délky až 90 centimetrů a podle stavby těla hmotností atakujících 10kg hranici. Metodou číslo jedna je pro lov těchto obřích jezerních pstruhů trolling s různými typy vhodných nástrah (wobblery, gumy apod.). Vzhledem k velikosti jezera a jeho členitosti je smysluplné využít služby zkušeného průvodce, které vám ušetří čas, peníze za utržené nástrahy a především nervy, protože ulovit tuto rybu není rozhodně na denním pořádku, o čemž jsem se mohl na vlastní kůži přesvědčit. Své vybavení pro lov feroxů tak fakticky ani nepotřebujete, protože vše potřebné má na lodi profesionální průvodce.

Nemáte-li štěstí s feroxi, je na Corribu jedna velká jistota, a tou jsou štiky. Bývají častým, ovšem ne příliš chtěným úlovkem právě při trollingu na pstruhy. Cíleně se štiky na jezeře loví většinou od dubna do listopadu. Brzy zjara po vytření relaxují v mělkých zátokách s hustou podvodní vegetací, během roku pak následují svou přirozenou potravu, aby se do mělčin a na jejich hrany vrátily opět na podzim. Vzhledem k dostatečnému množství potravy zde skutečně trofejní exempláře dorůstají do úctyhodných délek až kolem 130 centimetrů. Metody jejich lovu se v zásadě neliší od běžně používaných například ve Skandinávii. Jarní měsíce jsou velkou výzvou pro vyznavače hladinových nástrah, přívlačových streamerů a především jerků. Překvapit může i klasická plandavka, rotačka nebo různé typy nástrah z měkké gumy. V letních měsících, kdy ryby stojí zpravidla nejhlouběji v jamách, je nejefektivnější trolling.

Příznivci muškaření jezdí na Corrib nejvíce v období rojení májovek. K lovu pstruhů používají buď klasické lehčí jezerní vybavení, nebo takzvanou metodu dappingu. Dapping je místní specialitou, a ačkoliv se na koncovém návazci nachází suchá muška (májovka), nejde o muškaření v pravém slova smyslu. Z volně driftující lodi se totiž loví pomocí dlouhé boloňézky (5-6 m) a speciálního návazce, který slouží jako „plachta“, pomocí níž lze pak vodit mušku na hladině mezi vlnami. Menší jezerní pstruzi se samozřejmě dají ulovit i na rotačky a nástrahy z měkké gumy. Vzhledem k čisté vodě je ale potřeba přizpůsobit sílu vlasce tak, aby opatrným rybám nebyl příliš nápadný.

Do některých řek v okolí táhnou atlantští lososi. Jejich lovná sezona začíná v březnu a končí společně se pstruhy posledním zářijovým dnem. Lososi se loví buď na přívlač, nebo na mušku. Se zajištěním povolenek vám pomůže průvodce.

Ostatní ryby téměř nikdo neloví, ale podle zaručených informací místních znalců by to určitě stálo za vyzkoušení, tedy v případě, že nebudete limitováni krátkým pobytem, jako jsem byl já. Je ovšem potřeba ještě připomenout, že v Irsku platí poměrně přísná pravidla pro ponechání si úlovku. Štiky se loví téměř výhradně metodou „chyť a pusť“ a u ostatních ryb (okoun, bílá ryba) si smíte ponechat maximálně 4 ryby do délky 25 centimetrů (měřeno k vykrojení ocasní ploutve) denně. Tato informace dává jasně najevo, že bohatství místních vod je též zásluhou přísných pravidel a smysluplných omezení.          

Konečně na rybách!

