• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Ichtyologie – vnitřní soustavy

  • cadox fishing
16. 08. 2015


Naše putování biologií ryb bude pokračovat dalším článkem o vnitřní stavbě, kde si popíšeme všechny vnitřní soustavy ryb. Tento článek bude z důvodu obsáhlých temat rozdělen do dvou částí. Po druhé části bude již následovat pro rybáře asi to nejdůležitější - popis rybích řádů, jejich zástupců, výskyt, velikosti, atd... Takže nyní pojďme na vnitřní soustavy.

Cévní soustava ryb je uzavřená. To znamená, že krev jim proudí v cévách. U cév ryb platí to samé, jako u lidských - tepny vedou okysličenou krev, žíly odkysličenou. Centrem cévní soustavy ryb je venózní srdce. To je typické pro všechny primárně ve vodě žijící vodní strunatce. To funguje jako čerpadlo, které žene krev k žábrám, kde je krev okysličována. Má jednu síň, kam přitéká odkysličená krev a jednu komoru, která vypuzuje krev právě směrem k žábrám. Od žaber pak vede hřbetní aorta krev do těla, aniž by se vracela do srdce. Červené krvinky ryb mají na rozdíl od člověka jádro, jsou velké a oválně vejčité.

Dýchací soustava.
Primárním centrem DS ryb jsou čtyři kostěné žaberní oblouky, ,,obsypané" prokrvenými žaberními lupínky. Lupínky jsou tvořeny velmi jemnou kapilární sítí (tady si můžete všimnou, že ryby také mají všechny 3 typy cév). Okolo žaber proudí voda, ta je od krve dělena jen velmi úzkou kapilární stěnou. Výměna plynů ryb s okolím funguje na principu difůze (laicky řečeno: látky přecházejí z prostředí, kde je jejich vyšší koncentrace, do prostředí, kde je koncentrace nižší). Kromě toho mají žábry i úlohu vylučování amoniaku, ale o tom později, v trávicí soustavě. Za zmínku stojí jistě i to, že některé druhy ryb, které žijou ve vodách s velmi nízkým obsahem kyslíku, můžou být i obojživelné. U těchto druhů se vyvinuly různé přídavné dýchací orgány, které slouží k dýchání vzdušného kyslíku. U některých druhů je dýchání vzdušného kyslíku jen doplňkové. Jiné druhy (ačkoliv mají zachované žábry) jsou na něm zase závislé a v případě, že se nemůžou nadechnout na hladině, se utopí. Třeba takové labyrintky získaly své jméno podle labyrintu, kostěného lamelovitého útvaru vzniklého z horní části prvního žaberního oblouku a pokrytého hustě prokrvenou sliznicí. Labyrintky se na hladině nadechnou tlamkou, bublina se dopraví do žaberní dutiny, kde je labyrint, a tam dochází k výměně dýchacích plynů. K labyrintkám řadíme např. i pozoruhodnou rybu - lezouna indického, který je schopen opustit vodu a dokáže se pohybovat až několik set metrů po souši. Období sucha přežívá zahrabaný v bahně. Některé druhy sumců, třeba pancéřníčci a krunýřovci, mají vyvinuté střevní dýchání. Vzduch z hladiny polykají, bublina prochází trávicím traktem, a pak až v určité části střeva (nebo žaludku) dochází k výměně plynů. Vzduch pak opouští tělo řitním otvorem. I někteří tito sumci dokáží přežít zahrabaní v písku. Střevní dýchání se kromě sumců vyvinulo i u některých zástupců sekavcovitých. Jejich zástupce máme i v Česku - piskoře pruhovaného. Další ze sumců, keříčkovci, mají další typ přídavného dýchání. Je jím keříčkovitý útvar vzniklý ze všech čtyř (někdy jen druhého a čtvrtého) žaberních oblouků, který se vyhýbá dozadu do protažené žaberní dutiny. Tito sumci často opouští vodu a na souši si hledají potravu. Tady sami vidíte, že ryby nejsou jenom vodními živočichy.