Poprvé jsem si zhluboka vydechl, když jsme po poměrně klidném letu a zdlouhavé jízdě autobusem zasedli s Martinem a Emilem k pozdní večeři v Oughterard. Martin se svými klienty, Emilem a jeho průvodcovským kolegou už dva dny celkem úspěšně rybařili, a to i za poměrně nepříznivého počasí, které je pustilo pouze jeden den na silně rozvlněnou hladinu Corribu. Vypadalo to, že štiky jsou při chuti a že podle celkem optimistické předpovědi počasí bude šance vyzkoušet po dvou nadcházejících větrných dnech i feroxe. S touto poměrně pozitivní informací jsem po náročné cestě spokojeně upadl do říše snů...
Druhý den po rozbřesku už vše vypadalo jako na rybách. Od brzkého rána probíhaly intenzivní přípravy. Vzhledem k aktuální předpovědi počasí byl plán jasný, jede se na štiky. Svou výbavu jsem omezil na dva pruty. Jeden tužší do cca 70 g pro lov těžkými nástrahami a jeden měkčí (40 g) na gumy, případně povrchové nástrahy a dvě tašky nabité vším, co jsem k lovu štik doma našel. V rychlosti jsme s Martinem posnídali a následovali Emila do přístavu, kde na něj již čekali klienti a na nás dva krásná místní dřevěná loď. Plán byl následující: dva dny samostatného rybaření a dva dny rybaření s průvodcem. Emil nás vybavil ruční GPS, která je pro lov na jezeře velmi důležitá, a my vyrazili „kachním tempem“ za ním do jedné z mělkých zátok, kde před několika dny ulovili s hosty několik krásných štik. Vzhledem k tomu, že hladina Corribu byla pod stavem svého normálu, museli jsme dávat pozor na mělčiny, aby nedošlo k poškození vrtule spalovacího motoru. Vědomi si tohoto poměrně nebezpečného faktu, následovali jsme Emila a kopírovali jeho dráhu lodi. Po necelých dvaceti minutách, kdy jsme z přístaviště propluli korytem přítoku na jezero a pak prokličkovali přes několik zákeřných mělčin se zlověstnými balvany vyčuhujícími těsně pod hladinou, se před námi rozprostřela zátoka, kterou jsme měli v plánu prochytat. Vítr se teprve začínal probírat. S vědomím této skutečnosti jsme se rozhodli zátoku našimi nástrahami postupně jednotlivými drifty kompletně pročesat. Martin nasadil úspěšný Salmo jerk limitované edice, na který chytil hned na úvod prvního dne rybu přes metr, já jsem zvolil svůj milovaný 15centimetrový Storm Seeker Shad. Nedělo se nic. Martin si v klidu jerkoval a já neustále z trojháčku sundával trávu a jiné podvodní rostliny. Po chvíli mi došla trpělivost a změnil jsem nástrahu. Bohužel i Storm Swim Shad, který se dle mého soudu příliš nepotápí, se neustále otíral o bujnou vegetaci, která byla místy hustá jako prales. Nikdo nic. Na průvodcovské lodi jsme zahlédli dvě akce, ale nám zatím nebylo přáno. Jediné, co jsme za úvodní hodinu bez kontaktu stihli, bylo minimálně 3x zmoknout. Rozhodl jsem se najít nástrahu, která by vyprovokovala něco k útoku. Martin mezitím občas prohodil jiný model jerku a soustředěně házel dál. Vyzkoušel jsem různé typy i věhlasné značky štikových wobblerů, ale bez jediného náznaku. Zkusím nějaké jerky, napadlo mě vzápětí. Většina rybářů zde loví s různými modely firmy Salmo, proto jsem jako moment překvapení nasadil okousanou Rapalu Glidin´Rap v zelenožluté barvě. Pět náhozů plných očekávání a stále nic. Začalo opět pršet. Naštěstí přeháňka za pár minut ustala a trochu se stočil i vítr. Martinovi už také pomalu začal docházet optimismus, ale nevzdávali jsme se. Se změnou větru jsme si najeli na nový drift, abychom měli šanci kontinuálně prolovit nejhlubší pasáže zátoky, kde echolot ukazoval něco kolem tří metrů. Ze zoufalosti jsem nasadil červenočerný Glidin´Rap, který mi ještě nikdy úspěch nepřinesl. Už jsem ani nedoufal, když se nedaleko od lodi při zastavení nástrahy najednou podezřele rychle napnula šňůra, až prořízla vodu. Na nic jsem nečekal a razantně zasekl. Nejprve to vypadlo jako vázka, ale když se „to“ na druhém konci vzápětí rozjelo do strany, bylo jasné, že mám na prutu svou první irskou štiku. Souboj to byl krásný. Zdolával jsem opatrně, abych rybu alespoň viděl. Když jsem ji po pár minutách poprvé pod vodou spatřil, bylo velmi pravděpodobné, že by se mohla zařadit do kategorie metr plus. To se vzápětí po Martinově bravurním vylovovacím manévru potvrdilo. Rovný metr! Zářil jsem jako sluníčko, které čas od času vykouklo za ocelově šedými mraky. Nasadil jsem si laťku poměrně vysoko. Další hod a znovu záběr. Tentokrát to byla ryba kolem 70 cm, ale potěšila. Martin měl také kontakt, ale s rybou se bohužel nepotkal. Kolektivní polední pauzu jsme si udělali na břehu, kde již odpočívali průvodci a jejich hosté. Každá loď něco ulovila, ale oproti předchozím dnům daleko méně. Povídali jsme si, kdo, co a jak ulovil, ale žádné velké moudro z toho nevzešlo, protože každý měl úspěch na úplně něco jiného. Zaujala mě Emilova myšlenka s přívlačovými streamery, a tak jsem si dva na ověření vypůjčil. Odpoledne pomalu plynulo a rybám to bylo nějak úplně jedno. Ani můj červený favorit nikoho nevyprovokoval k útoku. Při jednom driftu měl Martin na mělčině záběr, ale ryba, odhadovali jsme ji tak na 85 centimetrů, mu za chvilku bohužel spadla. Na nic jsem nečekal a vzal do ruky krátký vertikální prut, který používám k lovu candátů, a na lanko navlékl přívlačový streamer, který by se klidně mohl jmenovat „Pink Head“. Namočil jsem nástrahu do vody a sledoval, jak se při pohybu chová. Králičí srst pracovala fantasticky. Nahodil jsem, zkoušel poškubávat, zastavovat a opatrně přitáčet, aby streamer pracoval tak, jak má. Asi na čtvrtý nebo pátý nához mi do prutu náhle něco mohutně praštilo. Ránu jsem opětoval možná ještě větší razancí. Zdálo se, že zásek seděl. Ryba si jakoby nic vytočila z cívky přes brzdu asi 20 metrů šňůry a zůstala stát u dna. Opatrně jsem se snažil získat ztracené metry zpět, ale marně. Následoval další „odjezd“ do neznáma, tentokrát na druhou stranu. Nepanikařil jsem. Brzda fungovala dobře, šňůra byla nová a trojháček na streameru jsem kontroloval. Když se mi podařilo přitáhnout rybu tak na deset metrů od lodi, opět zakvílela brzda. Martin už odložil prut a pobaveně sledoval můj souboj. Prut byl místy ukázkově ohnutý, ale pracoval fantasticky. Ještě dva tři výpady a bylo dobojováno. Do podběráku jsem navedl krásnou statnou rybu. Byla rozhodně těžší než ta úvodní a do její délky jí nakonec scházely nicotné dva centimetry. Nádherná ryba, úžasný souboj! Své štěstí jsem ještě podpořil úlovkem poslední ryby se značkou 85. Část mého rybářského snu o Irsku tak byla splněna hned úvodní den. Martin si svou rybářskou štěstěnu zřejmě schovával na jindy, protože u něj zůstalo pouze u třech nedokončených soubojů.
Další den ráno se Emil s hosty chystali na dapping a jiné techniky lovu pstruhů. Martin a já jsme vyrazili do včerejší zátoky. Možná by bylo dobré vzpomenout na slova klasika o tom, jak „dvakrát nevstoupíš do stejné řeky“! Ten den, myslím, že to bylo 15. května, jsme vyzkoušeli vše možné i nemožné, abychom večer přijížděli do přístavu zmrzlí, mokří a  jako spráskaní psi. Prostě: nic, nic a nanic!!! Ale i takové je rybaření. Večer jsme si spravili náladu alespoň u dobré večeře v čínské restauraci. Kolegové byli podstatně veselejší, protože se jim při lovu pstruhů dařilo.

Předposlední den se nebe nádherně vyčistilo. Ustal i vítr. Ideální chvíle vyzkoušet lov feroxů. O štikách jsem po včerejším výpadku nechtěl dlouho nic slyšet, a tak přišlo vhod, že jsme měli domluvené rybaření s průvodcem. Emil, chlap jako hora, Slovák a na první pohled sympaťák. Když bylo vše na trolling vypuštěno za loď, jak Emil poručil, bylo mnoho času popovídat si o rybách. Po několika větách jsem zjistil, že tento chlápek má v hlavě rybářsky vše perfektně srovnané. Ze zajímavého rozhovoru nás vyrušilo klepnutí do špičky Martinova prutu, která se vzápětí trochu ohnula. Emil přidal motorem, aby rybu dosekl, a Martin začal zdolávat. Zpočátku to nevypadalo nijak. Jakmile ale ryba ucítila, že je zle, dala to pořádným výpadem najevo. Martin vše perfektně ustál. Fotoaparát byl v pohotovosti. Snažil jsem se natočit finální zdolávání. Emil mě ujistil, že máme na prutu feroxe, tak jsem ani nedýchal. Martin v klidu zdolával. Konečně se ryba převalila na hladině. 70 nebo 75? Tato čísla se jevila velmi reálná. Najednou vše povolilo a sen se rozplynul. Martin dotočil pouze přepilovaný vlasec. Mohli jsme se dohadovat, domnívat. Jediné jisté ale bylo, že tento souboj jsme bohužel nešťastnou shodou okolností prohráli (ryba zřejmě při nějakém výpadu omotala vlasec přes nástrahu a ten následně nevydržel). Rybu jsme naštěstí viděli, což je vzhledem k dohadům o její váze a velikosti vždycky důležité. V tu chvíli jsme si ještě mysleli, že jsou ryby aktivní. Zůstalo u pouhé domněnky. Za následujících devět hodin pečlivého křižování téměř polovinou jezera jsme měli pouze dvě drbnutí, ale ani jeden pořádný záběr. Druhá nula byla na světě...
Poslední den. Něco mi už od rána říkalo, že na Corrib za feroxem budu muset vyrazit ještě jednou. Ale kdo ví?! Ono to v reále není zdaleka tak jednoduché. Za Emila musím říct, že do toho dal maximum povýšeno na druhou, ale tentokrát nám krásný predátor nebyl souzen. Jen pro doplnění statistik: finální den jsme přeci jen ulovili alespoň tři štiky, aniž bychom je vlastně chtěli...

Poděkování
Rád bych jménem Českého rybáře a jménem svým poděkoval Martinu Urbanovi z CA Worldfishing za možnost navštívit zelený ostrov a perfektní aranžmá rybářského výletu a Emilu Bučkovi za obrovské nasazení a maximální servis. Tak holt příště, milí feroxové! Více informací o rybářských zájezdech do Irska včetně cen najdete na:  www.worldfishing.cz.

Vyšlo v časopise Český rybář
Text: Radek Diviš
Foto: autor a Emil Bučko

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.






Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se