Trávicí soustava ryb je oproti té lidské poněkud jednodušší. Potravu přijímají ústy (ta mohou být horní, dolní nebo koncová - popsáno článku o vnější stavbě). V dutině ústní se mohou vyskytovat zuby, ale neprodukují sliny. Zuby mají především ryby dravé, ale i některé nedravé (piraně) můžou mít ozubenou čelist. Za dutinou ústní je hltan. Na jeho dně jsou požerákové zuby, které vznikly jako přeměna pátého žaberního oblouku. Tyto zuby slouží k zachycení potravy a jejímu částečnému, mechanickému zpracování. Trávící trubice pokračuje jícnem, žaludkem, střevem (které obsahuje pylorické výběžky s funkcí sekrece trávících enzymů). Součástí trávící soustavy jsou dále játra, slezina, žlučník a slinivka břišní. Koncové střevo (= tlusté střevo) je posledním úsekem trávicí trubice. Zbytkům potravy je zde odnímána voda, čímž dochází k tvorbě pevných výkalů. Trávicí trubice končí řitním otvorem, který ústí na břiše, většinou těsně před řitní ploutví (podle toho název ploutve). S výjimkou dvojdyšných je řitní otvor vždy samostatný, nespojený s vývodem jiné orgánové soustavy. To znamená, že ryby nemají kloaku (na rozdíl třeba od plazů). Ještě určitě stojí za to, říct si něco o požerákových zubech. Ty vznikly přeměnou pátého páru žaberního oblouku u ryb. Jsou umístěny v hltanu některých druhů ryb (například u kapra, plotice, tlouště, jesena, bolena, střevle, pstruha,...). Rybám pomáhají polykat, posouvat potravu dále do jícnu a u mnoha ryb mechanicky tráví potravu. Požerákové zuby mohou být různého tvaru - tupé, ploché, špičaté. Většinou jsou uspořádány v jedné nebo třech řadách na požerákové kosti. Jsou také možným rozpoznávacím znakem, pomocí složitých vzorců lze rozeznat jednotlivé druhy ryb. Ještě zmíním, teď již z čistě praktického hlediska - pozor na požerákové zuby jelce tlouště! Ten je jimi schopen rozdrtit i lidské kosti, proto nestrkejte prsty hluboko do tlouští tlamy!

Vylučovací soustava, probíhá také na podobném principu, jako lidská. Ryby mají ledviny, kde dochází k k fitraci krve. Vzniklá moč je odváděna močovody, některé ryby mají i močový měchýř, z kterého vychází močová trubice, ústící samostatnými otvoryvna urogenitální papile (mezi řitním otvorem a řitní ploutví - jedná se hrbolek, který je vidět u každé ryby). Splodiny mohou být vylučovány v plynném stavu plynném stavu - především formou amoniaku, v menší míře i močoviny. K tomu dochází na ulrovni žaber. Žábry dále vylučují přebytečný oxid uhličitý, dusíkaté látky a nadbytečné ionty. Ledviny mají i funkci regulace hladiny vody a iontů, tedy především odstraňování, čímž stále drží vnitřní (intracelulární) prostředí. Jsou uloženy pod páteří, mohou být párové (většina ryb), ale i nepárové, které srůstají v jediný nepárový orgán (třeba lososovité ryby - pstruh, hlavatka, losos,...). Sladkovodní ryby, které žijí v hypotonickém prostředí, přijímají osmoticky velké množství vody skrze žábry a další tělesné povrchy. Přebytečnou vodu vylučují ledvinami. I když je obsah iontů v moči velmi nízký, dochází tímto způsobem k citelným ztrátám. Ionty jsou nahrazovány potravou a výměnou odpadních amonných kationtů za kationty sodné v žábrách. Mořské ryby žijí v opačném - hypertonickém prostředí, tudíž vodu osmózou ztrácí. Ztráty vody doplňují častým pitím. Přebytečné soli vylučují močí o silné koncentraci a take žábrami. Amoniak je vylučován především ledvinami, v malém množství i žábrami.
pokračování příště...

Jakub Kantor

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se